DÁMSKÝ SALÓN

Tváříc se, že zde byla přítomná celou dobu, dokluše do dámského salonu. Na sobě má šedé šaty, černé lodičky a vlasy má rozpuštěné. Postranní pramínky má sepnuté dozadu, aby jí nepadaly zbytečně do obličeje. Zhoupne se v kolenou a postaví se do řady. Nahodí nevinný úsměv Hezké odpledne, moc se omlouvám, že jsem se zpozdila. Odmlčí se a skousne lehce spodní ret. Posluchá slova Larissy a narovná se. /To by nemělo být nic těžkého, v podpatcích jsem chodila často a navíc i teď./ Vezme si dvě knížky a dá si je na hlavu, jakmile na ní dojde řada udělá pár kroků dopředu. Bradu drží nahoře, narovnaná záda a lehce se pousměje. Poté se vydá zpět k dívkám, stoupne si před jednu z židlí. Pomněnková očka stočí na Larissu, poupraví si šaty, následně dá jednu nohu za druhou a sedne si na židli.

*Larissiny poznámky byli do značné míry povzbuzující a fungovali, což se později i projevilo a Ruth za to byla velice vděčná. Její závěrečnou poznámku si taky vzala k srdci, věděla, že jí ale čeká ještě hodně práce. Následuje další kolečko a potom ještě jedno bez knížek. Ostatním dívkám to šlo o mnohem lépe a tak se začala cítit pod tlakem.* /Budu trénovat chůzi po chodbách a v pokoji, ono se to časem zlepší./ *Sezení bylo též jedna z neobyčejnějších věcí a přece se na něm dalo pokazit mnoho. Ruth si sice nebyla jistá, jak moc je její sezení špatné, ale v tomhle si věřila vice než v chůzi na podpatcích. Sedla si na jednu z připravených židlí a čekala, co po nich Larissa bude chtít dál.*

*Usměje se na nově příchozí a pak sleduje i ji, jak se hned zapojí do trénování chůze. Sama pak udělá ještě poslední kolečko bez knížek a pak se přesune spolu s ostatními k židlím. Sama dokáže uznat, že v chůzi si byla trošku jistější, než ve správném sezení, ale nevede si až tak špatně. Pak sleduje Larissu, jak si stoupne a když je upozorní na úsměv, ten svůj ještě malinko rozšíří. Je zvyklá se často usmívat a jakmile jí někdy člověk vidí bez úsměvu, tak má opravdu hodně blbou náladu, takže myslet na úsměv prakticky nepotřebuje. Napodobí Larissu a postaví se, přičemž si věří trochu víc, než při usedání na židli a projeví se to i na jejím výkonu. Pak se zase zaposlouchá do slov Larissy a je jí jasné, že teď přichází ta část, které se bojí nejvíc. Nikdy neměla strach z mluvení na veřejnosti, ale referáty a vymlouvání se z průšvihů ve škole se moc s rozhovorem do časopisu srovnávat nedají. Zvlášť, když o sobě ví, že někdy dokáže být dost živá, temperamentní a vypouští z pusy slova dřív, než se nad nimi zamyslí. Porozhlédne se po ostatních dívkách a její pozornost upoutá DAVINA, která stojí blízko ní* Ahoj, nechtěla bys být se mnou ve dvojici? *Zeptá se jí se svým klasickým energetickým úsměvem* Já jsem Nicole mimochodem. Klidně mi říkej Nic. *Doplní ještě, protože jí přijde divné být s ní ve dvojici, když ani neznají svoje jména.* Chceš být reportérka, nebo královna? *Dá jí na výběr*

