ŘEKA

*Z práce se stavil krátce ve svém bytě a potom v jeho tradiční černé bundě, šedém tričku a černých džínech procházel zapadlými uličkami města a přemýšlel. Zahloubaný v myšlenkách, které většinou patřily jeho rodině, tedy hlavně Damonovi se dostal k nedaleké řece. Sedl si na břeh a pozoroval vodní hladinu. Nikdo tu není nebo se tedy dobře schovává. Spencer je zvyklý se vždycky dobře rozhlížet a teď nikoho nevidí. Sedí tedy na břehu a jeho myšlenky se zase zatoulají k Damonovi.*/Jak si asi vede v Selekci? Zamiloval se?/*Nad touto myšlenkou potřese hlavou. Neměl by se tím zaobírat. Měl by ho brát jako otce, nenávidět ho, ale ot nedokáže. Je to jeho mladší bratr a navíc ví, že Damon má srdce. Hlasitě si povzdechne a na chvilku zavře oči. Chce prostě vypnout a na nic nemyslet. Aspoň chvilku.*

*Nemá ráda neděle z jednoho prostého důvodu. Přísnější tréningy. Už tak cvičí víc než ostatní a takové dny ji opravdu ničí. Obzvláště dnes, kdy stihla udělat tři chyby za sebou, díky nedostatku spánku. Otec je k ní opravdu přísný a jakmile vidí u ní nějakou úlevu nebo lenost, hned jí dá zabrat, nebo ji potrestá. Jako dnes. Když už se totiž prochází podél řeky, má na sobě mikinu, dlouhé džíny a zase své klasické tenisky. A aby zakryla modřinky na tvářích, vlasy má spadlé do obličeje a hlavu schválně sklopenou k zemi.* /Musím si dávat pozor. Polevila jsem. Ale co teď mám asi dělat, když ruce zase nemůžu použít?/ *Přemýšlí pro sebe a mimovolně se podívá na své ruce, které díky jsou zakryté dlouhými rukávy. Nesnáší svého otce právě za to, jaký je to pedant a tyran, ale k jejímu neštěstí utéct nemůže. Svůj život zasvětila své vášni, které se bohužel vzdát nehodlá. Jak je zahloubaná v myšlenkách, ani si neuvědomí, jak daleko se od svého začátku dostane, dokud nezahlédne nějakou osobu. Přestože mnoho lidí by šlo honem rychle pryč, ona se k němu začne pomalu přibližovat, dokud nestojí u člověka, kterého si alespoň matně pamatuje z dřívějška.* Halo, Spencer, že? *Pozdraví ho trochu opatrně, ale přesto se na něj maličko pousměje, snad jako by se dnes nic nestalo.*

*V myšlenkách u Damona a u toho, jak si asi vede v Selekci se dostane až k řece, kam teď už moc nechodí, ale dříve sem chodil hodně často. Jen sám sedí na břehu řeky, sleduje vodné hladinu a užívá si to nádherné ticho. Ale to brzy někdo přeruší. Podívá se na onu osobu, která ho oslovila.*Jo. Ahoj Melisso.*Kývne na ni a ze země na které sedí vzhlédne, aby jí mohl pohlédnout do tváře.*Jdeš si pročistit mysl?*Zeptá se, aby mezi nimi nebylo trapné ticho. Pozorně si dívku prohlédne. Chvilku se zastaví u jejího obličeje, na kterém má spadlé vlasy, pokrčí obočí, něco se mu nezdá a pak se znovu podívá na hladinu řeky.*Jestli chceš, přisedni si.*Nabídne jí místo vedle něj, aby tam tak nestála.*

*Nechce Spencera rušit, ale na druhou stranu, musí poznat někoho z party, aby se tam necítila tak sama. Proto ho také pozdraví. Jenže, pak v ní zatrne, když jí pohlédne do tváře. V duchu se modlí, aby nic nepoznal, protože pak by to byl konec. Raději se vedle něj posadí a zadívá se na řeku.* Dalo by se to tak říct. Dneska byl složitý den, řekla bych. A co tu děláš ty? *Zeptá se zvědavě, ale hlavu k němu neotočí. Vlasy nemá zase tak husté, aby ji zůstaly tam, kde je chce mít a aby neprozradili její velká tajemství.* Mohu se tě na něco zeptat? Jací jsou tu rebelové? *Dostane ze sebe tiše, kdyby náhodou byl někdo poblíž. Poslední věc, kterou by chtěla, by bylo jejich prozrazení.* /Blbko, na co se ho to ptáš? A ještě tady?/ *Vynadá si v duchu za svou hloupost, ale nedá to na sobě znát.*

