LETIŠTĚ

Většinu dne trávila tak, že cestovala mezi svou matkou, otcem a trenérkou gymnastiky, která z jejího rozhodnutí jít do selekce nebyla zrovna nadšená. Chtěla aby se přidala do jejího soukromého týmu na olympijádu, která se má konat za dva týdny. Kelly ale byla toho názoru, že si potřebuje od takovýhle soutěží trochu odpočinou a že příležitost jako je být v paláci ať už jenom na pár dní je pro ní mnohem cenná a může se tak lépe socializovat a zjistit jak to tam právě chodí. Jediné co jsi vzala takto do ruky byla flaška vody, která jí nesmí nikdy chybět a její knížku s propiskou do které si hodlala po celou selekci něco zapisovat, už tam nebude mít věci pouze z gymnastiky. Netrvalo to tak dlouho a dostala se až na hlavní letiště ze kterého má dnes odlétat. Vystoupila a vzala si své věci, málem na sedadle zapomněla papíry, které dostala od funkcionáře. Oblečená v tmavě modrém kostýmku s menším podpatky, jelikož ještě stále nebyla zvyklá na nich chodit, věděla ale že se to bude muset rychle naučit. Pomalejším krokem došla až k funkcionářce soudila tak a doufala, že se nespletla. "Dobrý podvečer, jsem Kelly Johnson." Oslovila ženu a lehce se na ní pousmála, na její tváři ale bylo dost jasno znát, že je nervozní. "Předpokládám, že papíry mám před vám." Pozvedne trochu ruku s červenými deskami ve kterých jsou všechny potřebné papíry. Trochu se porozhlédne po okolí, že je tu jako první a uvědomí si, že letadlo, kterým poletí je větší než kterým kdy letěla.

Sedí v luxusním černém autě a je na cestě na letiště, odkud se má odlétat do paláce. Na sobě má černé džíny a světle modrou košili. Původně zamýšlela, že si vezme šaty, ale při představě této dlouhé cesty změnila názor. Když se konečně dostaví na letiště, vezme si všechny potřebné papíry a vystoupí z auta, které ji řidič otevře. "Děkuji." Daruje mu úsměv, rozhlédne se po letišti zamíří za dámou v tmavě modrých šatech. Ať je to ona. V duchu doufá, že jde zprávně. Dobrý den, jmenuji se Charlotte Morgan a tady vám nesu potřebné papíry. Představí se a podá jí do ruky desky. Doufám, že je zde vše co potřebujete. Pokusí se na ní pousmát, aby udělala aspoň trochu dobrý první dojem a poté odejde stranou blíže k letadlu, kterým poletí.

Už den předtím měla přichystané všechny věci, zbalený skoro celý šatník a ve střední kabelce měla danou flašku perlivé vody, ovoce v krabičce, kdyby náhodou dostal chuť na jahody či kiwi, knížku od Shakespeara spíše pro okouzlení ostaních i když potají jí vždy čte, stále a stále dokola a pár časopisů o modě, které si ještě nestihla přečíst a samozřejmě všechny potřebné papáry. Ještě před tím než nasedla do letadla se pokusila rozloučit se svou rodinou se kterou neměla zrovna skvělé vztahy. Otec jí neřekl skoro ani ahoj, matka alespoň ahoj a měj se hezky dokázala říci a její mladší sestra jí zase nechtěla pusit a musela jí neslibovat hory doly co jí přiveze či pošle. Nakonec nastoupila do krásného černého auta podobným jezdila právě s princeznou Francie. Oblečená v bilých šatech s dost podivným ale přesto zajímavým střihem. Jako vždy natočené vlasy a lehký make-up. Viděla, že už je pár dívek před ní, kterým věnovala menší úsměv. Nakonec došla až k funkcionářce. "Krasnný den přeji, jmenuji se Stela Linhart." Nejdříve se představí a prohlédne si funkcionářku před ní, mile se na ní usměje a pohled jí na chvilku zůstane na jejím bříšku. Nakonec vyndá papíry z tašky a podá jí je. "Mělo by to být vše." Počká až si je vezme, ještě jí věnuje menší úsměv a nakonec i mrknutí směrem k jejímu břichu s tímhle tím od ní poodejde dál, blíže k letadlu.