*Usměje se na Stephanie, sleduje i ji, jak chodí. Nakonec je Larissa zavolá k židličkám. Snaží se na ni posadit aspoň z poloviny tak elegantně, jako ona.*/I v těhotenství, je tak elegatní./*Obdivně ji sleduje. Její pokus nebyl nejlepší, ale ani nejhorší. Rozhodně to bude ještě trénovat.*/To se zvládne./*Jenom přikyvuje a na pokyn vstane, stále rovně s úsměvem na tváři.*/Komunikovat... To snad taky zvládnu./*Jakmile zmíní, že princ Damon řekl Charlotte, aby mu říkala jménem, na dívku pohlédne a usměje se n ani. Charlotte na ni působí mile, takže jí to přeje.*/Dvojice../*Rozhlédne se po přítomných dívkách. Pak uslyší NICOLE, která na ni promluví. Spadne z ní strach, že by snad mohla zůstat sama.*Ahoj, moc ráda.*Natáhne k ní ruku.*Jsem Davina, moc ráda tě poznávám.*Představí se s přívětivým úsměvem.*Dobře Nic.*Přikývne.*No asi prvně reportérka.*Vezme si mikrofon. Sleduje, jak si Nicol dává na hlavu korunku a musí se pousmát*Vypadáš nádherně./Otázky na tělo../*Davina není typ, co by se snažil někomu uškodit nebo je přivést do rozpaků, takže s otázkami bude možná mít problém.*Takže Vaše Veličentsvo.*Začne hrát svou roli a donutí ji to uismát.*Jak se zatím cítíte?*Počká na její odpověď a následně přikývne.*Máte už plány, které chcete jako královna uskutečnit a jestli ano, mohla byste nám je prozradit?*Snaží se vymyslet další otázku.*Domníváte se, že budete dobrá královna nebo si měl váš manžel vybrat někoho jiného?*Počká i na její další odpověď. Tahle role se jí nelíbí. Ale snaží se. Třeba to bude Nicol potřebovat a jestli jí to pomůže si to vyzkoušek, jako by to bylo doopravdy. A ona jí chce pomoci.*

*Potřese si s Davinou rukou a usměje se na ní* Taky tě ráda poznávám. /Davina.. Celkem neobvyklý jméno../ *Napadne jí a pak se radši začne věnovat jejich dalšímu úkolu, kterým jsou rozhovory* /To zvládneš. Prostě přemýšlej dřív, než něco řekneš./ *Snaží se uklidnit, ale sama ví, že přemýšlení nad tím, co vypustí z pusy nemá ve zvyku tak nějak celý život a nejednou se kvůli tomu dostala do průšvihu* Fajn, tak já si zahraju na královnu. /Poprvé a naposledy../ *V duchu se ušklíbne nad tou myšlenkou, protože popravdě si moc nefandí na výhru selekce a ani zatím neví, jestli to vůbec chce. Nasadí si na hlavu korunku a po pochvale Daviny se zasměje* Díky. *V duchu protočí očima nad tím, když si představí reakci její matky, která v ní prakticky už vidí královnu a svojí pozornost přesune zpátky k Davině, která jí položí první otázku* Cítím se skvěle. A hlavně natěšeně, protože se mi právě otevřelo hodně dveří a možností, které jsem dřív neměla. *Pokusí se o nějakou normální rozvinutější odpověď, protože se jí nechce zůstávat jen u obyčejného "dobře, díky". Po její další otázce se na chvíli pozastaví* /Dobře. Mysli. Co bys tak mohla dělat, kdyby ses stala královnou?/ *Rychle přemýšlí a přitom si skousne dolní ret* No, samozřejmě, že nějaké plány mám. *Začne odpovídat, aby nezůstala dlouho zticha* Ráda bych například zlepšila podmínky pro život nižších kast. Myslím, že toho pro společnost dělají hodně a tak bychom jim měli pomáhat, protože jejich podmínky k životu nejsou moc ideální. /Neřekla jsem hodněkrát podmínky pro život? No to je jedno../ *Snaží se zamaskovat, jak je z toho nervózní a kousne se zevnitř do tváře* /Jestli se teď zeptáš na to, jak to hodlám udělat, tak tě uškrtím../ *Vyšle k ní varovnou myšlenku. Sice ví, že jde jen o nácvik, ale i tak chce zapůsobit co nejlépe. Po její další otázce si vzpomene na slova Larissy* /Tak jo. Něco co nebude působit namyšleně a povýšeně../ *Zapřemýšlí rychle a pak se rozhodne pro odpověď, která je podle ní nejlepší* Myslím, že můj manžel si hodně dobře promyslel svou volbu a musel si být jistý tím, proč mě chce za svojí manželku a za královnu. A já se budu samozřejmě snažit co nejlépe splnit jeho očekávání tak, jako očekávání lidu. *Uvědomuje si, že neodpověděla úplně na tu otázku a že to všechno stočila k jejímu imaginárnímu manželovi, ale myslí si, že nemohla udělat nic lepšího*

