POKOJE ZAHRANIČNÍCH HOSTŮ

Nad jeho poznámkou se musí pousmát a podívat se na něj. Máš pravdu, tohle bych si ani ve snu nepředstavila. Pohladí ho po tváři. Tohle předčilo všechna moje očekávání lásko. Neuměla si ani představit, jak lépe, by se mohla zasnoubit. Vyznal jí lásku před celým národem. Její dojetí bylo jasným důkazem toho, jak nádherné to pro ní bylo. Na jeho požadavek se nejdřív zatvářila trochu zmateně, ale během pár sekund měla boty sundané a držela je v ruce. Nebude lhát, i pro ní to byla úleva si je sundat. Jakmile se rozběhl udělala to automaticky taky a musela se během toho pousmát. Nevěděla, kam míří, ale hned jak zamířil k pokojům, bylo jí jasné, kam s ní běží. Hned jak otevřel dveře a začal jí líbat, během polibku dveře zabouchla a začala mu rukou přejíždět po hrudníku. Byla tak nadšená, že ho kousla do rtu a s úsměvem se odtáhla. Nechceš si to sako svléct? Řekla tichým, ale pevným hlasem a dívala se na něj hladovým pohledem.

Jakmile si sundá sako, spokojeně se pousměje, ale než stihne udělat cokoli dalšího, Skye jí otočí, takže vlastně leží na dveřích. Hned jak ucítí jeho rty na svém krku, hlasitě vydechne a pousměje se. Ruce ochotně vyvlékne z rukávů během zlomku vteřiny, aby jí mohl svléknout. Nemohla si dovolit pod tyhle šaty brát podprsenku, takže jediné, co má na sobě jsou bílá krajkovaná tanga. Je jí úplně jedno, že toho na sobě má tak málo. Nestydí se za své tělo. To by si vlastně ani nebrala ty šaty. Když ucítí jeho tělo na svém zadečku, trochu ho ještě vyšpulí a lehce s ním hýbe, aby ho trochu pozlobila. Cítí, že si kleknul a zároveň jí líbá dolů po zádech. Otočila by se, ale nechce ho nějak překvapit, takže opře své ruce o dveře, vedle své hlavy a čeká, co Skye udělá.

Při cestě chodbou se neodváží ohlédnout zpátky. Raději ani nechce vědět, jestli jsou pronásledování či nikoli. Podle toho, že však neslyší žádné dodatečné kroky soudí, že nejspíš ne. Otázkou je, jestli by se spíš nesmíchaly s těmi jejich.. inu, to je relativní. Co ovšem přeslechnout nemůže je další výstřel, který zasáhne Noaha, pravděpodobně do nohy. Neodváží se ovšem zastavit, namísto toho se ale přisune blíž a podepře ho tak, aby mohl zraněné noze aspoň trochu ulevit do té doby, než se dostanou do bezpečí. “Už jenom kousek, za chvíli budeme pryč.” Těmi samými slovy se snaží přesvědčit i samu sebe. Snaží se uvěřit, že to tak skutečně je. Brzy se dostanou ke dveřím pokoje. Uvnitř je ticho, tudíž usoudí, že buďto už zde rebelové byli anebo tímto směrem vůbec nešli. Volnou rukou otevře a projde i s Noahem uvnitř. Dveře zavře pro změnu nohou až slabě cvaknou. To bude muset stačit. Nakonec dojdou až k posteli, na kterou mu pomůže vylézt. “Lehni si” hlas má neobvykle tichý, roztřesený. Není žádný zdravotník a už vůbec ne doktor, nicméně základy si snad pamatuje. “Potřebuješ pomoc a to okamžitě” skloní se nad něj a rozepne mu košili. Opatrně, samozřejmě, tak, aby se nedotkla rány na břiše. “Proč jsi to udělal, Noahu? Neměl jsi se obětovat” nesouhlasně zavrtí hlavou. Až nyní si uvědomí, že jí po tvářích stékají slzy. Hřbetem ruky je jednoduše setře. “Máš tu alkohol? Něco silného. Musíme to vydezinfikovat.” Může jen doufat, že kulka v břiše nezasáhla žádný důležitý orgán a ta v noze tepnu. Musí být v pořádku, prostě musí. Otočí se a rozhlédne se kolem. Kromě dezinfekce to bude chtít i provizorní obvaz, dost totiž pochybuje, že tu má náhodně ležet celou lékárničku. V šatníku vyloví první čisté tričko, na které narazí, obyčejné světle šedé. Snad se bez něj obejde. Prozatím ho však drží v ruce, když se vrátí zpátky k posteli.

Si v poriadku? Opýta sa jej len čo vyjdú.Po ďalšom zásahu to už naozaj nezvláda, keďže bolesť je dosť silná, a nedokáže sa sústrediť na nič iné. Sakra. Tlmené povie, ale keďže ho začne brucho ešte viac bolieť rozhodne sa ďalej nerozprávať. Pritlačí si ešte viac miesto na bruchu, aby nevykrvacal. Snaží sa aspoň trochu dýchať, aj keď ho to viem boli. Hneď ako rozrazi dvere na svojej izbe zvalí sa na postel, keďže už nevládze stáť na 1 nohe. Keď mu začne rozopínať košeľu zloží ruky, aby jej v tom nebránil. Po jej otázke vyhľadá jej oči a snaží sa ignorovať bolesť. Sky, ja ťa milujem. Bez teba by som si život nedokázal predstaviť, preto som ani sekundu neváhal. Neodpustil by som si to. Prizná sa jej a chytí jej jednu ruku, no na viac sa nezmôže. Nazbiera ešte silu, a dá jej ďalšie inštrukcie. V šuflíku pod stolom máš lekárničku Šepne. Bude tam.. všetko Trhane dýcha, a snaží sa dohovoriť. Co budeš potrebovať Dopovie a zatvorí na chvíľu oči, a zahryzne si do pery. Nie je Nadýchne sa. Tam všetko. Ťažšie rozpráva, ale chce jej všetko vysvetlit. Ale malo By... to.. stačiť. Asistujem. Vydýchne a jeho tvar opäť zaleje vyraz bolesti, keďže sa bolesť stupňuje.