*Pomaly dobalila nejaké veci,ktoré sú jej srdcu blízke. Má na sebe oblečené jednoduché šaty, v ktorých vzápätí nastupuje do auta. Vyobjíma rodičov a brata a zatvorí dvere.* /Tak teda, hor sa za dobrodružstvom./ *Pousmeje sa a pohodlne sa usadí, keďže to bude zjavne dlhšia cesta. Z kabelky si zatiaľ vyberie papiere, ktoré majú odovzdať. * /Snáď su všetky. Bol by to riadny fail, asi  by si to pamätali už navždy./ *Po nie tak dlhej chvíli dorazí na letisko. Ladne vystúpi z auta, poďakuje za otvorenie dverí a s jemným úsmevom na perách sa vyberie ku hlavnej funkcionárke.* Dobrý večer, som Amy Lee Clarke. Páči sa, potrebné papiere.  *Stále s jemným úsmevom jej predá papiere.*

Vedle sebe má postavený menší skládací stolek, ve kterém je menší krabička. A pod ní větší krabice. Jakmile se objeví první dvě auta, nahodí úsměv a odrhne i vlasy z čela, počká až k ní dívky dojdou a na každou se usměje. Krásný den dámy, jmenuji se Larissa Hernandéz, mluvili jsme spolu po telefonu. V paláci budu jako váš průvodce, pokud si něčím nebude jistí, přijděte za mnou. Požádá je a poté si k sobě přizve první dívku, ze seznamu si odkškrtne její jméno a poté její papíry dá do příslušné složky. Jenom moment. Z menší krabičky vytáhne jmenovku se zlatým podkladem a černým písmem. Je na nich vždy napsané jméno účastnice. Podává jí tu její. Neztratit, nos ji prosím kdykoli opustíš svůj pokoj v paláci a tady. Otočí se za sebe a z větší krabice vytáhne knížku. Tohle je kniha pro účastnice selekce, základy se můžeš naučit i sama. Poví ji a poté ji propustí do letadla. Poté si vždy zavolá další dívku, všechno ji zopakuje a pošle do letadla s knihou a jmenovkou.

*Vypočuje si to, čo jej vraví funkcionárka a prikývne.* Ďakujeme. *Keď si ju k sebe zavolá podá jej potrebné papiere. Pozrie sa na menšiu krabičku, ktorú funkcionárka otvára.* /Zaujímavé. Menšia krabička, väčšia krabička. Jedlo?/ *Zamyslí sa, no hneď tú myšlienku zahodí, keďže je hlúpa. Keď vytiahne menovku vezme si ju a prikývne.* Ďakujem, samozrejme budem sa snažiť ju nestratiť. /Zodpovednosť...uff a ešte to len začína./ *Prevezme si aj knihu a vzdiali sa. Všimne si zaujímavé dievča, ktoré sa predstavilo ako STELA LINHART.* Ahoj. *Pousmeje sa na dievča.*

*Už od rána lítá po baráku jako splašená. Vše raději stokrát zkontroluje, než aby snad musela z paláce posílat sluhu pro něco zpátky domů. *I když pochybuju, že mi bude něco chybět. Bude to náročné, zvyknout si na takový přepych. *Ne že by jí doma snad něco chybělo...
Za celý den toho musela stihnout. Rozloučit se s rodinou, ačkoli věřila, že se za pár týdnů uvidí znovu v útulném domově. Od losování nemyslela na nic jiného než na to, jak prince musela urazit. Nemyslela to ovšem zle, jen někdy, když už se rozhodne mluvit, dřív mluví než přemýšlí. Nestává se to často, ale když se to stane, tak je to nepříjemné jak pro ni, tak pro okolí.
Nebere si toho sebou moc, jen příruční zavazadlo, kde má knihu, blok a tužku, elektroniku a pár fotek. Když na domovní zvonek někdo zazvoní, zhluboka se nadechne a jde otevřít. Za dveřmi uvidí stát chlapíka v černém smokingu.*Chudák, musí mu být nehorázné horko...* Sama na sobě má letní šaty v bílé barvě a balerínky s téměř totožnou bílou. * Pojďte dál, dal by jste si kafe nebo čaj? * Ptá se chlapíka, jež ji má odvést na letiště. Ten ovšem s lehkým úsměvem odmítá a  shání se po jejím zavazadle. Nervózně mu jej předá a jde se naposledy rozloučit s rodinou. Mamka pláče, taťka má na tváři úsměv a jejím sourozencům z očí sálá radost. Z toho že odjíždí? Kdepak, jsou rádi, že dostala takovou šanci. Budete mi chybět * říká a všechny obejme.* Mějte se tu hezky, za chvíli se zase uvidíme. * Povzbudivě se na ně usměje. Všichni se s ní na prahu dveří rozloučí a ona pak nastupuje do černé limuzíny.
Na letiště se dostane až jako několikátá v pořadí. Kolem funkcionářky se začaly seskupovat ostatní slečny, jež se měly účastnit selekce spolu s ní. * Dobrý den, jmenuji se Emma Dean * usmívá se a natahuje k ženě desky s potřebnými papíry, jež měla právě jí předat, podle toho, kolik jich již držela v ruce. Pak se odebírá do letadla, kde podle všeho jsou již čtyři účastnice.* Snad se mi tu podaří najít přátele. * Nasadí úsměv a s přívětivým "Ahoj" vstupuje do sedačkového prostoru letadla. Posadí se k okýnku a pouští se do pozorování účastnic.* Málem bych se zapomněla představit. Jmenuji se Emma Dean, jsem ze Summer.

