DÁMSKÝ SALÓN

Keď sa im podarí ujsť od rebela beží rovno do dámskeho salónu, keďže to tam ma najbližšie a je to prvé čo vidí. Všimne si, že tam beží niekoľko dalších ľudí predo pridá do kroku čo najviac ako jej to jej perfektne lodičky dovoľujú. Keď si všimne, že padá rýchlo sa vyvráti na bok, aby neublížila dievčatku, ktoré znova drží v rukách keďže od stresu nevladze chodiť. Rozprestrie sa na zem, pričom si udrie nohu a pravý bok, no nie je to nič vážne a tak nad sebou v celom tom ruchu len prevráti očami aká je “šikovná” a vbehne do salóna. Vydýchne si, že je veľa ľudí v poriadku. Nestretli ste náhodou guvernerku? Stále mam jej dcéru Vydycha sa a ukáže na dievčatko, ktoré dá sadnúť na jedno zo stoličiek. Skloni sa k nej a pohladí ju po vlasoch. Momentalne sa hráme na skrývačku. Nič sa nedeje, neboj sa. Ochvilku nájdeme tvoju mamičku a budete spolu. Povedz mi, máš súrodencov? Začne sa k nej prihovárať aby nebola príliš v strese. Usmieva sa na ňu a zatiaľ si vyrovná nohu aby ju menej bolela. Hladká ju po vlasoch a snaží sa tváriť čo najviac pokojne.

*Poté, co se s spolu s ostatními díky strážníkům dostala z balkónů a schytala kulku do levého ramena, rychle doběhla do dámského salónku. V rameni jí nepříjemně tepalo, ale bolest se snažila ignorovat. Když se do dámského salónku dostala, úlevně vydechla, když uviděla další účastnice, poměrně v dobrém stavu.*/Jsou v pořádku./*Svezla se na jednu z pohovek a těžce dýchala. Snažila se zklidnit svůj dech a také nějak zastavit krvácení. Na konec se jí od někoho dostalo pomoci. Její ruka byla zavázaná a ošetřená nejlépe, jak se v tu chvíli dalo. Zbytek útoku moc nevnímala. Poté co se tak stalo, ještě musela na Ošetřovnu, kde jí ránu po kulce ošetřili důkladněji.*

Společně s ostatními se konečně dostane do dámského salónku. Jak vidí, nejsou zde sami a to je nejspíše dobře. Neví, ke komu by měla jít dříve. Jestli k Amy a malé holčičce, nebo k postřelené Davině. Usoudí, že holčička je v dobrých rukách, protože se jí Amy věnuje a vydá se k Davině, ke které si sedne na pohovku. Vidí, že potřebuje aspoň zastavit krvácení. Po ruce však nemá nic, co by se podobalo obvazu. Dlouho nepřemýšlí a utrhne si kousek tylové sukně svých šatů. To by mohlo prozatím postačit. Usměje se na ní povzbudivě, aby ji uklidnila, protože toto je jediné, co pro ní v tuto chvíli může udělat. Chvilku s ní počká a poté ji odvedou na ošetřovnu, aby jí ránu ošetřili důkladněji. Zůstane sedět na pohovce a pozoruje Amy, která se stará o malé děvčátko.

Když dopajdala do dámského salonu, byla neuvěřitelně šťastná, že má tu úpornou cestu za sebou. Přeci jen, trmácet se přes půlku, nebo ji alespoň přišlo, že to tak mohlo být, s postřelenou nohou, není nic lehkého. Ani se neobtěžovala dojít kamkoli dál než ke dveřím. Když se rozhlédla kolem sebe, došlo ji, že dorazila poslední, ale byla ráda, že to všichni přežili a jsou v relativním pořádku. Opřela se o zavřené dveře a s výdechem se svezla na zem. přičemž nohy natáhla před sebe. Sice se to na lad nehodilo, ale doufala, že v takového situaci si může dovolit přerušit na chvíli pravidla etikety. Chvíli jen seděla, když se rozhodla prozkoumat zranění. Pod sukní šatů se ukrývala na zrovna moc pěkná ráda. Lehce sykla, když do tom přejela prstem. Sice zvládala základy první pomoci, ale opravdu netušila, co dělat, když má člověk v sobě kulku. Naštěstí byl v místnosti i někdo, nejspíše lékař, nebo netušila kdo to je, kdo jej pomohl zabránit krvácení a ošetřit nohu na nynější poměry tak dobře, jak bylo možné. Další čas během útoku se snažila držet stranu, aby se ji nestalo ještě něco vážnějšího. Možná to od ní bylo sobecké, ale v tu chvíli ji hodně hnal pud sebezáchovy. Když už bylo všechno relativně uklidněné a všichni se začali rozcházet, byla poslaná na ošetřovnu a po zbytek noci se smiřovala s tím, že teď pár dní nebude moci normálně chodit.

