ALTÁNEK

Neuniklo jej, že zde panovala jakási napjatá atmosféra. nelíbilo se jí to, ale moc netušila, co by s tím mohla dělat. Chtělo to prolomit nějakou tu bariéru, která mezi ní a Damonem z nějakého důvodu byla Ale třeba jen nemá dobrou náladu.. pomyslila si a dlaněmi se opřela vedle sebe o lavičku Baví mne plno věcí, ale ráda cestuji, člověk se tím přiučí mnoho nového. Nebo také ráda peču usmála se a zadívala se před sebe Moje babička vlastní cukrárnu, trávila jsem tam vždy plno času, vlastně to byl můj druhý domov, vždy to tam vonělo po vanilce zavzpomínala. Jej, teď mu tady ještě začni vyprávět svůj životní příběh, opravdu úžasné, tleskám.. napomenulo jej podvědomí a ona se pohledem vrátila k budoucímu králi. Co rád děláš ty? To tě nenapadají lepší otázky? Z tebe řečník nikdy nebude.. Bože, jsem trapná kousla se v nervozitě do tváře.

Včera slíbil Rose procházku a od té doby na svůj slib nemohl přestat myslet. Určitě by ji mrzelo, kdybych na ni zapomněl. Udělá si co nejdříve chvíli volna a zajde pro ni do jejího pokoje, čímž ji nejspíše překvapí, ale ani na chvilku nepochybuje, že by jeho nabídku odmítla. Asi by měl smůlu, kdyby se ve svém pokoji nenacházela, nebo jeho pozvání nepřijala. Naštěstí se tak nestane. Společně vyjdou z paláce a pomalým krokem se vydají k altánku, přesně jak zamýšlel.

*Od včerejšího dne, jak byla Rose s Liamem u klavíru, myslí jen ja to, jak odjede s princem. Bude jí smutno a samozřejmě jí bude chybět. Jak Liam, tak i Damon. Vůbec neví, co má dělat, a tak se rozhodne obléci do modrých šatů, které jsou mírně pod kolena. K tomu ještě lodičky a jemný make-up.* /Hm...co si udělám s vlasy./ *Rozmýšlí nad účesy, a nakonec si vybere pletýnku, kterou následně zamotá do drdolu a sponamy upevní, aby se jí účes nerozpojil.* /Snad nebude foukat, když už jdu na procházku./ *Dodělává si účes a mezi tím uslyší jemné klepání na její dveře.* /Kdopak to jen může být? Že by návštěva?/ *Rozejde se ke dveřím a otevírá je. Za nimi ji čeká milé překvapení pod jménem Liam.* Jee, ahoj Liame. Moc ráda tě vidím. *Nazula si lodičky a rozhodla jít s Liamem na procházku. Cestou si spolu povídají a Rose se stále na Liama culí a usmívá jako sluníčko.* Jakpak se dnes máš Liame a co přípravy s princem, smím-li se zeptat? *Určitě měl zajímavější den, než Rose, která si jen četla a nebo hrála na klavír.*

Zaklepe na dveře od Rosalie pokoje a jen doufá, že se někde nepotuluje, nebo nemá nic zábavnějšího na práci. Ahoj Rose, vypadáš báječně. Poznamená hned jak ji uvidí a následně ji pozve na vycházku do altánku, kterou ji včera slíbil. Mám se skvěle a to hlavně díky tvé společnosti. Oplatí ji úsměv, když jsou spolu na čerstvém vzduchu. Poslední dobou se nestává velmi často, že by se šel jentak projít a tak je rád, že se rozhodl něco takového uskutečnit právě s Rose. Přípravy s princem probíhají prozatím podle plánu a zatím vše vychází tak, jak by mělo. Kdyby ne, nejspíše bych tu s tebou ani nebyl. Kdyby byl někde nějaký problém, nejspíše by neměl ani čas se zde zdržovat a proto má štěstí, že věci, které má on na starosti jsou všechny do určité míry splněny. Samozřejmě má stále své povinnosti, ale některé z nich můžou nějakou chvíli počkat. A jak se máš dnes ty? Zeptá se jí na oplátku.

