PSINEC

Už je tady přeci jen nějakou dobu, tak se po chodbách začíná přeci jen o něco více orientovat a proto jde již trochu jistějším krokem a. Komorné jí opět pomohly se na dnešek hezky upravit, za což je ráda, protože kdyby to měla dělat sama, asi by musela vstávat ještě před svítáním. Rukama si během chůze uhladí sukni svých šatů. Ani ne tak z důvodu, že by byly nějak v nepořádku, ale spíše protože je trochu nervózní. Těší se na setkání s princem a také na to, že po tak dlouhé době bude mít konečně šanci zase vidět nějakého pejska. Její dušička uvnitř skáče radostí a to se odráží i na její náladě a celkově její tváři. V koutcích se jí pořád skrývá jakýsi nepatrný úsměv, který nemůže a vlastně ani pořádně nechce z obličeje dostat pryč. Ještě párkrát zatočí v chodbách, než se nakonec přeci jen ocitne před krásnými dveřmi psince. Je si více než jistá, že je tu správně, jelikož na dveřích je nejen nápis, ale může si všimnout i psí kosti. Sepne ruce před tělem, ujistí se že má rovná záda a čeká na příchod prince.

Dnes měl rande s lady Felicity na které se obzlášť těšil. Psy miloval a nepochyboval, že si vybral správně na takovéto rande. Věděl, že lady má ráda psy a taktéž i on. Oblékl se do černého trička a tmavě modrých kalhot. Když došel k psinci, všiml si, že lady už zde čeká. Hned k ní zamířil. Krásný den lady. Usmál se na ni jen co přišel blíže. Poté stáhl klíče z hřebíku vedle dveří a začal dveře odemykat. Jak se dnes máte? Zeptal se jí. I kdyby se lady dnes neměla dobře, tak věděl, že ji dnes spraví náladu. Otevřel dveře a první pustil dovnitř Felicity.
Místnost byla obrovská, nejenom že tu byly cvičiště, kde se mohly psi trénovat, ale také luxusní kotce, které spíš připomínaly malé domečky. Za nimi zvědavě načuhovali jejich psí obyvatelé. Někteří psi tady byli volně a to jenom protože nebyli nebezpeční ani sobě ani druhým. A mezi nimi i pes lady Felicity, který se k ní hned rozeběhl. Damon se nad tím pobavil, zavřel dveře a sám vešel dovnitř.
Mimo toho všeho tu byly ještě jedny dveře, které vedly ven, kde bylo také cvičiště a kotce měli z druhé strany zase východ ven.

Nečeká příliš dlouho, když za sebou uslyší povědomý hlas. Automaticky se za ním otočí a usměje se, když spatří prince. Udělá elegantní purkle, na které si za svůj pobyt v paláci už docela zvykla, takže jí to ani nedělá již problém. Krásný den i vám, Vaše Výsosti, pozvedne skloněnou hlavu, aby se mohla na prince podívat. Mezi tím ustoupí od dveří, aby nepřekážela. Čím dál tím lépe, přizná se. Její nálada se opravdu lepší snad každou minutou. Už když vstala tak se měla dobře, když se začala chystat, vše bylo ještě o chloupek lepší a jen co spatřila prince, bylo jí ještě o něco lépe. Děkuji za optání, poděkuje než položí stejnou otázku, a co vy, Vaše Výsosti?. Při odpovědi se jej snaží