ZAHRADY

Vanessa

Když si má zavolat dlší dívku, chvíli váha, nakonec ale zvolí lady Vanessu. Ale lady jej předběhla a rozhodla se za ním přijít sama. Usadil se pro to na bílou dřevěnou lavičku, akorát když kolem něj prošel páv. Zavrtěl nad tím hlavou a počká, až k němu dojde lady Vanessa. Když se tak stane, zvedne se a trochu se ukloní. Krásný den lady. Prosím posaďte se ke mě. Vybídne ji a poté začne své klasické kolo otázek. Mě se daří vskutku báječně, jsem rád, že dnešní den pomalu končí. Pokudbudu během rozhovoru nějaký unavený, tak se předem omlouvám. Cítí povinnost se jí předem omluvit, jelikož se bál, že to ovlivní schůzku, ale měl tolik setkání, že konce v nedohlednu. Poté ji položí druhou otázku, na kterou následuje pozitivní odpověď. Nad jejm blouděním se zasměje. Tak vám lady Vanesso mám asi pořídit mapu a kompas, což? Poznamená s humorem. Mimochodem co říkáte na soutěž, kterou pro vás pořádám? Zeptá se dívky, když tak nadnesla téma bloudění. Je ale rád, že se lady neztratila úplně. Takže ne mapa ani kompas, ale pro mě lokalizátor. Podívá se na ni pohledem, který jasně říká že žertuje, ale když lady mu na to tak dobře přihrává. A o to vc jej potěší, když mu lady sdělí, že důvodem byl on. Každá dívka asi chce poznat toho prince, co se nekření do kamer nebo foťáků. To je princ, který když vidí redaktorku napsat nějakou hrubku, hned jí to opraví. A co jste si chtěla dokázat? Zeptá se jí. Když se díval na fotky a zjišťoval, jak by se s kterou dívkou mohl zabavit, tak jenom u lady Vanessy si něco naplánoval dopředu. Má pocit, že je dívka romantická duše a tak se jí nemíní ptát na její ideální schůzku. Prostě ji ji udělá.

Evelyn

Neví proč se tolik má, když umí jezdit na koni, ale neví co k tomu říci. Jenom jednou? Podiví se. Přece jenom, pokud je to takový orhomující zážitek, proč nejela víckrát. Jaké filmy máte ráda? Zeptá se jí hned vzápětí. Přece jenom lady není moc mluvná a tak se musí ptát on, což mu není až tak příjemné. Navíc mu lady v jednu chvíli zatyká, což je rozhodně nevhodné, ale bere to tak, že se prostě přeřekla. Ano je. Máte ráda zahrady? On se do dály tedy nedivá, sleduje cestu před sebou nebo se občas podívá na lady. Jistě. Trochu se usměje nad tím, jak lady řídí jejich setkání, ale má pocit, že musí trochu převzít otěže. Řekněte lady, jaká je pro vás ideální schůzka? Položí ji otázku, u které doufá, že se trochu rozmluví.

Tara

Nad její odpovědí na sázky jenom pokrčí rameny. No sází se i na elitu, což bude část selekce, kdy vás bude jenom deset. Asi je výhra dělaná podle toho, kolik dívek někdo trefil a podle toho se to odvíjí. Pokrčí rameny. On hazardu moc nerozumněl. Upřímně v to doufám taky, ale někteří to vzali opravdu vážně. Možná uvažuji, že kdyby někdo vsadil moc a zruinovalo jej to tak bych mu nechal vrátil podíl, podle toho jak daleko se dívka dostala. Přizná, což by většina lidí asi neudělala. Přece jenom pokud někdo ztratí všechno, propadne do osmé kasty a koho bude vinit? Damona. Tak pokud tomu bude moct nějak zabránit, udělá to. To se asi dozvíme na konci elity. Opět pokrčí rameny. Netroufá si nyní odhadovat, kdo by mohl zvítězit. Přece jenom dívky vidí podruhé, kdy s nimi může chvíli mluvit. A s čím máte ráda palačinky? Čokoláda? Marmeláda? Med či povidla? Zeptá se jí. On už zkusil všechny variace ale nejvíce mu chutnaly s čokoládou a šlehačkou či zmrzlinou, ale moc to nejedl, jelikož je t takový cukrová bomba, že by si netroufl. Nad její otázkou se musí chvíli pozastavit. Povím vám, že mám rád sladké, ale kvůli soutěži vám blíže neodpovím. Snad chápete. I kdyby ne, má lady smůlu, on chce dát všem stejné šance a to znamená, že nebude prozrazovat odpovědi. Nakonec ale jejich schůzku musí ukončit. Lady se pokloní a nechává ji odejít s modrou růži.