*Do ticha, které u řeky je přijde Melissa, kterou Spencer hned pozdraví. Rád ji pozná blíže, přece jen každý den se nesetkává s rebelkou. Trochu pohledem zůstane u její tváře, ale nakonec se vrátí zpět na řeku.*Taky jsem si šel provětrat hlavu.*Vydechne krátkou odpověď.*Občas si člověk potřebuje jen posedět v přírodě a nechat myšlenku volně plout.*Ušklíbne se, otočí se na ni. Na jejím obličeji uvidí zranění a zůstane na ně hledět.*No jak kteří.*Prvně chce odpovědět na otázku a potom se jí zeptá, co se jí stalo.*Já se snažím proti králi třeba bojovat, ale mírumilovně a nerad zabíjím a třeba Finn.*Pokrčí rameny.*Ten jde bezhlavě přes mrtvoly.*Dodá.*Co se ti stalo?*Neotálí dále s otázkou, přitom jí stále hledí do tváře.*/Poprala se snad?/*Zamračí se, nemá rád, když někdo bije dívky.*

*Moc ráda prozkoumává nová místa. Možná je to kvůli tomu, že prostě jen hodně cestuje, ale je zcela možné, že za to může její někdy až přehnaná zvědavost. Ale zatím to její dobrodružnější já nikomu nevadilo, z čehož vyplývá, že se toho nehodlá vzdát za žádnou cenu. A navíc jako bonus pozná většinou i někoho nového.* Něco tě trápí? *Podívá se na něj, což asi dělat neměla, protože pár malých modřinek vykoukne zpoza jejích krásných vlasů.* Ale máš pravdu, je potřeba se na chvíli zastavit a zamyslet se nad tím, co nás nejvíce trápí. *Pousměje se lehounce, tedy přesněji jen pozdvihne koutek drobných rtů.* Připadá mi tak. Tou postavou a tak... Ale ty mi na rebela moc nesedíš, abych pravdu řekla. *Pousměje se o něco víc, ale ne na dlouho. Úsměv ji při jeho otázce zamrzne na rtech.* Tak trochu jsem upadla, to nic. *Poškrábe se na tváři a rychle si ji zakryje vlasy. Měla by zase používat make up, aby zakryla alespoň ten obličej, když už ne celé tělo.

*Pozdraví se s Melissou, zeptá se jí, jestli si přišla provětrat hlavu a následně na stejnou otázku odpoví sám.*Ne./Jo./Jsem v pohodě./Jako poslední tři roky, co jsi u rebelů a co myslíš na svou rodinu./*Nedá se odbýt jeho hlas v hlavě. Nedá na sobě nic znát. Prostě nasadí svou masku, kterou dokáže své emoce hlídat.*Jo.*Přikývne. Popíše jí, jak vnímá rebely on.*/Někteří berou nevinné životy a jiní se to snaží vyřešit míň krutěji./*Podle jeho chování lze snadno rozeznat, do které z těchto skupinek patří.*Hmm. Taky jsem jím být neměl a nebyl bych jím, kdybych věřil tomu, co stvořil můj otec.*Zavrtí hlavou.*/Kasty.... Vážně?/*Všimne si jejích modřinek na tváři a hned se jí na ně zeptá.*Hmm. Víš. Za ten čas co jsem u rebelů jsem se už párkrát stihl poprat nebo ránu která vzniklou bitkou viděl.*Podívá se jí do očí.*A vím, že mi lžeš.*Povzdychne si.*Takže, kdo ti to udělal.*Rty má v přísné přímce. Chce, aby mu to řekla a doufá, že jí potom dovede pomoci.*

