ZAHRADY

Dostaví se do zahrady, konečně připravená na schůzku s princem. S přípravou jí pomáhaly komorné, bez kterých by byla nejspíše ztracená. Na sobě má světle růžové šaty a přední vlasy má upravené dozadu. Na prsteníčku má prstýnek, s kterým si chvílemi pohrává, aby zahnala nervozitu. Nemůže říci, že by byla nervózní, ale spíše si přijde nejistá a neví, co by měla očekávat. Nicméně se na prince těší a doufá, že jejich setkání bude probíhat v pořádku a uvolněně. Když zahlédne prince, naposledy se zhluboka nadechne a sám od sebe se jí na tváři začne objevovat úsměv. Dobré odpoledne Vaše Výsosti. Ukloní se princi jak nejelegantněji umí. Dnes se mám báječně, děkuji za optání. Jak se máte Vy, smím-li se zeptat? Když spolu začnou mluvit, nervozita z ní úplně spadne. Cítí se mnohem uvolněněji a venku je taky krásné počasí, což značně napomáhá její dobré náladě. Musím říci, že se zde cítím jako ve snu. Palác je plný překrásných míst a musím uznat, že díky soutěži jsem měla i motivaci jich co nejvíce za co nejkratší dobu navštívit. Přizná se a je ráda, že se v paláci začíná postupně vyznávat a neztrácí se na chodbách pokaždé když někam jde tak často, jak tomu bylo ještě před nedávnem. Do selekce jsem se přihlásila, protože jsem chtěla zkusit své štěstí. Ráda zkouším nové věci a když jsem se o této příležitosti dozvěděla, jednoduše jsem využila příležitosti. Nicméně jsem neskutečně vděčná, že tu můžu nyní být. Odpoví upřímně na jeho otázku. Tušila, že se jí někdo na toto téma zeptá, ale kdyby věděla, že to bude zrovna dnes, nejspíše by si připravila trochu diplomatičtější odpověď. Smím se zeptat, jak Vy vnímáte selekci? Položí princi otázku, která ji zrovna napadne a doufá, že nezní neslušně. Rozumí, že by si mezi dívkami chtěl najít svou doslova vyvolenou, ale zajímalo by ji, zda je za tím něco víc.

Další den v paláci a další schůzka s princem, tentokrát oficiálně a né náhodou. /Minule jsem nebyla nervózní, ale teď nemám tušení co se to se mnou děje./ *Ruth se klepali ruce a byla celá nesvá. Když vstoupila na místo plné rostlin, vyhlížela prince Damona na když jej konečně uviděla mírně zrudla v obličeji.* Vaše Výsosti. * Uklonila se* Jsem ráda, že se s vámi mohu opět vidět. *Snažila se vypadat ne až tak pod tlakem.* Jak se dnes máte? *Optala se prince a zároveň mu i odpovídala sama za sebe.* Já se dnes mám celkem dobře, ale vždycky by to mohlo být i lepší. /No Ruth, ty tvoje odpovědi by mohli být i lepší, tohle bylo dosti trapné. Měla by si s tím začít něco dělat./ V paláci se ještě moc neorientuji, v tolika místnostech se člověk rázem ztratí pokud tu nežije delší dobu, ale jinak je překrásný. /No vidíš, že to jde, tohle bylo o něco lepší./ A Selekce? No. Možná jsem chtěla poznat nové lidi, třeba se i zamilovat, nevím, nikdy jsem nad tím moc nepřemýšlela. /Možná bys měla Ruth. Tohle totiž bylo horší než ta první odpověď./ *Velice nuceným úsměvem chtěla napravit situaci.*

