KNIHOVNA

*Poté, co se v letadle seznámila s Angelou se cítí lépe. Už nemá takový strahc, protože si uvědomila, že není jediná, kdo tohle prožívá. A snad už si i našla kamarádku. V tohle doufala, ale sama nevěřila, že se tomu tady tak stane. Čekala, že všechny dívky nosit nosy nahoře, ale Angela ji přiměla věřit, že tomu tak nebude. Jakmile se dostala do paláce, seběhlo se všechno strašně rychle, ona dostala menší lekci, kde se všechno nachází, polovinu věcí si už stejně nepamatuje a potom už na ni čekala nádherná komnata. Když do ní vkročila, chvilku snad ani nemohla uvěřit vlastním očím. Hne dji tam přivítaly i moc milé komorné. Pár věcí si vybalila, ale potom se už vydala do knihovny, kde má mít ještě dneska sraz s Angelou.*/Snad tam nečeká. Celkem jsem se zdržela./*Dojde do knihovny. Zjistí, že tu Angela ještě není a tak přejde k první polici knih, co uvidí, tak aby ji dívka na kterou čeká, nemusela někde hledat. Začne si číct názvy knih a přemýšlí, kterou si asi dneska odnese do komnaty.*

*Když dorazí do křídla, kde jsou pokoje Selekce, podle jmenovky najde ten svůj a nervózně vejde dovnitř. Přivítá ji energické trio komorných. Alespoň se k ní hodí, nechtěla by takové, co jsou přehnaně zdvořilé a upejpavé. Představí se s nimi a snaží se zapamatovat jména, přeci jen tu s nimi (snad) nějakou chvíli pobude.* /Alice, Adele, Kate./ *Opakuje si v hlavě. Ukáží jí její pokoj, což je legrační, nikdy neměla tak velký pokoj, aby v něm potřebovala provést! I když, když viděla, kolik šatů už má v šatně... Měly její míry od funkcionáře, který ji měřil, tak jí pořídili "pár" věcí, které by se jí mohly líbit. Taky jí večer slíbily hloubkovou kůru pro její vlasy. Ty sice nevypadají už tak zle jako když si je vyžehlila, ale určitě jim tahle šílenost jen prospěje, dle toho, jak nadšeně to komorné propagují. Vysvětlí jim, že nyní má ale domluvenou schůzku s jinou účastnicí. CHtěla jít tak, jak je, ale to jí nedovolí. Místo toho jí přinesou volné tmavě modré šaty, které díky třpytivé výšivce lichotí jejím vlasům a pleti, rozčešou jí vlasy a znovu ji udělají culík, tentokrát z něj však žádné vlasy neutíkají. V šatech se cítí nesvá, a tak rázně odmítne boty na nízkém podpatku a raději vezme balerínky. Překvapí ji, jak jsou pohodlné, dobře v nich možná i tančilo. Až poté ji vůbec pustí z pokoje. Dle jejich návodu se snaží dostat ke knihovně, ale i tak se v rozlehlých chodbách dvakrát ztratí a musí jí poradit personál. Konečně dojde k velkým zdobným dřevěným vratům a otevře je.* No ty kráso! *Vypískne. Říct, že je knihovna dech beroucí je málo. Je rozlehlá, tolik knih pohromadě ještě neviděla, i když bydlí v hlavním městě a jejich knihovna je poměrně velká. Po válce bohužel ale nezbylo tolik knih, kolik by si přála, takže taková knihovna je rarita. A ten design! Konečně zavře pusu a všimne si Daviny a zamíří k ní.* Štípni mě, že se mi to nezdá. *Prohlásí jako téměř vždy naprosto bez filtru.* Jinak taky tvůj pokoj vypadá spíš jako byt? TOlik luxusu... *Pokroutí hlavou. ALe možná je na to Davina zvyklá. Z jaké je vůbec kasty?* Já... no, napadlo mě, kreslíš z povolání? *Zeptá se oklikou.*