*Popravdě, je ráda že se tu setkala zrovna se Spencerem. Neví proč, ale přijde jí spolu s Nathanem docela sympatický a takový mírný. Narozdíl třeba od Finna a nebo rebelů tam od nich, kteří se hrnou do každé blbosti, kde mají tu možnost někomu něco udělat. I když by to bylo třeba bez důvodu.* No když myslíš. Páčit to z tebe nebudu, ale kdyby něco, můžeš za mnou dojít. Pokud bys chtěl. Myslím, že tě to zbaví špatné nálady. *Navrhne mu mile. Neví jak je to u ostatních, ale ona sama návštěvy cirkusu miluje, přestože v jednom pracuje a vystupuje už skoro od narození. A nemůže si to vynachválit i přes hodně přísná pravidla, co se tam zavedla.* Jak to myslíš, co tvůj otec stvořil? *Nakloní hlavu na stranu, jako nechápavé štěně. V hlavě nějaký nápad má, ale popravdě? Nikdy své hlavě nevěří a svým nápadům už vůbec.* Já se s nikým nepoprala. A nelžu ti. Jen ti neříkám celou pravdu. To je celé. *Pokrčí nad tím rameny a znovu zabloudí pohledem na své ruce.* Mám trochu přísného otce no a toto je díky němu. *Odhrne vlasy a trochu povytáhne rukávy.* Ale nic to není. Ani to nebolí. *Zalže trochu.*

*Sleduje chvilku vodní hladinu a pak zase Melissu.*Jo díky.*Poděkuje a kývne hlavou. Na tváři se mu objeví menší úsměv. Nechce na ni působit nijak zle a přijde mu jako milá holka. Vysvětlí, jak vidí rebely a to, že kdyby otec neudělal to co udělal, tak by tu dneska neseděl.*Vymyslel a zavedl kasty. Dělit lidi podle tohohle.*Zavrtí hlavou.*Vždyť klidně sedmý by byl dobrý lékař, kdyby měl školu a druhý zase skvělý truhlář, například. A třeba ty? Ty by jsi mohla bát třeba učitelka, kdyby tě to bavilo, neznám tě ale možná by jsi byla šťastnější, kdybys mohla dělat povolání někoho z vyšší kasty nebo možná taka ne.*Pohlédne jí do očí. Kasty vážně nenávidí.*A pravda je?*Nakloní hlavu na stranu. Vážně chce zjisti, co se jí stalo. Odpovědi se mu dostane hned záhy.*Trochu přísného otce?*Odfrkne si.*Jo jasně.*Zatne ruce v pěst. Nejraději by za ním hned zašel a pár mu jich vrazil, ale ničemu by nepomohl, nejspíš.*To ti dělá často?*Podívá se jí na ruce a do tváře a musí znovu zavrtět hlavou.*Promiň, ale tvůj otec je zřejmě blbec.*Zamračí se.*/Určitě neudělala nic hrozného, aby si zasloužila tohle.*

*Je ráda za každý možný úsměv, který dokáže svým šaškovstvím lidem vyčarovat na tváři. A u něj je to pro ni jako malé plus. Nechce si u něj šplhnout nebo tak něco, ale zastává názor, že je lepší dělat si přátele, nežli nepřátele. Navíc, ona už má tak dost zničený život, i když tvrdí opak.* Počkej počkej... Ty jsi ten Spencer? Ten co utekl od královské rodiny? *Vykulí na něj překvapeně své hnědé oči, které se stanou díky tomu snad dvakrát vetší. Kdyby se viděla, asi by se už smíchy válela na zemi.* To by mohl. Taky kasty nemusím. Vždyť je na každém, co má rád a co ho baví, k tomu není tento systém potřeba. *Přitaká. Kasty sice tak nevnímá, ale při svých cestách potkala hodně lidí, kteří byli snad chytřejší než ona, ale k jejich smůle se dostali do špatné kasty.* Já bych nebyla dobrá učitelka, ale moc ráda bych dělala něco s gymnastikou, jako dělám teď. *Zasní se maličko nad tím, jaké by to bylo, kdyby mohla Bonitu representovat i jinak, než jen jako pátá někde ve stanu.* No, má rád, když je vše perfektní a podle jeho představ. *Vysvětlí mu a trochu se přikrčí.* Sem tam. Když udělám chybu v sestavě, nebo nějak uklouznu a tak. Nebo když bráním sestru, aby se jí to nestalo taky. *Usměje se na něj a postaví se.* Já vím, že je, ale nelze mu to zazlívat. Přeci jen. *Poodejde a udělá most ze stoje.* Je to principál. Má toho hodně. *Pokrčí ruce, takže je stále v mostu, ale zapírá se o zem lokty.*

