VNITŘNÍ BAZÉN

Téměř tanečním krokem míří ke vnitřnímu bazénu a chůzi doprovází tichým broukáním. Vlají za ní volné pestrobarevné šaty, nijak formální, vhodné ke každodennímu nošení. Otevře dveře a nakoukne dovnitř. Před očima se jí naskytne pohled na obrovský, nádherný vnitřní bazén. Tak tohle bude skvělé. Potřebuju se trochu protáhnout. Zamíří k šatnám, kde ze sebe vysvleče šaty. Sepne si vlasy do volného ohonu a zamíří zpět k bazénu. Na sobě má nyní dvojdílné bílé plavky. Kus od bazénu položí heboučký bílý ručník a smočí jednu nohu do vody. Ideální teplota. Vesele se pousměje a po schůdkách pomalu vleze do vody. Radostně se zasměje a udělá první tempo. Snad Snow brzy dorazí.

Ví, že by už nyní měla být na cestě do bazénu, avšak jako vždy má menší zpoždění. Pobíhá po pokoji s vlasy zapletenými do mírně rozcuchaného copu, který i tak vypadá poměrně působivě a na sobě má dvoudílné plavky světle modré barvy. Co ještě potřebuju. Snaží si vzpomenout, co si chtěla vzít s sebou, aby se pro nic nemusela vracet. Na své posteli uvidí pohozený červený šátek s různými vzory, který si zaváže přes plavky, aby se v paláci nepromenádovala polonahá a vyrazí směrem k bazénu. Až když se její nohy začnou dotýkat studené dlažby, uvědomí si, že jde celou dobu bosá, avšak vracet se jí už nechce a tak raději studenou zem přecupitá a po chvilce už vchází k bazénu. Ahoj Vali! Rozzáří se ji na tváři úsměv, jakmile dívku zahlédne. Na lehátko, které se nachází nedaleko odhodí šátek a špičkou nožky se dotkne vody. Čekala jsem ji studenější. Poznamená a uvědomí si, že tohle je palác a je pochopitelné, že bazén je zde nejspíše vyhřívaný. Po schůtkách pomalu sejde do vody. Tak jak se ti tady líbí? Položí ji ne příliš originální otázku, avšak její odpověď ji skutečně zajímá.

Otočí se v bazénu a rty se jí roztáhnou do širokého úsměvu, když spatří Snow. Zdravíčko! Zazubí se a připlave ke kraji bazénu, kde Snow stojí. Opře si ruce o kraj a pozoruje kamarádku. Já taky, ale je moc příjemná. Tak pojď! Pobídne ji a odrazí se ladně od kraje, načež si udělá pár temp, než se obrátí zpět ke Snow. Jestli myslíš v paláci, vše je obrovské a zatím jsem toho moc neviděla. Jestli myslíš bazén, tak ten je suprový. Zazubí se a jakoby to chtěla dokázat, udělá ve vodě kolečko. A jakpak se máš Ty? Jaké jsou první dny v paláci? Optá se zvědavě.

Je ráda, že Val znovu vidí a udělá na ní dojem, že ji nepřipomíná její menší zpoždění, kterého si je vědoma. Zdá se jí mnohem milejší, že je voda teplejší, než očekávala. Většinou totiž při vstupu drkotá zubama, což není zrovna nejpříjemnější. Neříkej mi, že celé dny sedíš jen ve svém pokoji. Vykulí na Val nechápavě oči, protože sama po paláci nebo jeho okolí bloudí téměř neustále, protože je na vše velmi zvědavá a moc ráda poznává nová místa. Já se mám báječně. Uculí se, protože úsměv na tváři jednoduše skrýt nedokáže. Abych byla upřímná, tak si tu i pomalu začínám zvykat. Jelikož jsem poměrně zvědavá, tak jsem i během pár dnů stihla prozkoumat poměrně dost částí paláce. Prohlásí hrdě. Jak si tady zvykáš ty? Už jsi se s někým stihla seznámit? Začne vyzvídat a neustále sebou různě pohybuje, aby jenom nestála ve vodě.