První, velmi důležitá poznámka. Bude si muset zapsat, že lékárnička na pokoji je nutnost. Nerada by přivolávala něco podobného i v budoucnu, ale je lepší, když bude mít vše potřebné pro všechny případy po ruce. I kdyby nic nakonec nepoužila, pořád je důležité být připravený. “Neodpustil? Ani se neopovažuj mi tu vykrvácet, nebo uvidíš.” Její hrdina, který ji zachránil před jistou kulkou. Jen díky němu vyvázla bez jakéhokoliv vážného zranění, jen díky němu je v pořádku. A jak dopadl on? Právě kvůli ní je na tom tak, jak je. “Mrzí mě to. Všechno” odpoví tiše, než se vydá ke stolu, odkud ze zmiňovaného šuplíku vyndá lékárničku. I s ní v rukou se vrátí zpátky k Noahovi a opatrně se posadí na okraj postele vedle něj. “Zatni zuby, nebude to příjemné.” Jasně, jakoby to sám nevěděl. Vyloví dezinfekci, vatový čtvereček či jak se tomu nadává a zhluboka se nadechne. Opatrně setře okolní krev. a připraví si nový, čistý. “Tak jo, pusť.” Lehce kývne hlavou a jakmile Noah ruku oddělá, nastříká mu na ránu dezinfekci a vzápětí přitlačí i polštářek, který druhou rukou překryje obvazem. “Na chvíli se nadzvedni, musím ti to obvázat” zašeptá tiše a pomůže mu se trochu zvednout. Natolik, aby dokázala několikrát protáhnout obvaz a nakonec jej i upevnit. “A nemluv, jenom se tím vysiluješ.” Jasně, i v takovéto situaci mu musí vyhubovat. Jakmile je dostatečně spokojená se svou prací, přesune se k noze. I zde zopakuje stejný postup, kdy ránu zlehka utře, nastříká dezinfekci a nakonec i obváže. “Musíš si odpočinout” vrátí se pohledem k němu. “Miluju tě, hrozně moc. Musíš se mi brzy uzdravit.” Jednoduše musí. Opatrně ho chytí za ruku a palcem přejíždí po jejím hřbetu.

[quote="Noah Wiliam Aarker"]*Snazi sa zasmiať, no keď ho to začne ešte viac bolieť radšej s tým prestane. Pozerá sa na ňu, a na tvári ma úsmev. Nemysli si, že to celé prezije, keďže začína byt ospalý a musel stratiť vela krvi. Ale či umrie, alebo nie umrie veľmi šťastný. Usmieva sa aspoň natoľko, ako vládze a môže.* Sky, je to fajn. Som šťastný. Aj keď to neskutočne boli. Ďakujem ti. Urobilla si ma tým najšťastnejším mužom na svete. Povie jej trhane a potom zavrie oči. Keď mu príkaze zatknúť zuby len sa pousmeje, keďže to už dlhšie robí. Keď mu začne striekať dezinfekciu na ranu neudrží sa, a skríkne. No potom sa aspoň trosku spamätá a znova sa snaží sústrediť sa na zuby, aby nekrical a prežil to. Snaží sa čiastočne aj dýchať, aj keď nevie, čo je horšie, či sa udusit alebo umierať bolesťou kvôli dýchaniu. Keď mu povie nech sa nadvihne pozrie sa na ňu pohľadom “Fakt?”. Trochu sa nadvihne, a zatne opäť zuby, keďže mu to nespôsobilo nič prijemne. Keď Sky dokončí dezinfekciu a všetko potrebné presunie sa na nohu, a on sa jej snaží pomôcť aspoň tým, že ju otočí, aby sa k nej mohla lepšie dostať. Pobozkaj ma Prehovorí po chvíli, keď sa na ňu diva. Milujem ta. Som neskutočne šťastný, že sa ti nič nestalo. Usmeje sa a kývne rukou. Ostan tu prosím. Povie ešte a ľahne si, aj keď ma nohu stále v rovnakej pozícii, keďže ju inak nedokáže dať. Povedz mi niečo pekne prosím. Poprosi a pozrie sa na ňu. Vlastne nie, zaspievaj. Prosím. Upraví svoju prosbu a pohladí ju po ruke. Vezme si ju do dlani a potom ju pobozká.

Aby samu sebe nějak, aspoň trochu, uklidnila, pohrává si s řetízkem, který jí visí kolem krku. Jednoduše přejíždí přívěskem zleva doprava a zase zpátky. Z nějakého důvodu ji nejen ten pohyb, ale i zvuk, přivádí do klidu. Částečného a nejspíš i platonického, ale pořád je to lepší, než nic. K něčemu je to přeci jen dobré, vzpomene si totiž ještě na jednu důležitou věc, kterou jaksi opomenula. Z lékárničky vytáhne malou lahvičku, na jejímž štítku stojí, že jde o prášky proti bolesti. Jasně, jak mohla zapomenout na takovou podstatnou věc? A proto krátce poté, co je hotová z obvazováním, vyloví dvě pilulky, ze stolu sebere sklenku, do které nalije vodu z pet lahve a vrátí se na původní místo. “Tohle si vem, pomůže od bolesti.” V opakování toho, co je tak nějak očividné a jasné, je stále lepší a lepší. Nicméně poté, co do sebe dostane Noah prášky, mu pomůže se napít a sklenku odloží na stolek vedle postele. Starostlivý pohled přesune na jeho obličej, ve kterém vidí nejen všechnu tu bolest, ale i únavu. Hlavní je překonat prvních několik hodin, doufejme. Nad jeho žádostí, inu žádostí.. spíš oznámením, se malinko usměje. Natáhne se tak, že má obličej jen pár centimetrů od toho jeho. Z nyní již značně poničeného účesu se jí uvolní pramínek, který vzápětí zastrčí za ucho. Dlaň položí na Noahovu tvář, než ochutná jeho rty. Zase. Nikdy ji to nepřestane bavit a nikdy se nenabaží jejich chuti. Polibek o trochu prodlouží, než se nakonec přece jenom odtáhne. Přidá ještě drobnou pusu do koutku jeho rtů, jednoduše proto, že chce. “Zůstanu, pokud si to opravdu přeješ.” Není to tak úplně na něm, ale to už mu neřekne. Jednoduše by se od něj nehla ani kdyby ji vyloženě hnal ze dveří pryč. Neopustí jej, rozhodně ne teď. “Neříkala jsem, abys nemluvil? Musíš šetřit síly.” Zamračí se na něj, ale ani to jí nevydrží dlouho. “Dobře” souhlasí nakonec a mírně se na svém místě zavrtí. Chvíli přemýšlí, než si vzpomene na jednu z oblíbených písniček.
You are oxygen, on a late night drive, to clear my head when hope has passed me by, you are gravity, when I’m upside down, you help me find my way back to the ground and this is why.
You’re everything good, everything true, when all the world is fading you’re everything new, you are my eyes, when I can’t see, when all the world is broken, you will always be everything good . You are all I have, and all I need, and all I am is what you’ve made of me, and this is why.
You’re everything good, everything true, when all the world is fading, you’re everything new, you are my eyes when I can’t see, when all the world is broken, you will always be, everything good
You’re everything good to me, you’re everything, that I need, that I need , and this is why

Po celou dobu, co zpívá, tak z Noaha nespouští oči. Vždyť kdo ví, bez něj by tu teď vůbec nemusela být. Slova písničky jsou mířená přímo na něj, pro něho.