Když se zmínil o tom, že byl jednou dokonce politý džusem, zacukaly jí koutky a zvlnily se do úsměvu. Musela se ho snažit skrýt. Přeci jen se právě teď smála princovi a to bylo více, než nevhodné. Zmírnila svůj úsměv a dále poslouchala jeho slova. Najednou před ní přistála sklenka s džusem.
„Děkuji,“ poděkovala ze slušnosti a usmála se. Když přišla zmínka o jejím rozhovoru, trochu ztuhla. Vůbec nepřemýšlela nad tím, že by její rozhovor mohl číst princ. Teď se cítila dvakrát tolik trapně.
„Proboha,“ zaúpěla a trochu zčervenala. Právě teď jí přišel džus vhod. Napila se a skleničku položila zpět na stůl. Následně se zasmála nad vzpomínkou toho, jak probíhal ten rozhovor.
„Budu brát Vaší radu na vědomí,“ ujistila ho a myslela to smrtelně vážně. Po losování byla ještě stále rozpačitá, takže není divu, že rozhovor vypadal takto. Když se dostali k místnostem, neuměla si vybrat. Možná hudební místnost…. Jako malá hrávala na housle, ale moc jí to nešlo.
„Neumím si vybrat, protože všechny místnosti jsou nádherné,“ řekla „Ale nejvíce se mi líbí hudební sál, nebo tady venku je hezky“ dodala upřímně a trochu se pousmála nad vzpomínkou z dětství. ,,Připomíná mi to dětství,“ trochu se zasnila, ale princ pokračoval v konverzaci a to jí přivedlo zpět do reálného světa. ,,Hrajete na nějaký hudební nástroj? Já totiž ne. No, hrávala jsem, ale je tam ten minulý čas" zeptala se ho ze zvědavosti.
„Jistěže mi to nevadí, ani doma mi neříkali Beatrice. Říkali mi Bea, nebo Tris,“ přiznala a usmála se. Nejspíše tahle schůzka nebyla tak hrozná.
,,Myslím, že ano, ale nikdo neví, co bude dál i když bychom to rádi věděli" začala trochu fylozoficky... měla to v krvi. ,,Chtěl byste někdy vědět, co bude do budoucna?" optala se ho.
,,Moc se mi zde líbí, ale ještě jsem neměla tu čest poznat všechny účastnice Selekce. Trochu se toho bojím, ale věřím, že budou milé," řekla a zároveň se trochu strachovala.

Přijde s úsměvem na tváři k princi a stoupne si k zábradlí vedle něj. Není si jistá, zda jeho odpověď že se má dobře je upřímná, nebo tak odpovídá ze slušnosti, ale raději se nevyptává. Ano, soutěž jsem už vyplnila. Je pravda, že nad některými otázkami jsem přemýšlela téměř neustále. Vybaví se jí, její natypované odpovědi a doufá, že by aspoň pár z nich mohlo být správné.  Soutěž jsem si opravdu užila. Líbil se mi jak samotný nápad, tak i provedení. Díky soutěži objevila soustu částí paláce, kam by se určitě jednou chtěla podívat, ale nejspíše by se k tomu odhodlávala ještě nějakou dobu. Už teď si je ale jistá, že spoustu míst bude muset rozhodně navštívit znovu. Máte nějaké oblíbené místo v paláci? Doufá, že by jí mohl poradit nějaké místo, které by mohla navštívit. Následně se zájmem poslouchá jeho odpověď na otázku, kterou mu položila. Máte pravdu. Přeci jen, takto máte možnost si vybrat dívku, se kterou si opravdu budete jistý, že budete šťastný a to je přesně to, na čem záleží. Upřímně ji záleží na princově štěstí a proto by jí nevadilo, kdyby si vybral i jinou dívku kromě ní, přestože by jí to mělo zlomit srdce, protože chce pro prince pouze to nejlepší. Další princova otázka jí trochu překvapí. Myslím že nezáleží na místu, kde by se schůzka konala. Ovšem mohla by to být třeba nějaká večerní procházka pod hvězdami. Představí si krásnou večerní oblouhu plnou hvězd. A k tomu si společně zatancovat. a vše by bylo dokonalé.

Eliese prozatím postávala poblíž Kiani. Kia byla jediná z dívek, ke které měla blíž, a prakticky si rozuměly. Zvykla si na její povahu a vlastně se stala vítanou společnicí. Vždy pronesla něco, nad čím se musela El zasmát. Přesto pomalu ale jistě, na sobě začala pociťovat nervozitu. Několik dívek již s princem mluvilo a vše probíhalo v pořádku. Vyvstávala tak otázka, kdo bude tou první, která něco pokazí? Přitiskla si krémové psaníčko více k tělu a levou rukou si poupravila šaty, aby na nich nebylo nic špatně. Přesto ji polilo horko, když byla další na řadě. Zavřela oči a několikrát se zhluboka nadechla, než se otočila a s klidným výrazem vyrazila za princem.

