ZAHRADY

To by bylo skvělé. * Vypískla radostí na jeho návrh a byla v pokušení prince obejmou, ale naštěstí se tak nestalo, protože si včas sama v duchu vynadala.* /Ale no tak, trochu se kontroluj. Není to žádný tvůj dlouholetý kamarád./ *Snažila se zamluvit to předešlé téma o myšlenkách, protože se do něj nechtěla zamotat. Místo toho se pokoušela rozvinout téma o volném čase.* Tedy,... *Trochu si odkašlala.* Jízda na koni, byla ta jediná, v celku zábavná činnost, která mě nikdy neomrzela. U nás na farmě jsme měli hodně koní, ale mým oblíbencem vždy byl Baron, velký černý hřebec. No a co vy? Co baví vás?

El bez zaváhání využila nabízeného rámě. Byla to přeci jen slušnost. Provlékla tedy svou ruku do jeho a vykročila do zahrad. „V tom případě soutěž zajisté zvážím,“ přislíbila, jakmile se zmínil o něčem, o čem již slyšela špitat několik dívek. Dle všeho byly v paláci ukryté nápovědy k otázkám. Ta, která jich zodpoví nejvíce správně, pak získá velmi zajímavou odměnu. Prozatím netušila, co je výhrou, ale už jen v zájmu prozkoumání paláce to zkusit mohla. „Velmi ráda si pár svazků vypůjčím. Slibuji však, že je vždy vrátím v nepoškozeném stavu.“ Viděla, jak se někteří umějí chovat ke knihám. Těm by žádný výtisk nikdy do ruky nesvěřila. „Takže máte rád koně a psy?“ Chytla se automaticky jeho slov. „Já mám z koní respekt. Jsou to nádherná zvířata, o tom není sporu. Přesto nevím, zda bych se na jejich hřbetě udržela,“ usmála se a přitom zavrtěla hlavou. Snažila se sebe samotnou představit v sedle. Asi by to opravdu úplně nešlo.

Všimla si jeho hrdosti v hlase. Bylo dobře, že byl sám se sebou spokojený, ba co víc spokojený i se světem kolem sebe. Až příliš lidí se utápělo v neštěstí a nespokojenosti. Takový stahovali dobrou náladu ostatním a to nebylo příjemné. Doufala tak, že s princem najde společnou řeč a třeba se časem budou mít i čemu zasmát. Zdál se totiž jako velmi pozitivní člověk. Jakmile se jí začal svěřovat, věnovala mu dlouhý pohled. Chtěla, aby věděl, že ho poslouchá. Zároveň si vážila toho, že se jí hodlal alespoň v tomto směru otevřít. „Někdy nám svět připraví cestu, kterou by nikdo z nás nečekal,“ přikývla a zadívala se před sebe. „Nikdo neumí hned vše. Být dobrým králem znamená volit správná rozhodnutí. Ty, která budou v zájmu říše. A něco takového se nenaučíte přes noc. Myslím, že s princem ochotným se učit nás nečeká nic jiného, než dobrý král.“ Opět se zadívala na prince a ještě jednou se mile usmála.

Procházka byla příjemná a stejně příjemně se poslouchal princův hlas. Krom toho, měla jistotu, že kdyby se mělo cokoliv pokazit, rozhodně před ním nespadne na zem. Nepochybovala o tom, že by jí včas chytil. „Baví mě spousta věcí. Od poslouchání hudby po dlouhé procházky. Někdy ani nejde tolik o to, co dělám, ale jak se u toho cítím. Ve dvojici se mnohdy přijde na velmi zajímavé aktivity. A když se člověk dobře baví? Pak čas letí a je jedno, kde se zrovna nachází. Přesto, asi mám opravdu nejraději procházky a objevování nových věcí. Prozkoumávání nepoznaného,“ vyprávěla a přitom jí zajiskřilo v očích nadšením. „A co vy? Co děláte rád? Vím, že spousta věcí se dá dočíst v časopise, ale já bych vás ráda poznala trochu jinak. Každý si upravuje svou pravdu. Ale vy, bez všech konvencí, jak byste se zabavil?“