Hned jak se vyprostí ze salonku tak se rozhodne jít do dámského salonku. Snaží se jít tak aby jí nikdo neviděl a spíše než jde tak skoro utíká, tedy jak jenom jí to dovolí šaty. Jakmile otevřela dveře tak je hned zase rychle zavřela, akorát včas se tam dostala a viděla tam i všechny ostatní nad čímž si oddechla. Všichni vypadali jakž takž v pořádku, někdo měl nějaké to zranění čehož si nemohla nevšimnout ale nikdo neumíral na to, že by nutně potřeboval lékařskou pomoc. Došla k Charlotte, kterou tam znala nejvíce a sedla si k ní a k Vanesse u které si všimla, že krvácí. Podívala se na obě dívky ustaraným pohledem.

Opět nevěděla co se děje, už jí to přišlo tak trochu normální, že se svolávají dívky ze selekce z chvilky na chvilku. Přemýšlela jestli jim třeba nechtějí říci o tom co se děje s princem a ostatními, kteří jsou v Rusku. Musela uznat, že o prince měla strach, za tu dobu co tu byla a měla šanci se s ním setkat jí přirostl k srdci což mohl čekat úplně každý. Je jednoduše skvělá osobnost. Měla strach o to co se děje a ne jenom o něj ale také o celou královskou rodinu jako o královnu která zjištěním skončila v nemocničním křídlu. Oblečená v prvních šatech co našla došla až do dámského salonku a usadila se do jednoho s křesel. Ruce si mnula o sebe a čeakala až přijdou ostatní dívky. Chtěla si s někým promluvit a možná tak mít i vedle sebe oporu kamarádky. Bylo toho v posledních dnech opravdu moc.

*Nevěděla, co se děje, ale během selekce si na tohle zvykla. Oblékla si na sebe jednoduché béžové šaty a vlasy si nechala rozpuštěné.* /Třeba jde o prince. Snad je už našli../ *Honí se jí hlavou cestou do dámského salonu a s hlubším nádechem vejde dovnitř.* Ahoj. *Usměje se na přítomnou dívku a sedne si na pohovku vedle ní* Taky jsi tak nervózmí? *Zeptá se když vidí, jak si dívka mne ruce*

S hlavou plnou myšlenek si to pajdala po chodbě. Neměla ponětí, o co se jedná, ale už ji to ani nepřekvapovalo. Snad už jen doufala, že se dozví něco o Damonovi a zbytku královské rodiny. Snad budou všichni v pořádku od té zprávy nedokázala myslet na nic jiného a často se jí o tom i zdálo. Šlo to všechno z kopce. Prvně zaútočili rebelové, pak ta bomba... Jediná dobrá věc na tom byla, že má Larissa konečně syna, ale i tak to nevyvažovalo to špatné. V opravdu jednoduchých, černobílých šatech, vešla do salonku Ahoj pozdravila všechny, kdo zde již byli a usadila se do nejbližšího křesla. Přeci jen, i když už od útoku uběhlo pár dní, její noha nebyla ještě úplně v pořádku, aby mohla dlouho postávat.