Rosalie

Cestou od poslední lady se vrací zpět více do zahrad a v tu chvíli mu skočí do cesty lady Rosalie, až s sebou trochu škubne. Má pocit, že lady drmolí a je hodně nervózní. Už skoro protočil oči nad špatným oslovením, ale lady se opraví. Lady udělejte pro mě prosím laskavost a první se zhluboka nadechněte. Párkrát pokýve hlavou a pak ji naznačí, jak by se měla nadechnout. A opravdu ještě veličenstvo nejsem. Chudák můj otec, jak se bude tvářit, když zjistí, že ho několik už pohřbilo a dosadilo mě na trůn? Nakonec se rozhodne mu to neříct, možná by se poté naštval na dívky. Hned jak se pokloní, oplatí ji uklonu. Když se lady rozejde, rozejde se s ní. Má pocit, že některé dívky mají potřebu se odlišit tím, že vedou schůzku jednou je to fajn, podruhé už mu to začíná vadit. Položí ji první otázku. To velmi rád slyším. Pousměje se na lady Rosalie, a čeká zda se jej zeptá také na jeho náladu, díky čemuž nastane trapná chvíle ticha, tak ji raději položí druhou otázku. Rád by ji slbil, že tu zůstane dlouho, ale to bohužel nemůže zaručit. JSem rád, že se vám tu líbí. Řekněte lady, zúčastnila už jste se soutěže? Když se lady zastaví u keříku, trochu se pousměje. Ale její poznámka jej trochu vykolejí, tohle mu totiž ještě nikdy nikdo neřekl. Ehm děkuji. Odkašle si, a hledá nějakou lepší reakci. A jak podle vás voním? Zeptá se jí, není si jistý, jaký šampon či mýdlo zrovna používá a vůni voňavek taky moc nerozeznával. Lepší reakce jej však nenapadla a jako jediná dívka má možnost se k němu přiblížit. Doslova. (Pokud se tedy nepočítá, když nějaké dívce nabídne rámě). Mezi moje koníčky patří určitě jízda na koni, psi, mám rád vaření a vcelku i filmy a knihy. A co vy? Zepá se jí na oplátku.

