LABYRINT

Den po plese se rozhodla po snídani, že se půjde projít a trochu prozkoumat okolí paláce. Komorné jí doporučily ať si jde zkusit labyrint, že jí to rozhodně zabaví a že se i pobaví, věnovala jím vřelé díky a oblékla se do žlutých šatů, udělala si drdol a vzala si černé boty na podpatku. Takto oblečená se vydala právě do labyrintu. Stačilo jenom vejít dovnitř a už se v podstatě ztratila, chtěla dojít až doprostřed ale jak se tak na to dívala potrvá jí to mnohem déle ale nevadilo jí to. Deník, který si sebou taktéž vzala si něco zrovna psala, své poznatky o selekci o tom jaký byl pro ní ples a s kým se tam bavila, či koho tam viděla.

Už jí bylo o něco lépe jak včera večer, necítila se tak špatně a rozhodla se jít prozkoumat labyrint, čerstvý vzduch jí jenom prospěje. Svým komorným řekla, že je dnes nepotřebuje, že se zvládne obléknout a dostat svým způsobem kam bude chtít, že je nechce zdržovat. Oblečená v modrých šatech, které jí krásně ladili s jejími modrými oči, vzala si taktéž střevíce v modré barvě a vlasy nechala jenom ledabyle rozpuštěné. Trochu se nalíčila i když i bez toho vypadá docela normálně a vešla do prvního vstupu do labyrintu. Dívala se kolem sebe a instiktivně se rozhodovala kam půjde dále až nakonec narazila do dívky. Moc se omlouváám, neviděla jsem tě. Jak se na dívku dívala poznala, že je ze selekce už jí viděla tolikrát a navíc jí byla i povědomá. Nestalo se ti nic? Mimochodem jsem Stela. Rovnou se i představila a pousmála se.

Ničeho jsi moc nevšímala a odbočila vždy tak jak se jí to líbilo nebo spíše jak si všímala. Dopisovala si tužkou do deníku když přišel náhlý náraz. Deník hned upustila a následně zvedla hlavu a viděla dívku ze selekce, alespoň tak soudila. To je v pořádku to se stane, také jsem se zrovna dvakrát nedívala na cestu. Svým způsobem se také omluví protože kdyby nebyla tak zabraná do psání všimla by si dívky. Sehnula se pro svýj deník, který si přitiskla potom na hrudník. Nic se mi nestalo, lehký náraz to nic není. Ujistí dívku, že je naprosto v pořádku. Jsem Kelly. Taktéž se představí ze slušnosti. Vidím, že i někdo jiný měl stejný nápad se podívat do labyrintu. Podotkne ale vůbec ne tak že by jí to vadilo, naopak je ráda, možná že jí pomůže najít cestu doprostřed a také zpátky.

Cítila se lehce trapně, že do ní takto narazila a proto se tak zajímala zda je v pořádku i když to byl náraz, mohla by se naštvat jako nějáká namyšlená dívka což se ale nestalo. Tak to jsem ráda Svým způsobem se oddechla, že to není taková dívka, že je v pohodě alespoň se tak teď zdála ale nechtěla si dělat obrázek hned ze začátku. Potřebovala jsem čerstvý vzduch a labyrint mě napadl jako první. Navíc hodně by mě zajímalo jak tohle mohl někdo vytvoři, je to krásné. I přesto, že byla dvorní dáma a viděla toho už mnoho nemohla se na to stále vynadívat. Přišlo jí to stále obdivuhodné. Co jsi dělala před selekcí? Chtěla se dozvědět více a trochu rozproudit konverzaci.

S tím souhlasím je to tu opravdu krásné a ne jenom labyrint ale naprosto všechno, nevadilo by mi tu zůstat. Řekne zcela upřímně tak jako většinu věcí, někdy byla až moc upřímná což se nevyplácelo proto není dobré se jí ptát moc na názor pokud nejste připravení slyšet i něco špatného a ne jenom vše dobré a příjemné. Gymnastiku a studovala na sportovní škole, co ty? Tipovala dívku na nějakou modelku, protože jak koukala na její outfit tak rozhodně smysl pro styl měla ne jako Kelly, která se v tom stále ještě patlala. Nevíš jak se tu dostane ke středu labyrintu? Zeptá se protože stát takhle uprostřed uličky jí moc nevyhovovalo a také jí zajímal výhled na labyrint z výšky.