*Dorazí do paláce, klidnější než předtím. V komnatě si vybalí pár věcí, trochu to tam prozkoumá a hnedka utíká do knihovny. Cestou se ještě párkrát zastaví a prohlédne si obraz, který jí zrovna zaujme. Dorazí později, než čekala a strachuje se, jestli na ni Angela dlouho nečeká. K její úlevě ještě nepřišla.*/Dobrý, stihla jsem to./*Oddychne si, přejde k polici s knihami, kde hned začne pročítat různé tituly. Najendou uslyší již známý hlas a na tváři se jí sám od sebe vykouzlí úsměv.*Ty mi snad čteš myšlenky.*Poví z legrace.*Dobře.*Štípne ji se smíchem.*Jo vypadá, přišla jsem do pokoje a nemohla uvěřit vlastním očím. Komorné mě musely ujišťovat, že je to jen pro mě./Vešlo by se tam několik lidí a je to jen pro mě.../Jsem z páté kasty.*Usměje se na ni.*A ty?*Nakloní hlavu.*Jo kreslím.*Přikývne. Obrazy, které kreslí si vždycky najdou kupce. To, že je z páté kasty řekne na rovinu. Nestydí se za to.*Čím se vůbec živíš?

*Knihovna ji doopravdy ohromí. Sice není největší čtenářka a milovnice knih, ale dokáže je ocenit. Až slova Daviny ji vytrhnou z transu. Podívá se na ni a usměje se. Zamíří k ní, aby viděla, jaké knihy si prohlíží a okamžitě načne konverzaci. Angie je snadné mít rád. Ona sama si to tedy neuvědomuje, ale dokáže lidem dát pocit, že se doopravdy zajímá a že jejich přítomnost je doopravdy vážená, a co je nejvíc, že jsou si rovni a nikdo nikoho nebude soudit.* Jauvajs. *Promne si bolavé místo.* Fajn, nezdá se mi to. *Uzná nakonec neochotně.* /Zdá se to však jako sen./ Moje mi udělaly prohlídku... po pokoji... který pokoj je tak velký, že po něm potřebuješ provést?! *Nevěřícně pokroutí hlavou. Přijde jí to hrozně... moc. Pro někoho tak drobného jako ona už tuplem. V její posteli by se vyspalo pět lidí.* Já jsem druhá... ale byla jsem pátá. *Trochu se ošije. Je na svůj postup hrdá, ale zároveň... spousta lidí na ni díky tomu hledí skrz prsty. Jak se holka z páté kasty dostala do druhé? Díky talentu? Ah, to přeci není možné!* Tancuju. *Pokrčí rameny.* Vždycky jsem tancovala, už když mi bylo pět, věděla jsem, že je to to, co chci jednou dělat. Milovala jsem hudbu, dodnes miluju, ale mnohem víc mě bavilo se jí nechat vést a tancovat, než ji jen zpívat. A dost jsem se snažila, trénovala, soutěžila. Nakonec jsme se s kamarádem dostali do world of dance, až do finále. Všimli si mě díky tomu, začala jsem dělat choreografie pro jiné lidi, dělat taneční doprovod zpěvákům, hrát v reklamách, dál soutěžila a dostala se díky tomu i mimo Illeu. *Pokrčí rameny.* Nakonec jsem byla moc známá, takže mě povýšili do druhé kasty, jako by snad pátá nemohla být vidět, takže se mnou museli něco udělat. *Odfrkne si, ale pak se na ni starostlivě podívá.* Promiň, tak jsme to nemyslela. /Davina by rozhodně měla jít vidět, není fér, že talentovaní lidé musí být tak nízko v systému./