S vděčností přijme jeho rámě a nechává se vést, jelikož si je jistá tím, že to zde princ zná mnohem lépe a ví, kam ji vede, tak nad cestou nepřemýšlí. Když princ mluví, snaží se co nejméně dívat po okolí a spíše věnovat pohled jemu, ale zase ne tak moc intenzivně, aby to případně nepůsobilo nepříjemně. Občas jednoduše koukne před sebe, kam to jdou, ale většinu času jsou opravdu její oči zaměřené na prince. To je od vás velmi milé, děkuji. Kdyby cokoli, určitě se vám ozvu, ujistí ho s mírným přikývnutím. Zase se tu cítí o něco lépe, když ví, že má za kým jít, pokud by se dělo něco špatného. To je pravda, zasměje se jeho poznámce, že se vlastně jedná o jeho dům. To chápu, člověk je zvyklý na takový svůj klid a najednou je tu takhle rušno, souhlasí s jeho slovy. Při povídání ohledně paláce zaujatě poslouchá a nijak do řeči princi neskáče. Jen když se zmíní o své vzpomínce, tak se jí koutky roztáhnou do úsměvu. Až když domluví, tak se rozhodne k tomu něco říct. Oblečení? Opravdu? zasměje se, určitě vás za to musela milovat. Ale věřím tomu, že si to zasloužila. Určitě klobouk dolů, věděl jste jakou slabinu zasáhnout, protože oblečení je většinou pro ženu to nejdůležitější. Byla potom na vás alespoň hodnější? zeptá se, stále s pobaveným výrazem na tváři. Ne, že by se její nervozita vytratila, to vůbec, ale už to není ta hlavní věc, kterou zrovna vnímá. Děkuji vám za odhalení kousku vašeho mladšího já, kývne hlavou, je opravdu ráda, že jí odpověděl, ačkoli by pochopila kdyby ne, protože někdo si své soukromí jednoduše střeží. Když odpoví na třetí otázku a princ se zastaví a otočí se k ní čelem, srdce jí trochu poskočí, protože se trochu lekne, že řekla něco špatně, ale jeho slova ji zvládnou naprosto uklidnit. Věnuje mu jeden bezpodmínečně šťastný úsměv, je ráda, že ho svými slovy alespoň trochu potěšila a její upřímnost nebyla nevítaná, to vám věřím, přikývne. Na upozornění ohledně dvou dalších otázek jen kývne hlavou a přistoupí na onu hru, že se jedná o velmi závažné téma, tudíž nasadí vážný výraz, aby celou situaci podtrhla. Jakmile se princ posadí i ona si sedne na lavičku. Snaží si hlídat rovná záda a překříží nohy v kotnících, protože tenhle způsob sezení si už tak nějak nejvíce zautomatizovala. Během toho si vyposlechne otázku a neubrání se tomu, aby se jí koutky úst zvlnily v lehký úsměv. Dobrá otázka, Vaše Výsosti. Moje maminka byla strašně nadšena, když se jí narodila holčička, protože si holčičku vždy přála a doslova se prala o to, aby mi mohla dát jméno. A jelikož je doktorkou a musí tedy ovládat latinu, tak zabrousila právě v těchto vodách, začne vysvětlovat, až při svém studiu jsem zjistila, že moje jméno je odvozené od latinského slova felicitas, což by mělo znamenat štěstí, podívá se na prince, zda mu tato odpověď takto stačí. Další otázka ji trochu zaskočí, ale snaží se to na sobě nedat moc znát. Myslím, že jako úplně úplně první, co bych udělala, tak že bych vám padla do náručí, zase má možná trochu tendenci se červenat, proto raději nerozvádí, že by jej nejspíše i políbila, jistě si princ dokáže domyslet, že pouze objetím by to neskončilo. Ale je mi jasné, že na toto jste se neptal, zasměje se. Je těžké o tom takto polemizovat, přizná se, ale pravděpodobně bych chtěla být ještě na poslední chvíli sobecká a vyjet si třeba někam na pár dní, kde bychom si mohli užít společné chvilky, před tím, než by přišly všechny ty královské povinnosti, vyloží své momentální myšlenky. Až příliš si to asi kreslí jako pohádku, ale je jí tak nějak jasné, že králové nikdy nemají času nazbyt a na prvním místě by vždy mělo být blaho země. Jaké máte vlastně pocity z toho, že jednou zaujmete místo svého otce? zeptá se v návaznosti na jeho otázku a trochu nakloní hlavu na stranu, když jej poslouchá.

Emma

Viděl jak si v zahradách některé dívky stěžují na podpatky, ale on nechápal proč. Nikdo je přece nenutí nosit vysoké podpatky. Na dresscode to napsané není a žádná pravidla ohledně bot také nejsou. Všiml si, že jedna z dívek si vzala balerínky. Ví že časopisu se více líbí podpatky, ale za baleríny nikdo nesní. Jako další se u něj objeví lady Emma, kterou si také dal zavolat. Upřímně jej překvapí, když ji vidí zde. Myslel si, že to vzdá po tom jak jej veřejně ponížila. Když k němu příjde, pomůže jí do altánku. Nemůže si nvšimnout, že se mu nepokloní a navíc jej osloví špatně. Další kdo pohřbil mého otce. Výsosti. Opraví ji a přesto, že lady nezačala schůzku nejzdvořileji, on ji odsune židli a nechá ji se posadit. Poté se posadí i on. Smím vám nabídnout něco k pití? Jakmile vyřeší občerstvení, položí ji první otázku. Jako první si všimne její upřímnosi. Jsem si jistý, že se vám musí velmi stýskat, snad má společnost a společnost dívek je dostatečným rozptýlením. Usměje se na ni. S dvkouse setkal před čtyřmi lety, to jí bylo třináct a jeho zrovna zasáhla puberta, tehdy nevypadal tak dobře jako nyní. Ale měl svobodného ducha, přece jenom tehdy ještě jeho bratr žil. Legrace nebo já? Jindy bych řekl, že to je synonymum, ale v tomto případě to moc nechápu. Nakloní hlavu na stranu a čeká jestli k tomu ještě něco dodá. Trochu se usměje při té vzpomínce na malou Emmu a její panovačnost. Nedotýkej se toho! Nedotýkej se tamtoho! Vždycky z Emmy měl pocit, že se nebála ráznosti i vůči prince taková byla. Na jednu stranu to bylo hodně bezmyšlenkovité, ale dvážné. Když se mu začne omlouvat. V pořádku. Už se nezlobím. Na slovo už dá důraz, přece jenom jej to naštvalo, nikoho nepotěší když jej v živém vysílání ponížíte. Není to tak strašné, brzy váš počet snížím, takže vás nebude už pětatřicet. Ano plánuje pár dívek vyřadit hned po prvním setkání. Řekněte lady, co mi povíte abych vás nevyřadil? Ne že by si to nezasloužila, ale já jsem takový blázen, že dávám vždy druhé šance a druhou šanci i po druhé šanci. Několikrát se mu to už vymstilo.