*Dneska úsměv na tváři nemá, ale ani se nemračí. Pohled má spíše plný obav. Oči, ve kterých jsou většinu času veselé jiskřičky, jsou dneska jako by bez života. Stejně jak nemá nanic náladu, tak i nemá chuť za celý den snědla asi tři malé kousky nakrájeného jablka. Žaludek má strašně sevřený. Na sobě má tmavě modré šaty nad kolena, část je pokrytá krajkou. Vypadá elegantně. Vlasy jsou stáhlé do drdolu. Na krku má jednoduchý drobný náhrdelník a v uších malé náušnice. Tichou chodbou se ozývá klapot jejích středně velkých podpatků. Dojde do salónku a rozhlédne se kolem. Spatří, že zde už je Kelly, Nicole a Vanessa, ke kterým se hned přidá.*Ahoj.*Pozdraví je tišším hlasem.*

Od včerejších zpráv s ní není prakticky vůbec řeč, což je u ní něco docela neobvyklého. Nezvládá se zrovna moc usmívat a když se dozví o tom, že všechny dívky ze selekce byly svolány, tak se její pocity ještě zhorší. S ustaraným obličejem se dostane až ke dveřím do salónu a před vstupem se ještě několikrát nadechne. Má strach, proč je svolali a tentokrát to není vůli nějakému vyřazení, ale proto, že se bojí, že by to mohly být nějaké špatné zprávy ohledně prince. Vejde dovnitř a lehkým pokývnutím pozdraví přítomné dívky, načež se jde hned sama posadit. Ruce se jí pořád trochu třesou a tak se snaží si je zaměstnat alespoň tím, že jimi přejíždí po sukni svých šatů, aby byla hezky uhlazená. Nemá na sobě žádné křiklavé barvy, jenom jednoduché černé šaty, protože vlastně ani na jinou barvu teď nemá náladu.

Netrvá dlouho a už začnou chodit i ostatní dívky. Jako první si všimne Nicole, moc s ní ještě neměla šanci mluvit nebo alespoň nikde se nepotkaly jenom oni dvě. Ahoj, Nicole. Pozdraví jí a když si k ní sedne pokusí se na ní lehce pousmát. Nedokázala si přestat mnout ruce, nevěděla co má dělat a informace by raději chtěla dostat brzo. Nevím jestli je to úplně nervozita ale asi ano, zajímá mě o co jde, zda nám někdo řekne něco o princi nebo celkově o rodině. Řekne na jeden nádech a potom se zhluboka nadechne. O co myslíš, že dnes jde? Optá se dívky a potom si všimne Vanessy, která přišla. Ahoj. Pozdraví jí. Jak ti je? Neubránila se a hned se jí musela zeptat, chtěla vědět jak na tom je. Ahoj, Davino. Pozdraví i další dívku, která vešla a přidala se k nim.

Ve světle růžových šatech míří do dámského salónu, kam se měli dostavit všechny dívky ze selekce. Má sice trochu zpoždění, protože jde z druhé strany paláce a cesta jí nějakou chvíli přeci jen zabere. Neví, co má očekávat a trochu se toho obává. Většina takovýchto sezkání totiž nepřináší nic pozitivního a proto je z toho lehce nervózní. Dojde do salónu, kde už vidí všechny dívky přítomné a jenom doufá, že ještě nezačali a že o nic důležitého nepřišla. Stoupne si na kraj místnosti, aby získala přehled a pozoruje ostatní.