*Poté, co přijde Angela, se jí na obličeji objeví úsměv. Má pocit, že tahle holka si snad ani neuvědomuje, jak je úžasná. Skvěle si s ní povídá, je vtipná a strašně milá. Na její přání jí štípne.*Pomohlo to?*Nadzvedne obočí. Sama o štípnutí nežádá, protože ví, že ikdyby ji štípla několikrát, stejně tomuhle všemu nebude moci uvěřit a bude si připadat jako ve snu.*Ty moje taky.*Přikývne.*To nvím, pomalu jsem měla pocit, že snad i tam mi budou muset dát mapu, abych věděla, kde co přesně je./S mým orientačním smyslem... Trefit do komnaty bude nadlidský výko./Aha. Panejo.*Uznale přikývne.*Tak to musíš být vážně dobrá.*Povzbudivě se na ni usměje. Poslouchá její další slova. Ví, že někdo ji jen kvůli tomuhle nemusí mít rád, ale ona to tak necítí. A ani ji nezávidí. Ví, že jí za tím stojí několik hodin tréninku.*/Jo jakoby se ani páti nemohli zviditelnit./*V duchu si odfrkne.*V pořádku. Nic se neděje.*Usměje se. Kasty ji sice nevadí, ale tohle ji vytáčí. Prostě hned, když někdo vyčnívá z řady a je známějším, je přešoupnut, aby byl na správném místě a všichni známí byli pohromadě.../Přžeju ti to.*Řekne a myslí to vážně.*

*Přikývne.* Trochu. *Uzná. Pořád je těžké uvěřit tomu, že se tohle vážně děje. Je v Selekci. Má soutěžit o prince. To je pro ni stále nereálné. Možná až si spolu poprvé promluví? Bože, on si ji ale možná pamatuje! Doufá, že se jí podaří ho ujistit, že ji musel vidět někde v televizi nebo tak. Rozhodně nechce začínat svou "kariéru" zde tím, že bude mít u prince pověst toho škvrněte, co mu pobrindalo košili.* /Ale sedlo by to ke mně./ No, aspoň bude možnost se trošku hýčkat. *Zacukají jí koutky. Stejně jí to dlouho nevydrží. Potřebuje pohyb. Jak přijde do komnaty, bude tancovat, alespoň na to tam má dost místa. Sklopí pohled, jelikož chvála je jí nepříjemná. Je vážně tak dobrá? No, určitě je hodně dobrá, ale možná za tím stojí ta její pověstná tvrdohlavost a nezlomné odhodlání. Trávila víc času tréninkem, byla na sebe přísnější, jelikož chtěla vyniknout. Byla v ní trocha pýchy, která chtěla, aby ve světě zanechala stopu. Byla to hloupost.* Mhmm. *Pokrčí rameny. Povypráví jí, jak to vlastně bylo a hledá v její tváři závist nebo odsouzení či snad pocity. Zdá se ale , že Davina je jedna z těch bezelstných milých duší, které ostatním přejí štěstí. Taky by chtěla být taková, ale má své občasné výkyvy.* /Bože, měla bych si hlídat, co říkám./ Jen... vlastně jsem do Selekce šla, abych si od toho odpočinula, víš? Být druhá... je dobré, zabezpečím rodinu, ale... dřív jsem tančila pro sebe, pro dobrý pocit a pro zábavu, teď musím tančit to, co chtějí ostatní, kdy chtějí ostatní... *Ušklíbne se.* Začíná mi připadat, že čím níž jsi v kastovním systému, tím jsi neviditelnější, ale svým způsobem... máš mnohem větší volnost. *Pokrčí rameny a rozhlédne se. NErada se o tomhle baví. Kasty se jí úplně nelíbí, ale respektuje zákony své země. Všimne si zdobných knih nahoře. Jsou to snad? Podle iniciálů by sedělo umístnění.* Nejsou tu někde schody? *ROzhlédne se.* /Kašlat na to./ *Stejně by je asi nepřitáhla až sem. Místo toho se vyhrabe na spodní parapet a zkusí, jak je pevná masivní police. Zdá se, že ji unese.* Myslím, že tam nahoře je ALenka... *Zafuní, když se vytahuje o polici výš. Je nějaké pravidlo, které zakazuje šplhat po policích? No, nikdo jí ho neřekl, smůla! Opatrně vyštrachá správný svazek a začne lézt dolů.* Doufám, že ses mi nedívala pod sukni. *Zamlaská rádoby káravě, když seskočí zpět na zem. Je to stupidní, ale občas nad věcma moc neuvažuje. Vlastně skoro nikdy. Měla by s tím něco dělat. Teď ale doopravdy drží v rukou svazek Alenky v říši divů a za zrcadlem, oba díly v jednom.* Myslíš, že je to originál? Vypadá to staře? *Pohladí knihu uctivě po vazbě. Srdce jí prudce buší v hrudi. Ale to je tou výškou, v které se ocitla. Tady to ale dokáže ignorovat, věděla, že když spadne, natluče si možná tak zadek, ale přežije to.*