Poupraví si trochu modré šaty a rozhlédne se kolem sebe. Myslím, že by to nevadilo nikomu. Neobejde se nad poznámkou, která je ale myšlena stále hezky. Gymnastiku? Říkala jsem si, že mi jsi povědomá. Nebyla jsi teď na poslední olimpyjádě? Byla jsi úžasná, nechci nic říkat protože tomu moc nerozumím ale podle hodnocení skvělá, mě se to tedy moc líbilo. Opět otázky na které ani nepotřebuje odpovědi ale přesto se musí zeptat. Na poslední olympijádu se dívala kvůli jedné neteři princezny, která gymnastiku zbožňovala ale kvůli špatnému kotníku jí nikdy nemohla dělat tak potporovala takto, sledováním a fanděním. Dělala jsem dovrní dámu princezně z Francie, než jsem musela odjet domů. Rukou si prohrábne blonďaté vlasy. Nevím ale můžeme to zkusit najít, jsme už tak ve prostřed mělo by to být jednoduší ne? Nad touto poznámkou se zasměje a rozejde se pomalu doleva a doufá, že jí Kelly následuje.

Ano to je také pravda. Každá dívka co by měla příležitost být v paláci společně s princem tak by jí to nevadilo toho jsi byla vědomá i když teď jí na mysl přišli ty dvě dívky jak jedna z nich se pokusila zabít prince. I když ty dvě dívky, to nechtěly. Neodpustí si poznámku a doufala, že tím Stelu která jako první ze všech řekla princi, že zůstane něják nepodráždí, že to nadhodila i když vypadá jako člověk, kterého nepřekvapí nic. Nad tím jak se rozkecá se musí zasmát. Ano, to jsem byla já. Moc děkuji, že si tohle myslíš, vždy mě to potěší. Lichotky ohledně gymnastiky, kterou dělá od té doby co se narodila vždy potěší, je hezké vědět, že se na to někdo díval když to bylo v televizi ale přesto není taková, že by to potřebovala všude říkat. Wau, tak to je dobré. Jaká je Francie? a princezna? Zajímala se dále protože do Francie se ještě nepodívala i když by hodně chtěla. Dobře. Přikývne na souhlas a vydá se stejnou cestou jako Stela.

Jakmile zmínila ostatní dívky pozorněji se na ní podívala zda slyšela dobře, a ano slyšela. Já to ještě stále nechápu, vzaly ostatním dívkám, které se hlásily šanci o to tu být také a podílet se na selekci, poznat prince jenom aby se ho mohly zbavit. Strašné. Řekne svůj názor, když viděla kolik dívek je smutných, že zrovna je nevybraly a vlastně tu mohly být jiné dvě užasné, originalání dívky místo těch dvou. Tak to jsem ráda. Usměje se a potom se zamyslí nad jejíma otázky a přemýšlí jak začít aby to dávalo smysl. Už jde pomalu cestou a doufá, že je správná. Francie je opravdu nádherná, je tam tak jiná kultura, lid jsou tam někde hodně přijemní a jiný zase ne, podle toho kam jdeš. Mají neuvěřitelné památky na které bych byla schopná se dívat hodiny rozhodně stojí za to se tam podívat. Snaží se to zkrátit jak jen to jde jinak by mohla říci hodně svých zážitků. Pincezna Anotonie, byla vlastně mojí první kamarádkou vůbec. Velmi energický člověk, plný radosti vždy tak působí, má ráda focení a že si může povídat s občany má opravduvelké srdce hodné budoucí královny. Ještě nekolikrtá zabočí do nějaké strany až se dostane doprostřed čirou náhodou. Zvládly jsme to. Řekne nadšeně.

To máš pravdu, připravily je o to. Ale nechápu jak by mohly žít s tím, že někoho zabily a zrovna prince, nechápu to já bych nedokázala na to ani pomyslet. Řekne trochu sklesle a prohrábne si vlasy a potom se snaží poslouchat to pozitivní co říká ohledně Francie a o princezně. Rozhodně až se najde příležitost podívám se tam. Kamby ses chtěla podívat? Sama Kelly měla hodně míst kam by se chtěla podívat, co prozkoumat ale příležitostí moc nebylo a když už někde byla tak jedině na soutěž a rychle zpátky domů, takže nic moc neviděla. Když došly konečně doprostřed rozhlédla se. Ty jsi to zvládla. Kelly šla stále jenom za ní a neříkala nic, že půjdou do jiné strany. Rozešla se ke schodům které vyšla a podívala se na výhled na labyrint. Tohle je naprosto úžasné. Rozplývala se a následně se posadila na lavičku.