Jakmile se nacházela v jeho dostatečné blízkosti, věnovala mu vřelý úsměv a přitom vystřihla dokonalé pukrle hodné dámy. „Vaše výsosti,“ pronesla zřetelně a přesto jemným hlasem. Když se narovnala, přitiskla psaníčko před sebe a nezapomínala držet rovná záda. „Velmi dobře, děkuji za optání. Jak se dnes daří vám?“ odpověděla slušně na první otázku, která jí byla princem položena. Nad tou druhou, se musela však krátce zamyslet. „Abych pravdu řekla, ještě jsem neměla čas vidět všechny krásy, které palác nabízí. Přesto z toho co jsem viděla, jsem doslova unešená. Zejména pak z knihovny.“ Prozradila, a jakmile začala mluvit, znatelně se uvolnila. Byla ostýchavá, to ano, ale jakmile mluvila o svých zájmech, působila daleko přirozeněji. Zároveň se však zarazila. „Doufám, že nevadí, když jsem navštívila knihovnu? Nevěděla jsem, zda není třeba speciálního povolení, přesto jsem se ani nezeptala,“ zavrtěla hlavou a rovnou se přiznala. „Přesto mě uchvátilo, kolik svazků knihovna sčítá.“ Knihy byly její vášeň. Četla často a ráda. I tak věděla, že přečíst všechny knihy z knihovny v paláci by jí zabralo dlouhé roky.

Krátce před třetí otázkou pohlédla do strany. Měla pocit, že nemůže být tak zcela upřímná a přesto nechtěla princi lhát. Zdál se milý a lži byly El proti srsti. „Poslat přihlášku ovlivnilo mnoho věcí. Krom toho, že jde o příležitost, která se již nebude opakovat, byla jsem dost možná sobecká. Sice jsem si v dětství nehrála na princezny, ale o královské rodině jsem toho slyšela tolik. Nejspíš jsem selekci brala i jako možnost jak být na blízku lidem, kteří mají co naučit, co předat. Jste velkou inspirací, z které bych chtěla načerpat co nejvíce. Se vší úctou, být králem není jednoduché. Prakticky vás obdivuji za to, že jste se nezalekl takové povinnosti a naopak jste připraven čelit tomuto úkolu.“ Pohlédla princi do očí. Neměla ani tušení, jak se k takovým slovům postaví. Možná by bylo lehčí povědět, že se přihlásila do selekce, aby byla jednou královnou. Či aby si mohla vzít prince, do kterého se platonicky zamilovala, ale to by nebyla pravda.

Byla hodně nervózní. Uvědomovala si, že princ je člověk stejně jako ona, ale přece on žil v ve svém světě a ona zase ve svém. A tak to bude na vždy. Procházela kolem ostrůvků tvořených z růží a dalších krásných květin. Během svého čekání na prince se sklonila ke květům a přičichla k nim. Sice to byly "jen" květiny, ale voněly naprosto krásně. Snad i lépe než květiny z jejího domova. Buď tady mají jinou odrůdu, nebo jsou snad navoněné. Sama si nebyla jistá, jestli to náhodou jenom nepřehání. Byla tady teprve krátce a přesto tak dlouho. Ne, že by si tady na něco mohla stěžovat, jenže... Prostě to nebyl domov. A nejspíš jím nikdy nebude. Zahleděla se na nebe a čekala na příchod prince s lehkou trémou. Snad se nebude chovat povýšeně, jako jíní z vyšších kast.
Když přišel, lehce se mu uklonila. "Vaše výsosti" pozdravila ho. ,,Jsem ráda, že jsem zde v paláci. Něco tak krásného jsem ještě neviděla." Myslela to upřímně. Vily a domy vyšších kast v jejím městě sice byly taky krásné, ale s palácem se může srovnávat snad jen palác jiného rodu. ,,Upřímně řečeno, nevěřila jsem, že se sem vůbec dostanu. Považovala jsem to za stejnou pravděpodobnost, jako kdybych měla vyhrát v loterii. Ale stejně si člověk řekne, že by to měl zkusit." Jo, tak tohle bylo hodně chabý. Upřímný, ale chabý.