sledovat, dokud se neotevřou dveře a je jí naznačeno, že má vejít jako první. Děkuji, špitne směrem k princi a vejde do obrovské místnosti. Rozhlíží se po místnosti a oči jí září jako dítěti, které stojí před vánočním stromečkem. Připadá si jako v ráji. Páni, vydechne s obdivem, je to naprosto úžasné, že jí na to ani slova pořádně nestačí. Nikdy nic podobného neviděla. Jejím dvěma holkám by se tu určitě líbilo. Během toho, co jí oči zkoumají místnost, tak se na chvíli pohledem zastaví i u prince, na obličeji má stále rozzářený úsměv. Je nesmírně šťastná, že ji sem vzal. Brzy si všimne i psů, kteří jsou zde jen tak na volno. Vidí, že jeden běží jejím směrem. Je to Jorkšírek, stejně jako její fenka doma. Stačí však jen málo, aby v ní poznala její holčičku. Luno, dá si na okamžik ruku před ústa, ale hned se trochu sehne, aby jí mohla fenka vyskočit do náruče, jako jsou zvyklé. Trochu se s ní zatočí, aby vyrovnala to, s jakou vervou na ni fenka skočila. No ahoj, ahoj, usmívá se naprosto nefalšovaným štěstím, zatímco Lunu chová a hladí ve svojí náruči, tak ráda tě vidím. Možná má i trochu na krajíčku, protože ji opravdu strašně dlouho neviděla. Otočí se směrem k princi, jak se vám to povedlo ji sem dostat? zeptá se ho a v jejím hlase je slyšet obdiv. Nevím, jak bych vám měla poděkovat, podívá se na něj s úsměvem. Znovu se jí ukazuje, že princ opravdu myslí většinu času na ostatní, zdá se mi, že obyčejná slova na to nestačí, vysvětlí.

Nemůže is nevšimnout, jaké šaty lady zvolila, ale naštěstí pro něj šaty nejsou toho střihu, aby mu neukazovaly hrudník lady, ten je bezpečně skrytý, přesto se musí hned zdvořile odvrátit. To vskutku rád slyším. Poznamená s úsměvem, sice neví co lady zlepšuje náladu, ale neptá se. Já se mám vcelku dobře. Lépe než minulý týden. Poví upřímně. Šok ani další věci spojené s Alysson ještě nepřekonal.
Nechá lady vejít jako první a on ji následuje. Psinec je opravdu krásné místo a on i architekti dbali na to aby jeho čtyřnohí kamaradí se cítily opravdu královsky pohodlně. Ani on nezůstane dlouho bez povšimnutí a za chvíli se u nich sejdou všichni pejsci a tak musí zavřít dveře. Jelikož je Felicity s Damonem, tak jí neublíží. Navíc Felicity je momentálně plně zaneprázdněná svým peskem. Zatímco se ti dva mazlí on odhání ty pejsky, co se k němu přihrnuli, aby mohl projít. Nemůže si nevšimnout jakou udělal lady radost. Dojde pomalu k ní. Nad její otázkou se usměje. Volal jsem s Vaši maminkou. Řekla i, že se Váš pes bez vás doma trápí a tak jsem ho nechal přivézt sem. Nemusíte se bát, letěl první třídou a sem ho dovezla limuzína. Zasměje se a poté nad jejím poděkováním mávne rukou. Jestli chcete můžete si ho vzít do pokoje, já mám svého pejska ve svém pokoji také, aby tu nebyl mezi ostatními. Usměje se na ni a pdrbe Lunu za ušima. Co kdybych vám to tu ukázal?

