POKOJE SELEKCE

*Když ji dvě dámy od vedly do pokoje, nabídly jej vanu. S úsměvem souhlasila a zatímco koupel připravovaly, měla možnost porozhlédnout se po pokoji. Byl obrovský. Nejvíce ji zaujala veliká postel s nebesy, jež vevodila celému pokoji a vypadala tak měkce. Byla povlečená do jeji nejoblíbenější barvy, která kontrastovala se světlými stěnami a nábytkem. Dále se zde nacházel psací stůl, u kterého by se najedli čtyři lidé. *A jej, čím větší stůl, tím víc místa na nepořádek. * Dále ji okouzlily prosklené dveře na balkon, které byly pootevřené a díky tomu do pokoje pronikal teplý vzduch zvenku. Slyšela štěbetání ptáků a sem tam zaštěkal pes. Opatrně dveře otevřela a vstoupila do posledních paprsků slunce dnešního dne. Zavřela oči a ruce položila na zábradlí, které bránilo pádu dolů. Nechala slunce prostoupit jejím tělem. Když za ní promluvila Sue, jedná z dam, jež ji měly ode dneška opečovávat, neuvěřitelně se lekla. Rychle se otočila a snažila se uklidnit splašené srdce bijící na poplach. Koupel byla připravena. Opustila tedy balkon a vydala se do koupelny, kde z plně napuštěné vany stoupala pára. Začala se svlékat a poté se po krk ponořila do vařící vody. Sue a Christin ji houbou začaly omývat tělo. Bylo to tak uklidňující. Zavřela oči a nechala je, aby ji těmito tahy houby rozmazlovaly.
Když omotaná v ručníku vylezla z koupelny, její kůže byla rozmáčená. Vlasy jí volně spadaly po zádech a kapala z nich voda.*
"Budete si přát dlouhé šaty? " *Otázala se Sue s úsměvem a zavedla ji do druhých dveří, kde se ukrývala šatna. Bylo v ní pár oblečení, od dlouhých honosných šatů až po krátké těsně nad kolena. * Čeká mě něco výjimečného? Pokud ne, ráda bych se šla porozhlédnout po paláci. A na to budou stačit nějaké kratší šaty.
"Ano, lady."*Nad oslovením lady se pozastavila, a tak milou Sue opravila. * Bylo by mi mnohem milejší, kdyby jste mi mohly říkat jménem. Na titul lady si budu zvykat dlouho *Sue přikývla a podala jí žluté šaty. Sama pak vzala botky na menším podpatku a následovala Emmu ven do pokoje. Tam si od ní šaty převzala, položila na postel a nechala Chris, aby si ji usadila před stolek se zrcadlem. Jemně ji nalíčila a poté se jí obě rozhodly udělat něco s vlasy.
Po půl hodině vycházela z pokoje znovuzrozená Emma. Po paláci ji doprovázely Sue s Chris a ukazovaly jí všechny zákoutí paláce.*

Hned z labyrintu se nejpre vydala do svého pokoje aby odložila svůj deník, který sebou táhla celou dobu, nechtěla ho táhnout i na dále a riskovat tak, že by ho někde nechala. Vejde do své komnaty a svůj deník položí na stůl, podívá se na sebe do zrcadla a upraví si trochu rozcuchané vlasy. Porozhlédne se po pokoji, který je naprosto nádherný takhle podobně by si zařídila pokoj kdyby jenom mohla. Vše se jí zdaálo tak obří, překrásné a její pokoj byl větší než dva pokoje u ní doba což je opravdu obdivuhodné už teď se cítila jako princezna. Došla opět ke dveřím a vyšla ven z pokoje si sehnat nějakou tu vodu aby zahnala žízeň, nechtěla obtěžovat služebné s tímto.

*Vojde do svojej izby a zatvorí za sebou dvere. Rozopne si svoje šaty, dá dole lodičky.* Neverim, že v lodickach niekto dokáže prežiť každý jeden deň *Zhrozi sa a pozdraví svoju komornú, pričom sa Dosiroka usmeje.* Krasny dobrý večer aj Vám. *Povie a ľahne si do postele. Chvíľu len tak leží, necháva prúdiť svoje myšlienky.* Je vôbec možné vyplniť celu súťaž správne? Vraj je to veľmi premyslene. Uff, snáď to nejak zvládnem. *Pomysli si a po chvíli lezania vstane, aby si upratala svoje lodičky a aby sa prezliekla do svojej nočnej košele. Ma ru príjemnú saténovú košeľu jemne ružovej farby. Nie príliš barbie, presne akurat. Odíde do kúpeľne, aby si dala rýchly kúpeľ.* Nebolo by na škodu dať si aspoň trochu mangoveho džúsu. *Pomysli si a hneď ako vyjde z kúpeľa, vyjde na chvíľu aj z izby, aby požiadala svoju komornú o pohár džúsu, ak by ju to príliš neobtazovalo. Normálne by si po ten džús išla aj sama, no nechce niekoho vystrašiť v nočnej košeli.*