Pozorne sleduje Sky, ako sa hra s jej príveskom. Usmeje sa na ňu, no nič nevravi. Musí byt neskutočne v strese a on jej pridal este na práci svojim dokonalým “ošetrí ma, trosku umieram”. Mohol to zvládnuť aj sám. Si v poriadku? Myslím psychicky. Dufam, že je to už aspoň trosku lepšie. Prepáč mi, že som to celé nechal zájsť tak ďaleko. Mal som ta lepšie ochrániť. Vyčíta si to a pomaly jej to celé rozpráva, pričom sa na seba aj hnevá. Keď mu doosetruje všetky rany vydýchne si, keďže to “hlavne” už majú za sebou. Hneď ako mu podá lieky zapije ich, aj keď nedufa v ich účinok. Predsa len, toto je už aj naňho dosť.Ďakujem. Šepne keď zapije lieky a podá jej pohár naspäť. Po chvíli ju požiada o bozk, a je rad, že si nerobí srandu, aj keď si to stále užíva, no tentokrát je príliš unavený na vtipy. Preto jej bozk opätuje a pritiahne si ju bližšie, pričom ju pohladí po líci. Zbožňuje jej pery, hlavne vtedy, keď sa dotýkajú tých jeho. Keď ju požiada o to, aby ostala a ona to viac menej schváli len prikývne. Dosť ťažko sa mu rozpráva a preto keď ho zahriakne zloží ruky do obranného gestá a usmeje sa na ňu. Najviac si praje počuť ešte jej hlas, preto ju poprosi, aby mu zaspievala. Privinie si ju bližšie na stranu, kde je v poriadku. Veľmi sa mu páči, že cíti jej pokožku priamo na tej svojej, keďže nemá košeľu a ona nemá dlhé rukávy. Začne krúživými pohybmi prechádzať po jej ruke a zatvorí oči. Počúva pesničku a jemne sa usmieva. Uvedomuje si, ze to nespieva len tak do vetra, čo ho robí ešte viac šťastným.Ked dospieva otvorí oči a pozrie sa na nu. Ďakujem, bolo to nádherné. Tak a teraz si oddychnes aj ty. Daj zo seba dole tieto určite extrémne stiahnuté veci a príď prosím sem. Potrebuješ sa vyspať. Bol to hrozný deň. Zamrmle no pozrie sa na ňu prísnym pohľadom, aby vedela, že aj keď sa pravdepodovne nepostaví na nohy stále tu je.

Lehce nepřítomně, o čemž svědčí i poněkud skleněný pohled, zamumlá jakousi odpověď, nebo alespoň něco, čím dá vědět, že poslouchá. Nakonec přeci jen řetízek pustí, vrátí se bůhvíodkud zpátky do přítomnosti a přikývne. “Nebudu lhát, nebyl to žádný med. Ale budu v pohodě, vážně. Nemám ti ale co odpouštět, Noahu. Nedávej si nic z toho za vinu, dobře? Protože ty za nic nemůžeš.” Co by byla za člověka, kdyby jej vinila z něčeho, na co nemohl mít vliv? Sice nemůže dělat, že se vůbec nic nestalo a jako mávnutím kouzelného proutku být v pohodě, ale přece jenom věří v to, že jakékoliv negativní pocity brzy zmizí. Léky sice Noahovi dá, ale vypadá to, že budou spíš jen pro její dobrý pocit, než aby měly nějaký velký efekt. Nicméně kdoví, třeba mu alespoň trochu uleví. Opět, není doktor ani nic podobného a těmhle věcem zkrátka a dobře nerozumí. Jeho přání o polibek přirozeně odmítnou nemůže. A věnuje mu jeden sladký a až po uši zamilovaný, aby si to taky trochu užil a aspoň na chvíli třeba zapomněl na všechno, co se děje nebo respektive dělo kolem. I nadále mu zůstane nablízku, plně vnímajíc teplo jeho těla a vřelost objetí. Pro jednou je jí moc dobře, když má možnost být takhle blízko. Spokojeně zavrní při jeho dotecích, i tak ale vzápětí začne zpívat. “Proti tomu nemůžu protestovat. Už mám dost toho vypadat jako nafouknutý balónek.” Jasně, je to roztomilé a hezké a všechno, ale hrozně nepraktické a pro mazlení se úplně nevhodné. Právě proto se vyhrabe z postele na nohy, nicméně ještě se otočí. “Zavři oči a nepodváděj” upozorní jej ještě, než se poodejde kousek dál. Mohla by zmizet například do koupelny, jenže.. ne. Bez větších obtíží si rozepne zip a zhluboka se nadechne. Šaty nechá spadnout na zem a vystoupí i z lodiček. Natáhne se po šedém tričku, které ulovila už předtím a přetáhne si jej přes hlavu. Sice je trochu větší, ale tím líp. Každopádně, teď už je její. Bosky přeťapká zpátky k posteli, kde si lehne tak, aby nepřekážela žádné z Noahových ran a zároveň tak, aby mu byla blízko. Natáhne se a lehce ho líbne na špičku nosu. “Spokojený? Ty by ses měl taky prospat. Budu tady, až se probudíš.” Jednak proto, že je hrozný spáč, ale i kdyby se náhodou probudila dřív, nikam mu mizet nehodlá. Přitulí se ještě o něco blíž a spokojeně vydechne. “Dobrou noc, lásko” zamulá ještě, než zavře oči a aniž by to postřehla, do pár minut spí. Nejspíš toho bylo skutečně na jeden den příliš a byla ve větším stresu, než si myslela.