*Dneska má celkem dobrou náladu. V paláci se začala už lépe orientovat, ikdyž občas místo ve své komnatě skončí třeba v jednom z mnoha salónků, ani neví jak, rozhodně je to lepší, než první tři dny, co byla v paláci. Dneska má jít na schůzku s princem v zahradách. Komorné, které to samozřejmě věděly si daly velikou práci na jejím vzhledu. Prvne se Davina bála, že jakmile se podívá do zrcadla, nepozná se, ale nakonec se jim to povedlo velmi dobře. Líčení jí udělaly jen jemné, jak má ráda a žádnou rtěnku. Její růžové rty jsou nádherné i bez rtěnky či lesku. Ohledně šatů se s komorným také shodla, jsou dlouhé pod kolena a postupně se jim mění barvva od světlé, až po tmavou a azse do světlé. Tenhle styl se jí líbí a rozhodně ho začne nosit častěji. Vlasy má stáhnuté do drdolu, aby jí nepadaly do očí. Náhrdelník s náušnicemi nijak moc výrazný. Když je čas, aby šla nadechne se a vyjde do zahrad. Schválně šla ještě raději dříve, protože se bála, že by se mohla ztratit. Ikdyž se orientuje lépe, co kdyby náhodou.*/Jaký princ asi bude?/*Přemítá, jak se bude asi princ dneska chovat.*/Bude milý, jak se na první pohled zdálo? Nebo to byla jen přetářka před kamerami?/*Zvědavá a trochu nervózní se dostaví do zahrad. Rozhlédne se kolem a na tváři se jí objeví úsměv. Pořád ji udivuje, jak je to tady nádherné. Od začátku pobytu zde byla už mnohokrát a je dost možné, že zahrady zná lépe, než vlastní komnatu, jelikož zde tráví hodně času. Uvidí keř s bílými růžemi, tak k němu přejde a po jedné z růží přejede prsty.*/Mám další inspiraci, co namalovat. Sem se ještě dneska vrátím./*Kousek odstoupí od keře růží a rozhlédne se, kam by teď měla jít. Za sebou usylší hlas prince Damona. Ootčí se čelem k němu a udělá elegantní pukrle.*Vaše výsosti.*Pozdraví ho.*Jak se dneska máte?*Pousměje se na něj.*Dneska je krásné počasí.*Podívá se na oblohu.*Mám ráda teplejší počasí, co vy?/Léto a Jar je o hodně lepší, než zima. Ikdyž, když si člověk zaleze do posteel s čajem a dobrou knížkou, i zima dokáže být fajn../Chodíte rád do zahrad?*Pohlédne mu zpět do obličeje.*/Asi ano, proč by jsme se setkali tady? No. Je to takové neutrální místo.../Mám se dobře.*Pousměje se.*/Tady to jinak nejde./V paláci se mi líbí, nejvíce zatím v zahradách.*Rozhlédne se kolem, ale za chvilku se vrátí pohledem zpět k němu.*No do Selekce jsem se přihlásila z části kvůli matce, ale z té druhé kvůli tomu, že jsem vás chtěla poznat.*Odpoví popravdě. Velkou roli v tom, že se přihlásila hrála matka, hlavně ze začátku, ale potom si Dvaina uvědomila, že by přihlášku stejně vyplnila, ikdyby ji matka tolik "nepodporovala".*

