POKOJ PRINCE

Zrovna si dělala večerní procházku po chodbách paláce, vždy se jí později lépe spalo pro nějakém tom pohybu. Oblečená v tmavě červených jednoduchých šatech, černé střevíce na které už si zvykla. Vlasy rozpuštěné a pohozené dozadu. Jak se procházela tak přemýšlela o různých věcech akorát procházela kolem princova pokoje a před jeho dveřmi se zastavila. /Že bych šla spočítat ty boty?/ Nad tou myšlenou se trochu pousměje. Neměla šanci se ho zeptat na jeho narozeninové oslavě a stále jí to vrtalo hlavou i když by to někdo považoval za kravinu, i tuto nepodstatnou věc chtěla vědět. Jak nad tím tak přemýšlela tak bez váhání zaklepala na jeho dveře a jenom doufala, že je v pokoji.

Netušila ještě úplně jak mu oznámí, že si chce v jeho pokoji pouze spočítat jeho boty a také zjistit jestli má přehled o tom kolik jich má. Když otevře dveře ihned se mu podívá do očí a i přesto si ale všimne, že má kolem pasu ručník a že vlastně vršek oblečení vůbec nemá. Nestačí říci ani slovo, nestačila se ani nadechnout a už jsou dveře zase zavřené. /Milé./ Nakloní trochu hlavu na stranu protože to opravdu nechápala ale přesto zůstala stát na místě. /Co když jsem ho od něčeho vyrušila?/ Proběhne jí hlavou a tu už jsou opět dveře otevřené. Vaše Výsosti. Udělá pukrle a až potom se mu podívá do očí. Omlouvám se jestli vás vyrušuji to nebyl úplně můj plán. Nejdříve se omluví protože jej nechtěla zdržovat nebo obtěžovat. Nestalo, pouze mě něco trápí a už pár dní. Přemýšlela jsem nad tím ale jako nejlepší možnost mi přijde se vás jednoduše zeptat. Odvětí na jeho otázku a na chvilku se odmlčí. Kolik páru bot máte? Povytáhne obočí a drží si vážný výraz.

Zatím jsi ho moc neprohlížela i když si všimla jak je ustrojený nebo spíše není. Chtěla si držet oční kontakt a přeci jenom myslela, že tu nějakou tu dobu v klidu vydrží ale nakonec se neubránila a sjela pohledem po princi, přičemž semkla rty k sobě. Více než chvíli na něm vysela pohledem dokud se tedy nezačal smát čímž jí vyrušil od sledování jeho těla po kterém by ihned sjela kdyby jenom mohla. Svůj pohled opět vrátí k jeho očím a trochu ztrapněně se pousměje. Opravdu mě trápí kolik máte bot, myslím, že pokud se to nedozvím nebudu moc v klidu spát. Zopakuje a stále to říká naprosto vážně. Mohlo jí napadnou, že si bude myslet, že jsi z něho dělá pouze srandu ale i tak si stála za svým.

Přešlápne z jedné nohy na druhou a jenom čeká jak jí tedy odpoví či jak celkově zareaguje na její dotaz. Děkuji. Pousměje se a vstoupí do jeho pokoje, který si začne skoro okamžitě prohlížet. Podívá se na dveře od šatny a přikývne ale hned se tam nerozejde. /Ten stoleček by se sem hodil./ Pomyslí si jak si tak pokoj prohlíží a nakonec se rozejde tedy do šatny. Wau. Vydechne potichu když otevře dveře. Chvíli si připadá jako Alenka v říší šatníků, protože nečekala toho tolik. Postoupí trochu více dovnitř a zaměří se na boty, které opravdu začne počítat. Ehmm.. Odmlčí se a otočí se čelem k němu. Je jich dost, ještě jsem to nestihla. Oznámí a otočí se opět zpět k botám a snaží se je co nejrychleji spočítat ne protože by chtěla hned jí ale spíše se chtěla více věnovat princi. Vy víte kolik jich je přesně? Zeptá se po chvilce

Poslouchá vše co říká a ona sama si tolik bot nedokázala do teď ani představit jí samotné stačily tak desatery na rok možná že občas i trochu více ale nic tak extrémního. Chvilku postává v šatně mezitím co odešel ven ze šatny. Nakonec se nadechne a boty nechá botami, pro její uspokojení odpovědi stačilo, že je to jedna malá šatna a že viděla kolik jich je. Vyjde ze šatny do pokoje a svůj pohled přesměruje na něj. Víte Vaše Výsosti, někdy dívka potřebuje trochu ztřeštěný nápad jak se dostat k vám do pokoje a ukrojit si tak trochu času s vámi v soukromí. Nemůžu říci, že mě váš počet bot nezajímal ale také jsem mohla počkat a optat se vás, kdyby mě opravdu zajímali jenom boty. Pousměje se a projde se po pokoji. Kdo by za vámi nechtěl přijít? Šeptla si spíše jenom tak pro sebe jako řečnickou otázku.

Tak příště za vámi přijdu z důvodem, že toužím po vaší přítomnosti. Řekne naprosto vážně, protože nemohla říci, že nechtěla s ním trávit čas spíše naopak. Opravdu jej chtěla poznat blíže než jenom tak jak se prezentuje. Nakonec dojde blíže k posteli a nad jeho otázkou se usměje když si na to vzpomene. Společně se Charlotte jsme vám šli vybírat dárky k narozeninám. Byli jsme v obchodě právě s botami a jak jsme si tak povídali tak nás zaujala myšlenka toho kolik asi tak můžete mít bot, zda máte na každou příležitost jiné či nosíte boty víckrát než jednou. Takže takto to vzniklo. Upřímně mu odpoví se stálým úsměvem na tváři protože ten den si opravdu užila. Ne, v pořádku. Děkuji. Podívá se mu do očí. Jaký jste měl dnes den?