Zasměje se a vzápětí zavrtí hlavou. Nesedím celé dny v pokoji, to ne. Jen mi přijde palác obrovský a čeká mě toho spousta na prozkoumání. A navíc, mám tu velké dávky inspirace, takže hodně času trávím psaním všelijakým detailů a podmětů, které snad později využiji. Ano, Tvůj pobyt v královském paláci zatím dovolenou moc nepřipomíná. Vysvětlí s lehkým úsměvem. Ale určitě bych se měla vydat poznat další místa. Pro dnešek mám splněno. Odhrne si vlasy z obličeje a usměje se nad odpovědí. Tak to je super. Co se Ti líbí nejvíc? Ať mám tip, kam jít. Zazubí se a rozhlédne se kolem sebe, jakoby už teď přemýšlela, co dál. Pak pohlédne na Snow a lehce zavrtí hlavou. Krom Tebe ještě nikoho. Jen mě v blízké době čeká schůzka s princem. Poví zamyšleně. Ale ráda bych tu poznala i další lidi. Ačkoli Ty mi jako kamarádka nadmíru stačíš. Dodá s milým úsměvem.

Jakmile Valeria zmíní psaní, připomene jí tím, že si od ní něco chtěla v co nejbližší době přečíst. Dobře, tak až se příště uvidíme, vezmi nějaké své dílo s sebou. Mrkne na ni, protože jí sama slíbila, že jí jednou něco ukáže a jak se říká, čím dřív, tím líp. Nejvíce se mi prozatím líbilo na balkónech. Je tam skutečně překrásný výhled. Zvlášť při západu slunce. Řekne první místo, které ji zrovna napadne a ani nepochybuje o tom, že se tak opět musí co nejdříve přijít podívat. Kdo ví, zda tam někoho zase potkám. Ale až tam budeš, snaž se skrýt uchvácený výraz. Mrkne na ni. Svou radu myslí částečně ze srandy, avšak z části se jí to zdá, jako opravdu užitečná rada, kdyby náhodou na někoho narazila. Pak mi o své schůzce musíš povyprávět. Připomene jí a už nyní to bere samozřejmost. Pokud to Val bude zajímat, sama jí plánuje sdělit pár informací. To je hezké. Ty u mě také zastáváš fuknci všech kamarádek, které v paláci potřebuji. Oplatí ji milý úsměv, který myslí opravdu upřímně. Dáme závod na druhou stranu? Navrhne, přestože se nepovažuje, za příliš dobrého plavce.

Mírně zčervená, když si uvědomí, že upozornila na svá psaní. Každopádně hned v příštím momentu zakryje jakoukoli stopu nervozity a zářivě se usměje. Zkusím na to nezapomenout. Řekne nakonec a myslí to zcela upřímně. Což na tom, vždycky ráda uslyším nějakou kritiku. Zatímco kolem sebe volně pohybujeme rukami, aby se neponořila příliš, poslouchá se zájmem Snow. Balkóny? To zní jako skvělý zdroj inspirace, zvláště za západu slunce. Děkuju. Usměje se na Snow. Její pohled je zvláštní. Jakoby ty balkóny měly ještě další význam... Poupraví si šňůrku od plavek a zazubí se. Spustí čelist, jako při překvapení, a pak ji dlaněmi vytáhne nahoru. Budu na to myslet. Zasměje se vesele. Povyprávím. Ale myslím, že budu chtít slyšet i něco od Tebe. Poví a šibalsky při tom šmikne obočím. Mile se usměje, až se jí v tvářích vytvoří dolíčky. Opravdu skvělá kamarádka. Souhlas. Tak na tři, jo? Raz, dva, tři! Vyhrkne a rychle se vydá vpřed.

Ví moc dobře, že Valeria není příliš chlubivý typ, který má potřebu všem své dílo ukazovat. Neboj se, kdyžtak se ti připomenu. Mrkne na ni, jako by to pro ní měla být laskavost. Rádo se stalo. Když budeš potřebovat, isnpiraci na místa, kam se můžeš podívat ti můžu dát kdykoliv. Neustále totiž nějaká objevuji. Začíná si připadat, jako cestovatelka, která by objevovala svět. Míst v paláci je totiž spoustu a pokaždé, když se někam vydá, podaří se jí objevit něco jiného. Za nějaké typy však také vděčí své komorné, která jí vždycky řekla směr, kterým by se mohla vydat, aby našla určité místo, což pro ní díky jejímu orientačnímu smyslu bývala také výzva. Samozřejmě. Až budeme mít obě po setkání, otevřeme si víno a všechno probereme. Uculí se a už se nemůže dočkat, až si společně udělají dívčí večer, přičemž v duchu doufá, že Valeria nebude mít nic proti. Navrhne závod na druhou stranu bazénu a jakmile Val odpočítá začátek, vydá se co nejrychleji kupředu. Chvíli se sice drží ve vedení, avšak v půlce cesty začne ztrácet náskok a na pokraj doplave pár metrů za Val. Jako bych si to nemyslela. Gratuluju. Usměje se na ní a trochu po ní stříkne vodou.