Díky mé společnosti jo? Tak to dekuji Liame. *Začne se mírně červenat, při pohledu do jeho očí.*Když jsem s tebou, vždy mi zpříjemníš náladu a za to ti mockrát děkuji. *usměje se na něj a pomalými krůčky přicházejí k altánku, kde si Rose stoupne naproti Liamovi. Pohlédne mu zamyšleně do očí a začne se červenat. Když si toho Liam všimne, Rose odvrátí zrak a promrká své řasy, aby se trochu zklidnila.* Promiň, je to tak trapné, ale nemůžu si pomoci....Tvé očí, ta barva mě tak trochu přitahuje. /Jo Rose..tímhle to určitě zachráníš..Tleskám ti.../ *Sama pro sebe si zanadává a pohlédne Liamovi do očí.*

Samozřejmě. Je příjemné mít po boku někoho, jako jsi ty. Usměje se Rose. Jsem rád, že ti můžu zpříjemnit náladu. Byla by škoda, kdybys tu byla nešťastná. Přestože se v paláci někdy dějí opravdu špatné věci, i tak je dobrá nálada pro něj opravdu důležitá. Mezitím přicházejí k altánku, kde si Rose stoupne proti němu. Všimne si, jak se začervená a pousměje se. Ani by nečekal, že mu Rose něco takového řekne, ale své překvapení nedá na sobě ani v nejmenším znát. To ty jsi tady ta s krásnýma modrýma očima. Zadívá se jí do očí a lehce ji pohladí po tváři. Hlavně neudělej nějakou hloupost. Připomene sám sobě.

No...občas tu jsem i nešťastná...Třeba v tu sobotu jsem málem přišla o hlavu, když kousek ode mě ve zdi skončila jedna z kulek od rebelů. *Nad touto vzpomínkou se musí už jen pousmát.* Bohužel to místo mě schytal jeden ze strážců...Jenže nevím který to byl. *Posmustní a zhluboka se nadechla i vydechla. V altánku se postaví na proti Liamovi a dívají se navzájem sobě do očí.* Ale...zase tak pekné určitě nejsou Liame. *Pousměje se na něj a chytne ho za ruku, kterou ji hladí po tváři.* Ale na tvé čokoládové očka nemá nikdo. *Poví mile Liamovi a mrkne na něj, ale jeho ruku stále drží.*

Byl to Lucas, že ano?? *Zeptá se ho smutným hlasem.* No to snad ne...Přežil to Liame??? *Rose se vyděšeně nadechne a ruku si položí na rty. Sama tomu nemůže uvěřit.* To snad ne...Lucas za mě položil život?! *Rose se spustily slzy, jakmile uslyšela tuto zprávu. Za chvilku se uklidnila a zahlédla se Liamovi do jeho nádherných očí.* Se ti až tak líbí jo? Tak toho si budu hodně vážit Liame. *Po uchopení jeho ruky se začal přibližovat k jejím rtům.* /Sakra...co teď? On mě chce políbit?!/ *Řekne si pro sebe a do sekundy se rozmyslí. Dá svůj prst Liamovi na rty a stále se mu dívá do očí.* Liame...tohle si klidně nech jak přijedeš. *Mrkne na něj a usměje se. Ale nakonec si to rozmyslí a udělá to. Rose si k sobě přitáhla Liama, svou rukou mu prohrábla vlasy a spojila jejich rty. Byl to ten nejsladší polibek.* /Je to nádherný pocit...nechtěla bych ho stratit./ *Poví si pro sebe při polibku.*

*Než stačí cokoliv říct, začne si Rose domýšlet, co se vlastně stalo.* Lucas je v pořádku. /Doufám./ *Pokusí se jí zastavit, aby se ještě nerozbrecela a položí ji ruku na rameno, aby ji uklidnil. Sice nemá zrovna největší přehled, co se kdy děje na ošetřovně, ale sám věří v to nejlepší a navíc jsou v paláci opravdu prvotřídní doktoři.* Ano *Potvrdí svá slova, která řekl o jejich krásných očích a začne se pomalu přibližovat k jejím rtům. Je opatrný, protože ví, že by to neměl dělat a proto dává Rose možnost, aby ho zastavila, což taky udělá. Možná že udělala dobře, protože on je princův komorník a ona účastnice selekce a ostatní by z nich nejspíše nebyli nadšení.* Dobře. *Usměje se na ní. Rose ho políbí, aniž by to čekal a polibek ji oplatí. Opravdu si ten moment užívá, ale bohužel ho po chvilce musí kvůli nedostatku kyslíku ukončit.* Líbáš úžasně. *Řekne polohlasem, když se odtáhnou.*