To jsem ráda, pokývne hlavou. Je jí jasné, že určité události člověka ovlivní aniž by sám třeba chtěl, doufám, že se to bude jen zlepšovat, dodá ještě a pousměje se na něj. Je to sice takový chabý pokus o povzbuzení, ale snaží se svým slovům opravdu věřit, aby zněla přesvědčivě. Nad krásou tohoto místa by se asi dokázala rozplývat hodiny a hodiny. Oči jí přejíždějí po kotcích a pejscích, kteří je obývají. Má tendenci se štípnout, aby se opravdu ujistila, že nespí, protože si připadá jako v pohádkovém snu. Vzpamatuje se však docela brzy, když se kolem nich začne pohybovat spousta dalších pejsků. Taky jsi mi chyběla, ujistí ještě Lunu a ještě chvíli si nechá v náručí, než prostě neodolá a položí ji zpět na zem, aby si mohla pohladit i ty ostatní. No vy jste ale krásní, no ano, usmívá se na každého jednoho chlupáče, který k ní přijde. Mezi nimi je samozřejmě i Luna, kterou si ještě znovu pohladí, aby neměla důvod žárlit. Snaží se pohladit si opravdu každého z nich, aby se nějaký necítil ošizen. Na chvíli si k nim dokonce i přidřepne, protože jí to přijde lepší než kdyby k nim byla jen předkloněná. Jednoho z pejsků si k sobě přivine i na delší chvíli, protože si prostě nemůže pomoci. Přijde jí to skvělé, jak za ní takhle jdou. Když je takhle obklopena pejsky, cítí, jako by z ní všechna nervozita a špatné myšlenky dočista odpadly. Chodíte sem za nimi často? vzhlédne od pejsků směrem k princi. Zdá se jí totiž, že jsou na něj vcelku zvyklí. Mezi tím se trochu neochotně postaví, protože si uvědomuje, že by v přítomnosti prince měla přeci jen stát. Sleduje, jak jde princ pomalu k ní. Když se princ zmíní o její mamince a cestě Luny do paláce, tak se nad tím musí zasmát. Doufám, že vás maminka nezatěžovala přílišnými historkami, poví trochu omluvně, ale přesto si zachovává na tváři úsměv, protože si dokáže svoji maminku živě představit. Navíc by asi úplně nechtěla, aby princ slyšel o nějakých jejích dětských eskapádách právě z maminčina pohledu, ten je oproti jejímu totiž až příliš rodičovský. Takovou cestu by jí mohl leckdo závidět, uculí se ohledně Luny. Ona tu smí zůstat? zamrká, aby tuto informaci trochu zpracovala a její úsměv se prohloubí. Pokud je to možné, budu jedině ráda, přikývne, že by si Lunu ve svém pokoji opravdu ráda nechala. Celé tohle pro ni znamená opravdu nesmírně moc. Vyměnila by duši jen za to, že ji tu bude moci mít a teď jí princ její přání splnil. Je z toho nesmírně šťastná. Vezme si Lunu ještě na chvíli do náruče a přivine ji něžně k sobě. Slyšíš to, zlato, měla bys být vážně hodná, když tu smíš zůstat, mluví s ní tak, jako by jí snad mohla rozumět. A jaké plemeno pejska máte Vy? A jak se jmenuje? zeptá se zvědavě prince. Sleduje, jak si princ podrbe Lunu, která jako by si vzala její předešlá slova k srdci a pohlazení si užívá. Spokojeně se nad tím usměje a pustí fenku dolů. Bylo by mi potěšením, Vaše Výsosti, přikývne, opravdu je zvědavá na to, co jí tu princ ukáže, protože už to co zatím má možnost vidět, je dech beroucí.

Když vejde, nechává Felicity, aby si začala hrát se svou fenkou. On se také pozdraví se všemi chlupáči a přejde do části na krmení. Jelikož všichni už ví, co to znamená. tak se rozeběhnout za ním. Ale je to promyšlené tak, že všichni psi musí čekat za vrátky a až se napustí misky tak teprve je vrátka pustí. Damon překročí vrata a zapne stroj který začne sypat do misek granule. Je to velmi fascinující na pohled, ale jakmile je to hotové, rozezní se zvoneček a vrátka se otevřou a pejsci se vrhnou k miskám. Damon se vrátí k Felicity a Luně. Vlastně ano, chodím se kdykoli mám chvíli čas. Přizná a poté pokyne lady ať jej následuje. Jak se vám tu líbí? Zeptá se jí a roztáhne ruky na náznak toho že myslí právě psinec. Další věcí co tu je je záchod, který je skrytý za oponou. Jeden z pejsků se rozejde na podložku, která rozhrne oponu a tam je skrytý hydrant. Trochu se nad tím zasměje a posadí se s lady na lavičku na falešné trávě. Vlastně mi toho Vaše maminka řekla více jako například, když jste byla malá tak jste ji chudinku na Vánoce vzbudila ve tři ráno, abyste se zeptala kolik je hodin jenom protože vám řekli, že k vám Santa příjde až v sedm ráno. Pak zmínila že jste si jednou přebalila tašku, abyste měla sbalené jen to nejnutnější počínaje plyšáky.