Vanessa

Nad její dedukcí přikývne. To vskutku ano. Začínám chápat proč lidi chcou první vyloučení a to už jenom kvůli mému klidu bych to měl udělat. Možná to není fér co říkal lady, ale každá dívka se musí naučit čelit temné pravdě a mezi to patří i vyloučení. Koneckonců vzít si může jenom jednu. Koho byste vyloučila jako první vy? Položí ji otázku, snad jenom aby viděl, jak na ni bude reagovat a také aby zjistil, jestli jsou mezi nimi nějaké nešfáry. To je v pořádku, naučil bych vás s tím. Odvětí jednoduše, vidí na lady rozpaky, jenom se vřele pousměje. Neví z které kasty dívka pochází, ale to mu nevadí a momentálně to ani nemíní řešit.
Nakonec ji položí otázku ohledně sotěže. Trochu se nad jejími slovy pousměje. No mohl bych vám napovědět kde najdete alespoň tu první, ale to by poté asi nebyla taková zábava. A navíc jiným dívkám nápovědu také nedal, i když ty si o ni neřekly. Kdyby jej nějaká o nápovědu požádala, patrně by jim poradil. Když vidí, že její úsměv povadne, tak na ni starostlivě pohlédne a trochu se k ní nakloní. Ach lady. Vzdychne, když nakonec promluví. Samozřejmě že máte navíc. Každý z nás má navíc. I my jakožto královská rodina někdy máme navíc, nemyslím bohatství ale moralitu. Možná prot oje dobře že naše příští královna nebude mít modrou krev. Bude první dívkou která dokáže světu, že každá dívka může být princeznou. Zní to jako z nějaké dívčí knížky, ale on to tak myslel. Ale jako správná princezna, lady, potřebujete prince. Významně na ni mrkne a trochu se k ní natáhne. Kam by vás princ měl pozvat, abyste mu nedala košem? Ptá se v třetí osobě, ale vlastně to myslí na sebe.