*Poslouchá každé slovo Angely. Ona je jedna z mnála lidí, co jí to nejspíš jen ze srdce přejí a nezávidí. Skrz prsty se na ni rozhodně také nedívá. Podle ní je nespravedlivé, že se podle někoho pátí nemůžou zviditelnit, ale to přece není chyba Agely.*/Ona to neřídila./*Cháoavě přikývne.*Prostě se někdy cítíš, jako by jsi to netančila ty. Jkao by jsi snad byla jen postava a ostatní tahali za drátky a tím tebou hýbali. Mám pravdu?*Nadzvedne obočí.*/Jako loutka./*Sama Davina je moc ráda za to, že jí nikdo v malování neříká, co má malovat a jak to malovat má. Dělá to podle sebe a když se to někomu nelíbí... Aťz se mu to nelíbí. Nehodlá se jen tak kvůli někomu měnit. Nechce se měnit. Chce zůstat taková, jaká je. I v paláci. Tohle možná není to nejlepší rozhodnutí, protože kromě jí a Angely je tu dalších 33 dívek a bůh ví, jaké budou ony. Měla by se začít tvářit míň mile, protože by toho mohl někdo využít.*/Já nebudu ničí loutka./*Jen sama doufá, že se odkáže v tomhle ohledu krotit. Sleduje další počínání Angely, dostane strach a zadrží dech, než je její kamarádka zse zpátky nohama pevně na zemi.*/Tahle mi dává./*Podívá se na knihu.*Nejspíš ano.*Přejede prstem po vazbě.*Moc se v tom nevyznám, ale podle toho, jak vypadá je hodně stará.*Pokýve hlavou.*

*Vážně se jí líbí, že to Davina chápe. Ona asi neví, co to pro ni znamená.* Je to jako znásilnění. *Vypadne a ušklíbne se. Má příšerný příměry.* Prostě... něco, co na sobě miluješ, co tvoří podstatnou část tebe samé, zneužijí k vlastnímu profitu. *Jako první začne s komornými trénovat konverzaci. Musí se naučit, že ne všechny myšlenky může pustit ze své hlavy a svěřit je někomu jinému. Tohle je celkem osobní. Ale jí je jen šestnáct, pořád je prostě jen teenegerka, která zoufale touží po tom, aby jí někdo porozuměl, třeba jen na chvíli. A ta naděje z toho, že by se to mohlo stát, dokáže rozběhnout srdce stejně jako strach z výšky. Směs adrenalinu a strachu. Je zvláštní, že tu obě stojí, každá někde úplně jinde, co se společenského žebříčku týče, ale obě chtějí to samé. Mít svobodu dělat to, co milují. Angie se do těch pout ale uvrtala sama. Všimne si knihy, kterou má ráda, je na místě, kde by se dle lištičky s písmenem i nacházet měla, ale je to výš, než by byla schopna dosáhnout a na hledání schodů je moc líná, když existuje jednodušší způsob. A tak se vyšplhá ty tři police, soustředí se jen na knihu a ne na to, že je pod ní prázdno a opatrně zase sleze dolů. Šplhání jí jde, je malá, ale silná, takže vždy najde drobné úchyty a ty jí stačí k tomu, aby se udržela. Seskočí zpět na zem a uchváceně kouká na jednu ze svých oblíbených dětských knih.* Kdysi jsem Alenku v říši divů fakt milovala. *Otevře ji. Škoda, nemá ilustrace, ale to nevadí.* Eh, můžeme si knihy vůbec půjčovat? *Zamračí se.* /Zvlášť takové? Vypadá, že by se mohla rozpadnout, kdybych s ní nezacházela dostatečně opatrně.*

