LETIŠTĚ

Potěší ji, když jí Kelly pochválí jméno. Já a urozená? To těžko. Děkuji, Kelly je také velmi krásné jméno. Usměje se na ní. Taky jsem moc zvědavá, jak se princ bude chovat v soukromí. Přikývne, protože si už hodněkrát zkoušela představit, jaký asi je. Avšak ničím si nemůže být jistá, dokud ho nepozná, protože vystupování na veřejnosti je vždy o něco jiné než v soukromí. Baffin. A jak se ti tam líbí. Nebo spíše líbilo? Zopakuje jméno její provincie, aby si ji lépe zapamatovala a dále se zajímá, protože moc ráda cestuje, ale toto místo nikdy nenavštívila. Ehm, před selekcí jsem byla servírka. Odpoví na její otázku a sklopí oči. Co jsi dělala ty? Zeptá se a už vidí, jak proti ní bude úplně bezvýznamná, mezitím co letadlo vzlétne. Podívej na ten výhled. Ukáže na překrásný výhled z okna, který se jim právě naskytl.

Chvilku sleduje jak letadlo jde do vzduchu a potom jak skoro až pluje ve vzduchu, takhle jí to přiapdalo pokaždé. Přišlo jí, že je letadlo najednou strašně lehké a ve většině času, že se skoro ani nehýbe. "Děkuju moc, Amy je také krasné jméno, vlastně svým způsobem takové neobyčejné a zvláštní v dobrým slova smyslu." Věnuje jí další ze svých vřelých úsměvů i když už si pomyslela, že to trochu přehání, nebylo jí to moc podobné i když vlastně jak který den. "Pocházím z Hoduragui. Slyšela jsem, že v Bankstonu je krásná zimní krajina a také že tam máte hodně tuistiky, to je dobré, že? I když nědky těch moc lidí není asi přijemných, že?" Ptá se na otázky ohledně její provincie protože o ní slyšela od své kamarádky, která tam byla. Sama se do ní chtěla někdy podívat jenom neměla zrovna moc času. "19, někdo říká, že vypadám starší. a co ty kolik ti je?" Nadzvedne tázavě obočí a rukou si přejede po knížce, kterou dostala od funkcionářky.

"Děkuji." Pousměje se, její jméno jí přišlo spíše takové obyčejné i když pravdou je, že dívky s takovým jménem nikdy nepotkala, nikdy se jí nestalo, že by někde byla dívka se stejným jménem. Nikdy i přemýšlela jak rodiče napadlo zrovna takovéhle jméno. Popravdě o princi moc často nepřemýšlela, díky všem soutěžím neměla ani na to moc kapacitu, občas slyšela něco ve zprávách nebo četla noviny ve kterých měl nějaký rozhovor, jinak nic extra, stíhačka zrovna nebyla. "Je to tam krásné, vždycky se tam nakonec s velkou radostí vracím. Rozhodně to není tak krásné jako v Angeles, ale pro mě je to tam nejkrásnější. Rozhodně tam stojí pár věcí za to co musí vidět každý kdo se tam jenom na chvilinku podívá. Co Bonita? Jaké to tam je?" V jiných provincií moc nebyla a když už tak jenom na pár minut mezi lety ale jinak vůbec. "Servírka? Prosím řekni mi jak můžeš mít nervy na některé zákazníky?" Ihned vypustí svou otázku když viděla jak sklopila oči, jí to nepřišlo vůbec hloupé povolání či podobné spíše to svým způsobem obdivovala, protože jak se tak dívala někteří lidi dokáží být opravdu zlý. "Gymnastku, vlastně skoro od té doby co jsem se naučila chodit. Dostala jsem se na sportovní školu, takže v podstatě studuji." To, že byla na olympijádě neměla potřebu zmiňovat, není to nic zrovna dvakrát extra navíc drby co se ještě šířily z předešlého týmu jí stále trochu vadily nebo spíše mrzely. Nakloní se více k dívce aby se tak podívala ven z okýnka a jenom se pousměje. "Vždy je to tak krásný pohled." Chvilku sleduje jak se letadlo zvedá a vše se oddaluje než nakonec se narovná do své sedačky.

