STŘEŠNÍ TERASA

Dnes má první rande a co se vrátil ze St George tak na tom intenzivně začal pracovat. Nevěděl jak dlouho mu budou trvat přípravy tak se hned do toho pustil. Nechal odstanit stolek uprostřed a kolem dokola natahl prostěradla i nad hlavu, takže to vypadalo jako stan, ale zároveň stěny z prostěradel tvořili dokonalé plátno na promítání. Oblečen byl do černého trička a černých kalhot, snažil se působit co nejméně jako princ a spíše jako obyčejný kluk. Na zem dal deku a všude polštáře, aby to bylo pohodlné. Nastavit zde projektory. A také sledoval co lady nejvíce chutná během večeře a dezertů aby to mohl nechat připravit. Samozřejmě se na té přípravě podílel, když došla tak se na ni otočil a lehce pootevřel pusu. Páni Charlotte, vypadáš krásně. Skoro se hambil za to, že si nedal víc práce se sebou, ale nakonec to nechal být. Přejde trochu blíže k ní s jednou krsnou orchidejí, jinou než jí předtím dával. Mám se dobře a co ty? A tykej mi prosím. Požádá ji a poté ji chytne za ruku a vede ji na deku. Připravena? Poví tajemně. Nechá ji se usadit a poté zapne projektory, které začnou promítat polární záři po celém obvodu střechy. Posadí se na deku a následně se na ni pyšně usměje.

Nakoenc když si prohlédne její šaty si řekne že se podvědomě sladili a to se mu líbí, je to sice náhoda, ale fajn náhoda. To vskutku rád slyším, nerad bych kdybys byla dnes nešťastná. Odvede ji k dece, kde ji nechá se posadit a poté začne připravovat další věci jako že pustí polární záři. Když řekne že je připravena, tak ji pustí. Má toho připraveného víc, ale prostě z té schůzky chce udělat schůzku na kterou jen tak nezapomene a to i kdyby si ji nakonec nevybral. A přitom stačí jenom projektor a jak to vypadá hned kouzelně. Ale pokud do toho má jít jde do toho naplno. Posadí se naproti ní na polštár který byl trochu naducanější a poté se otočí k lady. Nedokáže popsat co zrovna v tu chvíli cítil, ale sledodvat její změnu obličeje, co viděla polární záři, to byl jeden z těch momentů kdy slov nepotřeboval. Vím, že t není jako skutečná polární záře, ale snad to postačí. Lehce se pousměje a poté se podívá kolem sebe Mám tu pár věcí, které máš ráda. Řekne hned a ukáže na talíře kolem nich. Poté se k ní natáhne. Co si dáš k pití? Mám tu džus, vodu a víno? Poukáže na všechny tři flašky, každá jiná, ale plná. Jaké je to v Bonitě? Vím, že když jsme se viděli úplně poprvé nebylo to zrovna nejlepší setkání, ale chci abys věděla že ať se stane cokoli, jsem tu pro tebe dobře? Podívá se na ni. Ano už si vzpomněl odkud zná Charlotte.

Když zjistil, že záře trochu pálí či, trochu ztlumil jas na projektorech dálkovým ovládáním. Na co se zvedat. Nakonec se jí zeptá co si dá a tak jí nalije vodu a sobě nalije pomerančový džus. Podává ji skleničku a sám se poé zasměje. Snaží se nějak navázat rozhovor, přece jenom rande ještě neměl tak má premiéru, ale neví o čem se na takovém rande baví. Raši by tvořil celý program pro radu než vymýšlet konverzaci, ale snaží se to zaaskovat a začne nějakým tématem co si připravil, aby to trochu rozběhl. Snad mu to dá nápady o čem se bavit dále. Vážně? Řekněte něco španělsky. Požádá ji nadšeně jako malé dítě. Ale poté ji naznačí že si pamatuje jejich první setkání a to není zrovna nejšťastnější téma. No tys tu pro mě byla včera tak ti to chci oplatit. Poví ji a natáhne se pro její ruku. Je jen na ní jestli ji vloží dé te jeho tlapy. Nad její otázkou pouze přikývne. Ano, věděl jsem že tě znám hned jak jsem tě uviděl na náměstí. Ale hned jsem si nevzpomněl. Chvíli mi trvalo, než jsem si vzpomněl že jsem tě jednou už měl v obětí po tom... však víš.. Poví ale nechce to moc rozvádět, protože to vytvořilo pochmurnou náladu. Lehneme si? Navrhne a už si lehne aby se mohl podívat na horní plachtu, kde se polární záře měnila v noční oblohu.