*Nad jejím přirovnání, jí vyletí obočí.*Hmm.*Zamrač se. Nechce, aby se někdo takhle cítil. Občas je pro ni těžké si připustit, že svět není tak dobrý. Aspoň v některých věcech.*/Někteří si asi také neuvědomují, jak těžkéto je i ve vyšší kastě. Jistě v nižší strádáte jinak, ale ve vyšší... je tam beztak hodně intrik, lidé si navzájem ubližují.../*Tohle je její pohled na to, jak to chodí. Když Angela začne lézt pro knihu, začne jí bušit srdce.*/Vždyť může spoadnout!/*I potom, co se už objeví na zemi vedle ní, jí pořád srdce tluče jako splašené a ne a ne se uklidnit. Prozkoumá její obal a řekne, že je to nejspíš originál.*Podle mě jo.*Pokrčí rameny.*Kdyby jsme si knihy nemohli půjčovvat něco by nám o tom řekli ne?*Nadzvedne obočí. Sma si najednou není jistá. Pokrčí rameny a vezme si knihu, která ji předtí zaujala. Je to zase její oblíbená kniha Pýcha a předsudek.*Já si ji vezmu.*Zvedne hlavu k Angele.*Kdyžtak budeme mít průšvih.*Ušklíbne se.*SNad by nás za to nedali rovnou popravit ne?*Nakrčí obočí a trochu i nos.*

*Je jí jasné, že její přirovnání bylo asi trochu divné a přemrštěné, ale jí to prostě přesně tak připadalo, nemohla si pomoc. Vypálila to v zásadě bez přemýšlení. Raději své myšlenky zavede jiným směrem a všimne si knihy, pro kterou podnikne dobrodružnou výpravu. Nic se jí nestane, ale asi to nebude podnikat moc často. Zdá se jí, že je to určitě stará kniha, možná originál jednoho z prvních vydání! Nemůže uvěřit, co to drží v rukou, je to vlastně poklad.* No, asi jo. *Uzná Davinin argument.* Poprava za knihu. *Zacukají jí koutky.* No, to by bylo. CO to vlastně čteš? *Pozvedne obočí a podívá se na knihu.* Hm, tu jsem četla, kdysi dávno. Pan Darcy je zlatíčko. *Nikdy se nezamilovala, ale rozhodně měla pár "crush" na fiktivní postavy, asi jako každá čtenářka.* Kolik je vlastně hodin? DOufám, že nemáme večerku. *To by se jí vážně nelíbilo, je nespavec, určitě se půjde ještě večer projít. Je jí jasné, že ji třeba nepustí ven, ale alespoň si projít ten palác...*

*Zarazí se nad přirovnáním, které použije Angela, ale nechá to být a více to nekomentuje. Než se naděje, má skoro infarkt z akrobatických kousků a před očima nejspíš oiginální výtisk Alenky v říši divů.*Už to úplně vidím.*Pronese ironicky.*/To by bylo... Matka by na mě byla jistě pyšná.../Tak trochu od všeho.*Pokrčí rameny. Nemá vyhraněný styl. Čte vážně vše od naučných knih až po horory. Vezme do ruky Pýchu a předsudek.*A co čteš ty?*Pousměje se.*To je./Občas mě štval, ale stejně.../To doufám také./Hned průšvih první den... Skvěle./*Podívá se na hodiny, kde je skoro deset.*Já už půjdu, děkuji za společnost.*Usměje se na Angelu. Je už unavená, takže holdá jít rychle do komnaty, kde určitě padne na postel, ještě v šatech.*Dobrou noc.*usměje se a vydá se do pokoje.*