Ty dívky musely být naprosto padlé na hlavu a ještě takhle za začátku selekce, jenom se divím, že je to nenapdalo na nějaké veřejné akci. Protočí nad tím oči v sloup, nedokázala to přijmout a nejlépe by něco dívkám z plných plic něco nehezkého řekla ale nebude to dělat, ještě by si o ní pak všichni něco mysleli, že moc řeší věci nebo kdo ví co. Já? Tak toho je opravdu hodně určitě bych chtěla navštívit Španělsko, Portugalsko, Itálii, Indii a tam spoustu památek, poznat kulturu a vidět jaký styl oblekání tam mají,protože to rozhodně bude jiné jak tady, to mě nejvíce zajímá. Moda. Mohla bych celou věčnost něco číst a zkoumat různě. Zasměje se nad tím a rozejde se také po schodech na horu a rozhlédne se kolem sebe. Nádherné Trochu jí to připomínalo Francii a jejich labyrint, který je ale obklopený miliony kytkami v keřích ale i toto mělo své naprosto ojedinělé kouzlo. To je tvůj deník? Zeptala se když viděla jak ho stále tiskne k sobě. Zvědavá je vždy, proto se hned posadí vedle ní a podívá se na ní.

Byla ráda, že se s těmi dívkami něják moc nebavila jinak by jí také mohly obvinit z toho, že jim pomáhá. Viděla je jenom párkrát a neprohodila s nimi sna ani ahoj. Život je plný překvapení. Řekne poslední slova na toto téma protože stále nebylo příjemné o tom mluvit i když sama nadhodila to téma, názor dívky už znala a byl dost podobný s tím jejím. Já modě zrovna moc nerozumím, celý život v tělocvičně, že šatům moc nerozumím, možná bys mi mohla někdy poradit co si mám na sebe vzít aby to vypadalo. Něco jako lekce mody. Pousměje se nad tím mile, protože něco takového opravdu potřebuje a to, že by si četla časopisy o modě to moc neviděla nadějně i když asi bude muset začít. Přitlačí si k sobě svůj deník a sleduje stelu, která se na něj začne ptát. Je to něco jako deník, píšu si tam věci co mě zaujmou, některé zážitky, popis místností citáty a jednoduše vše co mě napadne. Pokrčí rameny a položí si ho na stehna.

Ano, plný překvapení nikdy nevíš co od koho čekat. Myslela to zcela vážně, i když někoho můžeš znát několik let stejně mu do hlavy nevidíš a nakonec nevíš zda se rozhodne tak jak myslíš, že by mohl. Je to nepředvídatelné až jí to někdy děsí jak si každý může dělat co chce. Určitě, ráda budu tvojí učitelkou mody. Souhlasí a přikývne na souhlas. Nevadilo jí někoho takto učit cosi vzít na sebe, přeci jenom pomáhala i princeznám cosi vzít na sebe i když oni moc dobře vědí co je vhodné a co není, i přesto si některé od ní nechaly poradit. To je zajímavé, můžu si něco přečíst? Zeptá se i když je to momžná trochu troufalé bylo jí to jedno.

Už jenom přikývne hlavou na její slova a dále nic nerozebírá. Ukončila toto téma a jak tak viděla tak i Stela ho ukončila, že nebude pokračovat. Opravdu tak to je skvělé, takže až bude další akce rozhodně za tebou přijdu ze sešitem a pokusíš se mi toho co nejvíce říci. Řekne naprosto s radostí, že jí někdo pomůže, komorné jí také pomáhaly vždy co si vzít ale přišlo jí už trochu blbé je otravovat opravdu s každou maličkostí jako jaké naušnice, jaký náramek, myslíte že ty barvy jsou dobré? a co třeba tohle? A dalších miliony, určitě je tím musela už trochu štvát. Jo, něco ti najdu. Otevře deník a podívá se dovnitř, chvíli listuje než nakonec nalistuje svoje pocity z naprosto první soutěže. prosím Podá jí deník a jenom čeká jestli se k tomu bude něják vyjadřovat.