Vezme si od funkcionářky cedulku se svým jménem, kterou si ihned připne na košlili a v duchu se zasměje její poznámce, aby ji neztratila Tomu říkám výzva. Jestli ji neztratím já, tak se nejspíše záhadně ztratí sama. A následně si od ní vezme i knihu u které si prohlídne obal a má v plánu si ji přečíst hned jak bude mít volnou chvíli. Aspoň se nebudu nudit a nějak užitečně zabiju čas. Poté zamíří pomalu do letadla a nenápadně pokukuje po ostatních účastnicích, mezitím co přemýšlí, zda si tu v blízké době zvládne najít nějakou kamarádku, s kterou by si rozuměla. Dojde do letadla, kde si sedne k okénku a čeká, zda si k ní někdo přisedne.

Ještě ráno kontrolovala všechny potřebné papíry protože vyplňovala večer v práci a jak zjistila dokonce tam i jeden papír nechala. Proto ještě rychle musela do práce pro svůj papír, který naštěstí našla ihned. Měla takový cestovatelský den protože nebydlí zrovna blízko. Hned co přijela domu stihla jenom doplnit papír a hned nasedala do auta se svým menším batůžkem kde doufala, že tam už nic nezapomněla dát. Cestou na letiště se celou  dívala ven z okna s přemýšlela tak něják nad vším možným až jí nakonec i řidič musel upozornit, že už je na místě. Jak vystupovala z auta trochu zakopla ale zaobalila to tak, že přesně tohle chtěla udělat. Jak se na ní dostala řada přešla k funkcionářce s milým úsměvem. "Dobrý den, Elizabeth Sampson." Představí se a potom už jí podává všechny potřebné papíry. Vezme si od ní jmenovku se svým jménem a připne si jí skoro automaticky na sako aby jí potom někde nezastrčila a neztratila. Převezme si od ní knížku pro účastnice a potom jenom s poděkováním a lehkým kývnutím hlavy se vydá až do letadla. Posadí se na místo vedle Emmy, která se zrovna představovala ostatním dívkám. "Ahoj." Pozdraví a prohlédne si každou dívku. "Jmenuju se Elizabeth, ale můžete mi říkat Elí." Snaží se začít dobře, s milou tváří a aspoň tak si najít nějaké společnice ať se tu necítí tak sama.

Po předaní papíru si lehce oddechne, že to opravdu předla správné osobě i když logicky když tu nikdo jiný ani nestál. Převezme si jmenovku, kterou si ihned musí prohlédnout a následně si jí i připne na tričko. Převezme si i knížku, kterou si plánuje i později v pokoji hned přečíst aby jí něco neuniklo přeci jenom toho opravdu moc neví, spíše skoro nic. Nikdy tomu moc pozornost nedávala. "Děkuji" Poděkuje ještě a potom se odebere do letadla. Usadí se na první místo, které jí padne do oka, samozřejmě k okénku protože se ráda dívá jak je vše potom tak malinkaté a jak se následně potom všechno přibližuje. Počká až dojdou i dívky, které byly po ní a mezitím se ještě napije z flašky vody. Nakonec si všimne dívky, která má na cedulce jméno Charlotte. Zvedne se tak ze svého místa a je ochotná ten svůj výhled vyměnit za to aby si tu udělala nějakou kamarádku. "Ahoj, doufám, že nebude vadit když si přisednu." Promluví na ní a opatrně si vedle ní sedne. "Když tak jsem Kelly." Představí se a zároveň poukáže na svojí jmenovku na které je její jméno také napsané. Knihu, kterou dostala si položí prozatím na klín.

