MOST

Kdyby nešla s ním, nejspíš by ven ani netrefila ven a bloudila by po zámku až do rána. Je ráda, že zná cestu. Nebo tak aspoň vypadá. Dorazí spolu na most. Ještě tu nikdy nebyla, takže první věc co udělá je, že se rozhlédne a potom se automaticky usměje, protože se jí tu líbí. Když jí začne Skye nabízet sako, nejdřív chvilku váhá, ale potom si ho vezme a přehodí si ho přes ramena, protože se jí kvůli zimě začala dělat husí kůže na zádech. Po chvíli si ale zvykne a děkuje si, že udělala dobře, když si nebrala páskové boty s podpatkem, ale klasické podpatky. Děkuju. Usměje se vděčně a zachumlá se do saka, protože je z příjemného materiálu. Jestli kvůli mně onemocníte, budu si to vyčítat. Řekne s jemným pousmátím a jde s ním na most. Zatímco on se dívá na vodní hladinu, ona se kouká na nebe. Když se otočí na ní a ona ucítí jeho pohled, pomalu odvrátí zrak od hvězdné oblohy a podívá se na něj. Na to, že mám šaty, jako kdybych šla na pohřeb to není špatný ne? Musí se zasmát a vzpomene si na to první, co jí dneska řekl Já zase musím uznat, že máte pohodlnou bundu. Trochu ho poškádlí a potom se pobaveně usměje.

Zatímco on se posadí na okraj mostu, ona se jen lehce opře spodní částí zad. Neslušelo by se přece, aby lady seděla v šatech na mostu. Už takhle doufá, že si nezamaže šaty, protože chce své komorné ušetřit tomu čištění. To skoro zní, jako by jste chtěl záměrně onemocnět. Odpoví a podívá se na něj s pobaveným pousmátím. Rozhodne se odpovědět mu tak, aby nebylo úplně jasné, jestli s ním flirtuje nebo ne. Každopádně je v dobrém rozpoložení, díky šampaňskému. Obdivuje Skye, že umí házet žabky. Ona sama to nikdy nezkoušela. Neměla s kým. Její rodiče jí moc do přírody nebrali. Ne proto, že by jí neměli rádi. Jen na to nebyl čas. Sourozence, který by jí to naučil také nemá. Vlastně pochybuje, že někdo z její rodiny umí. Celý život žila ve městě. Možná proto má tak ráda přírodu. Na jeho otázku, jen zavrtí hlavou. Neumím. Pousměje se. Jak se to dělá? Podívá se na něj a vezme si od něj kámen.

Dívá se na něj lehce z výšky a musí se tomu pousmát. Tak takhle se cítí. Musí nad jeho odpovědí nevinně zakroutit hlavou. To bych si nedovolila. Řekne jako andílek a otočí se na něj. Kdybych chtěla, abyste onemocněl, nejspíš bych vás ještě nějak nenápadně strčila do vody. Dodá po chvíli s nevinným úsměvem a klidným hlasem. Sama nedokáže identifikovat, jak moc velkou blbost právě řekla, protože šampaňské jí drží v náladě. Sleduje ho, jak hází kamínky a snaží se to od něj okoukat. Když kvůli ní pohyb ještě zpomalí, vděčně se pousměje, protože všechno vidí o hodně lépe. Když Skye čeká, až to také zkusí, podívá se na krátce na kamínek a následně se ho pokusí napodobit. Ze začátku to vypadá nadějně, ale hned jak kamínek dopadne na vodu, okamžitě zajede pod hladinu. Pobaveně se pousměje, protože přesně něco podobného čekala. Nehodlá to ale vzdát. Druhý pokus. Usměje se na Skye a skrčí se, aby si na cestě našla nový kamínek.

Hned co se po její větě zvedne z mostu, aby ho tam nemohla strčit, musí se tiše zasmát. Nechce se smát nahlas, aby si nemyslel, že se mu posmívá, ale nesmát se prostě nejde. Na zemi konečně najde nějaký placatý kamínek, aby tentokrát uspěla, protože nemá ráda, když jí něco nejde. Na jeho otázku jen pomalu kývne hlavou a trochu se usměje. Je ráda, že jí to někdo naučí. Sleduje, jak vede její ruku a soustředí se na každý pohyb, co udělá. Když hodí, kámen se odrazí dvakrát od hladiny a potom se potopí. Sice to není v porovnání se Skyem moc dobrý výkon, ale jí to stačí k tomu, aby radostně poskočila a nadšeně se usmála. Spokojeně se na něj otočila se širokým úsměvem na rtech, který v té tmě nejspíš ani neuvidí. Děkuju vám. Řekne a z jejího hlasu je slyšet, jakou má z toho radost. Nejraději by ho objala, ale ovládne se, protože je to princ a ona nechce být neslušná. Už od dětství jsem to chtěla umět, ale nebyl nikdo, kdo by mě to naučil. Dodá vesele a usměje se.