Je v pohodě?? To jsem ráda.. *Oddechne si Rose a podívá se mu do oci.* Ale stejně čokoládové očka jsou nejkrásnější. *Mrkne na něj a pošle mu vzdušnou pusu. U toho se mírně začervená, a proto odvrátí zrak. Po spojení jejich rtů má divný pocit v podbřišku, jakoby tam měla snad...motýlky, nebo něco podobného. Liam se odtáhl, když měli nedostatek kyslíku.* Oo, děkuji Liame...Taky líbáš bravurně. Nejkrásnější polibek, co jsem kdy měla. A to byl můj druhý v životě. *Poví Liamovi polohlasně a věnuje mu další polibek, tentokrát už více s city.*

Zasměje se, když vidí jak si Rose oddechne a už nechce dál sobotní útok rozebírat, protože podle něj to není zkrátka nejmilejší téma k hovoru. Stačí mu, když o něm musí mluvit s ostatními zaměstnanci a i to mu není zrovna dvakrát příjemné, když ví, co všechno se stalo. Ale ty tvoje modrá očka jsou ještě krásnější. Trošku zavrtí hlavou a přijde mu milé, jak se s Rose hádají, kdo z nich má krásnější oči, ačkoliv svůj názor myslí smrtelně vážně a nehodlá z něj ustoupit. Políbí se a když je potřeba se nadechnout, musí polibek přerušit. To je čest, děkuji. Trochu se zasměje. Rád by jí také řekl, kolikátý je to jeho polibek, ale raději nebude kazit tak krásný okamžik. V tom mu rose věnuje další polibek, který ji začne vášnivě oplácet a přitiskne si ji k sobě. Ani nemyslí na to, že by je někdo mohl vidět a užívá si její blízkosti.

To se chceš hádat, kdo má krásnější očka Liame? *Řekne s pobavením v hlase a pokračuje v konverzaci.* Jenže mně se hádat moc nechce, a tak to ukončuji tím, že máš nejkrásnější čokoládová očka. *Podívá se mu do očí a upřímně se usměje. Dále to už neřešili, ale přešli rovnou do polibku. Byl to nádherný pocit, který Rose po chvilce nádechu zopakovala. Tentokrát ale vášnivěji. Liam si ji přitiskl více na sebe a líbali se dál. Rose opře Liama o jeden ze sloupů altánku a zajede mu rukou do vlasů. U toho mu mírně zkousne ret a více se k němu přitiskne.*

Nad její otázkou zamyslí. Vypadá to, že ty se chceš hádat, kdo má krásnější očka. Uchechtne se. Uděláme kompromis. Shodneme se na tom, že ty máš ty nejkrásnější pomněnková očka a konec. Pokusí se vyjednávat a uculí se na Rose. Pokusí se ji políbit a potěší ho, když ho nakonec políbí ona. Když jsou nuceni přestat, Rosalie ho políbí znova a tentokrát s více vášní. Přitiskne si její tělo blíže k sobě a sám se opře o jeden ze sloupů v altánku. Cítí každý její pohyb, jako by byli propojeni. Rose mu při polibku trochu zkousne ret, čímž do polibku věnuje ještě více energie. Víš, že bychom neměli. Zašeptá, když po chvíli přeruší jejich polibek, ale stále o sebe mají opřené čelo.

Dobře Liame, kompromis přijímám. *Pousměje se na něj a šeptne mu do ouška.* Stejně máš nejhezčí očka ty a za tím si stojím brouku. *Mrkne na Liama pomněnkovými očky. Při líbání byli opřeni o sloup, tudíž vice tělo na tělo. Nemohla si odpustit ho kousnout do rtu a ucítila, jak si povzdechl.* Ano, já vím Liame, ale...od jisté doby k tobě něco cítím. *Podívá se na Liama provinilým pohledem, ale pořád je na něm svým tělem. Při pohledu do jeho očí se musí kouzelně pousmát a pomalu spojit znovu jejich rty. Tenhle pocit ještě nikdy nepoznala. Že bybych se Rose zamilovala? Její city tomu dost nasvědčují a nehodlá je měnit.*

Vítězně se pousměje, když Rose přijme kompromis, který vymyslel. Rose si ale přec ijen  nedá říct a pošeptá mu svůj názor ohledně jeho očí, nad čímž se jen zasměje a ačkoliv si stojí za svým, už to dále nerozebírá a raději se ji pokusí políbit. Jejich polibek však po chvíli přeruší, protože se chce ujistit, zda si je i Rose vědoma, že to není správné. Aha. Chvíli neví co říci, když mu Rose poví, že k němu něco cítí, protože to opravdu nečekal. Aspoň je to oboustranné. Pousměje se, podívá se jí do očí a stále si ji drží u sebe. Při jejím úsměvu neodolá a oplatí ji polibek. Neví, co bude dál a jindy by mu tato nejistota opravdu vadila. Teď si však užívá chvíle s Rose dokud může a vloží do polibku ještě více vášně.