*Představí se Nicole a potřese si s ní rukou. Po její otázce se rozhodne, že bude dělat reportérku. Nerada lidi uvádí do rozpaků, takže to chce mít za sebou.*/Já bych v tomhle nebyla dobrá.../*Položí jí tedy první otázku, která se dala nejspíš očekávat a na její odpověď přikývne.*Hodně dveří se ám určitě otevřelo.*Souhlasí a přikývne. Vážně se snaží chovat jako u normálního rozhovoru, aby si to mohly nacvičit. Uvidí, jak se u její druhé otázky dívka trochu zarazila a pousměje se na ni, čímž trochu vypadne ze své role, ale prostě ji musí podpořit, má to v povaze.*To je od vás velmi šlechetné, myslím, že vás bude v tomhle hodně lidí podporovat.*Přikývne. Sama by tohle udělala také. Nakonec jí položí i třetí otázku, na kterou by sama nejspíš nevěděla, co říci. Odpověď, kterou dostane ji potěší.*/Je dobrá./*Nedokáže jinak, než dívku vážně obdivovat.*Prošla jste si historicky úplně první Selekcí, můžete nám prozdrait, jestli až budete vy a váš manžel mít dítě, bude se konat Selekce další?*Chvilku popřemýšlí, jakou otázku by mohla položit dále. Už ji nic nenapadá. Takže jen přikývne.*Já už vážně nevím na co bych se tě měla zeptat.*Poví upřímně a ukáže malý úsměv.*Prohodíme se tedy? A musím říct, že jsi byla úžásná.

*Odpoví Davině na její otázky a doufá, že to byly dobré odpovědi a že se nebude dál ptát na to, jak by chtěla pomoct nižším kastám, protože i přesto, že se jí ten nápad líbí a asi by to bylo vážně to, čemu by se jako královna věnovala, neví jak to udělat. A ani nad tím moc přemýšlet nechce, protože možnost, že by vážně vyhrála jí přijde naprosto absurdní. Nad její další otázkou se opět trochu pozastaví* /Dělej, že jsi to vyhrávala a našla pravou lásku./ *Uklidní se a snaží se víc vžít do role* Myslím, že je to ještě dost daleko, ale sama za sebe můžu říct, že v selekci se dá doopravdy najít skutečná a pravá láska, takže bych k tomu nápadu byla nakloněna. *Při té odpovědi nedokáže potlačit menší úšklebek, protože tomu, že by se tady dala doopravdy najít skutečná láska, prostě ani za mák nevěří.* V pohodě. Stejně už zrovna končí patnáct minut. *Koukne se rychle na hodiny a pak se usměje na Davinu a podá jí korunku.* Taky ti to moc sluší. *Usměje se na ní, když si korunku nasadí a vezme si od ní mikrofon* Jaké byly vaše pocity, když jste zjistila, že zrovna vy jste tou vyvolenou, která vyhrála selekci? *Položí jí první otázku, která jí napadne* Která jiná dívka z elity si podle vás zasloužila vyhrát? Nebo si myslíte, že jste byla jednoznačná volba? *Pokračuje s další otázkou a pak chvilku neví, na co se ptát dál* Co si myslíte o situaci s rebely? Jak by je šlo podle vás potlačit? *Napadne jí trochu těžší otázka, na kterou by pravděpodobně sama odpovědět nedokázala*

*Položí jí všechny otázky, které jí napadnou. Na její odpovědi jen přikyvuje. Musí uznat, že dívka je vážně skvělá a dokáže během tak malé chvilky vytasit velmi dobré odpovědi.*/Takhle skvělá rozhodně nikdy nebudu./Děkuju.*Zasměje se a poupraví si korunku na hlavě, aby jí nespadla.*/Hlavně se musím snažit přemýšlet dřív, než ze sebe něco vyklopím bez přemýšlení, což občas dělávám./*Nadechne se a nasadí úsměv. Moc se snaží se vžít do role, ale nejde jí to. Být královnou.. To neví jak předstírat. Prví otázku si hodně promyslí.*/Zkus si představit, že se do tebe zamiloval.../*Nadechne se a spustí.*Byla jsem velmi šťastná.*Nasadí úsměv.*Moc dobře si uvědomuji, jaké štěstí jsem měla, že jsem vůbec byla vylosována, potkala spoustu úžasných lidí a že jsem vyhrála. Jsem za tohle všechno moc vděčná./Tohle bude horší, než jsem myslela./Rozhodně ne.*Zavrtí hlavou, aby vyjádřila, že rozhodně nebyla jednoznačná volba.*Všechny dívky, co se dostaly až do Elity by byly něčím vyjímečné, každá byla v něčem lepší, než ostatní a každá by byla dobrou královnou.*Snaží se působit sebejistěji, než ve skutečnosti je.*/Být královnou znamená být dobrou herečkou./*Uvědomí si fakt. Královna se musí tvářit sebejistě, usmívat se...*To popravdě nevím. Doufám, že jestli se mě zeptáte později, dokážu vám odpovědět./Vyhovět jim nemůžeme, protože nás nejspíš chtějí zabít.../