Věřím, že se určitě budeme moct podívat do stájí. Tak tě můžu případně vzít sebou?
Tvoje práce musí být zajímavá, já bych nemohla vystupovat před kamerou... Hm, špatný. Budu se to muset naučit...
Určitě jsi četla noviny. Takže jsi četla i to, jak jsem prince urazila, že? Ale musím říct, že to nebylo schválně. Vážně ne. * řekla a začala se smát nad trapností onoho incidentu.*

Se zájmem poslouchá, jak Kelly mluví o svém domově. Je pravda, že každá provincie má své kouzlo. Doufám, že se tam jednou budu mít příležitost podívat, abych to mohla vidět na vlastní oči. Usměje se na ní a hned si vzpomene na dalších pár míst, kam by se jednou moc ráda podívala. Bonita má také své kouzlo. Je jednoduše krásná a je poměrně dost spojená se španělskem. Pokusí se ve zkratce popsat svou provincii a zároveň místo odkud pochází. Sama se divím, že jsem tu práci už dávno nevzdala. Možná je to proto, že ráda s lidmi komunikuji. Na druhou stranu mi někteří lidé skutečně lezou na nervy a mívám dny, kdy mám chuť jim vylít pití do klína. Ne že už bych to neudělala. Zasměje se a vzpomene si na své začátky, kdy rozbíjení nádobí bylo na denním pořádku. Tak gymnastka jo? Máš můj obdiv. Prohlédne si ji a moc ráda by naživo viděla nějaké její kousky. Jak jsi na tom s tancem? Zeptá se, protože tanec je také pohyb a od gymnastiky v  není zas tolik vzdálený.  Je to jako koukat se na reálny obrázek. Vydechne, když se dívá z okna apoté se opět otočí na Kelly.

"Určitě ano, to budu jedině ráda. Navíc jsem se také chtěla naučit jezdit na koni ale jak říkám zrovna moc času jsem neměla." Celý svůj život zasvětila rodině, práce a pomoci tomu kdo potřeboval a nikdy jí to ani nevadilo, naučila se toho poměrně díky tomu dost, nějaká ty moudra taky pobrala od lidí. "Občas je zajímavá, občas taková stále stejná, někdy o ničem, někdy zábavná. Nikdy nevím v podstatě co přijde. Hele vystupování před kamerou v podstatě nic není. Věř mi, že si na ní po chvilce zvykneš, navíc jí nesmíš brát až tak vážně. Dokud jsi si jistá svými slovy, je vše v pořádku a lehká nervozita je běžná." Věnuje jí další úsměv a rozhlédne se po ostatních dívkách, většina se mezi sebou bavila a byla tu i taková, která radši seděla sama a nic neříkala a spíše pozorovala. "Ano, něco málo jsem tam vyčetla." Přikývne na souhlas. "V podstatě prince znáš, že ano?" Snažila se zjistit něco více.

* V podstate letela len jediný krát, keď vyhrala nejakú súťaž. Bolo to dávnejšie, no bola to celkom sranda. Trochu sa jej nadvihne žalúdok, no nakoniec to zvládne a všetko je fajn.* /To bude úplne fajn./ Ďakujem, to je od teba milé. *Pousmeje sa.* Tuším tam je celkom veľa továrni, alebo sa mi to len zdá? Prepáč, ak sa mýlim. *Povie a rozmýšľa, či nepovedala niečo hlúpe.* Áno áno to je presne moja provincia. Ak Selekcia skončí rada ta pozvem k nám. Je to tam nádherne. Neviem, turisti mi až tak nevadia. Väčšinou sú len na tých najznámejších miestach a tie tajne nádhery ostávajú naďalej skryte. *Dosiroka sa usmeje.* Myslím si, že práve naopak. Netipovala by som ti viac. Ja mam 18. *Povie.* Máš súrodencov? *Opyta sa opäť zvedavo.* /Vyzerá byt celkom fajn, snáď si sadneme a budeme sa priateliť. Bolo by fajn mat tu kamarátku./

