POKOJE SELEKCE

Pokusí se představit si jeho pokoj. Hádám, že sis ho navrhoval sám. Ani nepochybuje, že by si nechal vlastní pokoj zařizovat někým jiným a sleduje, jak si její pokoj prohlíží. Musím říct že krásně. Sice jsem toho moc neudělala, ale i nicnedělání je činnost. Zasměje se a trochu si připadá jako úplný lenoch. Jindy by mu jistě popsala, jak zajímavý den měla a co všechno stihla udělat. Bohužel dnešek je v tomto ohledu vyjímkou. Comment avez-vous eu aujourd'hui? Zeptá se ho francouzsky, jak se dnes měl on. Od jejich setkání se ve svém volném čase naučila pár vět francouzsky a tak se rozhodla toho využít.

Nad jeho odpovědí se zasměje, protože nic takového nečekala a představa, jak by asi jeho pokoj vypadal ji pobaví. Tak tomu potom rozumím. Dodá a je za jeho matku ráda, protože si nedovede představit, jak by bez ní palác vypadal. Líbí se jí, že použil zdrobnělinu jejího jména a dále sleduje, jak zkoumá její pokoj. Zajímalo by jí, zda už byl v pokoji některé z ostatních dívek. Tak přeci jsi mi rozuměl. Zaraduje se, když jí odpoví francouzsky na otázku, kterou mu položila. Nikdy předtím francouzsky nemluvila a ve svém volném čase se sama pokoušela něco naučit. Zkoušel jsi někdy jógu? Posadí se vedle něj na postel a řekne s úsměvem první věc, která ji napadne.

Když si všimne, že si zul boty a trochu jí to překvapí, ale moc se mu nediví, protože ona sama kdyby mohla, nenosila by boty skoro vůbec. Opravdu nečekala, že ji jentak povalí na postel, ale ani v nejmenším se mu nebrání a kouká se mu přitom do oblíčeje. Moc dobrá v tom nejsem že? Trochu se zasměje, protože její otázka s jógou byla opravdu první věc, která ji v tu chvíli napadla a svádění nebylo její silnou stránkou. Mezitím si skopne z nohou lodičky, díky čemuž se nyní cítí naprosto skvěle. Myslím, že jsi první. Ještě nikdo ji k řecké bohyni nepřirovnal, ale zalichotilo jí to. Ani na vteřitu přitom z Damona nespustí oči a užívá si chvíle s ním.

Když jí Damon řekne že je roztomilá, trochu se začervená. Ve svádění nikdy nebyla dvakrát dobrá, ale kdyby se snažila, moc špatná by nejspíše nebyla. Myslím, že by sis to užil. Řekne sebejistě o trochu tišším tónem, pousměje se a cítí jeho jemný dotek na své klíční kosti. Ve všem. Odpoví na jeho otázku, zadívá se mu do očí a cítí, jak se jejich rty pomalu přibližují. Není si jistá, zda to není nějaká zkouška či něco jiného. Nakonec však neodolá a přitiskne své rty na ty jeho.

Nad jeho poznámkou se pousměje a je připravená na něm jednou otestovat své sváděcí schopnosti. Ani ve snu by si nepomyslela, že by ho dnes opravdu políbila, ale když jsou si tak blízko, nedokáže si pomoci. Užívá si každý vášnivý polibek, i jejich těsnou blízkost a přeje si, aby tento moment nikdy nezkončil. Cítí, jak jí začne hladit po stejně a nechce, aby přestal. Nechoď. Poprosí ho a je si jistá, že oba dva vědí až moc dobře, že to není správné, ale zároveň je to to jediné, co v tuto chvíli chce.

Užívá si jeho polibek, ale když Damon přestane řekne, že by měl jít, nechce ho pustit. Ví, že by neměli, ale je jí to úplně jedno. Požádá ho, aby zůstal a v duchu doufá, že ji vyhoví. Když se poté na ní usměje, úsměv mu mile ráda oplatí a sleduje, jak si svléká oblečení. Nakonec před ní stojí jen v boxerkách a to se jí líbí. Aby to bylo spravedlivé, klekne si na postel a převlékne si své šaty přes hlavu, které následně skončí na zemi a nyní je před ním pouze ve spodním prádle. Společně spolu skončí pod jednou  peřinou. Přivine se k němu a má možnost cíti dotek jeho teplé kůže na své. Užívá si jeho přítomnosti a ví moc dobře, že si ráno budou muset přivstat, ale to jí je prozatím jedno, protože je šťastná, že jsou spolu. Děkuju. Pošeptá, políbí ho a po chvíli u něj usne

