JESKYNĚ

*Udělá pukrle a prince pozdraví. Poděkuje i za krásnou kytici, kterou jí přinese a ujistí ho, že se vážně nezlobí. Je to princ a má své povinnosti, což ona chápe. Přijme jeho rámě, nechá se rychlejším krokem vyvést z paláce.*Není zač./Za tohle by se snad ani nemělo děkovat./*Na tváři má pořád úsměv. Jakmile se distavou do jeskyně a princ varuje, až neuklouzne a chytí ji za ruku, usměje se a přikývne.*Děkuji.*Poděkuje, jakmile ji princ pomůže do lodičky, sedne si a chytí se okraje. Mezitím co princ vesluje, dívá se po jeskyni a jakmile dorazí na místo, vezme jí to dech. Jen se s velkým úsměvem a očima s jiskřičkami dívá na tu nádheru. Nic takového asi ani už neuvidí.*Je to nádhera.*Vydechne si úsměvem..*/Snad se sem ještě aspoń jednou dostanu./*přikývne a vezme si deku, do které se zabalí. Všimne si, že je zde i pití, tak vezme nejbližší flašku s pitím a nalije si.*Nechcete také?*Zeptá se s úsměvem prince, aby mu mohla nalít.*Takže váš oblíbený žánr knih je fantasy?*Zeptá se. Na jejich první schůzce, které probíhaly společně v jeden den se ho zeptala a on jí bohužel nemohl odpovědět. Potom co zkusila soutěž si myslí, že je to právě fantasy.*

*Dojdou jeskyni a ona postupuje dále velmi pomalu a opatrně. Kameny zde jsou vážně kluzké a ona nechce spadnou.*/Ještě se taky přizabiju./*Když nasednou do loďky uleví se jí. Na místě, kde je vidět luminiscenční strop se její úsměv rozšíří ještě více. Nic tak krásného neviděla a asi tuší, že ani neuvidí.*/Prostě nádhera./*Nalije si pití a hned se napije.*Čtu všechny žánry a fantasy mám velice ráda./Asi je druhá po detektivkách./*Pomyslí si v duchu a podívá se na prince.*Malování.*Odpoví bez váhání na jeho otázku.*Můžu přitom popustit uzdu fantazie, nejsem ničím vázáná a maluji, jak chci./A co chci./*Ona je spíš na abstraktní obrazy, ale ne zas moc Sice nejsou úplně normální, ale ne tak abstraktní, že by to někdo nepoznal.*A pak také rodina.*Dodá ještě.*A co naplňuje vás?*Nakloní zvědavě hlavu. Přitom šáhne po jednohubce, kterou následně vloží do úst. Moc ji zajímá, co by takového prince mohlo naplňovat.*

*Pohled z toho stropu jeskyně přesune na prince, kde chvilku zůstane.*Ano to je. I díky vaší soutěži jsem poznala spoustu krásných míst.*Na mysli jí vytane Pohádková věž, kam se chystá rozhodně ještě zajít. Začnou si trochu povídat a ona se mu svěří, že ji nejvíce naplňuje právě malování.*Tak hrozné to snad nemůže být.*Poznamená s úsměvem.*/A s pravítkem by to určitě zvládl./*Podívá se mu do očí.*Někdy bych to mohla zkusit, jestli máte zájem.*Pokrčí rameny. Sice portréty moc nekreslí, ale umí je. Ale potom, co řekne princ, se jí tváře zbarví do červena. Tohle ji vůbec nenapadlo. Tvrdohlavě se podívá princi do očí, ikdyž se moc červená.*Ha, ha, ha.*Dívá se na něj pohledem, kterým se ho ptá "jako vážně?"*/Co on ještě nevymyslí./*Nakonec se rozesměje.*Povedlo se vám to.*Uzná. Tuší, že to udělal pro to, aby ji uvedl do rozpaků a ví, že to nemá cenu skrývat, protože to, že vyhrál lze vyčíst z jejího obličeje.*Psy ty mám také celkem ráda. Lepší než kočky./Ty se moc toulají a utíkají./*Vždycky se lidi rozhodují mezi pásma a kočkama no ona v tom má jasno, za ni rozhodně psi.*Je Husky vaše nejoblíbenější plemeno?*Zeptá se ho na další otázku, která ji zajímá.*