"Ráda bych se podívala do každé provincie ale myslím si, že je to asi až moc velké sousto, ale tak pokusit se o to můžu." Myslela více než jenom podívat, spíše si prohlédnout a chvíli tam pobýt. Zjistit a obejít si zajímavá, krásná místa. "Se Španělskem to zní dobře." Španělsko jí lákalo už hodně dlouho, někdy si i přála aby soutěže s gymnastikou byli i tam a ona tak mohla aspoň na chvilku se porozhlédnout po okolí, ale bohužel ještě se tohoto nedočkala, snad jednou. "Musíš mít hodně trpělivost aby si jim následně nechtěla něco udělat, i když nedivila bych se kdyby jsi udělala. Někdy tak pozoruji lidi a někteří opravdu jsou tak nechápavý a myslí si kdo ví co." Pousměje se nad tím se Charlotte se jí čím dál lépe povídalo, ani nečekala, že se s nějakou dívkou zakecá hned za začátku. "Jo, někdy to dává opravdu zabrat ale ve skutečnosti to jde." Už vidí jak zase pojede tvrdé tréningy jestli ze selekce vypadne. V hlavě si dělala už plánek, že musí aspoň trochu trénovat tady aby nevypadala ze cviku. "S tancem, řekla bych, že dobře. Někdy přeci jenom do vystoupení z toho musím zapojit ale rozhodně s jistotou říkám, že nějaká super tanečnice rozhodně nejsem a ani nebudu." Zasměje se nad tím když si vzpomene občas jak se pokusila opravdu podle někoho tancovat, nemá v tom tem správný uvolněný pohyb když je v gymnastice vše na přesnost. "Co ty a tanec? Patří to mezi tvé záliby?" Nadzvedne tázavě obočí, když už se ptala na tanec. Po chvilce letadlo zase letí dolů a přistává. Po přistání se postaví a podívá se na Charlotte. "Určitě naší konverzaci ještě dokončíme, jindy. Zatím se měj,." Pousměje se a vystoupí z letadla, nastoupí do auta a nechá se odvést až před palác s ostatními.

Soutěž o prince s tolika dívkami, nad tímto právě přemýšla, nemohla říct, že není soutěžívá nebo něco takového, protože je ale nejspíše ne tak moc jak když jí poznáte si myslíte. Občas si připadá jako holka s rozdovjenou osobností jedna je naprosto andělská, kamarádská a druhá chce manipulovat naprosto se všemi a jakýmkoliv způsobem. Samotný jí to ale nepřišlo vůbec zvláštní. "Ano je, to máš naprosto pravdu. Hodně, někdy mi příjde že až moc, že přece všechno co vyrobíse nikdy nemůže prodat ale i tak stále přibývá." Pokrčí nad tím ramenem, protože s tímhle nikdy nic nezmůže proto se snaží to svým způsobem ignorovat, přeci jenom nejspíše vědí co dělají. "Opravdu tak to budu jenom ráda, měla jsem v plánu se tam podívat." Řekne nadšeně a lehce si poupravá blonďaté vlasy. "Tak to jsi snad první, což mě těší." Přikývne si na to. "Mám sestru mladší a staršího bratra, který se ale odstěhoval do Itálie. Ty máš sourozence? Vzpomene si na bratra, kterého neviděla už pár let,ani se sní nebavil a nidky nestál o to aby mu jí dali rodiče k telefonu.

Máš pravdu, provincií je opravdu až moc. Uzná. Ano, miluji španělskou kulturu. Přikývne a je vděčná za to, že umí španělsky a proto má v tomto ohledu určitou výhodu. Už dávno jsem zjistila, že je zbytečné se snažit zavděčit se všem a proto se držím hesla "Ruce i nohy mám dvoje, ale nervy jenom jedny." Zasměje se, ale je pravda že tuto velmi výstižnou větu lidem říkávala poměrně často. Následně se Kelly zeptá na gymnastiku a doufá, že jí jedou uvidí při cvičení a že by ji snad i něco mohla přiučit. Já tanec přímo miluji. Zasměje se, když se jí zeptá jak je na tom ona s tancem. Vyzkoušela jsem všechny možné styly a i když nejsem přímo profesionál, tancuju kdy můžu. Sleduje z okénka, jak letadlo klesá. Ta taky, snad se brzy opět uvidíme. Rozloučí se s ní a poté taky vystoupí z letadla a zamíří do paláce.