Nevie, čo sa odohráva v jej hlave keď len niečo zamrmle a preto sa začína už aj trochu báť či sa naňho nehnevá. Prisunie sa k nej bližšie s pohladí ju po ruke pričom čaká na reakciu. Nemozem za útok, ale to ja som vybral chodbu. Čo keby ta tam zabili? Preboha Zdesene sa pozrie na svoje nohy a pretrie si oči. Vydýchne a ostane nachvilu len tak nemo sedieť. Bol to naozaj príšerný strach, keď ju videl v rukách toho darebáka. Popri bolesti v ňom rezonuje aj strach, skľúčenosť, no aj hnev. Veľmi ho mrzí, že sa Damon musí popasovať s týmto vsetkym. Síce majú aj v Nórsku niekoho, komu systém nevyhovuje no nezažívajú takéto vtrhnutia do paláca. Keď mu poda tabletku poslušne ju vypije, aj keď nemá pocit, žeby mu to nejak príliš zabralo, no nekomentuje to a s vďačnosťou ich prijme. Po chvíli ju poprosi o bozk, keďže sa nemôže nahnúť ale vie, že jej pery už potrebuje cítiť. Ostane sa jej nachvilu pozerať do oči a hladit ju po líci. Dakujem, zachránila si mi život Povie jej vážne a s úprimnom vďačnosťou, keďže po 2 ránach by to možno nezvládol tak isto ako ona. Ty moj nadherny nafúknutý balónik. Zasmeje sa a pozrie sa na jej šaty. Je mu smutno, že to dnes nebol jeden z jej krásnych dni. Je mu smutno, že nie je šťastná. Keď vstane z postele ostane sa na ňu dívať, a len sa ticho zasmeje jej poznámke. Samozrejme, že sa pozerá. Ak by jej predchvilou nevyznal lásku určite by sa otočil, ale teraz sa jednoducho chcel pozerať. Akoby mu bola jednoducho ešte drahšia od toho incidentu, ak to vôbec ide. A kto sa teda moze pozerať? Niekoho máš? Uštipačne sa opýta. Všimne si, že si oblieka jeho tričko a on tým len vycaruje široký úsmev na tvári keďže vie, že si ho potom určite dá on. Keď si ľahne pohladí ju po chrbte a pobozká do vlasov. Budem sa snažiť Prizná keď spomenie, že by mal tiež spat. Na otázku, či je spokojný sa len usmeje a privinie si ju bližšie, pričom je omámený jej vôňou. Dobrú noc zlato Šepne jej do ucha a ostane ju hlásiť po chrbte aby zaspala. Dlhšie nemôže zaspať, tak ju len hľadí po chrbte a usmieva sa na ňu. Ani si neuvedomuješ aká si perfektná. Nerozumiem tomu. Len sa bojím, že so mnou stracas čas. Že pre teba nie som dostatočne dobrý. Nie som príliš dobrý človek, a ani extrémne múdry. Ale milujem ťa. Tak šialene moc. Bože Sky Zaborí tvar do jej vlasov. Ešte chvíľu ju hľadí po vlasoch a potom sám zaspí, aj keď jeho spánok netrvá dlho . Teda nie tak dlho ako spi Sky. Pozrie sa na hodinky a všimne si, že už je ráno. Presnejšie  7:34. Keďže nevládze chodiť ani sa dvihnúť ostane ležať a rozhodne sa počkať buď na komornú alebo na to,
Keď sa Sky zobudí, keďže ju nechce zvonením na komornú zobudiť.

Musí přiznat, že se jí usínalo možná až moc dobře, vzhledem k situaci. Pravděpodobně za to mohla Noahova blízkost, která pro ni bylo něco jako afrodiziakum, jistá droga, která způsobila, že všechny problémy a starosti odpluly někam do neznáma a nezanechaly po sobě ani stopu negativních emocí. Právě proto usnula ještě dřív, než stihla pořádně zaregistrovat, kde vlastně je. Dokonce ji ani nevadilo, že Noah neuposlechl jejího příkazu k otočení ale zcela nestydatě se koukal. Z části jí to ani tolik nevadilo spíše naopak. Nicméně, tohle všechno tak nějak způsobilo, jakým směrem se ubíraly její sny. Říct, že byly divné a zmatené by bylo značné zlehčování situace. V jednu chvíli byla na okraji vysokého útesu, který se tyčil nad rozbouřeným mořem, v té druhé uvězněná v místnosti bez oken a dveří. V další pro změnu zpátky na chodbě spolu s oním rebelem, jehož tvář byla i nyní zahalená a také Noahem, který… na tom nebyl vůbec dobře. Vlastně mnohem hůř, než ve skutečnosti. Tu a tam se tedy v posteli nevědomky zavrtila nebo přetočila, nikdy se ovšem neprobudila úplně. Aby její sny ale byly ještě podivnější, musí přihodit největší hloupost, na kterou kdy mohla přijít. Balancuje na hranici mezi spánkem a probuzením, tak nějak půl napůl “Ne.. nechci poníky. Žádný růžový poníky.” Hlas má stále ještě zastřený, nepřítomný. Nejspíš to není poprvé, co takhle mumlá ze spaní. Ale s dalším růžovým poníkem, který vyskočí zpoza rohu, toho má tak akorát dost. Konečně otevře oči a zamrká do ranního světla. Nespokojeně zamručí a promne si oči. Chvíli trvá, než si uvědomí, kde vlastně je a jak se sem dostala. A jak přesně skončila na Noahově hrudi, to je úplně samostatná etapa. Aby ho zbavila vlastní zátěže, posune se kousek bokem. Není ranní osoba a rozhodně vypadala i líp, než právě teď, přesto se pokusí o úsměv. “Vyspal ses aspoň trochu? Jak se cítíš? Bolí tě něco?” Hned ho zasype otázkami, po kterých si ovšem zívne. Doteď nepřišla na to, jak je možné, že většina děvčat ve filmech a seriálech se probouzí naprosto dokonalá a upravená. Kdežto ona vypadá.. jednoduše tak, jak vypadá. Jakoby proleza roštím či něco podobného. A ještě ke všemu má Noah tu smůlu, že ji vidí právě takhle.