Když zmíní, že umí španělsky, tak chce od ní něco slyšet. Nad její otázkou jenom pokrčí rameny. Cokoli. Zasměje se a poté poslouchá její slova. Řekl bych, že jsi mi řekla jak se jmenuješ ale to za tím ... ? Nemám tušení. Zasměje se a pokrčí rameny. On se trochu učil finsky aby se domluvil se svým švagrem a také trochu italsky a francouzsky.
Nakonec jí vyjádří poděkování a natáhne k ní ruku. Když mu do ruky vloží jeho ruku tak ji lehce stiskne a pousměje se nad tím. Když si lehne, natáhne ruku, aby si popřípadně Charlotte mohla lehnout na něj kdyby chtěla. Přece jenom se tu snaží vytvořit něco romanického. Dívá se na souhvězdí které nerozezná, ale animace zapříčiňuje že se obloha vlní, a navíc to vypadá, že stačí natáhnout ruku a má ji v dlani. No já moc souhvězdí nerozeznám tak si vymýšlím své vlastní. Natáhne ruku když uvidí něco zajímavého. Tohle je souhvězdí šipky a souhvězdí woodoo panenka. Oznámí ji s úsměvem.

Potěší jej, když uhodne první část, ale pak mávne rukou. Nakonec to nebylo tak těžké, řekla jsi tam Charlotte. Mávne nad tím rukou, vcelku začal uvažovat, že by se mohl začít učit nový jazyk. Umímm franzouzsky, finsky a italsky. Vyjmenuje, nepočítá s tím, že musí říct i anglicky. Ostatně angličtina mu ve většině případech stačí. Když se k němu přivine, začn ji jemně hladit záda a dělat ji tam kroužky, snad automaticky. Je to dar. Pokrčí rameny a poté jí ukáže nově vymyšlená souhvězdí. Je rád, že ji rozesmál, vždyť to zní tak hezky. Sleduje hvězdnou oblohu, když se to promění a plátna zčernají a polární záře je přímo nad nimi. To mu dává možnost otočit se přímo na ni. Nebudu ji psát do učebnic. Bude to naše tajemství. Mrkne na ni spiklenecky. ale zároveň b jej zajímalo, komu by povídala, že princ má tajemství že viděl panenku woodoo mezi hvězdami. Věřím, že je zde něco nad naše chápání, které řídí naše životy. Přizná a vlasy ji dá za ucho. A ty? Jaké by bylo probouzet se vedle ní? Napadne jej kdž takto leží. A ty? Zeptá se jí dál. Ruku pomalu stáhl k sobě, přičež druhou stále nechává stále nataženou. Věříš na kouzla?

Jenom přiývne nad tím, že do příště vymyslí nějakou záludnější větu. On se do příště něco nabifluje, aby jí ukázal. Trochu se nad tou myšlenkou pousměje. Nakonec jej i ona požádá aby něco řekl francouzsky. Tu as de beaux yeux. Poví s úsměvem, ta věta pro něj byla důležitá a řekl ji tak jako by to mířené jenom pro ni. Ale nesmíš o tom nikomu říct. Zapřísáhne ji, když se dohodnou, že woodoo souhvězdí panenka bude jejich tajemství. Tak to tě musím udělat věřícím. Zasměje se a poté se začne zvedat, samozřejmě pomůže i ji na nohy a naznačí ať zůstane na místě. Přepne projektor na hvězdy a poté jde k plátnu. Natáhne ruku vzhůru k jedné hvězdě a z úhlu Charlotte to vypadá jako by bral hvězdu do rukou. Když ruku stahuje, ta hvězda zmizí a poté se vrátí zpět k Charlottě a před ní otevře ruku v které má třpytku velikosti fazole a podává ji Charlotte. Chceš říct, že tohle nebylo kouzlo? Pousměje se na ni a zvedne pomalu zrak k jejím očím.

Když jí poví větu francouzsky, trochu se usměje, samozřejmě čeká že se zeptá co to znamená. Máš krásné oči. Zašeptá k ní, ale i šeptem ta jeho věta jasně ukazuje že to myslí vážně. Velmi jej potěší, když si jejich malé tajemství nechá pro sebe. Nakonec se rozohdne ji přimět věřit v kouzla a udělá mylý trik co se naučil když byl malý kluk, když chtěl potěšit maminku a chtěl ji donést nebe. Nyní to vyzkouší na Charlotte a povede se mu to. Takže nyní věříš v kouzla? Zasměje se a třpytku ji věnuje. Nad její otázkou se ani nemusí zamýšlet. Byl bych šéfkuchařem, chtěl bych vlastní restauraci nebo cukrárnu, jsem spíš na dezerty. Pokrčí rameny. Co vlastně je tvoje povolání? Zeptá se jí těšně předtím než dovnitř vběhne jeho komorník, že jej někde potřebují a je to otázka života a smrti. Provinile se otočí na Charlotte a pohladí ji po tváři. Budu muset jít, chceš alespň doprovodit do pokoje nebo zůstaneš? Zeptá se jí.