Tak pokud se z nás nestanou královny, příjmi mé pozvání k nám do stáje. Za mě je to ta nejhezčí stáj, jakou jsem kdy viděla. A že jsem jich viděla hodně. *Usměje se nad vzpomínkami z cizích stájí. *
S princem jsem mluvila, když jsme byli děti. Mně bylo v tu dobu asi čtrnáct nebo třináct, jemu o dva roky víc. Pamatuju si, jak jsem si ho podávala. Musela jsem mu připadat děsně namyšlená, což teď podle všeho taky. *Klopí oči a stále nemůže uvěřit, že mu to tak nandala. *
Věřím, že extrovertům nedělá problém před kamerou vystupovat. A říkáš, lehká nervozita? Tu bych ráda někdy zažila. Moje nervozita se rovná totálně staženému žaludku, zpoceným dlaním a tak. Jsem hrozně moc introvertní. * přiznává a začne pozorovat ostatní. Téměř všechny si povídají ve dvojicích. Najdou se tu ovšem i holky, co raději, nebo možná k jejich smůle nemají to štěstí a nevyšla na ně dvojice. Je jí jich líto. Kdyby se tu El neobjevila, byla by na tom stejně. A tak se odhodlá a otočí se na jednu z těch osamocených děvčat. *Nechceš si k nám přisednout ? *Usmívá se na blondýnku, jež přišla jen tak tak.*

Seděla celou dobu na sedačce někde opodál dívek. Vytáhla si z tašky časopis do kterého se začetla. Nic jiného jí nezajímalo, nepotřebovala si prozatím povídat s dívkami, protože na to bude času dost a proč si kazit zrovna teď náladu v letadle. Přeci jenom si může v klidu sedět, nikoho i nevšímat a jenom si číst než tedy na ní promluví hnědovlasá dívka. Zvedne po chvilce pohled a lehce ukáže na sebe jestli právě na ní mluví, jelikož žádná jiná dívka tam zrovna není tak soudí, že ano. Ráda bych ale jsem unavená, nebyla by se mnou řeč. Děkuji ale za nabídku. Snaží se říci nejvíce slušně co dovede a mile i když už to se jí hnusí. Opět se až do konce letu věnuje časopisu. Vystoupí nasedne společně s dívkami do auta, které jí odveze až pře palác.

*Když ji blondýnka odmítne, pokrčí rameny a dál se věnuje El. Zanedlouho letadlo začne klesat, tak je znovu jako na jehlách. Ačkoli si to nerada přiznává, těší se.
Když letadlo dosedne na zem a všechny doposud sedící dívky se začínají zvedat, nervózně je napodobí. Tak zatím ahoj. Uvidíme se pak. *Rozloučí se s El a po kratším zaváhání ji jemně obejme. Pak vystoupí z letadla a nastoupí do černého vozu, jež čeká před letištěm. Auto ji doveze až k paláci. Tam jí řidič galantně otevře dveře a ji se tak naskytne pohled na nádherný palác a krajinu kolem. Před palácem na ni čekají dvě dámy, které se představí jako její komorné. Ty ji odvedou do jejího pokoje.*

Ještě nějaký ten čas si povídala s Amy, konverzace jí celkem bavila, zjišťovala tak něco nového o provincii ve, které žije právě ona. Nakonec po asi hodině,což tipovala letadlo přistálo. Odpásala se vzala si své věci a s Amy se rozloučila s milým úsměvem. Nastoupila do auta a nechala se odvést až před palác. Mezitím v autě trochu listovala knihou o pravdilech selekce, ale zatím nic moc nezjistila. Po příjezdu se vydala ihned do svého pokoje, byla strašně unavená a na zkoumání paláce neměla zrovna tak dvarkát energii či náladu.

Poslouchá vše co jí říká Emma a opravdu doufá, že se do jejich stáje podívá, byla by to hezká změna vidět koně o které se někdo stará s opravdovou láskou. Navíc také se podívat do jiné provincii se jí také hodně zamlouvalo. Podívala se na blonďatou dívku, kterou chtěla přizvat Emma do rozhovoru ale ta odmítla. Nějak to neřešila, nevadilo jí, že se nepřidala ale nevadilo by jí ani kdyby se přidala a povídala si s nimi. V podstatě jí na tomto nezáleželo, nebude někoho nutit do konverzace.Ano, určitě. Zatím se měj. Rozloučí se potom co letadlo přistane a ostatní dívky začnou pomalu vycházet ven.Vezme si všechny svoje věci a ještě zkontroluje zda nějaké nezapomněla a také se vydá k černému autu, které jí doveze před palác, kam zamíří skoro ihned do svého pokoje.