*Položí jí první otázku a po její odpovědi přikývne* Ano, to bylo určitě velké štěstí. *Okomentuje to sama a pak jí položí další otázku.* Určitě byla každá něčím vyjímečná, ale vyhrála jste vy. Čím si myslíte, že to bylo? Co máte narozdíl od ostatních dívek, že to princi pomohlo vybrat si právě vás? *Zeptá se jí na víc osobitější otázku a je celkem zvědavá na její odpověď. Pak přijde s trochu obtížnější otázkou a to otázkou ohledně rebelů. Sama je překvapená z toho, jak jí to vůbec napadlo, ale už to vypustila z pusy a skoro nad tím ani nepřemýšlela* /Chudák, asi bych jí měla dávat otázky, na který bych sama uměla odpovědět./ *Její odpovědi přikývne, ale pak si vzpomene na to, co jim říkala Larissa.* /Otázky na tělo../ *Ví, že reportéři by dál rýpali, takže s omluvným úsměvem vytasí s další otázkou. Možná se až moc vžila do té role, každopádně se jí zeptá dřív, než dokáže sama sebe zastavit* A nemyslíte si, že byste jako královna měla mít aspoň nějaký plán nebo aspoň myšlenku, jak to provést? Nepřijde vám, že to že nevíte, jak potlačit nepřátele, kteří teď neohrožují pro vás jen královskou rodinu, protože do ní sama patříte, takže ohrožují vás samotnou a vašeho manžela, se dá považovat za jistý způsob zklamání hned zezačátku vaší vlády? *Položí jí hodně nepříjemnou otázku a s omluvným úsměvem čeká na odpověď* /Promiň.. Ani bych se ti nedivila, kdybys se mnou potom do dvojice už nikdy nešla./ *Napadne jí, když čeká na její odpověď*

*Usměje se a kývne.*/Čím to bylo?/No, nevím, jak se s mým manželem chovaly další dívky. Ale já byla prostě sama sebou.*Pokrčí mírně rameny.*Na nic jsem si nehrála a byla upřímná.*Neví, jak by otázku dále rozvedla, takže počká, než dostane další. Otázka se týká rebelů, konkrétně, jak by je potlačila, což vážně neví, nebo ano? Na otázku se ještě jednou zamyslí. Nicole se nedá jen tak odbýt a tak poví, co ji napadlo právě teď.*/Prosím, ať to dává smysl./No, možná bych se jich prvně zeptala, co všechno chtějí. Chtějí jen zrušit monarchii nebo zrušit kasty? S tíhmle bych si rady vážně nevěděla a je mi líto, že vás zklamu, jak jsem řekla, možná časem a kdybych to probrala s králem. Ale kdyby chtěli i něco jiného, snažila bych se jim vyhovět. Možná by se uklidnili a neubližovali lidem, když by aspoň něco dostali.*Na tváři se jí objeví nejistý úsměv.*/Jen počkej, jestli si tohle budeme zkoušet znovu../*Pomyslí si žertovně. Na dívku se nezlobí, ale dává jí vážně těžké otázky.*

*Počká na její odpověď a pak přikývne. Tak nějak jí k tomu nenapadají další rozšiřující otázky, takže se přesune k dalšímu tématu a tím jsou rebelové. Celkem jí zajímá její odpověď na další otázky, protože sama by v té chvíli byla ztracená a radši vykřikla "Bacha, UFO!" ukázala někam na okno a pak utekla. Je celkem překvapená, že vymyslela nějakou odpověď* Možná. A nebo by pak měli ještě větší nároky.. *Poznamená si sama pro sebe, jako neodbytná reportérka a pak se podívá na hodiny a zjistí, že patnáct minut už uběhlo. Podívá se na Larissu, aby zjistila, jestli bude mít ještě nějaké poznámky nebo se ještě něco bude dít a nebo jestli už můžou odcházet do komnat* Byla jsi dobrá. Já jenom ráda rýpu do lidí. *Řekne Davině s úsměvem* /Tohle rozhodně stálo za návštěvu. Bylo to celkem fajn/ *Zhodnotí nakonec*