*Rose přichází z ateliéru s Liamem k sobě do komnaty. Otevírá dveře a zve ho dovnitř, aby je nikdo spolu neviděl. Nebo spíše chytne Liama za ruku a vtáhne ho do její komnaty. Zavře za ním dveře a přitáhne si ho k sobě. Pohladí ho po tváři, podívá se mu vyzývavě do očí a kulišácky se usměje.* Tak...jak bys chtěl zapózovat Liame? *Mrkne na něj a uchechtne se. Přejde k jejímu šatníku a ukazuje mu šaty, které tam má.* Můžeš si vybrat, ve kterých mě chceš vidět. *Odvrátí pohled od skříně rovnou na něj a mile se usměje. Vytáhne dvoje šaty, aby si mohl Liam vybrat.* Tak které? Minišaty nebo po kolena? *Podívá se mu do očí a roztomile se pousměje. Po dlouhém vybírání šatů si je mohla jít konečně obléknout. A jelikož je Liam komorník, nenapadlo Rose nic lepšího za otázku.* Liame? Pomůžeš mi ty šaty obléknout? *Začíná se hodně červenat, protože si není jistá, jestli její otázka není příliš drzá až neslušná.* Děkuji, jsi fakt zlato. *Po jeho svolení k oblíkání šatů ho Rose objala kolem krku a políbila ho. V průběhu oblíkání bylo vtipné, jak to Liamovi moc nešlo, hlavně když došlo na šněrování šatů. Sice mu to zabralo chvíli času, ale nějak se s tím dokázal poprat.* Děkuji moc. Máš velmi šikovné ruky, jiní kluci by to asi nezašněrovali. *Usměje se na něj a dá mu letmý polibek, u kterého Liama jemně kousne do rtu. Začnou se spolu vášnivě líbat a Rose ucítí na hýždích jeho ruku. Přitiskne se k němu a rukou mu zajede do vlasů. Skočí mu do náruče a obmotá si nohy kolem jeho pasu. Nechala ho, aby si ji uchopil jak chtěl.* Kolik máš ještě času zlato? *Pošeptá mu mezi polibky a sladce se na Liama usměje.*

*Přijde s Rose do její komnaty. Lepeji řečeno se do ní nechá vtáhnout. Ani se pořádně nerozhledne a Rose už ho začne líbat. Kdyby nebyl gentleman, na pózování v šatech by úplně zapomněl. Rose mu to však připomene a společně se přemístí k jejímu šatníku, kde si začne její šaty prohlížet. Kdyby mu Rose nedala na vybranou, nejspíše by vybral první, které uvidí. Na šatech dle jeho názoru příliš nesejde a Rose by slušelo snad všechno.* Samozřejmě že ty kratší. *Pousměje se a ukáže na šaty v její ruce, zkříží si ruce na prsou a se zájmem pozoruje Rose, která se začne převlékat. Nemůže říci, že už by se mu to už teď nelíbilo a kdyby bylo na něm, šaty by si už oblékat ani nemusela.* Jistě. Pojď ke mě. *Moc rád jí s oblékáním šatů pomůže a dá jí ze zadu pusu na krk. Šaty snad ještě nikdy oblékat nepomáhal, což jeho nešikovnost tentokrát omlouvá a dokonce se popere i se šněrováním. Vše mu sice zabere tak dvojnásobek času, který by to zabralo například komorné, ale snaha se musí ocenit.* Je pravda, že šaty jsem ještě nikdy nikomu nešněroval. *Zasměje se a její pochvala ho potěší, větší radost mu však udělá, když ho Rose začne líbat. Vášnivé polibky jí okamžitě začne oplácet. Jeho ruka mu sjede na její zadek a ještě víc si ji k sobě přitiskne, aby ji mohl mít co nejblíže. Vezme si ji do náruče a opatrně si ji přidržuje, aby mu náhodou nespadla.* Pro tebe mám celý večer. *Oplatí ji úsměv mezi polibky a posadí si ji na stůl.*