*Od té doby, co princ vylosoval její jméno, neměla k jejímu něštěstí chvilku klidu. Občas snad i chtěla vrátit čas a přihlášku neposlat. To by byl ale téměř nadlidský výkon, protože ji po celou dobu od té chvíle, co přihláška přišla střežila, až do té doby, než jo poslala. Snaží se to brát pozitivně a v některých momentech se jí to i daří. Přece jen, určitě to bude dobrodružství na které bude vzpomínat. Ikdyž se do paláce dostane třeba jen na den či dva. Od rána je nervózní. Nervózní z dívek, se kterými má letět. Očekává od nich, že to budou brát vážně a budou ji nesnášet jen proto, že se do selekce dostala taky. Neví, jak to zvládne, pokud všechny budou vážně takové. Na sebe si oblékla modré džíny a bíloi halenku. Vlasy má zapletené v copu.*/Aspoň jedna dívka, se kterou bych se mohla bavit. Prosím.../*Jakmile před jejím domem zastaví auto, vyjde ze dveří a ansedne. Nervozita se během cesty na letiště ještě více stupňuje. Když se dostane na letiště, pobere věci, které si chce vzít sebou do letadla, aby měla jak přečkat cestu a také vezme všechny papíry, které jí předal Funkcionář.*/Snad je všecho správně vyplněné./*Potom se zhluboka nadechne a vystoupí z auta. Rozhlédne se po letišti, zahlédne ženu, další funkcionářku, a tak se vydá za ní.*Dobrý den. Jsem Davina Callaghan.*Představí se a podá jí papíry.*Snad je to všechno.*Dodá.*

*Odlet. Něco, na co poslední dny nemůže přestat myslet. Na jednu stranu ji děsí a na stranu druhou se jej nemůže dočkat. Její tým a hlavně její manažerka si myslí, že jí to úžasně zvedne publicitu a jsou z toho nadšení. Jí je to jedno, jen konečně mohla dát veta stylistce ohledně žehličky díky tomu, co napsal princ. Není to tak, že by ji to ranilo, zvykla si na to, že není zrovna královna krásy, ale přesto tu byl jakýsi tupý nejasný pocit, možná zklamání? Ah, raději se soustředila na nadšení z toho, že už žehličku nikdy neuvidí, lidé v paláci budou muset přijít na to, jak její neposedné kudrny zkrotit jinak. Rozloučí se s rodinou, než nasedne do auta, které ji má odvézt do paláce. Na sobě má oblečení, které jí zanechal funkcionář a vyplněné papíry. Vlasy si svázala do culíku, jedna vlnka se jí neposedně vine kolem ucha na krk, díky čemuž nepůsobí až příliš upraveně. To jí vyhovuje. Se Seanem se neloučila, je na ni ještě víc naštvaný. Odmítla ho a jede soutěžit o prince. Bodá ji vina. Nemůže se zamilovat na povel, ale vědomí toho, že mu zlomila srdce ji bolí, ale bohužel zároveň vyvolává touhu utéct. Dojede až na letiště a vystoupí. Okamžitě pochopí, že ta žena ve fialových šatech, sedí opodál, je asi funkcionářka a zamíří k ní. Do paláce si nebrala žádné věci, bůh ví, zda by jí to vůbec dovolili, když vzala v ohled pravidla.* Dobrý den, jsem Angela Gardner. *Pozdraví funkcionářku a rozzáří se jí oči, když si všimne, že je těhotná.* Ah, bude to kluk nebo holka? Určitě bude krásné po Vás. *Kousne se do rtu. Měla by se naučit taktu. Jen doufá, že je vážně těhotná, jinak by to byl slušný trapas.* /Fajn, soustřeď se./ Mám tu nějaké papíry. *Podává jí je a vyřídí s ní vše potřebné, než se odebere do letadla.*

Když se začnou sjíždět první auta, zvedne cedulku, která jasně hlásí název selekce, protože dnes odsud neodlétá jediné letadlo, sice letadlo, kterým dívky letí je soukromé, ale to nijak nevadí. Prvnví k ní dojde roztomilá blondýnka, nad jejím jménem jenom přikývne a udělá si u ní fajfku. Poté se zvedne, břichem napřed a natáhne k ní ruku. Těší mě, jmenuji se Larissa Hernandéz, mluvili jsme spolu po telefonu. V selekci pro vás budu průvodce na každou akci, pokud nebudete něco vědět, obraťte se na mě. Vřele se na ni usměje a poté vytáhne jmenovku s jménem Davina a podává ji ji. Bez téhle jmenovky neopustíte v paláci svůj pokoj. Snažte se ji tedy neztratit. Poví ji a poté z větší krabice vytáhne tenčí knížku se zlatým lemováním. A tahle knížka byla sepsaná hlavně pro účastnice. Je zde všechno, co potřebujete vědět o správném chování v paláci. Poví ji a poté ji pokyne, že může jít do letadla.
Když se objeví další hnědovlasý skřítek, zopakuje ji vše, ale nad jejím dotazem se lehce pobaví. To je překvapení pro všechny lady Angelo. POhladí ji mateřsky po rameni a poté si od ní přebere papíry, dá jí jmenovku, knížku a pošle ji do letadla.