*Ked ešte leží a hľadí ju po chrbte všimne si jej zamračený vyraz.* Princezna, tebe sa niečo zle sníva Smutne sa na ňu pozrie. Keď sa začne ešte viac prehadzovať pritúli si ju ešte bližšie a začne ju bozkávať do vlasov a na čelo. Keď mal zlý sen zvyčajne mu to robila mama, pričom mu rozprávala ako ho lubi, pričom presne to robila aj jeho sestre Vždy sa akoby zázrakom obaja ukludnili a už ich nič nerušilo v spánku. Stale tomu nerozumiem. Vies po toľkých stretnutiach s dievčatami, či už z mojej iniciatívy alebo otcovej som už ani nedúfal, že ťa najdem. Milujem ťa, Sky. Veľmi. Som veľmi šťastný, že sa ti dnes nič nestalo. Aj keby som dnes umrel bol by to veľmi šťastný deň, umieral ny som pri tebe. S myšlienkou, že som ju našiel. Ženu môjho života. Pravdepodovne je na tieto myšlienky príliš skoro,no ja to jednoducho cítim. Nejakú dobu som sa bál, že to nezistim, ak to príde. Ale je to tak samozrejme ako to, že sa volám Noah. A som do teba blázon. Strácam akékoľvek rozumne zmýšľanie. A vies čo.. vlastne sa mi to páči. Veľmi. Rozpráva jej nie úplne nahlas, aby sa nezobudila, aj keď vlastne chcel by, aby to počula. No trosku sa boji reakcie preto je aj rad, že spi. Po chvíli zaspí aj on, no keď sa zobudí a pozerá na budík začuje ju rozprávať. Otočí sa na ňu, keďže sa mu nechce veriť ze rozpráva o ponikoch a keď vidí, že ešte stále spi zasmeje sa, ale len potichu. Teraz ma konečne možnost ju vidieť, keďže sa cez okna predierajú prvé lúče slnka. Len tak sa na ňu ostane pozerať a usmieva sa. Mohol by to robiť aj týždne či mesiace. Keď sa začne prebúdzať úsmev sa mu ešte zväčší. Dobré ránko. Čo keby si niekedy myslela na seba? Ešte len si vstala a už si ma zasypala otázkami. Odpovie pobavene a chce sa nadvihnut na posteli, čo je trosku neúspešne. Zatne zuby a zosunie sa naspäť. Viac však na sebe nedá poznať, aj keď by teraz najradšej prerazil dvere aj stenu. Vyspal som sa, neboj sa. Snívalo sa ti niečo zle? Cítim sa vynikajúco, si priamo predo mnou. Zbytočná otázka. Mávne rukou. Ani nie, je to fajn Zaklame aby si nerobila starosti. Mas na niečo chuť? Zavolám komornú? Opýta sa jej. Síce nevie aký je momentálne v palaci stav ale dúfa, že to nebolo až tak drastické.

*Ked ešte leží a hľadí ju po chrbte všimne si jej zamračený vyraz.* Princezna, tebe sa niečo zle sníva Smutne sa na ňu pozrie. Keď sa začne ešte viac prehadzovať pritúli si ju ešte bližšie a začne ju bozkávať do vlasov a na čelo. Keď mal zlý sen zvyčajne mu to robila mama, pričom mu rozprávala ako ho lubi, pričom presne to robila aj jeho sestre  Vždy sa akoby zázrakom obaja ukludnili a už ich nič nerušilo v spánku. Stale tomu nerozumiem. Vies po toľkých stretnutiach s dievčatami, či už z mojej iniciatívy alebo otcovej som už ani nedúfal, že ťa najdem. Milujem ťa, Sky. Veľmi. Som veľmi šťastný, že sa ti dnes nič nestalo. Aj keby som dnes umrel bol by to veľmi šťastný deň, umieral ny som pri tebe. S myšlienkou, že som ju našiel. Ženu môjho života. Pravdepodovne je na tieto myšlienky príliš skoro,no ja to jednoducho cítim. Nejakú dobu som sa bál, že to nezistim, ak to príde. Ale je to tak samozrejme ako to, že sa volám Noah. A som do teba blázon. Strácam akékoľvek rozumne zmýšľanie. A vies čo.. vlastne sa mi to páči. Veľmi. Rozpráva jej nie úplne nahlas, aby sa nezobudila, aj keď vlastne chcel by, aby to počula. No trosku sa boji reakcie preto je aj rad, že spi. Po chvíli zaspí aj on, no keď sa zobudí a pozerá na budík začuje ju rozprávať. Otočí sa na ňu, keďže sa mu nechce veriť ze rozpráva o ponikoch a keď vidí, že ešte stále spi zasmeje sa, ale len potichu. Teraz ma konečne možnost ju vidieť, keďže sa cez okna predierajú prvé lúče slnka. Len tak sa na ňu ostane pozerať a usmieva sa. Mohol by to robiť aj týždne či mesiace. Keď sa začne prebúdzať úsmev sa mu ešte zväčší. Dobré ránko. Čo keby si niekedy myslela na seba? Ešte len si vstala a už si ma zasypala otázkami. Odpovie pobavene a chce sa nadvihnut na posteli, čo je trosku neúspešne. Zatne zuby a zosunie sa naspäť. Viac však na sebe nedá poznať, aj keď by teraz najradšej prerazil dvere aj stenu. Vyspal som sa, neboj sa. Snívalo sa ti niečo zle? Cítim sa vynikajúco, si priamo predo mnou. Zbytočná otázka. Mávne rukou. Ani nie, je to fajn Zaklame aby si nerobila starosti. Mas na niečo chuť? Zavolám komornú? Opýta sa jej. Síce nevie aký je momentálne v palaci stav ale dúfa, že to nebolo až tak drastické.