Jsem si jistá, že se kdyžtak připomeneš. Zazubí se. Tak co bych jí mohla ukázat? Asi těch několik posledních sonetů, co jsem napsala, to by mohlo být dobré. Se zájmem naslouchá Snow. Určitě nabídku využiju, děkuji. Poděkuju a lehce skloní hlavu, snad jako gesto poděkování. Taky bych mohla opouštět pokoj častěji. Zasměje se a rozhlédne se kolem sebe. Znovu si pořádně prohlédne vnitřní bazén a všechen jeho přepych. Ano, musím to tu prozkoumat, jestli jsou vnitřní bazény takhle krásné, jak asi vypadá zbytek paláce? Vrátí se ze snění a pohlédne zpět na Snow. To zní jako skvělý nápad. Dám i pak vědět. Zazubí se a je na ní vidět, že už plánuje všechny možné aktivity, které by mohly při povídání podniknout.
Jelikož je poměrně sportovně založená, podaří se jí nakonec Snow předehnat, ačkoli to je velký kus bazénu vyrovnané. Ohlédne se na Snow a naznačí ve vodě malou poklonku, což ale končí tím, že si namočí vlasy, které jí pak skrývají obličej. Děkuju. Odhrne si je z čela, ale tím přijde o štít před cákancem. Tak ty takhle? Šibalsky se pousměje a cákne na Snow vodu nazpátek, načež se ponoří a odplave kousek stranou, snad aby se vyhnula další palbě. Zazubí se, otře obličej a směje se od ucha k uchu.

Je u ní předem jasné, že by se Val připomněla. Přeci by si nenechala ujít příležitost přečíst si něco, co Val napsala. Určitě plánuje dát Valerii ještě nějaké typy na místa, která by mohla navštívit. Přestože se však palácem prochází v jednom kuse, stále ještě neobjevila všechna místa. Jednou si však plánuje udělat svůj seznam nejoblíbenějších míst a je si předem jistá, že balkóny se budou nacházet na jednom z prvních míst. To bys rozhodně mohla. Nevíš, o co přicházíš. Potvrdí její slova, protože stále nemůže pochopit, jak může zůstávat zavřená ve svém pokoji, když se nachází na tak krásném místě, jako je palác, kam se obyčejní lidé běžně nedostávají. Dobře. Už se nemůžu dočkat, až si s ním budu moc popovídat. Uculí se. Ze setkání s princem je sice trošku nervózní, ale nadšení značně převládá, protože touží po tom, ho poznat. Dají si závod na druhou stranu bazénu, který je pro ni předem prohraný. Nicméně neplave pro výhru, ale pro zábavu a dobrý pocit z pohybu. Po gratulaci, kterou ji složí po ní ze srandy stříkne vodou. Ale no tak. Já nejsem mořská panna, jako ty. Protočí panenkami, když se před ní Val ukryje pod vodou a doplave za ní. Jakmile si otře obličej, aby viděla, opět po ní se šťastným úsměvem stříkne vodu a na chvíli si začne připadat, jako by jí bylo 10, kdy neměla téměř žádné starosti a jednoduše si užívala každé chvíle.

Povytáhne obočí a pousměje se. Nemůže se dočkat, až si s princem popovídá. A já do teď nevím, co tu vlastně dělám. Ušklíbne se své myšlence, načež se vrátí pohledem ke Snow. Opravdu? Já jsem zvědavá, co to je za člověka, ale když mi sympatický nebude, bude těžké bojovat o jeho přízeň. Poznamená a zamyšleně pohlédne kamsi stranou, jakoby jí hlavou létalo tisíce myšlenek. [i]Přece tu nestrávím celé mládí tím, že bych bojovala o přízeň někoho, kdo za to nestojí./i] Poupraví si své namočené vlasy, tak, aby jí alespoň nelezly do obličeje, a zrovna když si znovu dělá culík, který se pod vodou víceméně rozpadl, zasáhne ji další nával vody. Dobře, řekla sis to. Zasměje se, blýskne očima a cákne na Snow několikrát za sebou, přičemž se snaží krčit, aby nebyla zasažena ona sama. Když toho nechá, uvědomí si, že si nahlas směje. Přijdu si jak malá. A je to super pocit. Prohlásí se smíchem.