*Mladou slečnu přiveze auto k letišti. Má na sobě černé šaty a vlasy má stažené do drdolu. Vystoupí z auta a pomalým krokem se vydá k funkcionářce.* Dobrý den. Já se jmenuji Anittha Lexi. *Věnuje funkcionářce velmi vlídný úsměv a do ruky jí dá papíry. Poté jde do letadla, kde se posadí.*

Od rána byla nervózní, v noci nemohla spát a i přesto, že se balila již několik dní předem, bála se aby něco nezapomněla. Nyní však už stála před letištní halou, s hlavou plnou nejrůznějších myšlenek, držela v jedné ruce potřebné dokumenty a v druhé větší tašku s jejími osobními věcmi. Odfoukne si blonďatý pramínek vlasů z obličeje a rozejde se směrem k místu odletu. Alespoň v to doufá, protože to poslední co by dnes chtěla je přijít pozdě nebo na špatné místo. To by se daleko asi nedostala. Povzdechne si a a přidá do kroku. Její lehké, světle meruňkové šaty se tak začaly lehce nadzvedat, proto je k sobě přitiskne rukou, ve které drží papíry. Přiblíží se tak k ženě sedící na židličce, na kterou se mile usměje. **Dobrý den, mé jméno je Hella Anderson, měla bych tu být dnes na odlet do království.** Představí se a lehce k ní natáhne ruku s papíry, které by jí měla odevzdat. Doufá že nepřišla pozdě nebo na špatné místo, i když očividně těhotná žena před ní vypadá mile a určitě by jí poradila.

*Nervózně nastoupí do auta, které jí má odvést na letiště. Přijede a hned, jak uvidí žěnu s cedulkou, vydá se k ní a nasadí úsměv. Všimne si, že očividně očekává děťátko a úsměv se jí rozšíří, jelikož děti má moc ráda.*Mne také moc těší. Když nebudu vědět, obrátím se na vás.*Ujistí ji.*Děkuji.*Vezme si od ní jmenovku a následně i knížku. Ještě jendou se na ni usměje a vydá se směrem ke správnému letadlu. Když vejde, vidí, že tu ještě nikdo není, sedne si teda na místo vedle okénka a vytáhne si skicák do kterého začne kreslit. Najednou si všimne dívky, která právě také dorazila. Pozná, že je to ANGELA.*Ahoj.*Usměje se n ani.*/Vypadá mile, snad se tak bude i chovat./*Pomyslí si.*Jsem Davina, ty jsi Angela, mám pravdu?*Představí se.*

Dneska jsem měla odlétat do královského zámku. Už dneska. Poslední týden mi proplul mezi prsty jako voda. Maminka se hrozně radovala a často štěstím i plakala. Nemohla uvěřit, že jsem se dostala mezi těch 35 dívek. Já sama jsem z toho samozřejmě měla také radost, ale to samé nemohli tvrdit moji zákazníci. Z tří rozdělaných zakázek jsem dokončila pouze jednu a i ta byla na mé poměry dosti odfláknutá. Naštěstí si toho zákazník nevšiml nebo aspoň nedal najevo nic než spokojenost. Naposledy jsem se rozhlédla se sportovní taškou přes rameno na náš malý dům. Ani se mi nechtělo věřit, že za pobyt v paláci dostane rodina zaplaceno a já budu povýšená do třetí kasty. Aspoň se budu moct postarat o rodinu. Rozloučila jsem se, nasedla do černého auta, tašku s pár kousky oblečení skicákem, tužkou a potřebnými dokumenty hodila vedle sebe a rozjela se směrem k letišti. Tam na nás měla čekat funkcionářka. Nikde jsem jí neviděla. *Kde jen může být? To jsem tu pozdě a už odletěli?* Nakonec jsem  v rohu, zahlédla hlouček dívek. *Že by to byly ony?* Došla jsem až k nim, kde jsem řekla funkcionářce své jméno, následně mi dala jmenovku a knihu s pravidly, načež jsem nastoupila do letadla.