*Asi se chová trochu moc impulzivně. Uvědomí si, že s tím bude muset skoncovat, jinak tu moc dlouho nevydrží. Povzdechne si nad tím, jen tiše, aby si toho Davina nevšimla. NEchce se měnit, ale možná nebude zbytí. Alespoň natolik aby ji nevyhodili hned na začátku. S Davinou je jí fajn, doufá, že budou kamarádky.* Já moc na čtení čas vážně nemám, ale mám ráda pohádky, nebo fantasy. Něco, při čemž se můžeš odpoutat od reality, alespoň na chviličku. *Usměje se. Občas má chuť žít v knize, ale nikdy netráví moc času nad sněním o nemožném.* No jo, ale hlavní hrdinku jsem měla občas chuť... *Její pohled vypovídá o všem. Bůh ví, že jí hlavní hrdinka lezla krkem, když pořád kázala o tom, jak člověk nemá mít předsudky a sama jich měla několik.* /Kázat vodu a pít víno, he?/ Já asi raději také, byl to náročný den... *Ne, že by měla v plánu jít spát, ale alespoň si ještě zatancuje. Je to rutina, kterou kvůli Selekci nehodlá narušit.* Dobrou noc. *Popřeje jí a za chvíli jde sama do pokoje, přestože se určitě plánuje do knihovny zase někdy vrátit.*

Rozhodla se, že se dnes vydá podívat do knihovny a půjčí si nějakou tu knížku, kterou by jsi mohla číst po večerech a nebo jednoduše ve volném čase. Oblečená ve světle oranžových šatech, černých botách na podpatku takto vstoupila do knihovny. Ještě než jsi začala prohlížet a hledat nějakou tu knihu si nejdříve rozpuštěné vlasy svázala do vysokého culíku aby jí tolik nepřekážely. Nevěděla ani prozatím jakou knížku by jsi mohla přečíst protože jich také už četla hodně. Proto přešla k prvnímu regálu do kterého se začala dívat, číst názvy knížek a čekala až jí nějaký název zaujme na tolik aby knihu vytáhla a přečetla si o čem alespoň je.

Knihovna, knížky měla ráda i když to o ní nikdo moc nevěděl, mohla by i některé doporučit a s radostí. Všichni jsi myslí, že čte jenom časopisy o modě ale když jí nikdo nevidí dává předost také i historickým, hororovým, fantasy knížkám, některým i pohádkovým skoro až či jiným. Chtěla se podívat zda i dnes by jsi před oslavou nemohla přečíst knížku a proto se vydala do knihovny. Oblékla si bílé trochu volnější šaty, bíle boty a vlasy měla opět lehce natočené jako vždy. Když vešla dovnitř všimla si Kelly se kteoru se již viděla v labyrintu. Ahoj, řekla bych, že už máme opravdu stejné myšlení. Musí se nad tím zasmát, protože se už dvakrtá setkaly a to zcela náhodně. Také máš chuť si přečíst nějakou knihu? Zeptá se i když je to už zcela očividné, jinak by tu přeci nebyla.

Stále prstem přejížděla po knížkách a četla si tak i jejich název než jí vyrušil dívčí hlas za kterým se ihned otočila. Ahoj, Stelo. Pozdraví jí s úsměvem protože jí opravdu ráda viděla. V labyrintu si opravdu sedly a tak jí její přítomnost ani v nejmenším nevadila, vlastně ať by za ní přišla jakákoliv dívka bavila by se sní, protože věřila, že tu jsou jenom samé skvělé holky jak také mohla už pár poznat. Ano, nejdříve labyrint a teď knihovna a vlastně ještě u tebe mám lekci mody.Připomene se protože tu by možná teď tak trochu potřebovala. Ano, jenom nevím zrovna jakou. Nějaká ta rada? Nadzvedne tázavě obočí a otočí se k ní čelem.