Nedokázala si rozhodnout co si na sebe obleče, i když to byl pouze jenom let přeci jenom by následně mohla potkat prince někde v paláci a nechtěla vypadat ani trochu blbě. Spíše naprosto elegatně a udělat tak i první dojem naprosto na všechny. Namalovala se tak jako každý den a tochu více si zvíraznila oči, vlasy si natočila a následně rozčesala aby vlny nebyly až tak moc výrazné ale spíše naprosto přirozené. Než se rozhodla, které šaty si obleče už na ní potřetí troubilo auto ale tím se nezabývala ani na vteřinku, počká. Nakonec si oblékla upnuté červené šaty lehce pod kolena. Se stříbrnou kabelkou v ruce vyšla a konečně nastoupila do auta. Na krásky se přeci čeká, navíc když je to někdo jako ona. Asi s patnácti minutovým zpožděním přijede, nedokázala si ani odpustit pár nadávek na řidiče, že řídil až moc rychle a jak si to představuje. Dojde k funkcionářce a s hraným milým úsměvem spustí. "Dobrý večer, omlouvám se za spoždění ale nejspíše panu řidiči nikdo nevysvětlil kolik se jede na dálnici." Mávne nad tím rukou a vyndá papíry. "Jsem Aurora, Aurora Lane." Řekne tak významě jakoby jí měla funkcionářka znát, podá jí papíry a vezme si od ní jak jmenovku, kterou si zastrčí jenom do kabelky a následně i knížku s nějkou tou poznámkou, že neví kam jí jako teď dá a že jí vlastně nepotřebuje. Nastoupí do letadla a všechny dívky sjede pohledem než se nakonec posadí na volné místo.

Střídá výhled z okénka s pohledem na ostatní přicházející účastnice a zároveň si i prohlíží obal knížky, kterou má položenou na klíně. Je opravdu zvědavá, co obsahuje, ale otevřít ji chce až v klidu ve svém pokoji. Po chvilce k ní přijde mile vypadající dívka. Ahoj, jasně posaď se. Usměje se na ní a prohlédne si její jmenovku. Ráda tě poznávám, já jsem Charlotte, ale můžeš mi říkat jakkoli se ti jen zlíbí. Představí se a podá jí ze zvyku ruku. Jak se těšíš do paláce? Jsi nervózní? Začne se jí zvědavě vyptávat, aby zjistila jak na tom je a také proto, aby nedala šanci tichu které by mezi nimi mohlo náhodou nastat. Zároveň zárověň také doufá, že nezní třeba až moc vlezle, nebo jí svými otázkami neotravuje.

*S úsměvem se podívá na dívku, jež se představila jako Elí. Sluší jí to* Jak se těšíš do paláce? Jak se těšíte vy všechny? *Snaží se navázat konverzaci, aby v letadle nebylo takové ticho. Po položení otázky si připne jmenovku na šaty knížku s návodem do selekce odloží na stolek. Ráda by působila uvolněně, jenže se jí to nedaří. Je jako na jehlách.* Viděla jsem všechna losování, obdivuji prince, že mu ani po třicátépáté nedošly nápady, jak vytáhnout obálku. Mě by asi hráblo z tolika lidí na jednom místě* Nervózně se zasmála. A co si jako myslíš, že Tě teď čeká? Rozluč se se soukromým!

Trochu zvědavě se ještě ohlédne s jakými dívky dnes letí a zároveň zkoumá kolik z nich si pamatuje z časopisu, který četla snad pětkrát. Stále ještě nějaké dívky nastupovali a nemohla si nevšimnout blondýnky, která jí zrovna do oka vůbec nepadla. Připomínala jí Megan, její bývalou kamarádku, členku bývalého týmu, mrcha, která chce vše pro sebe a dokáže ostatní potopit jenom aby toho dosáhla. Odvrátila pohled protože nechtěla začínat nějaký problém, který tušila, že přijde jestli se na ní ještě chvilku bude dívat. Přijme její ruku, lehce s ní potřepe a následně pustí."Dobře, nějakou přezdívku ti vymyslím."Zažertuje a usměje se aby to také pochopila. Rukou si poupraví své tmavě hnědé vlasy a natočí se směrem k dívce. "Upřímně, strašně nervozní. Vlastně vůbec nevím jak to  takovým světe funguje ale doufám, že díky té knížce toho dost zjistím." Zvedne trochu knížku ze svého klína a následně jí položí zpátky."Těším se, nejenom na to, že poznám prince ale také na okolí a na to, že zažiji také něco nového, co ty?" Optá se na zpátek se zájmem. "Z jaké provincie jsi?"Nadzvedne lehce obočí a snaží se tak rozvést konverzaci.