*Zasměje se. Stále i myslí, že tak hrozný princ v malování být nemůže, ale dále ho už nepřesvědčuje.*/Aspoň panáčka s tělem z čar zvládne./*Je tím přesvědčena.*/No když ne, aspoň přizná své slabé stránky./*Nad princovými dalšími slovy se začne červenat.*Děkuju.*Zakoulí očima, ale stále s úsměvem. Umí si ze sebe udělat legraci. Přejdou jak tímto tématem tak i tématem, co je naplňuje. U ní je to jasné a nad princovou odpovědí přikývne. Tušila to.*Někdo by řekl, že je to tam ve všem průměrné, ale já ne.*Pokrčí rameny.*Je to můj domov a je nádherný.*Trochu e pousměje. Vzpomene si na svůj domov.*Jsou tam krásné lesy, ta příroda, když si vyjdete ráno na procházku...*Svou provincii vážně miluje. Sice není nejbohatší a existují i krásnější, ona by si vždy vybrala ji a jde to znít z jejího hlasu.*A co Angeles?*Oplatí princi jeho otázku.*Co zde máte rád nebo naopak ne?*Podívá se zase na prince a čeká odpověď na svou otázku.*Ve které provincii se vám zatím nejvíce líbilo?*Podá další otázku.*

*Začne se červenat a nakonec se trochu zasměje.*Ano často chodím na procházky. V přírodě se mi dobře přemýšlí.*Pokrčí rameny s úsměvem. V přírodě nachází nejen místo, kde se dá přemýšlet, ale i hlavní inspiraci k malování.*To určitě nenašla.*Pokýve souhlasně hlavou.*Nechtějí vás ohrožovat.*Řekne potichu s menším úsměvem. Rozumí, proč mu to nikdo nedovolí a ví, že princ určitě taky. Tohle si řekla jen pro sebe.*/Kdyby nebyl korunním princem, třeba by to bylo jinak. No asi úplně k nejchudším by mu cestovat nedovolili, ale měl by větší svobodu.*Až budete král, tak se vám to třeba povede, jestli o tom budete i nadále stát.*Snaží se to vidět optimisticky.*/Ano to má./*Musí s princem v duchu souhlasit s tím, že každá provincie má něco výjimečného. Klidně jen maličkost, která ji dělá jedinečnou.*Tu největší radost v životě by mi udělalo, kdybych věděla, že všichni které mám ráda jsou šťastní.*Pokrčí rameny. Tohle je skutečně to, co si přeje. Je to jednoduché a asi by to řeklo hodně lidí, kdyby se je na to zeptali, ale prostě to takhle cítí. Chvilku se odmlčí, neví, jestli princi otázku oplatit, protože odpověď tuší.*/Nejspíš by chtěl vrátit bratra. Nebo ne?/*Podívá se na něj.*Kterou věc, jakoukoliv, byste změnil, kdybyste mohl?

*Zatváří se trochu pobaveně, když si představí prince zabaleného v bublinkové fólii, ale hned jí je to zase líto.*/Vážně nemá ani trochu svobody./*Usměje se smutně.*Hmm.*Pohledem na chvilku uhne k vodě.*Ale mohl byste navrhnout nějakou akci.*Poví tišeji.*Budete mít hodně akcí a lid by určitě rád viděl krále, který jde k prostým lidem, z těch nižších kast, kde byste je teda navštívil. Ale ej dost možné, že by to zase než byste přijel upravili, aby to nebylo takové, jak to ve skutečnosti je.*Hlese potichu.*No další možností je, že byste nějak zdrhnul.*Usměje se při té představě.*Už vás úplně vidím, jak v černém obleku s maskou přelézáte nějakou zeď v zahradách, abyste se dostal ven z pozemku paláce..*Potřese s úsměvem hlavou. Na jeho otázku, co by jí udělalo největší radost odpoví jednoduše. Řeklo by to hodně lidí a je to klišé, ale ona si právě tohle přeje nejvíce. Sama mu položí otázku, kterou po chvilce lituje, že vyslovila.*/Jsem hloupá./omlouvám se, neměla jsem se na to ptát, byla to hloupost.*Řekne s pohledem upřeným na vodu. Ví, že udělala chybu a princi teď připomněla nepříjemnou událost a lituje toho.*/Měla bych více myslet, než něco vypustím z pusy./*Když si princ lehne a naznačí, ať si klidně lehne vedle něj, udělá tak. Pohled upře na nádherný strop. Na chvilku nastane ticho. Nechce princi hned klást další otázku a chvilku ho prostě nechat.*Kdybyste nebyl princ, kterou práci byste chtěl dělat?