Dívky přijížděly postupně ve třech dnech a on to pokaždé hezky zpovzdálí sledoval. Zatím se ještě s žádnou z nich nesetkal, ale nemůže říct, že by neměl nutkání už se za nimi jít podívat. Jenže rozhodl se ze sebe udělat alespoň pro chvíli pana tajemného a právě to byl i důvod, proč pověřil své lidi, aby za něj dívky v provinciích vylosovali. Zná tedy každou lady zatím jen z fotografií na přihlášku a mimo to i z fotek fotografů, kteří je vyfotili při odletech, protože těchto fotek jsou plné magazíny. Navíc chce ještě chvíli strávit sám. Nikdy nebyl ve společnosti tolika dívek najednou a má trochu obavy, aby mu z toho nevybuchla hlava, ale doufá, že se dívky budou chovat spořádaně a bude s nimi svůj čas trávit rád, ale musí se nechat, že je z toho přeci jenom pořád trochu nervózní a neví, co od toho očekávat. Zakotvil proto dnes večer tady na terase. Sedí pohodlně na jednom z gaučů, opřený a kotník jedné nohy opřený o koleno druhé a v rukou drží sklenici s bourbonem a ledem. Nikdy netíhl příliš k alkoholu, ale tohle mu přijde jako taková poslední příležitost, kdy si sklenku dát, protože když bude čas trávit s dívkami, nikdo ho s alkoholem neuvidí, o tom je přesvědčený. Takhle tam pokojně sedí a oči má upřeny do plápolajícího elektrického ohně, který je uprostřed terasy.

Je zabraný do svých myšlenek, vždycky nad vším strašně přemýšlí a rád si věci promýšlí do detailu, ale tady má dojem, že to asi úplně nepůjde. Pomalu by si ani nevšiml, že se na terase ocitl někdo jiný, dokud se osoba neposadí naproti němu. Pozvedne k němu oči a na tváři se mu objeví lehký úsměv, rád tě vidím, Portere, pokývne hlavou a pohled mu trochu sjede k láhvi whisky, se kterou se tam posadil. A taky zase dlouho neuvidíš, uculí se na něj, možná se ale při tom zatváří přeci jenom trošku rozmrzele, ale nikdy nebyl na alkoholu nějak závislý, takže ho to zase netrápí, že teď nějaký čas nebude pít. Také mu připije na zdraví a pozvedne při tom sklenku, jako by si s ním chtěl takhle na dálku přiťuknout. Při jeho otázce se napřímí, dá nohu hezky dolů a lokty se opře o svá kolena, zatímco v rukou stále pevně drží tu sklenku. No já bych tě chtěl vidět na mém místě, prostě si to neodpustí, aby si ho trochu nedobral, ale samozřejmě to myslí pouze z legrace. Samozřejmě, že se jich nebojím, zakroutí záporně hlavou, neuvědomuje si ještě pořádně, co partička holek asi tak dokáže, v koutcích mu ale trochu zacuká úsměv, načež trochu hrdě napřímí hruď. Kdyby mu tohle řekl někdo jiný, aby by mu na to dost ostře odsekl, ale tím, že je to Porter, tak nemá důvod se cítit nějak popuzeně, tím, jak spolu vyrůstali, tak ho vždycky bral skoro jako staršího bráchu. Z žen neměl nikdy strach, ví, jak se k nim chovat, přeci jenom, v tomto má výchovu svého otce, který je dle jeho míněný opravdový gentleman. Jenom si říkám, že tu bude docela nevídané rušno a taky si nejsem jistý, jak z nich mám vybrat jenom tu jednu pravou, poví zamyšleně. Ani se tak nebojí těch holek, ale toho, že si bude muset nějakou z nich vybrat jako ženu a nebude se moci rozhodovat jenom pro sebe, ale bude muset myslet i na svoji zemi a to ho asi děsí nejvíce, protože se bojí, že bude sobec a vybere si dívku, která bude dobrá pro něj. Zároveň si ale moc přeje, aby našel někoho, jako je jeho maminka. Pohodí trochu hlavou a znovu se podívá na Portera. A kde ty se tady vlastně bereš?, zeptá se ho, co ho sem nahoru přivedlo. Upřímně ho to zajímá. Myslel si sice, že tu bude chvíli sám, ale když už je tady s ním, tak nechce, aby řeč úplně stála.