Byl to sen nebo skutečnost? Tedy, ne to s poníky, to byla tak velká hloupost, že ani skutečná být nemohla. Spíš tiše pronášená slova, která se jí do jejích podivných snů zcela úplně nehodila. Nebo naopak ano? Nemohla se rozhodnout. Pořád si dobře pamatovala jejich obsah, jen si jednoduše nebyla jistá, jestli se nejednalo a pouhý trik, který si pro ni připravila vlastní mysl. Protože pokud ano, byla by velmi, velmi zklamaná. Nikdy ji nic podobného nikdy neřekl a ačkoli se to může zdát poněkud jako klišé, pro ni to znamenalo skutečně hodně. Víc, než by dokázala popsat slovy. Nicméně rozhodne se ještě chvíli počkat, než se o své neuspořádané myšlenky podělí i s ním. V aktuálním stavu by ze sebe nejspíš nic pořádného stejně nedostala. “Ale já na sebe myslím. Je důležitý, abys byl v pořádku, jinak bych si musela najít nový polštář” poznamená zcela nevinně, natáhne ruku a prstíkem mu přejde po odhalené hrudi. Ani nápad, nikdy ho už nevymění. “Nevím, jestli to bylo úplně špatné. Spíš zmatené a ne zrovna příjemné. Pokaždé mě ale utišilo vědomí, že se nemám čeho bát. Vždyť jsi tu se mnou.” Částečně to je taky pravda. “Můžeš to zkusit. Zvedla bych se a šla bych nám pro snídani sama, ale nevím, jak by se zbytek tvářil, kdybych se kolem producírovala jenom v tomhle” mávne rukou k jeho tričku, které má na sobě. V žádném případě by se už znovu nesoukala do šatů, ani nápad. “Ještě mi ale něco řekni” zavrtí se a přetočí se na bok, hlavu si podepře dlaní a modrá očka upře přímo na něj. “Včera večer, těsně před usnutím. Slyšela jsem tvůj hlas. Byl jsi to opravdu ty? Řekni, že ano.” Dopřeje si krátký nádech, než pokračuje. “Vím, je to ještě nejspíš brzy. Ale nikdy jsem nic podobného necítila. Miluju tě daleko víc, než jsem si myslela, že je možné. A chci s tebou být ať se děje cokoliv. Máš mě na krku a jen tak se mě nezbavíš, s tím se smiř” Zazubí se na něj, než mu volnou rukou prohrábne vlasy. Jen tak, protože zrovna může. “A není to jenom náhodné pubertální pobláznění, vážně ne. Je to opravdové.” Jak přesně to ví? To vysvětlit nedokáže, jednoduše to tak je. “Přesto tě prosím. Buď na sebe opatrný. Zničilo by mě, kdybys mi měl odejít.” Zmlkne a sklopí pohled. Nechce na to myslet, ani si to představovat. Jakoby taková možnost jednoduše neexistovala. “Nebuďme ale smutní. Budeš brzy v pořádku, to je důležité” nakonec se přece jenom usměje. Jako miniaturní sluníčko, které prokoukne mezi mraky. Vždycky vidí ty pozitivní stránky snad jakékoliv situace a dokáže z nich vytěžit maximum. "Krom toho, mám hlad jako vlk. Po ránech to se mnou nebudeš mít lehké." Vidí společnou budoucnost, s ním rozhodně ano. Nejen zítřek či snad příští týden, ale i klidně za několik let. Napořád.

Keď sa prebudí ako prvé sa ho začne pýtať či je v poriadku. Po jej odpovedi sa Zatvari chápavo. Sky, ktorá si z neho uťahuje je späť* Samozrejme. Že som si to neuvedomil skôr Buchne sa rukou po celé. To ma naozaj mrzí. Trápilo ma to aj v noci, keďže si vyzerala tak.. zmätená a utrápená Frustrované povie a pozerá sa na jej rameno, po ktorom prejde prstami, pričom pokračuje ku krku a pohladká ju po líci. Naozaj bol v strese z toho čo sa jej sníva. Uvažoval nad tým, že ju zobudí ale nechcel to riskovať. Po chvíli spomenie raňajky, a komornú. Keď spomenie, že by takto vyšla vonku rázne pokyve hlavou. Na to ani nepomyslis. Som nadšený, že princezné nosia stále šaty, v ktorých slizky Strážnici nemozu vidieť aké majú telo. Alebo teda konkrétne jedna provokatérka na mojej posteli. Žmurkne a vlepí jej pusu na rameno. Mas na niečo chuť? Opýta sa jej. Keď sa otočí s tým, že jej ma ešte niečo povedať s otázkou v očiach sa na ňu pozerá a jemne sa usmieva. Vezme si jednu jej ruku do dlani a pobozká ju. Pocuvam Prehodí. Keď povie, že ho včera pred zaspávaním počula nasucho prehltne. Nevie, či toto Práve chcel, ale je to vlastne všetko pravda a kľudne by jej to zopakoval ešte raz. Nuz, včera som ti toho v noci povedal dosť veľa. Neviem čo všetko si vnímala a čo ti budem musieť ešte aspoň 100krat povedať Zasmeje sa, no potom sa na ňu usmeje a ostane sa jej pozerať do oči. Ale áno, rozprával som. Prizná a stále sa jej diva do oči. Keď začne rozprávať ona Rozziaria sa mu oči a on sa k nej prisunie bližšie. Chvíľu jej ešte pozerá do oči, no potom jeho pohľad padne na jej pery, ktoré spolu so svojimi spoji v bozku. Milujem ťa, Skylarie Snáď po prvýkrát vysloví celé jej meno a pobozká ju na líce, pričom sa presunie trosku nižšie, no potom sa opäť vráti k jej perám. Neplanujem sa naschval hádzať pod auto. Ani včera to tak nebolo. Neboj sa, všetko bude fajn. Najdôležitejšie je, že si v poriadku. Povie s úsmevom a vráti sa naspäť do svojej polohy, keďže ho to dosť boli. Konecne si sa usmiala. Mal som v pláne ta začať štekliť Šepne keď dorozprava a vycari ten nadherny úsmev. Zasmeje sa, keď sa prizná, že je veľmi hladná. Pomaly sa otočí a zazvoní na svoju komornú. Komorna príde naozaj celkom rýchlo. Dobre ráno Helen, som veľmi rad, že sa Vám včera nič nestalo. Viete nám povedať ako veľmi veľké sú škody? Mame k dispozícii nejakého zdravotníka? Ak áno, prosím pošlite ho sem, nech sa tu zastaví. Prechod na ošetrovňu by bol zbytočne komplikovaný, keďže veľmi nemôžem chodiť. O a ešte.. prosím doneste nám nejake jedlo, nemôžem tam poslať princeznú, a ja tam nedoskáčem. Ďakujem Vám veľmi pekne. Usmeje sa a nadýchne sa po svojom monológu. Otočí sa na Sky. Mas na niečo chuť? Opýta sa jej.