To vskutku. Zasměje se, ale říkal pravdu. Samozřejmě že to může zůstat, jestli chcete něco pro ni tak mi nebo komorných napište seznam a my vám to seženeme. Mrkne na ni a pohodlněji se uvelebí na lavičce. Já mám huskyho a jmenuje se Patch. Odpoví na otázku lady a poté se nahne k Luně a začne ji hladit. Nakonec se s lady dohodne, že ji to tu ukáže. Nabídne ji rámě a předtaví ji obyvatele všech kotců, u jednoho kotce se ale zastaví, protože je tam jeden divočejší pes, který jenom po jejich příchodu začne skákat na dveře, vrčet a štětak, že se i Damon lekl. Nakonec k nim přiběhne velký pes, který po Damonovi začne skákat tak moc, že jej shodí do bazénku.

S úsměvem pozoruje, jak se chlupáči rozběhnou za princem a zastaví se až u vrátek, která princ překročí. Když k ní dolehne zvuk padajících granulí do misek, tak jí ihned dojde, proč takový povyk. Přijde jí to skvělé, celý ten mechanismus i to, jak jsou na to pejsci naučení. Je to obdivuhodné. To byl váš nápad? zeptá se, když se k ní princ vrátí a pohled chvíli stočí k pejskům u misek, aby bylo jasné, že tím myslí právě systém krmení a poté se znovu podívá na svého společníka, je to velmi důmyslné, pokývne hlavou. Snaží se ocenit celý ten proces krmení, který ji rozhodně oslovil. U ní doma by to pravděpodobně neprošlo, neboť nikdo jí nechce dovolit více než dva psy, ale i tak se jí to zdá chytré. Když se dozví, že sem princ chodí kdykoli má chvíli času, tak ji to přinutí se znovu usmát, je to vidět, protože jsou na něj psi zvyklí a když si vzpomene, jak ho všichni před chvílí následovali k tomu krmení, vůbec nemá sebemenší důvod o jeho slovech pochybovat. Poslušně jej následuje. Je to tu překrásné, odpoví mu naprosto od srdce a přejede ještě jednou místnost svým pohledem. V rámci svého studia navštívila i jednu z těch lepších veterinárních klinik, ale ta se s tímto vůbec nedala srovnat. Myslím, že takhle nějak si každý pes jistě musí představovat ráj, uculí se. Sleduje pohledem pejska, který stoupne na podložku a následně se mu tam objeví hydrant. Tomuto místu opravdu vůbec nic nechybí. Přijde jí to svým způsobem prostě kouzelné. Usadí se na lavičku, přesně tak jak se má a položí si na klín Lunu, kterou automaticky začne hladit. Zaposlouchá se při tom do princova hlasu, který jí povídá o tom, co všechno se od její maminky dozvěděl a zároveň se na něj dívá. Nejraději by si zkovala obličej do dlaní a dělala, že tu vůbec není, jen co se zmíní o tom, že mu toho maminka řekla více. Cítí, jak se jí tvářičky baví trochu do červena. Nakonec vydechne a snaží se z toho nedělat takovou vědu, protože princ tu s ní i po tom telefonátu přeci jen je. Maminka měla asi jen povídavou. Ještě aby ne, když jí zavolal sám princ, ona by se asi taky rozpovídala. Skousne si trochu rozpačitě spodní ret. Omlouvám se, že vás maminka zatěžovala s podobnými historkami, vypraví ze sebe, protože věří, že ten hovor pravděpodobně nebyl úplně krátký, pokud mu to povídala, ale statečně jste to přečkal, to by si zasloužilo potlesk, zasměje se. Ohledně seznamu potřebných věcí pro Lunu je v jejích očích vidět jiskřička radosti. Souhlasně mu na jeho slova přikývne, pokud to nebude