*Nějak sesmolí všechny odpovědi.*Jo, to je taky možné.*Připustí s povzdechem.*Díky, ale ty taky. Úžasná.*Usměje se vesele.*V pohodě.*Pokrčí rameny a uchechtne se.*/Přežila jsem... Bože já bych nikdy nemohla být královnou.../*Podívá se směrem k Larisse a čeká, jestli může už jít do komnaty, jakmile přikývne, otočí se zpět k Larisse.*Ráda jsem tě poznala Nicole. Snad se zase brzy uvidíme.*Rozloučí se s Nicole, která na ni působí velmi mile a doufá, že se z nich stanou kamarádky. Vydá se tedy do své komnaty, už s více vědomosti, jak chodit a sedat si. Nějak to zvládna a ví, že potřebuje ještě hodně procvičování.*/Nikdo není dokonalý. Aspoň se můžu zlepšovat./

*Krátce se zasměje, když jí řekne, že byla úžasná* Nic tak dobrýho jsem neřekla. *Zastrčí si jeden pramen svých zrzavých vlasů za ucho a pak se podívá na Larissu a čeká jestli se bude ještě něco dít, nebo už můžou do svých komnat. Když je propustí, tak se na ní usměje a usměje se potom i na Davinu* Taky jsem tě ráda poznala. *Rozloučí se s ní a doufá, že by v ní mohla najít kamarádku, která jí pomůže přežít její pobyt v paláci. Do komnaty se jí ještě moc nechce, ale nenapadne jí místo, kam by chtěla jít, takže se pomalým a loudavým krokem vydá ke komnatě a cestou přemýšlí, jak zařídit, aby si ten pobyt v paláci, o který ani nestála, pořádně užila a zpříjemnila* /Bude to chtít nějakou oběť, která se nebude bát dělat kraviny../ *Napadne jí hned a snaží se vybavit obličeje všech dívek a z nich usoudit, která by mohla být jejím případným spojencem*

Vbehla do dámskeho salónu, za sebou zatvorila dvere. Chcela ich nejak zabarikádovať, no vedela, že by sa tam nedostali ostatné účastníčky, čo by vôbec nebolo dobré. Skryla sa úplne do kúta miestnosti, hľadala niečo, čím by si mohla schladiť pravdepodobne zlomený nos, tržnú ranu na čele a veľkú modrinu na líci. Po chvíli našla niečo, čo sa rozhodla použiť. Priložila si látku na nos, pokúšala sa vysať všetku vytekajúcu krv. Predklonila hlavu. Prosím, zastav sa. privrela oči, snažila sa nezamdlieť a byť nápomocná ostatným účastníčkam. Bála sa, čo bude s dievčatami, ktoré ostali v salóniku. Chcela im pomôcť, no hlavne chcela pomôcť sebe. Biele šaty, ktoré mala na sebe, už ani zďaleka neboli biele. Mala na sebe kvapky krvi tých, čo padli v boji, alebo boli zranení. Na golieri mala i svoju vlastnú krv. A to som ich mala tak rada. vzdychla si. Ani si nevšimla, že v oblasti brucha má ďalšiu ranu, ktorá dosť krvácala. Po chvíli ju začalo páliť v tej oblastí, pozrela nižšie, keď v tom sa jej začala točiť hlava. Pomaly strácala vedomie, a tak si nevšimla, že by tam niekto mohol byť s ňou.

Vběhla do salonku a zavřela za sebou dveře. Hned si všimla lady Vonnie, která seděla na zemi, všude kolem ní krev. Sice seděla v rohu místnosti, ale to jí moc neschovalo. Doběhla k ní a beze slov jí přimáčkla ruce na ránu. Někde četla, že to pomáhá zastavit krvácení. Položila jí na záda a snažila se co mohla, aby jí udržela při vědomí. Ty jsi Vonnie viď? Zeptala se, aby odvedla její pozornost od bolesti. Jistým způsobem byla i ona ráda za odreagování od faktu, že její snoubenec mlže být klidně mrtvý. Dala jí pod hlavu polštář, který nežel na pohovce vedle ní a dál tiskla ruce naránu. Neboj, mi to zvládneme. Snažila se znít silně a jistě, ale moc se jí to nepovedlo. Nejvíc se bála toho, že sem vběhne další rebel. V takové situaci by byla naprosto bezbranná. S napětím se sem tam podívala na dveře a mezítím mluvila na Vonnie. Někde seženu obvaz a zavážu ti to. Řekla spíš aby nestála řeč. Nemohla si dovolit se od ní zvednout. Vykrvácela by.Její šaty najednou nebyly tak krásně nadýchané a světlé. Začaly nasakovat krev, kterou měla Vonnie pod sebou.