Netušila, čo sa v paláci deje, no keď jej ráno komorné povedali, že sa má dostaviť o 18:00 do Dámskeho salóna, nevedela, ako si to má vysvetliť. Náhlivým krokom smerovala do salóna, nechcela meškať. Určite to bude mať niečo spoločné s princom a tým Ruskom. prechádzalo jej hlavou.  Bála sa, čo by toto stretnutie mohlo znamenať. Princ sa už dávno mal vrátiť z Ruska, no stále sa tak nestalo, a tak začala mať o neho strach. Hoci sa s ním ešte nemala tú možnosť stretnúť osobne, už teraz ho milovala. Keď vošla do salóna, už tam videla niektoré účastníčky. Ahojte. Vie niektorá z vás niečo o princovi? spýtala sa po chvíli zúčastnených. Jej inak veselá tvár dnes vyzerá veľmi smutne a ustráchane. Posledne dni pre ňu boli veľmi ťažké, no predpokladala, že i ostatné dievčatá a celkovo celý palác je na tom rovnako. Chcela im všetkým pomôcť a byť im nablízku, nech sa deje čokoľvek. Ostala stáť na jednom mieste, rukami si stále žmolila sukňu červených šiat, bola veľmi nepokojná. Preto aj tá farba šiat, ktorú by si inak za normálnych okolností neobliekla. Teraz však potrebovala aspoň trochu povzbudenia, a tak si ich nechala ušiť od komorných. Očakávala, čo sa bude v salóne diať.

Pomalu se začínala klepat, protože ačkoliv by si to sama nepřiznala, nejistota jí zkrátka ubíjela. Jen stojí v salónu s ostatními dívkami a čeká, co se bude dít. Když se otevřou dveře, ve kterých se objeví Damon, spadne jí kámen ze srdce a rozzáří se jí úsměv na tváři. Díky bohu. Je opravdu ráda, že se vrátil. Všimne si, že vypadá opravdu trochu jinak, než jak je na něj zvyklá a všimne si i jeho očí, ve kterých se skrývá bolest. Kdyby zde nebyla spousta ostatních dívek, rozběhla by se, aby ho mohla obejmout. Ví však, že by se měla ovládat, proto jen zůstane stát na místě a pozoruje ho, aby jim mohl sdělit, co se stalo.

*S tváří plnou starostí projde rychlejším krokem do dámského salónku, kde pozdraví dívky, které tu už jsou. Jindy by se ráda zapojila do nějáké konverzace nebo ji i zahájila, ale dneska nemá na nic chuť. Na tváři svůj typický úsměv nemá. Pokaždé, když uslyší otevírající se dveře, otočí hlavu k nim a kývne nově přicházející dívce na pozdrav. Pohled má jinak upřený do podlahy. Uslyší další otevírání dveří, jako předtím k nim vzhlédne a očima zůstane viset na osobě, která se mezi nimi objevila. Nemůže uvěřit tomu, co vidí.*/Je to vážně on?/*Prvně si není jistá, ale pak se trochu úlevně pousměje. Prince sjede pohledem od hlavy až k patě a když si všimne, v jakém stavu je, její úsměv zmizí stejně rychle, jako se na její tváři objevil. Chce prince obejmout a nějak mu pomoci, ale jsou tu i další dívky a ona neví co přesně se stalo. Dívá se tedy na něj ustaraným pohledem.*

Sice nejspíš o trochu později, než by bylo vhodné, ale nakonec přeci jen doklopýtá do salónku. Tentokrát se neztratila, jen se trochu zapomněla v zahradách a naprosto přestala sledovat čas. Nicméně, konečně má šanci to aspoň trochu napravit. Když vstoupí dovnitř, automaticky se rozhlédne po již přítomných děvčatech. "Ahoj všichni" pousměje se a mávne na pozdrav. Nic víc, nic míň, pro dnešek to úplně stačí. Posledních pár dní trávila v jen sporadicky přerušovaných obavách, jak vše dopadne a jestli jsou všichni v pořádku. Tedy, co se prince a jeho výpravy týče, samozřejmě. Netrvá dlouho a do místnosti vejde další příchozí. Tentokrát ten nejméně očekávaný, přesto však vítaný. Překvapením se jí rozšíří očka a už už se hrne k tomu, že jej zavalí spoustou otázek, ale bohužel či bohudík, nedostane ze sebe ani hlásku. Spíš tak nějakou usoudí, že pro začátek bude lepší mu nejspíš dát prostor, kdyby náhodou.