To, že se cítí o dost lépe, jde poznat prakticky okamžitě. Tedy konkrétně poté, co se pořádně probere a zapojí taky trochu mozek. Čím to? Opět si musí z Noaha utahovat, obzvlášť, když jí tak dokonale nahrál. Takovou příležitost si nemohla nechat ujít, to by si v budoucnu neodpustila. Nicméně i ona má tu vážnou stránku, na kterou se vzápětí přenese celkem snadno. Sice si pamatovala všechny ty výjevy a útržky snů, ale byly zahalené v jakési mlze, protože to jednoduše bylo něco, co by si chtěla nějak zvlášť připomínat nebo uchovávat v paměti moc dlouho. “Nechtěla jsem ti přidělávat starosti, promiň. Noční můry jsem neměla už dlouho a doufám, že už zase dlouho mít nebudu. Stačí mi, že budeš se mnou” nic jiného k tomu, aby se jí na tváři objevil úsměv, nepotřebuje. Jen jej. Jeho přítomnost, blízkost a vědomí, že tu bude i nadále. Při jeho dotyku, který následuje příjemná husí kůže, tiše zavrní, než musí zmínit i to, že z jeho pokoje se tak, jak je, minimálně ještě nějakou dobu nepohne. Ne, pokud to nebude nezbytně nutné. Vlastně ještě nepřemýšlela nad tím, jak se vlastně hodlá vrátit do vlastních komnat. Nejspíš bude muset zkonfiskovat pár dalších kousků oblečení. Dobře, ne, že by zrovna musela, ale chce. To je dostatečný důvod, ne? Pro ni rozhodně. “Myslíš, že moje tělo stojí za pozornost?” Zeptá se zcela vážně, ale přesto s potutelným úsměvem. “Možná právě proto bych to mohla zkusit” naoko se zamyslí, než zatřepe odmítavě hlavou. “Raději ne. Úplně stačí, že existuje jeden člověk, před kterým bych se nemusela případně stydět. Některé věci by ostatně měly zůstat jen pro tvoje oči“ uculí se a špičkou jazyka si oblízne horní ret. Přesto se zachichotá, když si vyslouží pusu na rameno. “Nech mi chvíli na rozmyšlenou. V téhle chvíli bych byla schopná vyjíst přinejmenším celou kuchyň.” Nemá zrovna v lásce rozhodování, obzvlášť v případě, když všechno je tak lákavé. Naštěstí ti vypadá, že požadovaného času na rozmyšlení se jí dostane, protože si musí udělat v jedné věci jasno. “Slyšela jsem úplně všechno. Bála jsem se ale, že to byla jen část snu a ne skutečnost. Chtěla jsem, aby to bylo opravdové. Děkuju, Noahu.” Vymění si pohled do očí, po kterém se i ona přizná k něčemu z toho, co cítí. Nedokáže své emoce moc dobře formulovat a podle toho to taky tak vypadá. Nejde o to, že by nechtěla, ale přijde si pod jejich váhou poněkud zavalená. Je to nezvyk, mít tak silné city k někomu dalšímu. Ale líbí se jí to, hodně moc. Nebyla si jistá, jestli vše ze sebe dostala v nějaké srozumitelné verzi, ale polibek, který dostane, může být částečnou odpovědí. Samozřejmě mu ho oplatí, využije totiž každé příležitosti, kdy ho může ochutnat. “Já tebe víc, Noahu Williame” oplatí mu stejnou mincí. A je to pravda. Miluje ho z celého svého srdce a vždycky bude. Pochybuje, že někdy nastane situace, kdyby se její city jakkoliv změnily. “To je vážně dobře, že jsou před tebou auta v pořádku. Ale v jedné věci máš pravdu. Všechno bude v pohodě.” Pousměje se, sledujíc Noaha, jak se skládá zase zpátky na původní místo. Očividně to není nic příjemného. Jak by taky mohlo. “V tom případě jsem ráda, že k tomu nedošlo. Nechceš vědět, co by se stalo, kdyby ses o lechtání pokusil.” Nuž, je lechtivý člověk a jednou se bránila zuby nehty. Doslova. Zatímco je Noah u rozhovoru se služkou, zůstane zticha, nicméně poslouchá ho pozorně. Na jazyku ji pálí tisíce otázek, prozatím je ale spolkne s tím, že na to bude čas později. “Dala bych si croissanty, ale s jahodovou náplní. A pokud by to šlo, tak i nějakou palačinku. A šlehačku, ta je nezbytná.” Ať už s ní zamýšlí cokoliv. Hehe. Vyčká, dokud Noah neukončí hovor, než konečně spustí svou salvu otázek. “Jak to vypadá ve zbytku paláce? Jsou všichni v pořádku? Nestalo se nikomu nic vážného? Mají k dispozici zdravotníka, který se na tebe přijde podívat? Nerada bych měla na svědomí, že jsem něco udělala špatně.” Kdyby se nemusela nadechnout, nejspíš by pokračovala i nadále. "Mimochodem, zapomněla jsem zmínit, že máš úžasně pohodlnou postel. Budu za tebou muset chodit častěji." Jasně, protože to je ten hlavní důvod... ne. Opravdu není.

Svoj zamračený pohľad poslednou vetou premení na rozziareny úsmev, pričom ju pobozká na perách, na líci a presunie sa nižšie. S tým problém nebude. Odteraz sa ma už nezbavis. Zamrmle jej do pokožky a usmeje sa. Potom dvihne hlavu a ostane sa jej pozerať do oči. Presunu sa k inej konverzacii, pričom sa do toho trosku zamotá. Pokyve hlavou a úplne vážne sa na ňu pozrie. Draha Sky. Stojíš za pozornosť už len tým, že existujes. Nie si jedno z tých dievčat ktoré dokáže aspoň trosku zaujať len ak je nahé. Si to najnádhernejšie stvorenie, aké som kedy videl. A odmietam čakať kým sa ty budeš promenádovať v mojej košeli niekde medzi všetkými tými slizkými ľudmi. Posledné vety jej zašepka do ucha. Keď vysloví ďalšie vety pozrie sa na ňu. Mas pravdu. Mal by som sa vyzliecť a tiež sa niekde prejsť. Vezmem si džús.. a tak. Mykne plecom a pousmeje sa. Pri svojej poslednej vete ho poteší najviac, a Prahe preto ju naspäť zhodí do postele a vášnivo pobozká. Vsetky veci by mohli ostať len pre moje oko. Hm... áno.. takto to bude lepšie. Spokojne sa usmeje a prepletie si s ňou ruku. Zasmeje sa, keď spomenie svoj hlad a prirovna ho k zjedeniu celej kuchyne, ale dalej na to nezareaguje. Keď sa ho opýta na to, čo počula neklame jej, a povie jej to tak, ako to naozaj je. Nemá dôvod klamať jej. Keď mu poďakuje pozrie sa na ňu prekvapene, no trochu sa nahne a pobozká ju. Boze Sky, ja si ta ani nezasluzim. Šepne k nej a pohladí ju po vlasoch. Pozrie sa jej do oči a ziarivo a hlavne šťastne sa usmeje. Ja viac. Zakončí to stále s jemným úsmevom a narovna sa na posteli, pričom ho hnevá, ako to je s jeho nohou, no nič iné mu neostáva. Uff.. to mam brat ako varovanie? Zasmeje sa, ale potom na moment jeho tvar prekryje bolesť, keďže smiech nebol najlepsi nápad na jeho ranu. Nuz.. ak sa toto zahojí tak si píš, že sa pokúsim o nejaký zápas v štekleni[ Sľúbi jej pobavene. Keď príde komorná začne Sky vysypávať rôzne jedla a polevy a tak ďalej, pričom sa na ňu pozrie a len sa tišene zasmeje. tak to už áno. Otočí sa na komornú. Cokolvek Vám padne do ruky a nebude to pre Vás veľká príťaž, to mi môžete prosím doniesť. Ďakujem. Vám a som naozaj rad, že sa Vám nič nestalo. Usmeje sa na ňu a odkryje trochu plachtu, keďže mu je už veľmi horúco. Nechá si tak teda prikryvku len do pol pása a ostane počúvať všetko ohľadom toho, čo sa stalo. Prikyvuje a potom sa rozlúči s komornou, ktorá im ide po jedlo. Nemas náhodou rovnaku? Opýta sa jej. Potom by som mohol poslať komornú po nejake oblečenie pre teba,už ta odtiaľto nepustím. Prezradí jej svoje plány.