*Trochu se pousměje a na nabídku Melissy kývne. Dívka mu přijde milá a dobře se s ní povídá. Odpoví na její otázku, co udělal jeho otec a koukne jí do tváře.*Jo jsem ten Spencer, který utekl.*Poví tiše.*/Nebo spíš nafingoval smrt, aby mohl utéct./*Podívá se na Melissu, která kulí oči a musí se zasmát.*Promiň, ale vypadáš směšně.*Vysvětlí jí důvod, proč se právě rozesmál na celé kolo.*No vidíš. A on právě za tohle všechno může.*Zvážní zase.*Sice jsem tě neviděl, ale určitě budeš dobrá a s tréninkem by jsi byla lepší a pak by ses mohla s gymnastikou pohybovat v mnohem vyšších kruzích a vydělávat si více, než teď. Mohla by jsi žít úplně jinak. Stejně tak ostatní./I já./*Pak přijde téma, proč má modřiny. Jakmile Spencer zjistí, že to udělal její otec, okamžitě ho zařadí do škatulky lidí, kterým by nejraději vrazil.*Ty máš sestru a on to dělá i jí?*Překvapeně zamrká.*Kolik jí je?*Zeptá se, ale neví, jestli chce znát odpověď, čí nikoliv.*Tss.*Zavrtí hlavou a sleduje, jak udělala most.*Vidíš, předpokládám, že tedy pracješ v cirkuse./Když je její otec principál./No a bez kast by jsi právě mohla vydělávat více a od otce třeba odejít i se svou sestrou.

*Někdy přemýšlela, že by hrazdu a takové věci mohla vyměnit za paruku a červený nos a na malou chvíli se proměnit v klauna, který vykouzlí úsměv na tváři každému z diváků. Ale pak si vždy uvědomí, že ten pocit pádu do neznáma nikdy nemůže ničím nahradit.* Takže... Páni, já tu mluvím s někým, koho bych vlastně nikdy nepoznala. Wow. *Vdechne uchváceně a zadívá se mu do očí. Musí se sama zasmát nad tím, jak se směje on, protože je jí jasné, že zase nasadila jeden z její sbírky vtipných ksichtíků.* To nic, jsem na to zvyklá. A navíc, smích je nejlepší odměna, kterou může člověk vůbec dostat. *Zazubí se na něj, jenže pak je donucena ho poslouchat a nad jeho slovy se zamyslet.* Když, mně nejde o slávu nebo bohatství. Ráda bych procestovala svět, poznala špičky našeho oboru, stala se svobodnou. Jenže, to nemůžu udělat v žádné kastě ani kdybych chtěla sebevíc. *Smutně se pousměje. I kdyby mohla cestovat, cítila by se sama, nemohla by nikde zůstat na trvalo. A to jen díky kastě, která by ji celý život pronásledovala.* Jen pokud nejsem poblíž a to je opravdu málo kdy. *Nikdy ji nenechává v jeho blízkosti samotnou. Už jen tak ze zvyku.* Bude jí deset. *Poškrábe se na hlavě, než udělá svůj mistrovský kousek.* Nemohla bych odejít. Pak by to odskákali všichni. A to já nechci. To se raději nechám trestat. *Pousměje se a nějak se dostane na nohy.*