na obtíž, určitě se vám se seznamem ozvu, přitaká s úsměvem. Jen co uslyší o huskym, tak se ještě více napřímí a pozorně poslouchá, je to neobvyklé jméno, ale hezké, přizná, určitě vám musí dělat radost. Cvičíte ho tu spolu s ostatními pejsky nebo na to máte trenéry? zeptá se zvědavě. Líbí se jí, jaký má princ vztah k pejskům a jak se chová k Luně. Ačkoli by to možná mohlo znít trochu bláhově, tím, že jí otevřel dveře do psince a rozhodl se jí to tu ukázat, tak si rozhodně otevřel dveře i k ní. Když jí nabídne, že jí to tu ukáže, tak nechá Lunu, aby capkala hezky po svých a s vděčností přijme princovo rámě, děkuji, špitne k němu a nechává se vést, aby jí představil obyvatele kotců. Usmívá se a pokud je jí to povoleno, tak i přes zavřený kotec se snaží k pejskovi natáhnout ruku, aby si ji nejdříve očichal a případně si jej mohla pohladit. U jednoho kotce se však zastaví a netrvá to dlouho, aby zjistila proč. Pejsek je trochu divočejší než ti ostatní a protože to moc nečekala, tak sebou trochu leknutím trhne a chytne se paže prince i druhou rukou. Jen co si to uvědomí, tak ruku samozřejmě ihned stáhne. Už má na jazyku omluvu, když tu se k nim přiřítí velký pejsek. S úsměvem se prince pustí a sleduje, jak se k němu pejsek má. Když se ochomítne jeho huňatá srst kolem ní, tak do ní zaboří ruku, aby jej pohladila, ale pejsek si toho evidentně vůbec nevšímá a dál doráží na prince. Jakmile se princ ocitne v bazénku, jednoduše se neubrání tomu, aby se zasmála. Pravděpodobně jste mu hodně chyběl, Vaše Výsosti, poví se smíchem. Mezi tím přejde k okraji bazénku a aby princi ukázala své dobré vychování, tak se skloní a natáhne jeho směrem ruku, aby mu pomohla dostat se ven a získat zpět rovnováhu. Stále má na tváři však pobavený úsměv.

Když se chlupáči rozeběhnout pro jídlo hned se klidí pryč, aby jej nepřeválcovali. Nad otázkou lady jenom přikývne. Ano, snažíme se to nastavit automaticky, ale to nám zatám moc nejde, tak to je zatím takto. I když to nám taky ulehčuje práci. Poznamená, přece jenom je to asi dvacet psů, krmit každého zvlášť by se všichni za chvíli zbláznili. Navíc když jsou někteří psi už velcí tak by ho třikrát povalili, než by jim dal najest. Jsem rád.Poví upřímně a i kdyby se jí to nelíbilo, maximálně by se jí zeptal co se jí nelíbí, ale asi by to nepředělával.
Nakonec se rozhodne jí to tady ukázat. Příjde mu děsně roztomilé, že se začne červenat. Jemu přišlo fajn když mluvil s její matkou navíc třeba to je budoucí tchýně, tak aby si to nepohnojil radši si ji vyslechl. Nechá ji i aby si sepsala seznam, co pro Lunu potřebuje. Vlastně Patche cvičím hlavně venku a když nemám ten čas tak třeba v tělocvičně, ale on se moc s ostatními psy nebaví. Asi si zvykl na královské zacházení nebo co. Poznamená se smíchem.
Když se lekne velkého psa, obejme ji, aby ji ujistil, že ji nic nehrozí, ale ona se odtáhne. Nakonec po veškeré diskuzi jej jeden z psů shodí do vody. Vyplave na povrch. Všimne si, že mu Felicity podává ruku a směje se mu. Myslíte? Nadhodí šibalsky a chytne se její ruky. Místo toho aby se vytáhl, lady stáhne k sobě do náruče. Nijak aby ji ublížil, ale dost na to aby spadla do vody.