Keď sa dozvie že musia prísť do dámskeho salóna očakáva hrozné správy. Veľmi sa boji, v posledných dňoch poriadne ani nespala, a viackrát nemohla udržať slzy. Odkedy sa dozvedela, že nevedia čo je s princom nedokázala rozmýšľať o nikom a o ničom inom. Príde k dievčatám a nervózne stojí, čaká čo sa bude diať. Prosim nech príde. Prosím prosím prosím. Modli sa a utrie si slzu. Keď sa otvoria dvere a ona ho uvidí zahodi všetky zábrany a rozbehne sa k nemu. Je jej jedno, či sa niečo ďalej bude diať, či to prehnala alebo podobne, jednoducho za ním musí prísť. Obijme ho, ale len jemne, keďže jej pripadá cely utrapeny. Usmeje sa, a utiera si medzitým slzy. Dakujem Bohu, že si nažive. Dufam ale, že sa nestalo nič zle Vysype a potom si uvedomí, že to nebolo práve najsprávnejšie. Prepac. Ja.. nemohla som. Sa zadržať. Ospravedlní sa a skloni hlavu.

Po chvíli čakania vošiel do salóna princ, čo jej náladu trochu pozdvihlo. Takže sa mu nestalo nič zlé, to je dobré znamenie. mierne sa usmiala, pričom sa mu jemne uklonila. Som tak rada, že sa mu nič nestalo. najradšej by sa mu hodila okolo krku, no pokladala to za nevhodné. Vitajte doma, Vaša kráľovská výsosť. privítala ho napokon s úsmevom na tvári. Vydýchla si, keď ho uvidela znovu stáť v ich blízkosti. Chcela o neho zabojovať, no na druhej strane sa bála toho najhoršieho. Dúfala však, že im neprišiel odovzdať zlé správy, ale len ich potešiť svojou prítomnosťou. Pozerala na ostatné dievčatá, chcela vidieť ich reakcie na princa. Videla medzi nimi aj Charlotte aj Davinu, medzi ktorými sa cítila ako vzduch. Celkovo sa tak cítila pri všetkých účastníčkach, akoby tam ani nebola. Nechcela to nejak dávať najavo, no chcela o princa ešte zabojovať a ukázať mu aká je naozaj. Ešte jej nedal tú šancu a ona sa bála, že jej ani tú šancu nedá.

Doteď jenom seděla na gauči a čekala co se tedy stane, nedokázala přestat myslet na prince dokud se neobjevil hned v místnosti. Ulevila si tak moc, že je v pořádku, že mu nic není ale nemohla si nevšimnout, že vypadá úplně jinak než odjížděl a že ta jeho běžná jiskra v očích je taktéž pryč. Ihned si stoupla z křesla a udělala větší krok směrem k němu a potom se zastavila. Jenom se na něj lehce pousmála, nebylo to tím, že by neměla opravdu radost, že ví že je v pořádku ale spíše, že měla ještě větší starost o to co se stalo s ním. Potom co ho Amy přestala objímat k němu šla ještě blíže a podívala se mu zblízka do očí. Co se stalo? Šeptla k němu ale i tak aby jí slyšely ostatní dívky. Měla o něj starost, velkou ale nechtěla ho teď svírat v objetí jenom protože byla ráda, že je doma když viděla, že něco není v pořádku.

Ani nevie opísať tu eufóriu emócii, keď ho videla vstúpiť do salónu. Je veľmi šťastná, že je nažive, aj keď vie, že všetko čo sa stále potom nebude úplne radostne. Muselo sa stať veľmi veľa zlych veci. Hneď po jeho príchode sa k nemu rozbehne a obijme ho, pretože to tak cítila a musela to urobiť. Síce sa potom začne obávať, či to veľmi neprehnala, no keď ju obijme naspäť pohladí po po chrbte a utrie si ďalšie slzy, pričom od neho odstúpi, aby mohol prejsť k ďalším dievčatám. Trápi ju, že takto vyzerá, no nič sa nepýta, čaká, kým začne rozprávať sám. Keď začne rozprávať posadí sa a uprie pohľad priamo na neho. Nerieši nič okolite, len pozorne počúva. Keď začne rozprávať o tom osudnom dni preglgne a s bledym pohľadom počúva ďalej, aj keď jej padá niekoľko sĺz, keďže na jeho tvári vidí toľkú bolesť. Zatvari si usta rukou a zloží na chvíľu svoju tvar do dlani. Preboha Pociva ho ďalej a keď spomenie elitu znova sa k nej vráti istá nervozita, keďže si nie je istá svojou účasťou v elite, no ani náhodou o tom nerozmýšľa, keďže najdôležitejšie je, aby bol Damon v poriadku, aby bol šťastný. Či už to bude s ňou alebo bez nej. Sedí teda a potichu sleduje situáciu.