/Co by měl udělat? Hm... To je dobrá otázka, ale bohužel s mým problémem mi asi nepomůže. No, jakože mohl by, ale zpátky domů se mi nechce, nebo alespoň zatím./ Ne, ne, pokoj je velmi krásný, plný nábytku a i přes to prostorný. /Na můj vkus možná až moc./ Vy jste si tu nikdy nepřipadal jako v kleci? Myslím tím, všechen ten dohled a tak. /Ale no tak Ruth, nestěžuj si. Nové prostředí, nové zvyky, nové věci, s tím se musí počítat./ Komorné jsou na mě hodné, vyhovují mi a měnit bych je rozhodně nechtěla. Myslím, že každý má občas právo na drobné chybičky nebo omyly, nemyslíte? Nikdo nemůže být dokonalý, i když vy se k tomuto pojmu dost blížíte. *Usměje se. Cítí, jak jí opět červenají tváře.* /Tak ta poslední otázka bude trochu problém./ No, tak co třeba rád děláte? Já, kupříkladu ráda jezdím na koni, ale v zásadě si myslím, že mi na tom až tak nesejde. Důležité podle mě je trávit společně čas a nasbírat zážitky. /Tak, to bychom měli. Teda Ruth, musíš se pochválit, lepšíš se./

Zeptá se prince na jeho oblíbená místa v paláci s nadějí, že by dostala inspiraci, kam by se mohla podívat. To je škoda, že zrovna na tyto místa se nemůžu podívat bez povolení. Podotkne, když jí princ řekne o svých dvou oblíbených místech. b]Hádám, že máte rád jak psi, tak koně.[/b] Poznamená a doufá, že jednou bude mít možnost se podívat do stájí, pokochat se koňmi a třeba s nimi i vyjet na vyjížďku. Hvězdárna byla jedno z prvních míst, které jsem vůbec v paláci navštívila a musím uznat, že je opravdu kouzelná. Plánovala si, jak tam začne trávit trochu víc času a s touto příležitostí by se chtěla zkusit i začít trochu víc zajímat hvězdy, které ji vždy fascinovaly. Páni, soukromé lázně znějí úžasně a bazén určitě také brzy navštívím. Snaží se zapamatovat si místa, která ji vyjmenoval. Moc děkuji za nápady kam se podívat. Myslím, že nyní se v paláci rozhodně nudit nebudu. Zasměje se a je sama zvědavá, které z míst navštíví jako první, ale nejspíše to jako vždy ponechá náhodě. Nikdy jsem se ničemu takovému nevěnovala, ale moc ráda hvězdy pozoruji. Stejně jako celou noční oblohu, která mě fascinovala už od dětství, kdy jsem věřila, že se lidé mění ve hvězdičky. Neříkám, že tomu nevěřím dodnes. Jeho otázka jí připomněla, že chtěla navštívit co nejdříve knihovnu, aby se mohla o hvězdách přiučit něco nového. Když se k ní princ otočí obličejem, čeká co přijde za otázku. Jeho otázka ji velmi překvapí avšak je si jistá, že nad ní nemůže příliš dlouho přemýšlet. S jistotou Vám asi nedokáži přesně říci, co bych udělala jako první, ale určitě by to bylo cokoliv pro to, abyste byl šťastný. Podívá se mu do obličeje a odpoví naprosto upřímně bez dlouhého váhání. Nakonec jen doufá, že je její odpověď přinejmenším dostatečná.

Na to, že byl princem od svého narození, korunním princem co měl tunu poviností byl teprve krátce. Předtím si žil jako normální člověk, co měl možnost více věcí. Závodilse závodními auty, jezdil na koni, chovaly psy, dělal si co chtěl a nikdo mu neřekl, že nesmí. Pak ale jeho bratr zemřel a na něj připadlo spoustu povinností a aby to nebylo málo přidala se do nich selekce. Někdy si přál, aby tu jeho bratr byl, uměl to s lidmi lépe. On byl vůdce. Nemohl stále uvěřit, že jsou to tři roky.
Po chvíli dumání si nechal zavola lady Alysson, jakmile k němu přišla, tak se jí lehce uklonil, jako ona jemu. Krásný den lady. Otázku o náladě, nakonec vynechá a přejde rovnou k otázce jak se jí líbí v paláci. Docela jej potěší, že se dívce tady líbí, dle jejího vkusu, by hádal, že to není její šálek kávy. Ale možná se spletly... To rád slyším. Poví upřímně, trochu jej zarazilo, že lady jenom odpovídá, ale sama se na nic neptá. Nechce táhnout konverzaci jenom on. No každopádně jsem rád za vaši upřímnost. Máte i vy na mě nějaké otázky? Dá ji přiležitost se zeptat.