Přešla trochu více do místnosti a prohlédla si jí ještě. Další ohromná a krásně vybavená místnost, knihovny většinou znala jako staré a neutulné ale tady klidně ráda zůstane několik i hodin. Přejde ke knížkám, které jsou vedle Kelly a projede je rychle pohledem a skoro okamžitě najde mezi nimi její oblíbenou na kterou se lehcce pousměje. Kdykoliv. Jestli chceš můžeme se posadit a hned ti můžu dát rychlou lekci. Přikývne na souhlas. Počítala s tím, že jí to slíbila a nedělalo jí problém jí i hned teď a tady, dát rychlou lekci. Nevím jestli se ti tedy zrovna bude líbit tato knížka alee doporučila bych ti jí. Natáhne se pro knížku na které před chvílí nechala pohled.Je to kniha Dobrý proti severáku, je to má nejmilejší kniha, je to v žánru romatickém ale ne v takovém klasickém příběhu ale v nevšedním. Podívá se a Kelly a trochu k ní natáhne ruku právě s knížkou.

I když dnes jí s outfitem už pomohli komorné ale také stále nemohla říci, že si sním je stoprocentně jistá i když pohodlně se v něm rozhodně cítila když si ho zkoušela. U Stely se jí líbil její poslední outfit na plese, který vypadal opravdu ohromně tedy takto na Kelly působil, nevěděla jak na ostatní. Myslím, že to ještě chvíli počká. Nechtěla ale jí do toho zase rychle hnát když jsi jsem přišla pro knížku. Přikývne a už jenom čeká jakou knížku jí chce doporučit, podle názvu zjistí, že jí rozhodně tedy ještě nečetla. A o čem to je přesněji? Nebo spíše co se ti na tom nejvíce líbí? Optala se a vzala si knížku do ruky. Romance jí také nevadili, někdy je dokonce i velmi ráda četla a zajímalo jí čím je tahle knížka jiná než polovina romanci.

Když říkáš, ale opravdu neboj se za nou kdykoliv dojít do pokoje nebo pro mě poslat či jakkoliv mě odchytit jsem na tu hodinu vždy řádně připravená. Ujistí jí, že jí může kdykoliv požádat o pomoc a nebude namítat, přeci jenom byla zvyklá tu pro někoho být jakožto dvorní dáma. Je to o dívce, která chtěla zrušit předplatné časopisu ale místo toho se překlika a napsala tak jednomu muži. Začali jsi spolu více psát, seznamovat než pak přišla na řadu i to, že se do sebe nejspíše přes všechny ty zprávy zamilovali anož by se viděli. Dál ti to nechci prozrazovat aby jsi měla z toho své překvapení ale také ti musím říct, že je i pokračování knížky. Je to také dost vtipné a nejvíce se mi na tom líbí právě to, že se člověk dokáže zamilovat i do toho koho nikdy neviděl a že jsou to opravdu stejně hodnotné city, možná že i mnohem hlubší než s někým koho vídáš každý den. Řekne jí svůj upřmný názor na knížku a je ráda když si jí od ní vezme. Jakou knížku máš oblíbenou ty? Nadzvedne tázavě obočí.