Ani si nedovede představit, že by měla strávit zbytek svého života s něký, s kým by si neměla rozumět, jenom kvůli výhodám, které by s tím souvisely. Když ti princ sympatický nebude, kdykoliv můžeš ze selekce odstoupit. Poznamená, avšak sama by nic takového neudělala. Avšak přijde ji zbytečné bojovat o někoho, kdo jí za to nestojí. Nebo si jednoduše můžeš se mnou užít takovou dovolenou v paláci a počkat, než tě vyřadí sám. Uculí se, protože tohle je přesně ten způsob, který by udělala ona. Jakmile si Valeria poupraví culík, opět na ni stříkne vodu. Musí přeci využít té příležitosti, když už jsou společně v bazénu. To je dobře. Se mnou si nejspíše hodně často budeš připadat o několik let mladší. Informuje ji po chvilce vodní války. Moc dobře o sobě ví, že se někdy chová trochu dětinsky a občas i bláznivě, avšak právě díky této vlastnosti se téměř nikdy nenudí. Kdyby sis mohla vybrat v jaké době bys žila, jaká by to byla? Položí Val jednu ze svých náhodných otázek, která ji zrovna napadne.

Mírně nakloní hlavu na stranu, zamyslí se a vzápětí mírně přikývne. Já vím, že z ní mohu odstoupit, ale to se mi moc nezdá. Když už tu jsem. Pokrčí ramínky a pohodí lehce hlavou. Ale, já nevím, může to znít zvláštně, ale vlastně by se mi možná i líbilo se s ním jen kamarádit. Já nevím, musím ho prostě poznat. Souhlasně přikývne a doširoka se usměje. To mi přijde jako lepší varianta. Užívat si, být jako princezna a mít krásnou dovolenou. I když si zatím jako na dovolené moc nepřijdu.
Nejradši by ji celou zcákala vodou, ale jako by se na poslední chvíli rozmyslela. Otře si oči hřebetem ruky a když je konečně rozlepí, zazubí se na Snow. Díkybohu za to, občas si přijdu mnohem starší, než jsem. Potřebuju v sobě budit to vnitřní dítě. Poznamená, téměř až vděčně, a znovu si odhrne mokré vlasy z obličeje. Tentokrát by mohl být ten culík i funkční. Poutáhne si culík a kousek odplave. Skvělá otázka. Odvětí a viditelně se zamyslí. Doba pozdní renesance - prostě když byl naživu Shakespeare - mi nezní špatně. Poví po chvilce. Ale je o těžké, dřív se děla spousta hrůzností. A Ty?

Uleví se jí, že Valeria není takový blázen, aby dobrovolně odcházela z paláce. Možná, kdyby se něco zásadního stalo, tak by to pochopila, ale jinak by ji ani jen tak nepustila. Vidíš? Vlastně už nyní to můžeme považovat za určitý druh dovolené. Uculí se a uvědomí si, že je to svým způsobem pravda, protože zde nic namáhavého dělat nemusí a je o ni královsky postaráno. Takže si to tu musíme užít, co nejvíce jen můžeme. A ty bys neměla trávit celé dny zavřená ve svém pokoji. Opět jí připomene, že by také měla vycházet ze svého pokoje, aby mohla lépe poznat palác.
Je ráda, že se Valerii jejich bitka líbila. Klidně by se za její cákání vodou mohla jako namyšlená dáma urazit a klidně jí nařknout z útoku na jinou účastnici. Tak právě proto tu máš mě. Pod mým dohledem se z tebe mentálně důchodce rozhodně nestane. Usměje se svým děckým nadšeným úsměvem, který velmi často musí vyměňovat za trochu víc serióznější, aby ji vůbec někdo bral vážně. ¨Shakespearova doba zní zajímavě. Tedy aspoň podle toho, co jsem slyšela. Dějepis jí nikdy nic nešel, avšak jisté základy si přeci jen pamatuje a její odpověď se jí zamlouvá. Abych byla upřímná, tak vůbec nevím. Pokrčí berzadně rameny. Chtěla bych žít v době, kde byl relativně klid. Myslím tím, že se moc neválčilo a podobně. V historii navíc byly různé nemoci a podobně... Asi jsem ráda, že můžu žít v této době. Zauvažuje nahlas, protože opravdu sama neví, jak by na svou otázku měla jinak odpovědět.