Oblečená v bílých šatech jejichž horní čas měla krajku a zajímavý detail s průsvitnou látkou a opět tak šlo vidět její tetování na ruce, kterou se snažila mí píše za sebou jelikož ho nepřekryla makeupem, , sandálky a doplňky laděni do růžovo-zlaté barvy a horní vlasy stažené dozadu a lehce natočené takto už stála v zahradách a čekala jen až na ní dojde řada. Rozhlížela se po okolí s lehkým úsměvem, dnes měla dobrou náladu a nervozita z toho, že má mít schůzku s princem byla minimální nejspíše protože už jej viděla hned první den. Rozejde se za princem pomalejším krokem když na ní přijde řada jelikož na podpatky si stále ještě moc nezvykla alespoň v nich už dokázala chodit. "Vaše Výsosti." Pozdravila a zároveň udělala pukrlé jak četla v knížce, že se to na pozdrav má. "Dnes se mám opravdu dobře, nejspíše to bude tím, že jsem nevstala z postele levou nohu. Navíc je krásný slunný den, a jak se dnes máte vy? Tolik schůzek za celý den." Upřímně ho trošku litovala s tím s kolika z dívek se musí takto seznámit, pobít s nimi chvíli a potom si udělat obrázek tedy alespoň náčrt toho jaká dívka asi je, jí osobně by se to následně hodně pletlo. "Palác je ohromně krásný a velkolepý jak soudím z toho co jsem prozatím viděla. Ani jsem nečekala jak moc moderní je tu posilovna a jak opravdu prostorná." Nebyla by to Kelly kdyby hned neobdivovala právě posilovnu, která jí uchvátila ale trochu posmutnila nad tím, že jsi nemohla zacvičit. Nad jeho třetí položenou otázkou se lehce zamyslí než spustí. "Popravdě když nad tím tak teď přemýšlím nějaký zásadní důvod proč to nemělo, samozřejmě když pomineme ty věci, že jste krasný a poznat vás takto zblízka chce naprosto každý a navíc soutěžit vás, což je možná trochu ten důvod, že mám ráda soutěže a také impulzivní věci, nové zkušenosti, nové prostředí, nové způsoby chování, objevování což právě tohle všechno obsahuje selekce." Pokusí se říci co nejsrozumitelněji co dokáže aby jí pochopil jaký pravý důvod vlastně je, že jednoduše má ráda impulzivitu a tohle bylo hodně impulzivní rozhodnutí. "Jak vás vlastně napadlo utvořit něco takovéhle jako je selekce, to muselo dát opravdu hodně práce."

Od té doby co přiletěla do paláce se stihla trochu porozhlédnout po okolí a jeho vnitřku, i když moc toho zrovna neviděla a přesto se musela zeptat jak se dostane do zahrad. Nakonec to ale zvládla, postavila se k ostatním dívkám a stejně tak jako oni jen čekala až jí princ vyzve a přijde tak na ní řada. Dnes to s účesem neměla tak úhledné jako v kočárech ale i přesto si vytvořila z vrchních vlasů drdol a ty ostatní lehce natočila a nechala rozpuštěné. Oblečené v růžově až trošku šedých šatech s hlubším výstřihem a vykrojenými zády do toho stříbrné boty na podpatku a taktéž náhrdelník, který si stihla vzít na poslední chvilku. Ještě chvíli stála a sledovala okolí než na ní přišla řada. "Vaše Výsosti." Pozdravila jej a udělala pukrlé, které sice ještě nevypadalo dokonale ale doufala, že i snaha se počítá. "Bez ranního běhu ne až tak skvěle ale vaše přitomnost mojí náladu opět zvedá výš a výš, a jak se dnes máte vy?" Věnuje mu lehčí úsměv a rukou i trošku poupraví šaty. "Zatím co jsem si tak stihla prohlédnout tak je skvělý ale to vám to říká snad naprosto každý tak nebudu jenom říkat, že je skvělý ale v některých místech je lehce přeplácaný ale což podle mě patří k paláci, mít někde i lehký kýč, který ale i tak vypadá dobře." Opravdu se jí palác líbil a komu také ne, i když někde to na ní bylo opravdu až moc, stojí si zatím že mění je někdy více. "Kdo by nechtěl využít chvíle, že se může dostat blízko k celému paláci a tak i vám?" Nadzvedne lehce tázavě obočí i když to je jenom řečnická otázka. "Skoro každá dívka po vás touží a určitě mnoho z nich doufala, že se dostanou právě do selekce tak si to můžete přebrat i tak, že jsem možná jedna z nich." Pousmála se.