Potěší ji, že ji stejně jako ostatní dívky Damon obejme. Vydržela by ho objímat hodiny a už by ho nikam nepustila, protože o něj měla opravdu strach. Na jeho vyzvání se posadí a znervózní. Já věděla, že to nepřinese nic dobrého. Zkousne si ret, nespouští z Damona oči a jen pozorně poslouchá co říká. Jakmile se zmíní o střelbě a o obětech útoku, musí si zakrýt pusu rukou. To snad ne. Damon pokračuje a poté, co jim sdělí smutnou zprávu o králi, opět si automaticky zkousne spodní ret a má co dělat, aby se k němu nerozběhla, protože by ho moc ráda podpořila. Také ji ukápne slza, ale chce zůstat silná a být mu oporou. Zůstane tedy sedět a dále poslouchá, co jim chce říci. Damon jim oznámí další vyřazování a je jí jasné, že nyní už to půjde všechno opravdu rychle. Stačí jednou šlápnout vedle a ani teď pro ní není jisté, že ji nevyřadí zrovna dnes. Tak ať je to za námi. Očima vyhledá ostatní dívky, se kterýma si rozumí a doufá, že ať se stane cokoliv, nic to mezi nima nezmění.

Poté, co se s princem přivítají, dle instrukcí se posadí. Je jedno kam, ostatně, na tom nyní moc nezáleží. se zatajeným dechem poslouchá, co přesně se v Rusku odehrálo. Ani ve snu by ji nenapadlo, že se něco takového může přihodit. Jasně, v Illei nepokoje už zažila a není to tak dlouho, ale na druhé straně zeměkoule? Tohle, tohle všechno je mnohem větší než by si kdy dokázala představit. Když dospějí k tomu, že král je mrtev, sevře se jí hrdlo. Sklopí zrak, ani si nedokáže představit, jak složité to pro Damona musí být. Ještě s celým procesem, který zahrnuje všechny dívky, musí toho mít hodně. Neodvažuje se jej však přerušit, spíše vyčkává. Že zůstane pouhých deset dívek, které se dostanou do Elity, to možná částečně čekala, ale ne, že to bude takhle rychle. Inu, na druhou stranu je nejspíš dobře, když už bude po všem. Když se vše tak nějak ustálí. Možná, kdo ví.

Sadla si do najbližšieho kresla, ktoré bolo pri nej, hneď potom ako ju princ objal. Cítila sa veľmi príjemne v jeho blízkosti. Po tom, čo hovoril si rukou prikryla ústa, aby sa jej z nich nevydral vzlyk. Do očí sa jej tisli slzy. Je mi to veľmi ľúto šepla po chvíli. Vedela, čo to pre neho bude teraz znamenať a vôbec mu to nezávidela. Elita....tam som vždy chcela patriť, no mám pocit, že tam patriť nebudem. sklonila hlavu, chcela tak zamaskovať slzy, ktoré jej stiekli po trávi. Po chvíli sa postavila, prišlo jej to vhodné, podišla k princovi. Jemne mu položila ruku na rameno, v tej situácii kašlala úplne na pravidlá, ako sa má správať. Budeme vám oporou, Vaša kráľovská výsosť. vyriekla po chvíli, stále ho jemne držala, no po chvíli zložila z neho ruku. Ustúpila od neho jeden krok, no stále ostala stáť. Chcela byť v jeho blízkosti, cítila tú potrebu teraz stáť pri ňom. Len mu ukáž Vonnie, že to myslíš vážne a možno ťa v Elite nechá. povzdychla si.