Souhlasně přikývne, i když jí hlavou běží zcela opačná myšlenka. Pokusím se oprostit od psaní a pak se z toho třeba stane i víc dovolená. Navrhne s lehkým úsměvem. A určitě by Ti to prospělo, Val, malá dovolená. Vlastně, poměrně velká, kdž přijde na selekci.
Od srdce se zasměje a pak na Snow vděčně pohlédne. Jsem ráda, že jsem tu na takového člověka narazila. Je super tu mít kamarádku, se kterou si takhle hodně rozumím. To jsem ráda, občas si jak důchodce opravdu přijdu. Ušklíbne se a pozoruje Snow. To jsem zvědavá, s čím přijde. Kam jenom by se ona chtěla vydat. Trpělivě vyčkává a pozoruje kamarádku, jak přemýšlí. Zvláštní, vidět ji na chvilku přibrzdit. Lehce se pousměje a pak už poslouchá odpověď kamarádky. Přesně tak, jsou úchvatné doby v minulosti, ale v žádné bych asi nechtěla bydlet, jen je třeba navštívit, ale pak rychle domů, do přítomnosti. Poznamená a připluje ke kraji. Zapře se a vyhoupne nahoru, načež zamíří pro ručník. Obávám se, že už bude nejvyšší čas jít. Jak jsi na tom Ty s časem? Zase se někdy sejdeme? Zeptá se s úsměvem.

Jakmile Val navrhne, že by si mohla dát menší pauzu od psaní, nezbývá jí nic jiného, než souhlasit. To ano. Třeba jen na chvilku. Přeci jen, když toho víc poznáš, budeš mít o čem psát. Ve psaní jí chce podporovat. Zdá se jí to, jako skvělý koníček a pro ní dokonce práce. Nicméně jsou hranice důležité i v tomto ohledu.
Je šťastná, že našla někoho, před kým může být jednoduše sama sebou. Nikdy neměla ve zvyku se před někým přetvařovat. Dokonce se takto chovala i před výše postavenými osobami v paláci, než je ona sama a nedělalo jí to nejmenší problém. Má své slušné vychování a proto například zůstala u vykání a podobných formalit. Nicméně také zůstala svá a v případě, že se jí něco nelíbilo, byla ochotná stát si za svým. Valeria se jí zdá jako opravdu úžasná kamarádka a proto nedovolí, aby se z ní stala upjatá dáma, jako je její komorná, která je sice skvělá, avšak ve spoustě ohledech se chová, jako by byla její matka. Škoda, že nemůžeme cestovat časem. Povzdychne si, protože skutečně existují doby, které by moc ráda navštívila jiným způsobem, než pouze mezi řádky. Ano, to bychom měli. Vsadím se, že dostanu od své komorné přednášku, že mám chodit včas na večeři. Protočí panenkami. Určitě se musíme vidět co  nejdříve. Zvedne prst, aby zdůraznila svá slova. Po setkání s princem si musíme pokecat u sklenky vína a také máme naplánovanou cestu do jeskyně. Připomene jejich plány a následně udělá ve vodě pár temp směrem ke schůdkům, aby se dostala z bazénu. Dojde k lehátku, na kterém leží složená osuška, kterou si obmotá kolem plavek. Počkat. To mám jít takhle palácem? Ukáže na sebe a zasměje se. Že já si nevzala šaty. Vezme si šátek, který při vstupu odhodila stranou, sundá si ručník a šátek si uváže za krkem, aby vypadal jako šaty. Tadá! Zvedne ruce a zatočí se. Tak já mizím, aby mě má komorná ještě nedala zaracha. Zasměje se a vydá se ke dveřím. Moc ráda jsem tě viděla. Otočí se a následně se rozejde do svého pokoje.

Bylo by to skvělé, umět cestovat časem, že? Božínku, já bych chtěla navštívit tolik míst. Zasněně si povzdechne a pohlédne na Snow. Proto ale máme alespoň literaturu, při četbě si někdy člověk připadá, jako když cestuje časem, cizími životy. Překvapeně nadzvedne obočí, když si otírá tělo osuškou. Až tak máš přísný režim? To já mám asi mírnější komorné, ale jen o trochu. Zasměje se a začne si sušit vlasy. Pravda pravdoucí. Už abych ho potkala, abychom mohli jít na výpravu za jeskyní. Dousuší se a osušku položí vedle sebe. Následně se oblékne do svých volných šatů, ideálním právě na nošení přes plavky, a při oblékání se ohlédne na Snow. Chceš druhý ručník? Natáhne k ní ruku s osuškou a ušklíbne se. Ne, koukám, že jsi kreativnější. Zazubí se. Takové rozkošné, šťastné stvoření. Jasně, utíkej. Také jsem Tě ráda viděla! Houkne za ní, než Snow zmizí. Pak se rozhlédne kolem, pousměje se a i ona opustí bazén.