Princ jí připadal milý a zdvořilý. Ne, že by si kdy o něm myslela něco špatného, ale bála se až moc velké formálnosti jejich setkání. ,,Jak jste vlastně smířený s osudem, že budete provdán za někoho, kdo vám rodokmenem nebude rovný? Přece jen byste si mohl vzít za ženu princeznu z jiného království, čímž byste zároveň získal království zdroje a spojence." Nic smysluplnějšího nevymyslela. Chápala, že nechce vést celou konverzaci, ale ona tak nerada mluvila s cizími lidmi. Sice při tom byla vždy zdvořilá, ale rozhovor se snažila vždy co nejrychleji ukončit. Zde bude muset udělat výjimku, aspoň dokud nebude vyhozena. Což zas tak dlouho trvat nebude. Nedivila by se, kdyby byla první vyhozená.

Užívá si času, který má možnost strávit s princem. Sama by nevěřila, že se s ním dokáže takto uvolněně bavit, ale líbí se jí to. Je hezké, že máte rád zvířata. Věděl ste, že se říká "kdo má rád zvířata, má rád i lidi"? Tuto větu původně vůbec nechtěla vyslovit nahlas, ale nakonec to přeci jen udělá, protože si princ zaslouží vědět, co si myslí. Samozřejmě tu větu myslela jenom v dobrém, protože ona sama má zvířata velmi v oblibě a někdy si s nimi rozumí i více, než s některými lidmi. Jednou jsem zkoušela sledovat hvězdy z okna svého pokoje a jenom právě proto, že jít ven někdy pozdě večer by nebyl nejlepší nápad, rozhodla jsem se navštívit hvězdárnu. Ale musím uznat, že to bylo opravdu skvělé rozhodnutí. Poví mu o své první návštěvě hvězdárny. Tématem se postupně dostanou až k princově štěstí. Tak to doufám, že si vyberete správně. Podotkne a sleduje, jak pro ní utrhne květinu, kterou jí následne dá za ucho. Děkuji. Daruje mu za ni upřímně šťastný výraz. Bohužel je na čase jejich schůzku ukončit, ale nehodlá být z toho smutná, protože věří, že se určitě budou mít ještě šanci setkat. Děkuji, Vám také hezký zbytek dne. Rozloučí se s princem a dá tak šanci ostatním dívkám se s ním setkat.

Nechá si pomoc do altánku a následně se posadí na odsunutou židli. "Děkuji za nabídku, možná jenom obyčejnou vodu." Pousměje se a potom už odpovídá na první otázku a následně i na druhou, když zaregistruje jeho výraz, dojde jí, že to mohlo také znít, že jsi šla zacvičit nebo že porušila pravidla. "Byla jsem se v posilovně jenom podívat, jsou to prostory ve kterém jsem trávila většinu svého života, cítím se v nich pohodlněji, když je někde nové prostředí a více lidí." Snaží se vysvětlit jak to myslela, že nebyla cvičit, že se byla opravdu jenom podívat, nechtěla aby si hned myslel, že nedbá pravidla a že si dělá co chce, jelikož pravidla kdekoliv dodržovala. "Zaujalo mě prostředí, nové zkušenosti, objevování a ani ne až tak váš vzhled ale spíše jaký jste takto v reálu, v soukromí a ne vaše veřejné vystupování. Také trochu ta soutěživost mezi dívkami a to, že se si tu můžu udělat kamarádky." Odvětí zcela upřímně i když osobně si už myslí, že si princ myslí naprosto něco jiného. Občas její impulzivní i vyjadřování trochu dopadalo. "Jaké je vaše oblíbené jídlo?" Zeptala se a snažila se trošku vylepšit situaci.