Liame? Kdy že odjíždíte s princem do Ruska? * Poví v mezi polibku a podívá se mu hluboko do očí a u toho ho hladí ve vlasech.*Jen se ptám, jestli ráno, nebo odpoledne. *Upřesní svou otázku.* Trochu jsem měla strach, že to budou city jen z jedné strany Liame. Ale jsem ráda, že to cítíme stejně. *Opět spojí jejich rty v jedny a náležitě si to užívá. Více vášně v polibcích už snad nemohlo být.* Škoda, že nemůžeš jít se mnou do komnaty na noc. Ten pocit bezpečí by byl nepopsatelný Liame. *Pošeptala mu do ouška, když ho po polibku objala a obmotala si ruce kolem jeho krku. A jelikož není příliš vysoká, stojí mírně na špičkách, aby ho mohla lépe políbit.*

Nad otázkou, kterou mu položila Roze mezi polibky se zamyslí. Myslím že odjíždíme už někdy dopoledne. Odpoví a nepřestává ji hladit. Je rád, že jsou jejich city opětované. Sice neví, co bude dál, ale tato jistota mu prozatím postačí. Ví, že to jednou budou muset vyřešit a to co nejdříve, ale asi to ani pro jednoho nebude příliš příjemné. Opět se políbí a jejich polibek si opravdu užívá. Dnes bohužel ne. Musím ještě za Damonem. Je mu líto, že večer nemůže být s Rose, ale některé povinnosti zkrátka nepočkají, ačkoliv by s ní byl moc rád. Ale co zítra? Usměje se na ni a obmotá si ruce kolem jejího pasu, aby si ji stále mohl držet blízko sebe.

Budeš mi tu chybět Liame. Neříkal Damon, kdy se vracíte?? *Optá se Rose zvědavě. Při pohledu do jeho očí si povzdechne a zároveň usměje.* Nevadí, pozdravíš ho ode mě Liame? *Sdělí mu prosbu a usměje se. Určitě bude mít ještě hodně práce s chystaným se na cestu.* Zítra? Mohl bys klidně ráno přijít, ráda te uvítám Liame. *Pohladí ho po tváři, propojí své pohledy a v zápětí ho políbí. Cítí, jak jeho ruka mírně zamířila níže, než by měla, ale nad tím se jen pousmála a nechala Liama, kam až ji dá.*

Ty mě taky budeš chybět. Řekne téměř automaticky a přijde mu, jako by to bylo předem úplně jasné. Budeme tam přibližně týden. Nepamatuje si úplně přesně jak dlouoho budou v Rusku, protože si i bez toho musí pamatovat spoustu informací, ale i tak si je svou odpovědí poměrně jistý. Určitě ho od tebe pozdravím. Nedovede si ani představit, jak se Damon zachová, až se o nich jednou dozví. Pokud se tedy o nich dozví, ale touto otázkou se nyní nehodlá zabývat. Nic neslibuji, ale pokusím se. Moc rád by Rose viděl už ráno, ale hned po ránu má před sebou spoustu neodkladné práce, takže jí nic slíbit nemůže, aby později nebyla zklamaná. Také ji pohladí po tváři a následně ji políbí. Rukou pomalu postupuje níže a během jejich polibku ji začne hladit po stehnu.

No...Snad ten týden bez tebe zvládnu Liame. *Pohlédne mu upřeně do očí a usměje se. Nedokáže ani popsat, jak se s ním cítí. Onen pocit je prostě úžasný a dokonalý. Ale je tu menší problém...je princův komorník a není si úplně jistá, jestli dělá správnou věc. Jenže citům neporučíš.* Děkuji moc, jsi zlato. Ne každý by pozdravoval prince od dívky ze selekce. *Po posledním slůvku se uchechtla a obmotala si ruce kolem jeho krku. Stoupla si na šičky, aby Liama mohla lépe políbit. Jeho ruka mu klesla až na její stehna, kde ji při líbání hladil. Moc se jí to líbí a náležitě si to užívá. Nerada by to přerušila, ale začal mírně foukat větříček a Rose se trochu nadzvedla sukně u šatů.* Ups...Promiň Liame, to ten vítr. *Pousměje se tomu a zčervená jako rajče.