Rozhodně přijď, budu mít dveře dokořán. Řekne naprosto mile a ještě jí věnuje široký úsměv. Opravdu se těšila z toho, že do labyrintu šla a potkala tu Kelly se kteru se jí tak dobře povídá. Dobře Přikývne na souhlas a jenom čeká až jí dá příležitost si něco přečíst ani nečekala, že řekne ano ale takasi nic extra tajného tam nebylo jak tak soudila. Není to úplně tak deníček, který si píše asi každý den. Vzala si od ní deník a přečetla si stránku na kterou nalistovala. Jak poznala podle nadpisu tak to byla její první soutěž. Jak dlouho už ho píšeš? Zeptala se a začetla se do textu, který byl opravdu plný emocí. To je opravdu úžasné, tolik emocí. Podá jí deník zpátky s úsměvem.

Určitě přijdu. Pousměje se a rovnou na to i sama přikývne. Píšu už hodně dlouho, vlastně skoro od doby co jsem se naučila psát. Zasměje se lehce nad tím a potom se narovná v zádech. Vezme si svůj deník zpátky a široce se usměje. Moc děkuji. Poděkuje jí, moc si toho váží takovéhle pochvaly. Už půjdu, mám docela žízeň a nic jsem si nevzala. Rozhlédla se kolem sebe aby zjistila jak se dostat ven. Zatím se měj, Stelo. Rozloučí se a začne se vymotávat z labyrintu až nakonec se rozejde směrem do kuchyně.

Dnes je opravdu krásný den a proto by byla podle ní byla škoda celý den sedět zavřená v paláci. Poradí se se svou komornou, kam by se mohla ještě podívat, protože velkou část paláce už má prozkoumanou. Nakonec ji poradí labyrint, na který téměř zapomněla. Na sobě má bílé šaty s květinami a na nohou jako obvykle balerínky. Ze všeho nejraději by běhala sice bosá, ale je si vědoma, jak by to asi vypadalo, kdyby někoho potkala. Po chvilce přijde na začátek labyrinku a rozhlédne se kolem. Tak a kudy teď? A kam se vlastně mám dostat?

*Ruth se díky soutěži, kde musela hledat bílé obálky a řešit v nich uložené hádanky, dostala už ledas kde, ale v zahradě, v labyrintu ještě nebyla a tak se to tam rozhodla prozkoumat.* /Že já jsem radši nezůstala v paláci./ *Opakovala si pořád dokola, když se jí všechny cestičky v labyrintu zdály pořád stejné a ona nenacázela východ. Po několika strávených hodinách uvnitř si už ani nemyslela, že by našla cestu ven, když v tom narazila na Charlottu, se kterou se již dříve bavila o plese a po pocitech z něj.* Ahoj, jsem tak ráda, že tě vidím! *Zvolala a při tom jí bez vyzvání a včasného upozornění objala.*

Stojí na začátku labyrintu a prohlíží si, kudy by se měla vydat. Tohle asi nebude tak jednoduché, jak se zdá. Než si stačí promyslet, kam zahnou hned na začátku, zahlédne, jak k ní přichází Ruth. Hned jak ji uvidí, objeví se jí úsměv na tváři. Taky tě moc ráda vidím. Řekne, mezitím co ji Ruth obejme a ona ji objetí s radostí oplatí. Je ráda, že našla v selekci kamarádku, jako je ona a doufá, že se napřestanou bavit ani po selekci, ať už dopadne jakkoliv. Bloudíš tady dlouho? Zeptá se poté, co dívky opět stojí vedle sebe a podívá se na zapeklité cesty vedoucí někam do neznáma.