Ohledně princova vyprávění o jeho pejskovi jen nejdříve přikyvuje, ale při jeho poslední větě se musí zasmát. Zní jako opravdový miláček, přitaká na princova slova. Na jednu stranu se asi ani nediví, že si pejsek vystačí s princovou přítomností. Někdy je to prostě stejné jako mezi lidmi, někdo má rád spoustu lidí kolem sebe a někdo si vystačí jen s přítomností mazlíčka. Ale od čeho by nás měli, kdybychom si je takhle nerozmazlovali, zazubí se na prince. I ona má svoje holky velmi vymazlené a v některých ohledem opravdu hodně vybíravé. A nežárlí Patch trochu, když se jdete podívat i sem za pejsky? zeptá se ještě. Když ji princ obejme, tak to není takové to rodičovské objetí v němž víte, že vám nic nehrozí. I v tomto se cítí bezpečně, ale je v něm i trochu ještě něco jiného, něco co neumí zatím úplně popsat. Pozvedne hlavu, aby na prince viděla a na její tváři je patrný lehký úsměv. Zvládla by takhle stát určitě ještě dlouho, nemůže popřít, že by jí to nebylo příjemné. Ale nakonec je přeci jen nucena se odtáhnout, protože by nerada, aby to působilo nějak divně. Během pár okamžiků už však sleduje, jak princ vyplave z vody. Ačkoli ví, že by nejspíše měla se přestat smát, jednoduše jí to nejde. Určitě ano, přitaká mu. Jen co chytne její ruku, tak už má tendenci mu pomoci nahoru, ale princova ruka táhne opačným směrem než ta její. Sice jí dojde, co má princ za lubem, ale už není schopná to nějak zvrátit i kdyby chtěla, ne, ne, ne, ne, při těchto slovech se na prince usmívá a stále to celé bere jako legraci, když padá do vody. Ačkoli na její tváři je stále úsměv, oči má zavřené, protože předpokládala, že půjde pod vodu. Když však kolem obličeje vodu necítí, ba naopak, připadá jí, jako by ji někdo držel, tak otevře nejdříve jedno oko a poté hned druhé. Ruce má položené na princových ramenou a cítí, jak zrychleně dýchá, protože moc dobře vnímá jeho blízkost. Očima přejíždí po princově obličeji, děkuji, vydechne. Je otázka za co přesně děkuje, jestli za to, že ji stáhl do vody, ale pravděpodobně spíše za to, že ji chytil do náruče. Její mozek v tento okamžik trochu stávkuje a pracuje tak trochu, jako zasekávající se video. Tentokrát už ale neudělá tu chybu jako před tím, aby se odtáhla. Nechává čistě na něm, jak zareaguje.

Patch je hlavně ještě štěně a je hravý a on si nebyl jistý jestli jej dávat k ostatním psům, přece jenom všichni tady jsou nalezenci a někteří dvakrát větší někdy i třikrát větší než on. Nerad by aby mu ublížili. Až vyroste tak možná. No samozřejmě že žárlí. Vždycky ze mě cítí pach jiných psů a pak se se mnou nebaví, ale já mu dám vždycky nějakou mňamku tak ji sní a tak do tří hodin už je zas nejlepší kamarád. Zasměje se nad těmi vzpomínkami s ním a přemýšlí co asi dělá.
Nakonec jej jeden z větších psů shodí do bazénku, on se vynoří a plave k lady, ta se mu nezapomene smát a tak jí oplatí stejnou mincí. Shodí ji do vody, ale chytí ji, aby se celá nepotopila. Drží jí v náručí a musí se chtě nechtě zasmát jak pomalu otvířá oči. Drží ji kolem pasu a následně když je ticho moc dlouhé, což mu vůbec nevadí, ji pomalu postaví na nohy a opře o kraj bazénu. Ruce položí vedle ní, takže mu nemůže uplavat.Chvíli ji kouká do obličeje a pak pohledem sklouzne o něco níže. Nepatrně polkne. Ano pomyslel na to. Pomyslel, že by ji políbil, ale nakonec se odtáhne a vyskočí na kraj bazénu. Poté natáhne ruku, aby pomohl i Felicity. Měli bychom jít. oznámí dívce a raději přes ni přehodí deku, která je sice pro psy, ale nemíní aby lady nastydla. Doprovodí ji do pokoje a přemýšlí co řekne komorným. A také jaké by to bylo kdyby ji políbil.