*Poví Melisse o tom, kdo je a kdo je jeh otec, kterého nesnáší.*No, nápodobně. Zasměje se a zahledí se hluboko do jejích očí.*Hmm. Tak to se u tebe budu snažit smát častěji.*Na důkaz se pousměje.*To nemůžeš.*Chápavě přikývne. Sám má stejné sny.*Prostě jen poznávat nové místa, lidi a kultury. Být svobodný, mít možnost, dělat si co chceš.*Tentokrát se pousměje smutně. Je mu líto všech lidí, co musí teď kvůli kastě takhle trpět.*Aha.*Hlesne a zeptá se, kolik její sestře je.*Cože? Bude jí teprve deset? To si snad děláš legraci, ne?*Nevěřícně se na ni zahledí.*Nechceš opustit sestru a přátele, chápu to.*Přikývne a zahledí se na vodu.*Kromě gymnastiky, co ráda děláš?*Chce změnit téma, protože má pocit, že tohle není příjemné ani jednomu z nich. A zároveň nechce to ticho. Předtím by mu to nevadilo, ale teď by akorát přemýšlel, jak by ´mohla Melissa se svou sestrou žít, kdyby nebyly kasty.*

*Sama se trochu zachichotá. Vůbec by ji nenapadlo, že někdy bude mluvit s princem, tedy bývalým princem. Je z toho stále maličko v šoku.* Děkuji. *Udělá se smíchem poklonu v sedě.* Ale nemusíš se přemáhat. Pokud ti do smíchu nebude, smát se nemusíš. Přeci jen, nikdo není veselý celý svůj život, ne? *Není hloupá, ale někdy dokáže popsat věci velmi složitým způsobem.* Přesně tak. Poznat nová místa a usadit se. To tento systém nedovoluje, bohužel. *Pokrčí nad tím rameny. Ani jako rebel nedokáže těmto věcem zabránit, i když sama nemá nejmenší šanci něco s tím udělat. Přesto se alespoň snaží něčím být nápomocná.* Nedělám.. Naštěstí ale, ona nedělá zatím nic nebezpečného, jen se stará o zvířata. Na cirkus nemá talent, takže u toho asi i zůstane. Já to měla trochu horší. *Zahihňá se maličko, ale hned na to zavrtí hlavou.* Je to jen rodina, na přátelství není čas. Alespoň v naší branži. *Posadí se naproti němu a zamyslí se.* Miluju jazyky a knihy. Dokonce i zvířata. A taky pády z velké výšky. A co ty? *Oplatí mu otázku.*

Není za co.*Zasměje se, když udělá Melissa poklonu.*Dobře.*Souhlasí s úsměvem. Momentálně mu díky Melisse do smíchu je.*To asi není no. Právě díky těm zlým okamžikům si více vážíme těch dobrých.*povzdychne si.*Jo bohužel.*Chce sesadit svého otce a dosadit na trůn Damona. Doufá, že on bude jiný. Ne Spencer ví, že Damon bude jiný. Jemu na lidech záleží.*Aha.*Hlesne jen.*Na přátelství není čas....*Zavrtí hlavou. Kasty snad nesnáší čím dál tím více. Podívá se jí do očí.*Taky čtu, zvířata mám také rád, hlavně psy, pak poslouchám písničky, vyrábím zbraně..*Vyrábění zbraní je jeho práce i jeho koníček zároveň.*No a taky šermuju.*Pokrčí rameny. Tohle jsou asi všechny jeho velké koníčky. Usměje se na Melissu a podívá na hodinky. Už se setmělo a když zjistí, kolik je hodin, už si stoupne, aby mohl jít domů, ještě si přečíst pár stránek knihy a dobře se prospat.*Promiň, ale už půjdu. Tak zase někdy a nezůstávej tu raději moc dlouho.*Věnuje jí ještě jeden úsměv a vypaří se.*

Pravda, k tomu jsou jedině dobré. Abychom si díky nim vážili těch dobrých věcí a stali se také dobrými, hodnými a inteligentními lidmi. *Usměje se na něj nakonec. Není si úplně jistá, zda je to pochopitelné, ale rozhodně je někdy na své myšlení opravdu hrdá. A to i v tomto případě.* Ne že bych ho nechtěla, jen moc cestujeme a do toho hlídám Miu, tak na kamarády nemám zase tolik času, jako kdysi. *Vysvětlí mu následovně. Nechce aby si myslel, že zrovna za toto může někdo jiný. Pak ji ale zajiskří v očích a ona se na něj s neskrývanou radostí podívá.* Tak to bychom si o tom mohli někdy pokecat. *Poví nadšeně a pomalu se vyškrábe na nohy.* Neboj. Měj se. *Zamává mu a vydá se opačnou cestou směrem ke stanu.*