Otvorila oči, keď začula nad sebou hlas dievčaťa. Keď ju uvidela spoznala v nej to dievča, ktoré požiadal princ pri správach o ruku. Prikývla hlavou na jej otázku, pocítila ako jej pritlačila ruky na ranu. Zasyčala od bolesti, z očí jej vytiekli slzy, no snažila sa ostať pri vedomí. Ď-ďakujem. zašepkala po chvíli ticha. Vedela, že Tara už nie je účastníčkou Selekcie, no i tak zostala v priestoroch paláca, možno i vďaka princovi, ktorý ju požiadal o ruku. Nemala som tú možnosť ani spoznať princa, a už sa moja cesta končí. zastonala od bolesti, vzdávala sa. Celú dobu sa snažila ostať pri vedomí, no bolo to veľmi ťažké. Vydrž to, buď silná. povzbudzovala sa.

Je jí jasné, že Vonnie asi nebude úplně příjemné, když jí bude tlačit rukou na ránu.Dělá to sice nerada, ale je to lepší než aby krvácela. Postupně sleduje, jak se proud vytékající z rány zastavuje. Podívá se na ní. Na její poděkování jen v rychlosti přikývne. Nemá čas jí odpovídat. Rozhlíží se po místnosti a hledá něco, čím by mohla břicho zavázat. Rány na jejím obličeji prozatím ignoruje, protože na ty nemá šanci umřít. Nekončí, slibuju. Zavrtí pomalu hlavou, ale její hlas nezní moc jistě. Může se snažit jak chce. Nikdy nic neslibuje. Dnes se ale rozhodla, že udělá všechno pro to, aby jí zachránila. Prince ještě poznáš. Pokusí se o úsměv a snaží se mluvit klidným hlasem. Je moc milý, určitě si s ním budeš rozumět. Pokračuje v mluvení, aby ji udržela při vědomí a zároveň jí dala nějakou naději a motivaci bojovat.

Pokúšala sa nadvihnúť hlavu, no bola dosť slabá aby to zvládla. V to dúfam šepla po chvíli, pokúsila sa o úsmev, no zaschnutá krv z nosu jej o nedovolila. Tlak na bruchu pomaly ustupoval, no stále cítila, že to nebude v poriadku. Bude musieť pravdepodobne vyhľadať lekársku pomoc. Aký je ten tvoj princ? opýtala sa po chvíli. Vyzeral byť veľmi príjemný, hoci jej stále prišlo divné, že účastníčka Selekcie, ktorá prišla bojovať o ruku princa Damona napokon skončí v náručí iného princa, no úprimne to Tare želala. Vyzerali spolu veľmi šťastní. Po chvíli znovu zasyčala od bolesti, no cítila, že rana jej znovu nezačala krvácať. Je to veľmi zlé? opýtala sa napokon na svoju ranu. Premýšľala ako dlho si bude musieť poležať na ošetrovni, i nad tým, či ju princ Damon nepošle po tomto útoku naspäť domov.

Došlo jí, že jediná možnost, jak sehnat nějaké obvazy pro Vonnie je prostě počkat, až někdo přijde a poprosit ho, aby se po něčem podíval. Věděla, že Vonnie ta uschlá krev na obličeji asi není moc příjemná, ale nemohla s tím nic dělat. Když se jí Vonnie zeptala na Skye, znovu si vzpomněla, že vlastně netuší kde je a jestli vůbec žije. V hlavě se jí pořád opakují ty nejhorší myšlenky. Zažene je ale a pousměje se. Vzpomene si na to, jak jí požádal o ruku, jak jí políbil, jak ho objala. Můj princ je dokonalý. Pousměje se sama své odpovědi. Rozhodně je zaujatá. Vím, že jsem s ním v bezpečí. Jsem s ním moc šťastná. Zaširoka se usměje, ale jakmile zmíní bezpečí napadne jí, že v bezpečí je zatím jen ona. Po její otázce sjela pohledem na ránu a snažila se nedávat najevo, že pod ní je kaluž krve. Určitě se uzdravíš. Tentokrát se jí povede znít i celkem sebevědomě. A pak můžeš jít s princem Damonem na rande. Mrkne na ní ve snaže jí rozveselit.