*Přijde trochu nervózní a zároveň zvědavá do zahrad, které ji zvonu, už po několikáté vezmou dech. Na chvilku se zastaví u keře s růžemi a potom se chce vydat dále, ale uslyší za sebou hlas. Když zjistí, že je to princ, ukloní se a pozdraví ho, přesně podle etikety.*/Snad se úplně neztrapním./*Odpoví mu na jeho otázky a následně ho začne bombardovat vlastnímy.*/No měla bych se možná klidnit./*Napomene se v duchu. Nechce působit nějak moc vtíravě, ale je prostě ten typ člověka, který si velice rád povídá a nemá rád ticho.*Jistě.*Přijme jeho nabídku a vezme ho za nabízené rámě. Přitom si zastrčí kratší pramen jejích vlasů, který se uvolnil za ucho.*Děkuji, vyřídím jim to.*Pokýve hlavou s úsměvem.*/Už vidím, jak budou nadšené./*Své komorné si oblíbila, jsou velice hodné a mají vkus.*Vy také vypadáte dobře.*Mírně se usměje.*Mám se dobře.*Odpoví, trochu jí chybí otec s matkou, ale jinak si nemůe stěžovat.*Na hory.. Lyžujete?*Položí mu další otázku, aby rozhovor jen tak nestál.*To ano.*Usměje se.*V zahradách se dá hodně přemýšlet, občas, jak jste říkal se ozvou pávi, ale jinak je tu nádherné ticho.*To už stihla během těch procházek poznat, jakmile se jeden páv hned ozve, zavrtí pobaveně hlavou.*Zkouším ji.*Souhlasí.*Musím říct, že je velmi hezky zpracovaná, to vy jste ji vymýšlel?/Taková fantazie, do toho vložená./No schůzku s princem.*Na chvilku se zamyslí.*Popravdě nevím.*Pokrčí rameny.*Asi jako každá jiná schůzka, nemyslíte?/Proč by se měla schůzka s princem nějak extra lišit?/Sice je to schůzka s princem, ale jako při každé normální schůzce jde o to, aby se lidé navzájem poznali.*Podívá se na něj.*Takže podle mě by měla probíhat u něčeho, co jeden nebo oba z páru rády dělají./Ježdění na koni, kreslení, dívání na film nebo třeba sport../A chovat se jako normální lidé na obyčejné schůzce. Nebýt jeden z toho druhého nervózní na nic si nehrát.*Řekne svůj upřímný názor.*/Protože, jak doopravdy poznáte člověka, kdyt z vás bude nervózní a bude si hrát na někoho, aby se cítil ve vaší společnosti neohrožený? Snad to dává aspoň trochu smysl./Nejspíš jako princ nemáte moc volného času, ale když se nějáký naskytne, co rád děláte?*Začne nové téma na téma koníčky, kterých má sama spoustu a spoustu nových ráda zkouší.*/Třeba budeme mít nějáké společné.*

Dneska je den, kdy trochu poznám prince a trochu pořádně si s ním i popovídám. Doufám, že nic se prěd princem neztrapním. Vyjdu z pálace v modrých šatech a zamíři si to do zahrad, kde by měl na mě čekat princ. Vešla jsem do zahrat a prišla jsem k princi, který stal opodál a uklonila jsem se. Dobrý den vaše veličnsto. Zvednu se a začneme se procházet po zámecké zahradě. Mám se dobře Jdeme dál okolo růží.Dobře, ale na moje poměry to tu je hodně velký. Hups, to jsem asi přepískla, ale co alespoň si uděla obrázek, co si myslím o tomto velikém baráku.Ani nevím. Chtěla jsem to zkusit jestli to vyjde. Podle mě byla velice malá šance, že se sem dostanu, ale nakonec to vyšlo a jsem tady Usměju se na něj. Máte nějaké koníčky?

Vezme si skleničku s nalitou vodou a napije se, nevadí jí že to není obyčejná voda ale ochucená čímž je i tomto počasí více osvěžují a vůbec jí to nevadí. Položí skleničku zpátky na stůl a ruce si založí na klíně. "Ano já vím, také jsem se vás na to chtěla i zeptat zda mi dáte povolení nosit pouze do posilovny tenisky a tepláky. Jsem ráda v kondici a na cvičení jsem opravdu zvyká, tak byste mě tím potěšil." Pousměje se na něj a doufala, že svolení dostane protože představit si, že nebude cvičit ani nějaké ty základní věci pro ní byla hodně špatná představa ale kdyby nebylo povolena skousla by to. "Možná se budete i divit. Myslím, že s pár dívkami jsem si už sedla a vypadají moc mile, tak snad z nás budou kamarádky." Soutěživost občas jela opravdu zcela vážně ale nikdy by nikoho nepotopila jenom aby vyhrála, to k ní jednoduše nejde. S dívkami se kterými se už bavila tak všechny vypadaly dobře a i tak, že by se z nic mohly stát kamarádky. "Takže až vás budu chtít potěšit tak vám udělám výtečnou pizzu." Zasměje se nad tím jak vznešeným hlasem to až podá. Následně se zamyslí nad jeho otázkou, hlavou jí hned prolétli všeljaké šílenosti a podobné, musela vybrat něco nejméně šíleného aby se u toho nemohli zabít. "Věřte mi, že se mi v hlavě vytvořilo hned několik představ pár jich je opravdu nebezpečných ale srandovních ale když vezmu takové nejnormálnější tak určitě by mohlo být hezké si vyzkoušet vaření ve velké kuchyni nějaké to odpoledne, bez žádných nápověď, každý by mohl tomu druhému dát papír s názvem pokrmu a jednoduše se uvařilo, kdo ví jak by to dopadlo ale přijde mi to jako dobré pomyšlení protože jídlo vždy sbližuje." Pousměje se nad tím a navrhne svojí představu, která jí napadla jako první. "A nebo moje další představa spočívá v tom, že jsem si všimla, že je tu zimní stadion, ano možná si říkáte, že jezdění na bruslích už je tam trošku nuda ale pomyslel jste někdy si vzít dětské sáňky a zkusit si zazávodit?" Nadzvedne tázavě obočí a následně se nad tím také zamyslí.