Felicity

Nabídne jí rámě a ona jej příjme. Vede je on, jelikož přece jenom zná cestu a ví že se tu společně neztratí. Nemůže si nevšimnout, že lady spíš než cestu sleduje jeho. Občas jí ten pohled platí, ale nechce na ni přílišm moc zírat. Navíc viděl hodněk krásných dívek, dle vzhledu se prostě rozhodnout nemůže. Rozhodne povaha. Přesto nedovol, aby se tu ějaká dívka cítila nepříjemně. Proto ji nabídne, že kdyby se cokoli dělo má přijít za ním. Je rád, že na začátek lady rozesměje, jejich schůzka je poté vypadá zase trochu jinak. Nad vzpomínku se lehce usměje. To ano, ale udělal jsem jí toho více. To že to vždycky řekla rodičům jí nikdy moc nepomohlo. Vždycky jsem vymyslel něco dalšího. Pokrčí rameny. Jako malý byl velký neřád, no nakonec se rodiče rozhodli, že chůvu nepotřebuje a on pak přestal. Asi jej to přestalo bavit či si tak zvykl na svou chůvu, že nedokázal dělat tyhle naschvály někomu jinému. Což je pro všechny v jeho okolí dobrá zpráva. A co vy? Máte nějakou historku z dětství? Zeptá se jí na oplátku. Vzhledem k tomu, že se jej ona zeptala, cítí své právo se také zeptat.
Nakonec nadhodí, že pro ni má dvě otázky, otázku ohledně rande si nechává schválně nakonec. Chce první znát její reakce na tyto dvě otázky. Jako by šlo o vážná témata se posadí na lavičku. Všimne si, jak se automaticky usadí správně. Ta s tou knížku beztak aj spí. Ještě že nemáme pravidla o spánku nebo by některé komorné musely hlídat dívky a sledovat jestli spí dobře. Nechá si vysvětlit, odkud pochází její jméno, on sám trochu latinu uměl, ale spíše jenom kvůli návštěvám církve, to vždycky oprášil slovník. Spíše se učil jazyky, kterými se domluví v zemích jejích spojenců. Takže vy jste vlastně naše stěstíčko. S úsměvem do ní dloubne a poté se k ní natočí čelem. A co by štěsstí udělalo šťastným? Položí ji lehce hloubavou otázku, ale nemůže si ji odpustit. Nad její odpovědí na druhou otázku se upřímně zasměje. Je mu jasné ale že se lady ještě poněkud krotila. Nemusíte se bát, ve chvíli kdy oznámím svou vítězku si oba sbalme kufry a odjedeme na předsvatební cestu. Zasměje se při tom spojení, ale po selekci chce ještě naposledy vycestovat a to s ženou kterou bude milovat. Nakonec mu položí pro něj těžkou otázku, že se zase na chvíli on odmlčí. Víte, asi bych řekl... Že to ješě chvíli potrvá, král mi dává čas, než se všechno doučím a také kvůli selekci, aby toho na mě nebylo přespříliš. Moje korunovace určitě bude až po svatbě. Zároveň ale nechci čekat moc, protože... Přece jenom můj otec toho zvládl více než kterýkoli jiný vůdce země během tak krátké doby. Některým se to možná nelíbí, třeba kasty se jim nelíbí, ale neuvědomují si, že všechno to vyžadovalo nějakou práci a vidět ten nevděk... Prostě se na to oba těšíme, až se stanu králem. Zakončí to nakonec rychle, protože má pocit, že se jí odhalil svými slovy až moc. Takžé mé štěstí, povězte, kdyby vás chtěl obyčejný princ jako já někam pozvat, kam bychom zamířili? Zeptá se jí s lomeným úsměvem.

Rosalie

Nad tím, že oslovila jej špatně a jeho otce prakticky pohrřbila nakonec jenom mávne rukou. Neví však c na něm je takového, že působí unaveně. Přece jenom se naží na každou dívku usmívat a tak ho trochu vyděsí, že lady vidí skrz něj. Vlastně nejsem tak unavený. Zalže a opravdu bravůrně. Vřele se na ni usměje, čímž jí chce naznačit vděk za její starost. Poté se dostanou k soutěži a on se nan i podívá dost skepticky. Však soutěž potrvá ještě týden. Lehce do zamručí. Má pocit, že lady se jednoduše snaží vyvléknout z toho, prtoože jí to nezaujalo nebo je to pod její úroveň. Následně poté začne dále rozvíjet své nemoci. Měla byste zajít od nemocničního křídla. Poví, neví zda se v něm dívka snaží vyvlat sympatie nebo lítost, ale rozohdně to není správný tah ja k na prince. Nehledá vztah s někým koho by litoval. A pak začne že s tím, že ji i bolí hlava. Má chuť zakoulet očima, protože má najednou pocit z lady, že je jenom afektovaná. Když jej ale začne srovnávat s růži a pak řekne že vlastně neví jak voní, pozvedne obě obočí. Tak jak víte, že voním lépe? Zeptá se jí skepticky. Poté vidí procházet strážného, tak snad jenom kvůli lad z dvou různcý hdůvodu ho k sobě zavolá. První důvod byl, že jí něvěřil, že jí je tak moc strašně zle najednou, tak aby příště zkusila jinou taktitu, moc by si potom nikdy nepokecali a druhý důvod byl, že jí trochu věřil, že je jí zle, proto jej zavolal, aby ji odvedl do nemocničnho křídla. Jordane, prosím doprovoď lady Rosalie do nemocničního křídla, ať jí předepíšou něco na hlavu a křeče v břichu a ať ji doktoro pořádně zkontroluje, co jí vlastně je. Pak mi dojdi říct. S tím se lad ukloní a nechává je oba odejít.