*Pořád se nemůže nabažit toho pocitu, že je tu Charlott s ní.* No, to já nemám ponětí, ale myslím, že ze dvě hodiny už to bude. /Už nikdy neudělám tu hloupost, že půjdu někam sama a na nějaké takové místo/ *Rozčiluje se sama na sebe.* A co ty tu sama? Chceš se taky ztratit? Kolik je vlastně hodin? *Zeptá se Charlotty a doufá v to, že jí odpoví.*

Je moc ráda, že Ruth vidí a podle všeho soudí, že Ruth její radost sdílí. Páni, tak to ten labyrint vážně není takový jak se zdá. Ani si nedovede představit, jak hrozné musí být bloudit labyrintem pořád dokola a je ráda, že nezašla příliš daleko, takže si snadno pamatuje cestu ven. Mě labyrint doporučila má komorná, když jsem přemýšlela, jaké místo objevit, ale očekávala jsem, že to bude tedy jednodušší. Zasměje se a je překvapená, že jí nikdo předem neřekl, jak snadno je možné se zde ztratit. Hádám, že bude kolem páté hodiny. Pokusí se vzpomenout, v kolik hodin opouštěla svůj pokoj, ale poslední dobou v paláci velmi často ztrácí pojem o čase. Jak jsi se sem vlastně dostala? Zeptá se zvědavě.

Cože, už? To jako vážně? Děláš srandu že. *Vytřeštila na Charlottu oči. Nemohla totiž uvěřit svým uším. Chvíli doufala, že to byl jen vtip, ale podle vážného výrazu v Charlottině obličeji, ji naděje opustila.* /Tak to nebyly dvě hodiny, ale čtyři. Na druhou stranu bych měla být ráda, protože nebýt Charlotty, tak jsem tu taky mohla bloudit až do večera nebo do zítřka do rána./ No to víš, chtěla jsem jít na vzduch a jelikož už jsem v zahradách byla několikrát, chtěla jsem zkusit něco nového. A byla to blbost . Byla tu sice zábava, to jo, ale jen do té doby, dokud jsem nezjistila, že jsem se ztratila. Pak už to bylo příšerný mučení. *Odpověděla jí na její otázku.* Vím, že ses tu asi chtěla projít, ale já už tu nechci zůstat ani minutu. Jsi moje jediná naděje, dostaneš mě odsud?

Je trochu překvapená z její reakce a proto na její otázku, zda si dělá srandu pouze přikývne. Opravdu netušila, že labyrint dokáže být tolik záludný. Tomu rozumím, asi  je dobře že jsem tě potkala dříve, než jsem se taky dala do procházky bludištěm na cestě za ztracením. Truchu se zasměje. Má štěstí, že Ruth potkala včas, protože s jejím špatným orientačním smyslem by zde nejspíše bloudila do té doby, dokud by někdo v paláci nezjistil, že se už nějakou dobu neukázala a nevyhlásili po ní pátrání, mezitím co ona by stále trčela zaseklá v bludišti. Naprosto tě chápu, radši půjdeme, než zapomenu cestu. Navrhne a společně se otočí a pomalu rozejdou cestou k východu. Jak bylo vlastně na plese? Zeptá se aby nedala příležitost tichu, které by mohlo mezi nimi nastat a zároveň je také velmi zvědavá.

*Byla ráda, že už jsou na cestě.* Ples byl moc fajn, měla si pravdu, bylo to mnohem lepší než jak jsem si to představovala. A o tanečníky jsem nouzi taky neměla. *Odpověděla a usmála se. Na chvíli si pak zavzpomínala na ten večer a na všechny muže, se kterými tančila.* /Jen s princem jsem ještě netancovala, tak doufám, že to stihnu, než mě vyhodí./ *Pomyslela si. Už byli venku. Ruth Charlottu objala na rozloučenou.* Promiň, ale jsem dost unavená, asi si dneska půjdu dřív lehnou, zatím ahoj.

Se zájmem poslouchá, jak Ruth vypráví o svém zážitku z plesu. Tak to je dobře, že sis to užila. Já říkala, že budeš mít samé krásné vzpomínky. Usměje se na ní a je ráda, že měla pravdu. Vzpomene si, jak na ni chvílemi na plese pokukovala a opravdu to vypadalo, že se skvěle baví. Bylo by pro ni hodně špatné, kdyby se tam Ruth nelíbilo a ona by tím pádem zjistila, že její povzbuzování byly jenom bezduché lži. Chtěla se jí zeptat na detaily, ale jejich cesta utekla tak rychle, že už byli na konci labyrintu, ale je odhodlaná ji ohledně plesu vyslechnout kdykoliv. To je v pořádku. Hezky si odpočiň. Oplatí ji objetí na rozloučenou a sama se vydá vlastní cestou do paláce.