*S úsměvem poděkuje za poklonu a prince také pochválí. K lidem se chová vždycky mile a to i k těm, co si to nejspíš nezaslouží, ale tím princ není. Přijde jí velice milý, takže jí ulechčuje být v jeho přítomnosti sama sebou a na nic si nehrát. Její chování v jeho přítomnosti není hrané, jen je prostě takhle milá ke všem.*Snowboard.*Pokýve hlavou.*Ne nebyla, podívá se na prince.*Slyšela jsem, že obzvlášť rána jsou na horách nádherná./Sledovat východ slunce, jak se díky světlu třpytí sníh. Nádhera./Sledoval jste někdy východ slunce na horách nebo se raději prospal?*Osobně někdy doufá, že se na hory podívá. Ikdyž zimu moc nemusí.*/Na lyžích nebo snowboardu bych se nejspíš přizabila./Musím říct, že vy i vaše sestřenice máte velkou představivost./Něco takového vymyslet.../*Nad některými otázkami stále přemýšlí. Další otázka od prince ji trochu překvapí, ale nakonec řekne po pravdě, co si o tom myslí.*Ráda maluji, občas si zaběhám, peču, čtu a to hlavně detektivky a dále poslouchám písničky. Máte nějáký oblíbený žánr knih?*Vyjmenuje pár svých koníčků. Má jich sice více, mezi ostatní patří třeba plavání, pozorování hvězd, ale těm se tolik nevěnuje.*Vy pečete?*Neskrývá překvapení. Tohle od prince nečekala.*To je celkem nezvyklé, ale když vás to tedy baví, co nejraději pečete?*Zeptá se, protože ji to upřímně zajímá. To je jeden z jejich dalších koníčků. Poznávání nových lidí, soustředění se na ně a snažit se spřátelit. Princ zastaví a ona s ním.*Ano, mám.*Souhlasí.*Hlavně je ráda maluji. Úplně nejlepší je, sednout si hned ráno do zahrad, vzít si skicák a snažit se zachytit třeba růži na které je kapka rosy a ze zadu na ni svítí slunce. Moc se mi líbí, jak se pak to světlo všude odráží.*Květiny jsou jedna z věcí, které maluje velmi ráda.*

Netrpělivě poposedávala na lavičce, pozorovala kouřově šedou oblohu, která nad zahradou visela jako mokrý svetr, zajímalo ji jaký princ asi bude. Atmosféra počasí ji nutila k nepěkným myšlenkám. Co když bude princ nepříjemný nebo dokonce drzý? Uslyšela vzdálené kroky a bylo jí jasné komu patří. Seděla jako myška v plané naději, že s dotyčným stráví příjemných pár minut. Srdce jí divoce bušilo, ale její tvář, dávno navyklá, zůstávala s klidným výrazem. Vstala a z těžka vykročila. Zastavila se před ním, lehce se poklonila a domýšlivým tónem pozdravila: ,,Dobrý den Vaše Výsosti." Usmála se na něj možná až moc mile. ,,Mám se docela dobře i když na můj vkus je to tady trochu moc velké, ale i přesto nádherné. Nechápu jak se tady můžete vyznat." Lehce se mračila a popošla. ,,Do selekce mě vlastně přihlásila matka a potom mi to jenom oznámila, vlastně jsem vůbec nečekala, že bych mohla být vylosovaná." /Taky jsem tu vůbec nechtěla být./ pomyslela si