Evelyn

Eliese

Hned po její první větě, má pocit, že naraží na něj, což mu příjde zvláštní, ale po chvíli si uvědomí, že dívka může doufat, že ji naučí jezdit nebo ji alespoň bude věovat čas. Přesto by na první schůzku chtěl zvolit něco co jde jim oběma. Má strach, aby dívka jejich schůzku nezdržovala jen proto aby s nim byla déle. ale samozřejmě pokud si to lady bude přát i za dva týdny či déle, tak jí to přání splní.
To sice ano, ale rozhodnutí zahradníka neovlivní tolik lidí s takovým zásahem jako rozhodnutí krále. Opáčí lady trochu posmutněle. Poslední tři roky věděl, co bude jeho úlohou jeden den a přistupoval k tomu zodpovědně. Věděl, že jeho otec toho prožil hodně, vedl válku, založil kasty, ztratil syna, svou milovanou dceru kvůli spjenectví prakticky prodal člověku o kterém všichni věděli, že jej nikdy nebude milovat a nyní s ním musí žít a jeho nejmladšího syna chce svým způsobem taky zaprodat, aby uklidnil lid v zemi, který nemá daleko k bouření po jistém škatulkování. Jsem rád, že ve mě věříte, má drahá lady, vážím si vašich slov a opravdu si přeji aby byla pravdivá.
A další pozitivum i negativum, že si vezme dívku prostého původu. Sice na kralování patrně bude sám, ale možná jej překvapí. Jeho maminka se královnou snad narodila. Lidi v králoství ji milují a přitom taky byla kdysi obyčejnou dívkou. Její chápavost jej doopravdy překvapí, že na chvíli oněmí. Tohle si přál, mít ženu, která by jej chápala ,ale netušil zda to byly slova co lady právě vymyslela nebo je to její názor. A vy? Neodolá se jí zeptat. Jak byste se tvářila, kdybych vám ráno popřál dbré ráno a pak bychom se viděli až večer při přání dobré noci nebo byste už dokonce spala? Zeptá se jí. Odpovědi, které se týkaly nějakých pomyslných lidí jej zajímaly jenom pokud to člověk trochu směřoval na sebe.
a jak bych to měl vynahradit vám? Co by vám na světe udělalo největší radost? Nyní jej dpověď zajímá i pro účely selekce, přece jenom odpověď se mu může hodit.
Jaké jídlo? Nad tím se musí zamyslet a poté pokrčí. Asi palačinky, ale víc mi dělá radost když připravím pokrm který udělá radost dané osobě a ne mě. Přizná. Tuhle stránku zdědil po matce, ta která uprostřednostňuje i v maličkostech jiné před ním. Nad jejím dotazem se musí zasmát. A co kdybch vám řekl, že jste tak už udělala? Nechá chvíli napětí a poté pokračuje. Vaše první večeře v paláci. Sestavoval jsem pro vás menu a dezerty jsem pomáhal připravovat. Hlavně dezerty tedy, ale podílel jsem se i na předkrmu a hlavním chodu. Polívky nejsou mje parketa. Ano na všem v selekci jsou skutečně jeho otisky prstu.
Nakonec ji dá tulipán, což jej dle jeho velmi skromná květina, ale na druhou stranu veli krásná. Samozřejmě kdyby nad tím nepřemýšlel dal by ženě růži, protože to by jej napadlo jako první, ale on má rád i jiné květiny, jako jiřiny či lilie nebo orchideje. Jsou netypické, ale krásné. TO chápu, selekce je něc nového. Taky jsme byl skeptik. Přizná, přece jenom jednalo se o jeho budoucnost. Doufám, že mi přinese přátelství, lásku, štěstí a samozřejmě královnu. A cítím, že to dostanu. Mluvil tak sebevědomě, že šlo poznat, že to myslel vážně. Poté se s lady rozlučil a nechal ji odejít.