Chvilku stojí před letadlem a jenom dýchá čerstvý vzduch nakonec se rozhodne, že půjde dovnitř letadla. Vidí už pár dívek, která se usadily a všem věnuje vřelý úsměv. Chvilku jenom tak stojí a očima si vyhledává místo kam by se mohla posadit. Nechtěla si sednout někam daleko od dívek spíše naopak chtěla se s nějakou seznámit, když jí v tom oslovila dívka, která seděla na místě vedle kterého stála. "Ahoj, jsem Stela. Doufám, že nebude vadit když si přisednu." První se jenom podívá na místo vedle dívky, která ma jmenovku s jménem Amy, tím také usoudí, že se tak jmenuje. Nakonec se posadí na místo vedle ní. "Nerada bych začínala konverzaci otázkou tak co jak se těšíš, tak se zeptám na něco jiného. Z jaké jsi provincie?" Chtěla se v zápětí zeptat i na další otázku ale nechtěla hned na začátku moc mluvit i když ukecanost by se jí dalarozhodně připsat.

Pořád pokukuje po ostatních dívkách, ale nakonec se začne naplno věnovat Kelly, která k ní přišla. Jestli ti to pomůže, můžeš mi ríkat Charlie a nebo jednoduše Charlotte. Hlavně mi neříkej přijímením. Narvhne dvoje oslovení, která jsou pro ní běžná, ačkoli by slyšela snad na všechno. Páni, tak to jsme na tom úplně stejně. Uleví se jí, když zjistí že není jediná, kdo vůbec neví co na ní čeká. Já se také moc těším na poznání prince. Zatím vypadá jako vážně skvělý člověk, tak doufám že nezklame. Všechno to beru jako jednu velkou obohacující zkušenost. Svěří se. Já jsem z Bonity. Odpoví na její otázku a aniž by si to uvědomovala, zkousne si spodní ret a doufá, že nevytáhne ten incident s bombou, který se v její provincii stal. Z jaké provincie jsi ty? Položí tu samou otázku.

/Odlet./ To bylo to první, na co myslela, když se ráno probudila. Koukla se na budík, a zjistila, že zaspala. Rychle se zvedla a začala hystericky pobíhat po pokoji. Nevěděla, co má dělat dřív. /Balit si věci na poslední chvíli nebyl ten nejlepší nápad. Vlastně.... Stejně tam žádné svoje oblečení potřebovat nebudu./ Už po několikáté vyházela věci z kufru. /Já snad dnes ani nikam neodjedu./ Nakonec si vzala úplně jinou tašku, menší, a s sebou jen nějaké drobnosti. /Nesmím zapomenout na ty dokumenty./ Když se konečně oblékla a upravila, přijelo před dům černé auto. Honem ještě dokončila poslední úpravy, rozloučila se s rodiči a nasedla do auta. Po úmorně dlouhé cestě konečně dorazily na letiště. Samozřejmě, že přijela se zpožděním. Dobrý, den, omlouvám se, že jdu pozdě. Řekne průvodkyni a podá jí ty papíry a na oplátku si od ní bere jmenovku. Když si vyslechne pár pouček, jak se chovat a co dělat, nasedá do letadla. Je celá nesvá z pohledů účastnic, raději se s nikým moc nepouští do řeči. Když letadlo přistává, vystupuje jako poslední a těší se jen na to, až bude ve svém pokoji a pořádně si odpočine.

Kamarádky by se jí hodily nejenom v selekci ale i po ní. Doufala, že takovéhle si tu přesně najde protože díky jejímu životu si jich moc najít nedokázala, nebo spíše nevěřila jim na tolik protože byly dost divné když to řekne zcela slušně. Pootočí se na Emmu a věnuje jí svou pozornost, už teď ze začátku jí přišla jako hodně milá dívka, takové sluníčko vzhledem. "Poměrně se těším, uniknu tak od svého stereotypu seznámím se s někým koho bych normálně ani nepotkala na ulici, navíc zpráv o královské rodině je hodně a ráda bych viděla pravdu. Co ty? Těšíš se?" Odpoví zcela upřímně a zakomponuje tam i trochu něco více a zeptá se také zpět. "Myslím, že princ je na spoustu lidí zvyklý ale naprosto souhlasím já osobně bych to taky asi úplně nezvládla s humorem." Věděla, že teď končí jakákoliv samota, pokud se opravdu nezavře do pokoje a nebude vycházet ale zároveň v tom vidí nové dobrodružství. "Co vlastně děláš za práci? Nebo studuješ?" Optá se Emmy se kterou trošku mluvila a rozhlédla se po ostatních dívkách.