Tak hlavně když víte, jak si ho zase udobřit, přikývne s úsměvem. Jako by si jeho pejska dokázala přesně představit, podle toho, co jí princ vypráví. Nemá však dostatek času se nad tím rozplývat, protože to už si princ dopřává trochu nechtěnou koupel v bazénku, nad čímž samozřejmě nemůže zachovat chladnou tvář a smíchu se jednoduše neubrání. Je ráda, že to princ nebere nějak zle a taktéž se zasměje. To už se však nachází ve stejné situaci jako on a to ve vodě. Na rozdíl od něj však měla to štěstí, že dopadla k němu a on ji nenechal potopit. Když otevře oči a uvidí ho, tak se pohledem od něj nemůže odtrhnout. Vnímá docela intenzivně jeho ruce kolem svého pasu a vůbec na nic se při tom nezmůže. Ještě nikdy nebyla takhle nikomu nablízku a ten pocit, který se rozlévá jejím tělem je pro ni dočista něco nového. Její dech je rychlejší, stejně jako tlukot srdce. Nechává jej, aby ji postavil na nohy a ona tak mohla získat alespoň pocit určité stability, ale pravděpodobně by se na nohách nebyla schopna pořádně udržet. K jejímu štěstí na svých zádech ucítí chlad okraje bazénu. Vnímá jeho ruce, které má po obou svých stranách, snad aby mu nemohla uniknout. Nad tou myšlenkou se její koutky zvlní do lehkého úsměvu. Její ruce se mezi tím sepnuly za jeho krkem a před jeho pohledem vůbec neuhýbá, aniž by si to uvědomila, její tvář se nepatrně přiblíží k té jeho. V ten moment, jako by její mozek dočista vzal nohy na ramena, vůbec nad ničím nepřemýšlí, jenom vnímá zběsilý tlukot svého srdce. Až když se princ odtáhne, tak okamžitě spustí ruce zpět podél svého těla. Absolutně netuší, co to do ní vjelo. Tohle ještě nikdy neudělala. Na chvíli přivře oči a vydechne. To už jí však princ nabízí pomocnou ruku, to bychom měli, přitaká. S mírným úsměvem ruku přijme a s jeho pomocí se dostane z bazénu ven. Když přes ni přehodí deku, vůbec jí nevadí, že je pro psy. Děkuji, vydechne a přitáhne si deku blíže k tělu. Nezapomene samozřejmě ani na to, aby do náruče ještě před odchodem vzala Lunu. Ačkoli by toto místo nejraději nikdy neopustila, všechno hezké musí jednou skončit a tak se to snaží také brát. Zamává ještě ostatním pejskům, kteří je vyprovodí až ke dveřím, aby se s nimi rozloučila. Poté již za doprovodu prince kráčí směrem k jejímu pokoji. Po očku ho občas sleduje, zajímalo by ji, nač asi tak myslí, protože se jí zdá, že nad něčím přemýšlí. Když dorazí před dveře jejího pokoje, otočí se k němu, aby mu stála čelem, dovolte mi prosím ještě, abych vám ještě jednou velmi poděkovala za to, co jste pro mě dnes udělal, opravdu si všeho váží. Že ji vzal do psince, nechal jí přivést Lunu. Takhle se k ní zatím ještě nikdo nechoval. Byl to naprosto skvělý zážitek, Vaše Výsosti, při tom se snaží udělat purkle, tak jak se sluší a patří, ačkoli s Lunou v náruči to nejspíše není tak perfektní jako vždy.