Žalovat se prostě nemá, zasměje se, když se princ zmíní, že chůvě její stížnosti nikdy nepomohly a že na ni vymyslel poté ještě něco dalšího. Ona sice nikdy chůvu neměla, ale jak ho tak poslouchá, tak na jednu stranu to muselo být fajn, mít někoho na kom si člověk může své lumpárny vybít. U ní to vždy odnesli rodiče. Jakmile jí princ položí stejnou otázku, tak si v duchu trochu vynadá, protože když otázku pronášela, ani ji nenapadlo, že by se to mohlo otočit proti ní. Ačkoli by se odpovědi ráda vyhnula, je si dobře vědoma toho, že princ jí taktéž odpověděl a tak by od ní bylo nehezké, kdyby se tomu vyhnula. Myslím, že mí rodiče by vám dokázali povědět mnohem více příhod než já, ujistí ho. Ovšem tu, kterou mám na talíři prakticky pořád, pousměje se, je ta, když jsem čirou náhodou narazila na skříňku, kde měl táta zkované takové to drahé pití, které vytahuje pouze při nějakých zvláštních příležitostech. A protože jsem byla zvědavá, chtěla jsem se zkusit napít, ale příšerně to smrdělo a tak jsem si myslela, že je to zkažené, na tváři se jí objeví takový rozpačitý úsměv, protože není ten typ, který by byl zvyklý být jako otevřená kniha pro všechny. Jenže ví, že tady musí být trošku otevřenější a zároveň na ni princ zvládl už udělat dobrý dojem, tak je to zase o něco snadnější. Tak jsem to začala vylévat do dřezu, jistě si dokážete představit to zděšení v očích mého táty, uculí se. Jako malá byla celkem neřízená střela, stačila chvíle nepozornosti a pohroma byla na světě. Doufám, že ano, zazubí se nad poznámkou ohledně štěstíčka. Když se k ní natočí čelem, tak se neubrání tomu se mu na chvíli podívat do očí, když jí pokládá další otázku. Svoji odpověď tentokrát nevyhrkne ihned. Až po chvíli se odhodlá promluvit. Nerada bych, aby to vyznělo jako nějaké ztěžování si, Vaše Výsosti, vysvětlí nejprve, protože se tu opravdu má velmi dobře, bez pochyb by mě ale potěšila možnost strávit alespoň pár chvil v přítomnosti nějakého čtyřnohého mazlíčka. Nechápejte mě totiž špatně, ale doma mě na každém kroku pronásledují čtyři páry psích tlapek, tak mi to možná trochu schází, sklopí pohled. Zakázala si myslet na své fenky, protože se jí po nich stýská, ale jak vidí, tak své myšlenky úplně pod kontrolou nemá. Jen co však princ začne mluvit, tak pozvedne hlavu a se zájmem si jeho slova vyslechne. To zní krásně, pousměje se. Je si jistá, že ať už tou vyvolenou bude kterákoli dívka, určitě bude z takovéto cesty bez pochyb nadšená. Jen co princ začne mluvit o korunovaci a královských povinnostech, tak z její tváře zmizí úsměv a nahradí ji vážnější tvář. S lehkým kýváním ho poslouchá. Až když svá slova zakončí, tak se rozhodne mu k tomu něco říct, aby mu dala najevo, že si jeho otevřenosti cení. Tomu rozumím, vše se naučit není jistě běh na krátkou trať, ale je hezké, že vás v tom otec takto podporuje a nejste na to sám. Určitě musí zamrzet, když vidíte jak to lidé vnímají, obzvláště, když všechno stojí nějaké úsilí a práci, povzdechne si lidé jsou naštvaní když moc prší a chtějí slunce, ale když zase je teplo až moc, chtějí déšť. Vždy se najde někdo, kdo bude proti, třeba i jen z principu. Lidé si navíc většinou uvědomí, co je pro ně dobré, až když o to přijdou, snaží se ho svými slovy pokud možno trochu ukonejšit. Ona nikdy proti kastám nebyla, ale setkala se s pár lidmi, kteří ano a svým způsobem nechápe, co by takoví lidé chtěli. Takhle to funguje a každý má své místo, to by jim mělo stačit. Myslím, že štěstí by bylo jistě potěšeno navštívením oblíbeného místa obyčejného prince, odpoví se zářivým úsměvem. Opravdu by ho ráda poznala a to se vším všudy, i co rád dělá a jaká místa rád navštěvuje.