Elise čekala ve svém pokoji, kde jí měl vyzvednout princ, aby se společně vydali na první schůzku. Pochopitelně během dnů několikrát přemýšlela o tom, kam jí nejspíš následník trůnu vezme. Nepídila se po tom, kam vzal ostatní dívky, její zvědavost nebyla tak velká. Princ se však jevil jako tajnůstkář. Jediné čeho se mohla chytit bylo obléci se tak, aby jí nebyla zima. To se svými šaty splňovala. Daleko horší bylo vymyslet obuv. Nevěděla kam půjdou ani co budou dělat. Okamžitě tak zavrhla podpatky. Nakonec zvolila obyčejné černé balerínky. Svou parádu udělaly. Krom toho dobře poslouží na delší procházku i na posezení kdekoliv.

Vlasy měla zapletené do copu a pár předních pramenů jí cíleně splývalo podél obličeje. Líčení zvolila velmi decentní a její rty dostaly pro změnu broskvovou barvu. Usmála se na sebe do zrcadla a překontrolovala, zda neuvidí nějakou chybičku. V levé ruce svírala černé sáčko, které si mohla kdykoliv obléknout, pokud jí opravdu začne být zima. Ale pro teď měla jen šaty na ramínka. Za okny byl krásný slunečný den, a tak nebylo třeba se halit do zbytečných vrstev.

Přešla po pokoji k židli, kam se usadila a nezbývalo jí více, než čekat na prince a chvíli, kdy si ji vyzvedne.

Když se ozvalo zaklepání, okamžitě se zvedla a smělým krokem došla ke dveřím, které otevřela. Jen mírně pozvedla hlavu, aby viděla princi do očí a lehce se usmála. „Dobrý den, vaše výsosti,“ pronesla formalitu a nezapomněla se uklonit, jak bylo potřeba. Popravdě jí však zarazila neformálnost princova oblečení. Okamžitě vyloučila jakoukoliv podobu rande, kdy by bylo potřeba vypadat pro společnost dokonale. I ona dokud nechávala sáčko v ruce, působila neformálně, vše by se ale s jednoduchým doplňkem změnilo. Právě proto zvolila tyto šaty.

Ještě jednou se podívala na jeho boty a následně koženou bundu. „Čeká nás procházka?“ Dovolila si hádat. Zdálo se, že princi šlo dnes hlavně o pohodlí. Ale mohla se plést a možná že i o to víc se na schůzku těšila. Bylo to jako vykročit do neznáma. „Myslíte, že mohu vyrazit takto?“ zeptala se a dala ruce od sebe, aby si mohl prohlédnout její šaty. Nešlo jí o pochvalu, jen aby dostala potvrzení, že v tomto jejich schůzku vydrží.

Ráda jeho nabízené rámě přijme. Vloží svou ruku kolem jeho a následně společně vykročili chodbou. El se nechávala vést a pořád tiše dumala nad tím, co si nejspíš princ přichystal. Všimla si jeho pobaveného úsměvu a o to více její fantazie pracovala. Procházka, výlet, zahrady, vezme ji snad do města? Když ji nakonec princ dovede k bočnímu vchodu garáží, zarazí se. Přidržela dveře, které by se jinak zavřeli a pohled z Damona přesunula na nabízenou helmu.

„Pojedeme na motorce?“ zeptala se na očividnou věc, ale ona musela. Natáhla k helmě ruce a stáhla si jí k sobě. Motorku měl krásnou, i když mohla soudit jen podle vzhledu. Netušila, co se nachází pod nablýskanými plechy. Pochopitelně měla z tak rychlých strojů respekt. Motorky byly krásné, ale taky zatraceně nebezpečné. Přesto v sobě polkla pochyby. Líbilo se jí, že je princ ochoten ukázat kus ze sebe. Zahnala všechny černé myšlenky a na její tváři se též projevila bezstarostnost. „Kdo by se bál?“ pokrčila rameny a zavrtěla hlavou.

„Princ navíc určitě bude brát ohled na to, že veze dámu,“ pronesla v žertu a nasadila si helmu, kterou zapnula. „Kdybych se tiskla moc pevně, tak se omlouvám.“ Varovala ho předem. Přeci jen z motorky spadnout nechtěla a tak bylo logické, že se bude prince pevně držet. Rovnou si nasadila i sáčko, aby jí nebyla zima na ruce. Určitě měl princ oproti ní výhodu v kožené bundě, ale chlad bylo to poslední, co jí trápilo. Sedla si na motorku za prince a kolem jeho trupu propletla pevně ruce.