Určitě to zvládneš. Mrkne na ni. I ona mu bude chybět, ale měl by být pryč jen týden, což není tak dlouhá doba. To ty jsi zlato. Usměje se na ní. Pozdravovat od ní Damona je pro něj naprostá maličkost a nemá nejmenší důvod, proč by to neudělal. Opět se políbí a při jejich polibku ji začal hladit po stehnu. Pocítí, jak začne foukat vítr a Rose se nadzvedne sukně u šatů. To je v pořádku. Usměje se na ni, když vidí jak se červená, což se mu zdá neskutečně roztomilé. Myslím, že už bychom měli jít. Začíná být chladno a nerad bych, abys mi nastydla. Moc rád by pokračoval, ale bojí se toho, co by následovalo. Navíc, Rose je v selekci a kdyby je někdo viděl, ani si nechce představovat, co by se stalo. Vezme ji za ruku a společně se vydají do paláce, kde ji z vede až k jejímu pokoji. Tak zítra. Dá ji pusu na rozloučenou a odejde.

No...pokusím se. *Řekne se smíchem v hlase a podívá se mu do očí.* Já a zlato jo? No nevím nevím Liame. *Pousměje se nad touto větou. Je velmi ráda, že od ní bude Damona pozdravovat, protože za ním moc chodit nechce. Neví, jestli by ji poslal pryč, a nebo by ji vyslechl. Při líbání začalo mírně foukat a Rose se nadzvedla sukně u šatů. Stydem zčervenala, ale Liamovi se to pravděpodobně líbilo.* Příště si asi beru o trochu delší šaty. *Začne se tomu smát.* Ano, už je čas, abychom šli. I mně začíná být chladno. No to ani nemůžu být nachlazená, to nych pak nemohla být s tebou Liame. Nerada přestala, protože ho má opravdu ráda. Ten týden bez něj bude pro Rose neskutečně těžký a každý den na něj bude myslet. Liam vzal Rose za ruku a pomalu šli směrem k paláci. Po chvilce už byli u její komnaty a Rose se otočila na Liama.* Děkuji za doprovod Liame. Zítra se snad ještě uvidíme. *Poví s krásným úsměvem na tváři a opětuje mu její polibek. Rozloučí se a Liam pospíchat za princem. Rose vešla do komnaty a hned si sundala lodičky z nohou, aby si odpočinuly. Šaty ze sebe svleče, jde se osprchovat a uložit se ke spánku.*

Dôjde k altanku a pusti najprv Sky, nech si sadne. Sadne si tiež, a prepaľuje ju pohľadom. Zloží svoju tvar do dlani a nahlas sa nadýchne. Potom sa pozrie na svoje ruky a začne rozprávať. Pred istým časom som spoznal jedno dievča. Nebudem klamať, zaľúbil som sa. Prvýkrát som cítil, že namne niekomu záleží. Predstavoval som si ju ako svoju ženu. Bolestivo sa zasmeje. Potom ma však podviedla. S týpkom, čo jej nosil pizzu, alebo cosi take. Rukou naznačí, že to je “asi toto”. Prehrabne si vlasy a zahryzne do pery. Prerusil som všetky kontakty s ňou. Nič som jej nevyčítal, nechal som všetko tak. Uzavrel som sa do seba Pokračuje a je vidno, že ho to celé boli. To dievča sa pred pár dňami ozvalo. Nadýchne sa a chladne sa pozrie niekam za Sky. Nedokáže sa jej pozerať do oči. Je tehotná. Vysloví. Ma pocit, že tieto slova majú silu rozbiť všetko. Neviem, či je to dieťa moje. Časovo to sedí, ale ja som v tej dobe s ňou takto nespal. Spala s tým chlapcom. Ale stať sa to môže. Neviem presne, v akom týždni je a tak ďalej. Objasni. Ak prídu výsledky a to dieťa bude moje chcem, aby si vedela, že sa ho nevzdám. V žiadnom prípade. Nenechám ho vyrastať bez otca. Nech to celé skončí akokoľvek. Hoc aj nech budem za blázna. Nenechám svoje dieťa. Nenechám ho zažívať smútok. Povie rozhodne a pozrie sa jej do oči. Pochopim, ak sa na toto necitis. Čakanie, a .. ja neviem čo bude potom. Nič ti neviem sľúbiť. Ani nechcem, keďže ti nechcem dávať falošné sľuby. Jednoducho.. toto je pravda. Toto som ja. Ak si to takto nepredstavujes, môžeš odísť, alebo kričať. Čokoľvek. Ja to znesiem. Povie jej a čaká na jej odpoved.