"Děkuji za povolení. Pokud to není problém tak určitě ano." Přikývne na souhlas s milým úsměvem. Byla opravdu potěšena ale to, že má povolení neznamenalo, že bude v posilovně každý den, celý den a nebude se věnovat selekci, bude tam chodit když zrovna bude mít chvilku času a nebude se nic konat na co by se musela pečlivě připravovat jako na vše v paláci. Také doufala, že dívky se kterými vedla zajímavé a hlavně příjemné konverzace se stanou jejími kamarádky, protože těch dívka nikdy nemá dost, navíc mít kamarádky v selekci je dobré, mohou si radit, sdílet své pocity a druhé přát výhru a různě se podporovat. "To zní jako skvělý nápad ale musel by jste si sednou úplně doprostřed a být tak v dívčím obklopení, abychom na sebe nežárlily." S tímto jenom žertuje, ano jako nápad to zní dobře ale to ostatní myslí jenom ze srandy a také se nad tím zasměje."Nepotřeboval nápovědu? Možná bych vymyslela jídlo, které zrovna nevíte co zrovna je." Pokrčí trochu rameny, znala dost exotických jídel a nebo ne až tak známých, které se vaří v nižších kastách. "Kdo ví? Ale způsobu jak zařídit aby to jelo je mnoho a někdy je jednoduše lepší nevědět a potom improvizovat, alespoň můj názor." Pousměje se, nezáleželo jí jestli to půjde jednoduše nebo složitě vždy se dá užít pořádné srandy. "Jaké návrhy napadají vás?" Optá se ho taktéž aby viděla jeho pohled.

Svůj pohled věnovala zrcadlu. Nedá se říct, že by měla strach, ale nervózní byla, to se nepopře. Uhladila si sukni krajkovaných šatů a usmála se na sebe v odraze Snad jsem zvolila alespoň trochu dobře.. Nejsou moc krátké, neb obyčejné?S pochybami se otočila ke komorným To zvládnete, lady promluvila k ní nejstarší z nich. Vanessa hluboce vydechla a na moment zavřela oči. Utřídila si myšlenky. Naposledy zkontrolovala v zrcadle svůj vzhled a za ucho si zastrčila jeden z pramínků nezapletených do drdolu Jen klid, to zvládneš, jen buď sama sebou... Ale chovej se slušně kývla na sebe a v rychlosti si vyzkoušela pukrle, aby se pak moc neztrapnila. Pak už její kroky mířili do zahrad. Zaposlouchala se do zvuku klapajících podpatků a s každým krokem byla ráda, že nespadla. S roztomilým úsměvem vkročila do zahrad. A právě v ten moment na ni spadla veškerá nervozita, kterou se doteď snažila držet vzadu. Chtěla se otočit a utéct pryč, ale zůstala jen stát a zírat před sebe Jen klid, jen klid... Ale co když to pokazím? Co když nebude až tak milý? A co když jej urazím? hlavou ji kolovalo tolik myšlenek na všechny světové katastrofy, co by se mohli stát. Zrychlil se jí dech, byť se jí nezamotala hlava. Ale nemohla to vzdát. Zavřela oči a pomalu, zhluboka se nadechla. Z plic vyfoukla všechen vzduch a uvolnila ztuhlé svaly. Na tváři se jí znovu usadil úsměv a sestoupala ze schodů až na travnatý porost. Po chvíli se jí do zorného pole dostal cíl její návštěvy. Mám za ním jít, nebo se mám někde posadit a čekat? nakonec ale zvolila možnost číslo jedna a přistoupila ladným krokem k princi Damonovi Přeji krásný den, vaše královská výsosti slova doplnila úspěšným pokusem o pukrle a poslouchala, co má princ na srdci Mám se opravdu výborně, děkuji. Jak se daří vám? opětovala zdvořile otázku Palác je opravdu dokonalý. Všechen ten prostor a výzdoba.. Krásnější snad být ani nemůže. I když se vám přiznám, že jsem již několikrát zabloudila v tolika chodbách lehce se zasmála Ještě, že máte tak ochotné služebnictvo, které mi vždy ukázalo cestu držela si svůj úsměv, když tu k jejím uším dolehla otázka, které se nejvíce strachovala. Nuž.. Hlavním důvodem jste byl vy. Chtěla jsem vás opravdu poznat. Nejen z televizních obrazovek a časopisů. Snad to nebylo moc troufalé... pomyslila si, ale chtěla k němu být upřímná A možná jsem si i chtěla něco dokázat pokrčila lehce rameny a zadívala se mu do očí. S ním, jakoby jej nervozita opustila. Cítila se více volná. I když to asi ostatní měli spíše naopak, ona jen chtěla být sama sebou a uvolnit se.

Vy se máte, že umíte jezdit na koni? To se máte, protože já jsem na koni jela jenom jednou a byl to ten nejlepší zážitek, který jsem kdy měla[. Jinak ráda čtu, píšu písničky a sleduju filmy. Přijdeme na dřevěný mostek a zadívám se do dáli a zničeho nic mi do vlasů zafouká větr. Je tu krásně, nemyslíš? Tolik květin, stromů a keřů na jednom místě. Díváme se spolu do dáli a podívám se na prince Nepůjdeme dál?