*Dneska má mít rande s princem. Na jeho vyzvání so oblékla šaty z teplejší látky, spolu se silonky. Šaty jsou dlouhé pod kolena. Rukáv je také dlouhý, aby jí nebyla zima.*/Je od něj milé, že vezme deku./*Komorné jí udělaly jednoduchý drdol, který se hodí k šatům. Má jenom řetízek s malým přívěškem, nic více. Nijak se nesnažila brát si honosné šaty a těžké šperky, ale stejně působí úchvatně, za což vděčí právě svým komorným. Na schůzku s princem je zvědavá. Doufá, že se o něm dozví něco více. Dneska má narozeniny, uvažovala, že by mu předala dárek teď, ale nakonec se rozhodla, že to nechá až na večer. Dárek leží zabalený na jedné poličce ve skříni, kde by ho princ nemohl vidět. Mezitím co čeká, dělá jí společnost jedna komorná, která právě utírá prach na jedné poličce. Chvilku přecházela po místnosti a pak si sedla do křesla a dívala se směrem k onu.*

*Mezitím co čkeá na prince se dívá k oknu, odkud do pokoje proudí světlo. Její pokoj se jí velmi líbí. Sladěný do světle šedé, což je její oblíbená barva. Ozve se ťukání a její komorná jde otevřít. Předpokládá, že je to princ, tak se zvedne ze židle a dojde blíže ke dveřím. Krásný den i vám Vaše Výsosti.*Udělá pukrle, podle etikety.*V pořádku, nezlobím se.*Usměje se.*Děkuji.*Podívá se na kytici, kterou jí komorná dá do váze a na úsměv se jí trochu rozšíří.*Vážně chápu, máte určitě moc práce.*Poví princi, že se rozhodně nezlobí.*A našel jste si čas teď.*Dodá a s úsměvem přijme jeho rámě, aby ji mohl princ odvést.*Vím, že je brzy, ale všechno nejlepší k narozeninám.*Popřeje mu. Neví, jestli se s ním potom uvidí a chce mu popřát i osobně, ne dát na určené místo dárek spolu s přáníčkem, které má pro něj také.*

Četla si ve svém pokoji a odpočívala téměř celý den, jenom se společností své komorné, s kterou si docela dobře rozumněli. Na sobě má světle modré šaty a vlasy jako téměř vždy volně rozpuštěné. Nakonec i její komorná odešla, protože ji zkrátka nepotřebovala a tak jentak ležela na posteli a přemýšlela. Nakonec se rozhodla pro trochu pohybu, aby nestrávila doslova celý den jen ve svém pokoji. Otevře dveře na chodbu, udělá doslova pár kroků ze svého pokoje a témeř narazí do prince, kterého by zde vůbec nečekala. Pardon, omlouvám se. Vůbec jsem si vás nevšimla. Omluví se okamžitě.

Když se Damon zmíní o tykání, neubrání se úsměvu. Já vím, ale vůbec jsem tě tady nečekala. Řekne na vysvětlenou, protože jí samotnou jeho přítomnost velmi překvapila, ačkoliv on je zde doma. Nechtěla jsem strávit úplně celý den sama ve svém pokoji. Proto jsem vyšla aspoň na chodbu. Neúplně odpoví na jeho otázku a všimne si, že je tentokrát Damon ten, kdo jí vyká. Sice úplně sama nebyla, protože jí dělala většinu dne společnost její služebná, ale poslední dobou spolu byly tak často, že její přítomnost téměř nevnímala. Co ty tady děláš? Zeptá se ho zvědavě, protože ho ještě nikdy mezi pokoji účastnic ani zdálky nezahlédla.

Popravdě, dnes jsem pouze odpočívala. Řekne na vysvětlenou, protože toto byl její první den od příjezdu do paláce, kdy by měla chuť strávit celý den ve svém pokoji. Jindy se snažila co nejvíce prozkoumat palác a objevovat jeho okolí, aby se zde vyznala co nejlépe a kupodivu se zde už vyznala poměrně dobře. Nezdržuješ. Řekne okamžitě, protože je ráda, že ho vidí. Užíváš si chvíli volna? Zeptá se, protože se moc často nestává, aby ho viděla, takto bezstarostného, ale myslí to pouze v dobrém.

Nad Damonovou otázkou se pousměje. Sice je trochu trochu překvapená, protože si myslela, že pokoje účastnic měl prozkoumané ještě než začala selekce, ale je ráda, že má tu čest mu ho ukázat. Ráda. Je vděčná, že ji její komorná pomáhá s pořádkem v jejím pokoji. Nebýt jí, nejspíše by oblečení bylo téměř všude, protože ho téměř vždy vybírá na poslední chvíli. Prosím. Otevře dveře, které byli jen pootevřené, dokořán a nechá ho ať vstoupí. Potěší ji jeho poznámka, že je rád, že ji dnes potkal. Liší se hodně od tvého pokoje? Zeptá se zvědavě poté, co za nimi zavře dveře a samotnou by ji velmi zajímalo, jak jeho pokoj asi vypadá.