Počúvala slová, ktoré jej Tara hovorila, upokojovali ju. Chcelo sa jej spať, no vedela, že teraz musí ostať silná a hlavne, musí ostať pri vedomí. Je to ako z rozprávky, prídeš súťažiť o jedného a získa si ťa druhý. Kiež by sa to aj mne podarilo. povzdychla si, znovu ju začala štípať rana, no snažila sa bolesť ignorovať. Kiežby sa mi to podarilo. Už mám pocit, že má vybranú budúcu kráľovnú a na ostatné sa ani nepozrie.. bolo jej do plaču, spomínala si na tie krátke stretnutia s princom, ktoré sa nie vždy skončili práve najšťastnejšie. Mám pocit, že nemá rád.. Ale na druhej strane, ak by to tak nebolo už dávno by ma vyradil. Neviem teda, čo si mám o tom celom myslieť. privrela oči, no snažila sa nezaspať. Už chcem aby sa to celé skončilo. Chcem aby všetko bolo tak ako predtým. z očí jej vytečú slzy, v hlave jej beží scenár celého života, ktorý doteraz prežila. Chcem, aby ten útok skončil a aby všetci boli znovu šťastní. pokračovala tichým hlasom, rozprávanie jej pomáhalo nezaspať, no už nevedela, o čom má hovoriť. Každé jedno slovo ju bolelo, ťažilo ju i dýchanie.

Nad její poznámkou se trochu zasměje. Také jí to přišlo docela divné, že se účastnice selekce zamiluje do jiného prince, ale to jsou city a s tím nic neudělá. Navíc dá se říct, že si to i do jisté míry odtrpěla. Nenávistné komentáře, zlé pohledy kolemjdoucích a dokonce i několik dopisu, které hned spálila. Je vůbec taková pohádka? Zamyslí se s pousmátím. Jestli něco takového existuje, najde si to. Jsem si jistá, že taky najdeš svého prince. Třeba ne doslova, ale pro tebe to princ bude. Mrkne na ní. Kdyby nebyly celé od krve, úplně by zapomněla, že Vonnie krvácí. Mluví spolu tak, jako kdyby seděli někde u kávy. To si nemyslím. Lehce zavrtí hlavou nad její úvahou. Kdyby měl princ vybráno, proč by si tu nechával ostatní dívky? Položí řečnickou otázku. Princ má podle ní své favoritky, ale není si jimi jistý, tak si tu nechává i ostatní. Já bych řekla, že tě chce lépe poznat, vědět co v tobě je. Usměje se na ní, ale úsměv jí zmizel z tváře hned jak Vonnie přivřela oči. Nesmí je zavřít. Vonnie. Řekne její jméno, aby jí probrala a trochu se nad ní nakloní. Všimne si, že brečí, ale protože se slzy míchají s krví z jejího obličeje, nemělo by smysl jí je otírat. Jsem si jistá, že každou chvíli přiběhnou ostatní a budeme všichni v pořádku. Snaží se jí o tom přesvědčit, ale zároveň to říká i sama sobě. Neví, co má dělat, aby jí pomohla.

Utíká z knihovny rovnou sem, do Dámského salónku. Otevírá dveře a zabouchne je za Evelyn, která byla s ní. Byla nesmírně ráda, že zde byli všichni ze selekce a také princ Damon, na kterého hned hodila nechápavý pohled.

Proběhly z knihovny do salónku a Rose za ní zavřela dveře. Vyděšeně na všechny pohlédne ze selekce. V tom vidí jednu holku, která krvácí. Co se jí stalo? Ji postříleli? A přitom jde k ostatním, které jsou kolem postřelené. Dřepne si zády k oknu. Žije? Zeptá se dívky, která poraněnou drží.

Po tom, co se jí podařilo utéct že salonku rychle utíkala do dámského salónu. Nevěděla proč, ale něco ji říkalo, že má běžet právě tam. Rychle tam doběhla a zavřela za sebou dveře. Otočila se a zjistila, že tam jsou snad všichni ostatní.