Někdy rozhodně ano, jen doufám, že z toho vyváznu živá.*Pousměje se. Svých schopností ohledně lyžování si moc nevěří.*Tak nic.*Odpoví se smíchem, když jí princ prozradí, jak to má s brzkým vstáváním.*Ráda si s vámi něco upeču.*Souhlasí s nadšením. Těší se na to, až zase bude moci být celá od mouky a aspoň na chvilku bude ve známém prostředí.*To je v pořádku. Zeptá se vás na to, až skončí soutěž.*Ujistí ho, že se nic neděje a když vidí jeho posmutnělý úsměv, musí se na něj usmát, aby věděl, že to vážně chápe.*Sladké, to mám také ráda, ale občas si dá i slané.*Zaořemítá v duchu nad různými recepty, které již vyzkoušela a na pár těch, které se jí ne úplně povedli. Když se zeptá, jestli má ráda květiny, svou odpověď trochu rozvine. S princem se jí povídá dobře, taže nemá problém k pár věcem ještě něco dodat.*Moje nejoblíbenější je růže, na barvě nesejde.*Odpoví a následně od něj jednu růži s poděkováním přijme.*Nápodobně, ráda jsem vás poznala. Nashledanou Vaše Výsosti.*Udělá pukrle a sleduje prince, ja odchází.*/Takže to jeho milé chování nebyla přetvářka./*Zhodnotí po chvilkovém přemýšlení. Teď už ji rozhodně nepřijde, že by mohl princ něco předstírat. Celou dobu byl velmi pozorný, dobře se s ním povídá a nejspíš mají i společné koníčky.*/Bude to dobrý král. Vnímavý k lidem./*Vydá se s bílou růží pomalým krokem do své komnaty.*

Netuší, jaký princ je a jak se chová k lidem. Jak rychle se naštve a co ho pobaví. Tím pádem netuší, co si může dovolit a co ne. Když bude moc formální, může znít nudně. Když bude naopak moc uvolněná a spontánní, může tím jeho výsost urazit, což rozhodně nechce. Jenže kde je ta hranice. Ta zlatá střední cesta? Někde uvnitř ní bojuje Tara anarchista a Tara dokonalý model vychované společnice. Občas má problémy tyto dvě stránky nějak vyvažovat. Práce jí naučila dělat to, co po ní chtějí ostatní, jenže ona si to většinou všechno stejně lehce přizpůsobila na sebe. Aby byla nevyměnitelná a nenapodobitelná. Teď ale váhá před každým krokem, jakou stránku své povahy může princi ukázat. To zní jako dobrá zábava. Pousměje se. Zajímalo by mě, kolik lidí na tom opravdu zbohatne. Podívá se na prince s úsměvem. Jen doufám, že lidé sází s mírou a nedostanou se kvůli tomu do dluhů. Zauvažuje. Její rozumná stránka vyleze na chvíli na povrch. Napadne jí, že někdo by mohl třeba vsadit všechno své jmění na někoho, kým jsou si jistí, že vyhraje, a následně by o vše přišli. Nerada by byla důvodem něčího utrpení. Nicméně proti sázení jako takovému nic nemá. Risk může být zisk. Zajímalo by mě, jestli to někdo uhodl. Ona sama vůbec nevěděla. Ani se neměla čeho chytit, takže tam hodila práci, co ona sama nerada dělá, v naději, že jí nemá rád ani princ. Když začne mluvit o jídlu, ihned se jí vybaví její oblíbené, které si chtě nechtě představí a začnou se jí sbíhat sliny. Palačinky.Vyhrkne skoro v tu chvíli, co princ domluví bez většího rozmýšlení, protože palačinky na jakýkoli způsob prostě nemají konkurenci. Řekne to tak rychle, že se kvůli tomu musí pobaveně usmát. Mám ráda palačinky na všechny způsoby už od dětství. Jeden čas mi je mamka dělala skoro každý den, protože jsem si to přála k narozeninám. Sice to nebylo moc zdravé, ale byl to jeden z nejlepších dárků, které jsem jako dítě dostala.Dopoví a nostalgicky se usměje, při vzpomínce, ale zároveň se trochu začervená, kvůli svému dětskému přístupu. I když musí uznat, že to byl super dárek. Jaké je vaše oblíbené jídlo, Vaše Výsosti? Zeptá se zvědavě a podívá se na něj.