Kdyby záleželo jen na ni, vůbec by jej od sebe nepustila. Nikdy, ani na chvíli. Nejen proto, že je skvělá a jedinečná společnost, ale zároveň někdo, kdo ji pouhým dotekem či polibkem dokáže přivést takřka k šílenství. Sobecké? Možná trochu, ale v žádném případě se o něj nehodlá dělit, s nikým a nikdy. Neoznačila by se za žárlivý typ, avšak kdyby na něj nějaká dívka dělala oči až moc, mohla by taky o svá kukadla hezky rychle přijít. Tedy, tak daleko by samozřejmě nezašla. I když… “To je dobře, ani to nemám v plánu” usměje se na oplátku. Očividně jsou jeden s druhým zaseknutí tak nějak vzájemně. Inu, aspoň si nemají co vyčítat. Napadlo by ji před pouhými pár měsíci, že právě dnešního dne se bude válet v posteli toho nejúžasnějšího muže, který kdy kráčel po povrchu Země? Ne, rozhodně ne. Ale ani trochu si nestěžuje. “Ještě chvíli pokračuj a začnu se červenat. Věř mi, to vidět nechceš, vypadám jak rajče. Nebo hodně špatně uvařený humr. Není to hezký pohled.” Ušklíbne se. Nejspíš to není úplně pravda a takový obrázek existuje jen v její hlavě. Anebo je to přesně tak, jak říká. V tom případě lituje každého, kdo ji kdy viděl červenat se. “Tak počkat, to jsme si ale nedomluvili. Ty se procházet polonahý nemůžeš, ani nad tím neuvažuj. Protože… protože jsem to řekla. Tak a je to.” Podobným stylem se snažila v minulosti prosadit už spoustu věcí, některé úspěšně a jiné méně. Nejspíš také záleží na úhlu pohledu, nicméně zde je to jasné. Noah jednoduše bez košile nikam nepůjde a tečka. Přestože válet se celý den je lákavá představa, přece jenom se nakonec jakž takž vyhrabe s cílem ze sebe udělat znovu minimálně částečného člověka. Plán to byl dobrý, kdyby však tak trochu nevyšel. Dřív, než stihne jakkoliv zareagovat, stáhne ji Noah zpátky do postele, což je provázeno jejím překvapeným vypísknutím. Prakticky hned mu je odpuštěno, když ji vášnivě políbí. Což si patřičně užívá, protože nějakým způsobem si svou daň vybrat musí. “Proti tomu vůbec nic nemám, naopak” zavrní mu do ucha, než zuby jemně stiskne lalůček, který vzápětí rychle políbí, jakoby ho chtěla zbavit bolístky. “To není úplně pravda. I když, na druhou stranu, možná bych se nad tím měla na chvíli zamyslet a najít si někoho, kdo si mě zaslouží” krátce se odmlčí, aby přemohla chuť plácnout ho do ramene. “Neznám nikoho, kdo by si mě zasloužil víc. Miluju tě a je mi s tebou dobře, víc nepotřebuju.” Tedy, spíš zbytek jsou jen drobnosti. “Možná bys mohl… ale ne” samozřejmě si všimne, jak se změní jeho výraz. A moc dobře ví, že ho to musí hrozně bolet. Ještě víc ji bolí, že mu nedokáže nijak víc pomoci. “Budu s tím počítat a těším se už teď. Beztak vyhraju” mrkne na něj zvesela. Vzápětí už do pokoje vejde i služebná, které přetlumočí celou svou objednávku. Není tak marnivá, vážně ne, jen má velmi vytříbené chutě. Občas. “To teda rozhodně nemám. Ta moje nemá tak skvělou společnost” vysvětlí ńakonec s mírným úsměvem. “Nechci ji zatěžovat příliš. Zvládnu to, neboj. Jsem už velká holka.” Jen ve výjimečných případech, samozřejmě. Jen o chvíli později už se dveře opět otevřou i s jejich snídaní. “Celou dobu jsem tě jenom rozptylovala a přitom potřebuješ odpočívat a léčit se. Nejspíš ti pošlou i nějakého odborníka.” Nakonec se jí přece jenom podaří vykutálet z postele a vstát. “Můj pokoj není tak daleko, zvládnu to.” Mluví částečně pro sebe, ale zároveň také na Noaha. Přicupitá k jeho části postele… protože svou polovinu už si nějak zabrala a skloní se k němu, aby ho mohla políbit. Uvolněné pramínky vlasů ho na moment pošimrají na obličeji, než se zase narovná. “Slibuju, že za tebou budu chodit. Uvidíme se brzy.” Doplní ještě a do každé ruky si vezme croissant. Moc dobře ví, že když neodeje teď, tak už nejspíš nikdy. Moc ráda by tu s ním zůstala, ale i on potřebuje svůj klid a ne pijavici, která by se na něj neustále věšela. S tím na něj ještě v rychlosti mrkne a tak, jak je, vyklouzne ze dveří ven. Naštěstí nemusí jít tak daleko a po celé cestě nikoho nepotká. Teprve v pokoji si pořádně oddechne a přivře oči. Už teď jí neskutečně chyběl. Ale hodlá udělat přesně to, co řekla. Vídat ho co nejčastěji. Mezitím má aspoň suvenýr, který ukořistila.