Tak napůl ještě sleduje okolí kolem sebe všimne si i dívky, která přišla úplně na poslední chvíli ale i to se stává, přeci jenom se to mohlo stát, kterékoliv z nich. "Charlie, zní docela dobře i když jméno Charlotte je vážně krásně, už tak mi přijde jakoby jsi byla někdo z urozených." Pousměje se na ní. Jak se tak na ní dívala, určitě kdyby stála mezi princeznami v krasných šatech zapadla by mezi nimi jakoby nic. Na rozdíl od Kelly, která zná spíše jenom sportovní oblečení, všechny možné kostýmy na gymnastiku a podpatky a krásné šaty je pro ní naprostá novinka i když nemohla vědět jak pro Charlotte. "Také jsem zvědavá jak se princ ukáže takhle soukroměji než jak vystupuje na veřejnosti." Zamyslí se nad tím jestli to může být opravdu převratně jiné a nebo spíše stejné. Mohla by nad tím přemýšlet dlouho ale dokud se s ním neseznámí, může stále jenom hádat. "Baffin." Opět se napije z flašky vody, kterou po celou dobu držela v ruce. "Jakou práci jsi dělala před tím než si byla vylosována?" Zajímá se tak dále, bez takovýhle bežných otázek se to nejspíše ani neobejde ale nevadilo jí to.

*Nepřestávala se usmívat. V letadle, jež se právě odlepilo od země seděla ani ne půl hodiny a už zapředala hovor s milou El. *Já se poměrně taky těším. Bude to úplně jiné, než být celý den u koní. No, nestuduji. Rodiče vlastní stáj, takže se od mala věnuji koním. Prodáváme je po celé Illey. Je to strašně fajn vidět je v televizi a vzpomínat, jak jsi s nimi pracovala každý den, aby byli tam, kde jsou teď. *pak šeptem dodala.*I princův kůň pochází od nás  *Když mohla mluvit o koních, přestávala být tolik nervózní. Těším se, že se naučím něco nového, třeba potkám přítelkyně na celý život. Kdo ví   *obdařila El vřelým úsměvem.*A co ty?

*Nakoniec sa usadila niekde blízko dievčat. Na všetky sa milo usmiala a pozdravila ich. Rozhodla sa KAŽDÉMU Z DIEVČAT predstaviť. Nemala v pláne viest nejaký boj medzi sebou, prišla si to hlavne užiť, nech je výsledok akýkoľvek.* /Predsa len je to zbytočne závidieť, klamať a tak ďalej. Bude to len horšie to vydržať. Mohla by som si tu nájsť nejakú kamarátku./ *Rozmyslala, keď sa jej predstavila Stela.* Ahoj, ja som Amy Lee. Teší ma. Máš krásne meno. *Povedala jej a úprimne sa na ňu usmiala. Pockala, kým sa usadí a potom počúvala otázku.* Som z Bankstonu, a ty ? Skvelý začiatok. Koľko máš vlastne rokov? Ak sa teda mozem opýtať. *Opytala sa zvedavo.*

Nestihla se ani moc rozhlédnout kdy letadlo bude startovat, byla si více než jistá, že dokonce přeslechla slova pilota, že budou startovat protože jak se podívala za Emmu, která seděla u okénka už byli ve vzduchu. Pokrčila nad tím trochu ramena protože jí ani moc nepřekvapovalo, že si toho ani nevšimla. "Tak to je skvělé, já osobně naprosto zbožňuji zvířata takže bych dala dost abych takhle mohla být u stájí s koňmi. K nim jsem se v podstatě dostala jenom když je jejich majitel týral, jenom abych jim dala trochu té lásky, jídla a podobné." Jakmile řekne, že princův kůň také pochází od nich dojde jí, že už něco podobného četla hned na to si vzpomene, že něco takového bylo v tom časopise. Ona prince vlastně už znala uvědomí si hned vzápětí a jenom přikývne s úsměvem. "Pracuji jako moderátorka večerních zpráv, je to dobré vím většinu věcí dříve než ostatní asi teda tak o hodinu ale i tak. Ve volném čase ještě pomáhám hlídat děti v dětském domově, taková brigáda bez placení přes den." Vzpomene si na jeden den jak od tam tud nechtěla skoro ani odejít do své normální práce.