Dobře.Přikývne na souhlas, že se tedy nebude bát za ní kdykoliv přijít a požádat tak o její pomoc. Knížku si pozorně prohlédla, měla opravdu i krásný obal a následně si jí přitiskla blíže k sobě jako to vždy dělávala se svým deníkem. Dále už poslouchá jak Stela vypráví o čem knížka tedy je a musí říci, že jí to opravdu začalo zajímat protože nic podobného nečetla, že by se nikdy neviděli a zamilovali se do sebe. Připadalo jí to jako něco nového co rozhodně stojí za to si přečíst. To zní opravdu zajímavě, určitě si knížku hned přečtu. Děkuji za radu. Pousměje se na ní protože sama knížku podle názvu by nejspíše ani nevytáhla a tak by si jí nechala ujít, je ráda že díky dívce se to nestalo. Dvůr trnů a růží Vyrazí ze sebe skoro automaticky, protože to byla opravdu knížka, která stála za to a získala si její nejlepší hodnocení. Dojde k sekci fantasy a je trochu udivená když knížku opravdu najde.

O knížce by mluvila i celé hodiny, vyprávěla své pocity jaké má pokaždé když knihu čte a všechno okolo, dokázala jí řící i celý příběh naprosto nazpaměť ale nechtěla jí kazot tu radost a ty stejné emoce co přitom může cítit když vůbec neví co se tam úplně stane, sama neměla ráda prozrazování dějů a situací z knížek. Není za co, potom si o knížce můžeme popovídat. Navrhne protože popovídat si s někým kdo četl stejnou knížku to ještě nikdy nedělala a vždy jí zajímala jaké jsou pocity druhých, zda se jim kniha líbila a co nejvíce se jim líbilo a vše okolo toho. A ta je očem? Zeptá se stejně jako se zeptala Kelly a přešla až k ní k sekci fantasy.

Jak knížku tedy najde ihned jí vyndá z knihovny a prohlédne si její obal, který měla opravdu ráda. Následně natáhne ruku s knížkou právě ke Stele a počká až si jí vezme. Takžee Dvůr trnů a růží, je fantasy společně se světovou literaturou a také takovým dívčím románu. Uvede jí prozatím takto co je to vůbec za knížku, že je to jiný žánr a potom teprve pokračuje. Je to úžasný a zároveň i trochu mrazivý příběh na motivy Krásky a Zvířete.Hlavní postavou je dívka lovkyně, která zabije vlka ale nějaký tvor jí odvleče do doupěte kde se ukáže že je zcela jiný svět. Ten její únosce není vlastně žádný tvor ale jedna z nesmrtelných bytostí, které kdysi vládly světu. Ta nenávist se mění samozřejmě v lásku a dívka musí přijít na to jak zachránit tan tajuplný svět a i svého únosce. Je to moc krásná kniha. Pousměje se a to už se ukáže služebná, která jim oznámí, že princ svolává dívky do jídelny ihned.

Převezme si od Kelly knížku a poslouchá o čem tedy je. Přičemž také přitakává, nemusela moc fantasy spíše romány a reálitu, středověk či podobné ale jak to tak vyprávěla začalo jí to zajímat. Nikdy moc fantasy nečetla tak tomu mohla dát teď šanci, možná že se jí to i zalíbí. Zní to opravdu zajímavě, fatasy moc nefandím ale tak za pokus nic nedám, třeba mě to opravdu zaujme. Pousměje se a prohlédne si knížku a potom se nadechne, že ještě něco dodá ale nakonec příjde služebná a oznámí jim tedy, že mají jít do jídelny. Rozejde se tedy ke dveřím. Pojď Popožene Kelly a rozejde se do jídelny.

Přikývne a doufá, že jí knížka zaujme ale kdyby ne měla v rukávu i další knížky, které měla ráda a které by mohla Stele právě doporučit. Potom co přijde služebná tak se ještě chvíli kouká na názvy knížek, zda jí tam nepadne do oka nějaká. Většinou měla vždy dvě rozečtené knížky a kupodivu se v tom opravdu dobře orientovala. Vždy když jí něco v knížce nebavilo mohla si vzít tu druhou a tam si číst dál. Už jdu. Odtrhne se od knihovny a rozeběhne se tedy za Stelou a vydají se tak do jídelny společně i s knížkami.