Jen co se doslechne, že na všechny společenské akce, bude muset i Porter, tak je na něm vidět, jak zadržuje smích. Kdyby byl o pár let mladší, začal by se mu asi posmívat a ukázováčky přejíždět po sobě, jako to malé děti při posmívání dělají. Jenže oni jsou přeci jenom už dospělí, takže se takového chování vyvaruje. Zároveň se trochu i musí pobaveně ušklíbnout nad tím flirtováním a sváděním. Nad čím Porter nepřemýšlí. On se tu strachuje z toho, aby zvolil pro zemi dobrou královnu a on tohle. Ale na druhou stranu je za to strašně vděčný, protože ho jeho slova udržují při zdravém rozumu. Jenže všechno má bohužel svoje negativní stránky, ale na ty on teď myslet nechce a díky Porterovi se mu to daří. Banda ječících holek, které se o mě budou přetahovat jako o hadrového panáčka, jo, ta představa mě docela děsí, pronese s trochou nadsázky, ale nemyslí to úplně vážně. Není ten typ, který by sebou nechal někým vláčet nebo manipulovat, umí si sjednat pořádek, tak jak se od něj očekává. Při zmínce o hlasu jeho srdce se musí napít ze sklenky, načež se podívá na Portera, víš ty co? Budu pro tebe mít neodmítnutelnou nabídku, dramaticky se na něj podívá, jednou bych tě chtěl jako svého rádce, protože tyhle rady jen tak někdo nedává, uculí se na něj. Slyší to ze všech stran a to ho na tom strašně štve, protože mu to tvrdí všichni a soudě podle Porterovy změny hlasu, je to jasná narážka na tyhle lidi. Na tu whisky přikývne. Naprosto ten jeho důvod chápe. Hmm... a možná by se ti hodil i post věštkyně, zasměje se, když položí tu poslední, trochu takovou svým způsobem řečnickou otázku, protože na to určitě zná odpověď i sám. Ale tak jsem rád, že když by teď jeden přišel, tak v tom už nebudu sám, významně se podívá na tu láhev v Porterově ruce. Nevíš, jestli už dorazili i hosté ze zahraničí, nebo ještě ne? zeptá se ho. On sám zatím neměl možnost to zjistit a třeba je Porter od Larissy v tomto o něco lépe informovaný. Má trochu povědomí, kdo by asi měl přijet, ale vůbec netuší kdy.

Ohledně toho, že by se mu mohlo líbit být středem pozornosti těch dívek, které dorazily, se jenom lišácky usměje. Rozhodně nemůže popřít, že na to alespoň jednou za celou tu dobu nepomyslel. Dívá se chvilku na svoji sklenku v ruce, která v sobě má pořád ještě nějaký obsah. Až když se Porter zmíní o tom, že by to měl nechat nějak plynout, tak k němu zvedne pohled. Máš pravdu, ono to nějak dopadne, přitaká. Je strašně rád, že má někoho, jako je Porter ve svém životě. S rodiči si sice dobře rozumí, oba jsou na něj hodní, ale kolikrát by si s nimi prostě nemohl popovídat tak, jak s ním. Sice se občas kočkují a rýpají do sebe, ale ačkoli to neumí říct nahlas, tak by pro tohohle kluka udělal první poslední. Nad tou Porterovou reakcí ohledně věštkyně se zasměje a přesvědčeně na to zakývá hlavou a ukáže mu palec nahoru. Jakmile se však Porter zmíní o tom, že by to odnesl stejně jen on, kdyby je tu někdo načapal a přidá k tomu i jednu dětskou vzpomínku, tak si trochu povzdechne. Tohle mu taky nemůže upřít. Fakt by se Porter na ten post věštkyně hodil. Jenže ho štve, že prostě by to opravdu takhle bylo. Když byli malí, tak mohl všem marně vysvětlovat, že si za to mohl sám a nebo, že to nic není, stejně to vždy bylo na Portera, což u přijde nespravedlivé. Strašně rád by mu na tu jeho otázku nějak odpověděl, ale neví jak, protože to Porter celkem vystihl. Sklopí pohled ke své sklence a když mluví o zahraničních hostech, tak zakýve hlavou, to nevadí, jsem rád, že alespoň princezna Da-Hee je tady, díky. Pohled mu tak nějak automaticky sjede k hodinkám na ruce. Povšimne si, kolik už je hodin a rychle do sebe obrátí zbytek bourbonu ze sklenky, načež se postaví a jde ji vrátit na bar, odkud si ji vzal. Cestou zpět to vezme kolem Portera, na chvíli se u něj zastaví a položí mu ruku na rameno. Jsem rád, žes sem přišel, pousměje se na něj. Opravdu si takhle potřeboval s někým popovídat a tak je rád, že dnes večer se tady ukázal. Ale už tě tady budu muset s tou sklenicí whiskey nechat samotného, uculí se na něj. Rosie chce přečíst pohádku, přidá vysvětlení, trochu totiž žárlí, že se jí nebudu moci zase tolik věnovat, když tady teď budou dívky, nechápavě nad tím zakroutí hlavou a protočí očima. Sice už by teď měla jeho malá sestřička spát, ale slíbila mu, že na něj počká, tak třeba jo. Rozloučí se s Porterem a pomalu schází z terasy dolů a vydává se směrem k pokoji své malé sestřičky.