/Škoda, že ho zabaleného ve fólii neuvidím./*Tahle myšlenka ji pobaví. Navrhne, že by mohl na chvilku zdrhnout, ale krátce si zase uvědomí, že by tohle Damon neudělal. On není moc sobecký na to, aby tu lid jen tak nechal. Zeptá se na otázku, co by změnil a velmi rychle jí zalituje. Nechtěla mu tím nic připomenout, tak se mu rychle omluví a když ji ujistí, že je to v pořádku, přikývne a dál to nekomentuje. Lehne si vedle Damona a zadívá se na strop. Princ je přikryje a přitáhne si do náruče, beze slova dále jen sleduje strop.*Ráda bych od vás někdy něco ochutnala.*Usměje se. Vážně by jí zajímalo, jak princ dobře vaří. Princ jí dá pusu do vlasů, což ji přinutí k menšímu úsměvu.*Ráda.*Řekne upřímně s úsměvem. Chce si jen užívat ten krásný moment. Zadívá se tedy na strop, na tváři má pořád šťastný úsměv a nechá na princi, až promluví. To ticho, které vzniklo mezi nimi jí není nijak nepříjemné, spíše naopak. Líb se jí.*

*Rychle se omluví poté, co mu připomene jeho ztrátu. Lehne si vedle něj a upřímně pronese, že by od něj něco někdy ráda ochutnala.*To budu moc ráda.*Zářivě se usměje, když jí slíbí, že jí někdy něco uvaří. Je za to hodně ráda a už je zvědavá, jaké to bude. Damon navrhne, ať jen chvilku leží, s čímž souhlasí. Nemá ráda, když je trapné ticho, ale tohle bylo příjemné. Jen vnímat jeho společnost. Na tváři jí po celou dobu pohrával úsměv, zvlášť, když jí začal Damon kreslit obrazce po zádech. Jen v klidu ležela vedle prince a užívala si ten moment. Přála by si na chvilku jen zastavit čas a zůstat tak. Ví, že to nejde, bohužel. Cítí dotyk na své tváři a otočí se na Damona, který leží vedle ní. Podívá se do jeho očí. V těch jejích, jdou vidět šťastné jiskřičky. To jak je teď šťastná se odráží i na jejím úsměvu, který jí dlouhou dobu určitě nezmizí z tváře. Všechno okolo nechá být a jen se dívá do princových očích.*

*Leží s Damonem v loďce a jen si tu chvilku užívá. Tohle je jí příjemné. Princ ji začne hladit po zádech, čemuž se usměje a dále sleduje strop nad sebou. Na tváři ucítí Damonovu ruku, která jí pohladí a tak es na něj otočí. Usměje se a chvilku se mu jen dívá do očí. Přímo z ní září štěstí. Když ji princ pohladí znovu, úsměv na tváři se jí rozšíří a když uvidí, jak se k ní princ naklání více, pochopí o co mu jde. Podívá se na jeho rty a pak zpátky do jeho očí. Jeho rty se ocitnou na těch její. Je to její první polibek a dokonalejší to být nemohlo. Polibek mu lehce oplatí a když polibek skončí, otevře oči, které v průběhu přivřela. Jednu ruku, kterou položila na Damonovu tvář, úplně nevědomky, z princovy tváře stáhne.*Máš hezké oči.*To je první věta, kterou pronese, při pohledu do jeho očí, které se jí skutečně moc líbí. Chvilku potom, se začne usmívat.*/Co jsem to zase řekla./*V duchu se sama sobě začne smát.*

*Potom, co jí Damon pohladí po tváři a podívá se na něho, si všimne, ja se k ní přibližuje a chystá se jí políbit. Vždycky si myslela, že až takový moment dojde, bude nervózní, ale teď nebyla. Jakmile se jeho rty ocitnou na těch jejích, polibek mu jemně oplatí. Připadá si jako ve snu. Nikdy by ji nenapadlo, že svůj první polibek zažije na tak nádherném místě a ještě k tomu s princem. Polibek skončí, ale Damon jí ještě jednou líbne na rty, čeuž se pousměje. Podívá se mu do očí, které mu i pochválí. Vypustí to z úst úplně nevědomky. Místo v duchu si to prostě řekla nahlas.*Nemyslím si.*Oponuje mu s úsměvem. Začne stahovat svou ruku z jeho obličeje, ale Damon si ji podrží u jeho tváře podrží a poté ještě Davině vtiskne polibek, úsměv který se jí na tváři pořád drží, větší už snad být nemůže. Loďka dorazí sama na místo, odkud vyjeli, tak vstane, s vděčným úsměvem si nechá od Damona pomoci z loďky a odvést k ní do pokoje, kde se s ním rozloučí a s úsměvem vejde do pokoje.*