*Po příchodu do komnaty se vrhli rovnou na výběr šatů. Vyhrály minišaty a Rose to vůbec nepřekvapilo.* Fakt jsi ještě nikomu nešněroval šaty? Šlo ti to pěkně a plynule. *Pochválí práci Liama a na poděkování ho vášnivě políbí. Začínají se vášnivě líbat, více se k sobě přitiskli a Liam ji uchopil za zadek. Rose vyskočí Lamovi do náruče a obmotá mu nohy kolem pasu. Jednu ruku kolem krku a druhou zajede do vlasů a opakuje své polibky plné vášně.* I celou noc? *Pošeptá mu mezi polibky, když mezi tím si ji Liam přemístí a posadí ji na stůl. Rose se na něj mile usměje a rukou si ho přtáhne do polibku.* Tak co bys chtěl teď dělat zlato? *Mrkne na Liama, roztomile mu pohlédne do očí a mile se pousměje. Nejraději by s ním strávila zbytek večera i noci. Být na ní, vůbec by Liama nepustila do Ruska. Za tu dobu, co ho zná, se s ním dost sblížila a vybudovala si k němu určité city. Bohužel tohle necítí ani k princi, nejraději by okamžitě odstoupila ze selekce, aby mohla být s Liamem.*Taky ti je takové vedro jako mně? *Rose by si nejraději sundala šaty, a proto začne mluvit o horku. Po slepu rukou nahmatala šněrování šatů a začala jej rozvarovat.* Čemu se tak směješ Liame? Teď ti můžu zapózovat bez šatů jen ve spodním prádle. Co ty na to? *Mrkne na Liama a pomalu si sundává šaty. Teď už stojé pouze ve spodním prádle a její tvář v zápětí zrudla. Podívala se nervózně Liamovi do očí a stydlivě se usmála.* Víš...jsi první kluk, před kterým jsem jen ve spodním prádle. *Uchechtne se a následně Liama vášnivě políbí.*

Nad jejím překvapením se zasměje. Ano, fakt jsem ještě nikomu nešňěroval šaty. Asi to bude talent. Pokrčí rameny, avšak sám si nemyslí, že by v tom byl nějak dobrý. Začnou se vášnivě líbat a Rose mu skočí do náruče. Jediný co chci dělat, je být s tebou. Podívá se ji do očí a svou odpověď myslí opravdu upřímně. Pocítí, že mu začíná být opravdu teplo, ale jako první pomůže svléct šaty Rose. Pózování ve spodním prádle zní bezvadně. Mrkne na ni. Přeci jen už když se Rosalie oblékala do šatů, přemýšlel nad tím, že by si je vůbec oblékat nemusela. Všimne si, že pro Rose je něco takového úplně nové. Jsi nádherná. Vezme si její hlavu do rukou a políbí ji. Víš Rose. Co kdybychom pokračovali, až se vrátíme z Ruska? Narvhe. Ví, že kdyby u ní strávil noc, musel by opravdu brzo ráno odejít a dořešovat ještě spoustu věcí. Uvidíme se, až se vrátím dobře? Usměje se na ni, políbí ji na rozloučenou a opustí její pokoj.

V čistě bílých šatech sedí na své posteli a čte si. Líbí se jí, že v paláci má na podobné aktivity spoustu času, protože ve svém běžném životě by si nejspíše pročítala leda tak učivo, ve snaze si vše zapamatovat. Překvapí ji, když uslyší zaklepání na dveře svého pokoje. Hned zavře knihu a odcupitá ke dveřím, při čemž jí vrtá hlavou, kdo by to mohl být. Nemá ani potřebu si obouvat boty, protože ze všeho nejraději chodí bosá. Ví, že se to v paláci nesluší, avšak pokud se nachází ve svém pokoji, záleží jen na ni, co zde nosí. Jakmile otevře dveře, nevěří svým očím, protože zrovna jeho opravdu nečekala. Vaše Výsosti. Usměje se a předvede své natrénované pukrle. To je od Vás velmi milé. Děkuji. Převezme si od služebníků obálku společně s růží, ke které si přivoní. Rozloučí se s princem a s úsměvem se vrátí do pokoje, kde si od něj přečte obsah obálky.

Co zrýmuje na květ? Aby se mi to hodilo... svět, let... Nic tam nesedí. Sedí opřená v křesle, nohu přes nohu a na klínu má položený velký blok s květovanými deskami, do kterého cosi horlivě zapisuje, přepisuje, škrtá, poupravuje, podtrhává. Vlastně to vypadá spíš jak klubko čar než báseň, ale ona sama v tom zřejmě jakýsi smysl vidí. Nevnímaje cokoli jiného než škrábavý zvuk klouzající tužky po sněhobílém papíře, unikne jí důrazné zaťukání na dveře. A z jakéhosi uměleckého transu ji vyruší až služebná. Návštěva? Dobře, děkuji. Odloží blok na stolek a zvedne se z křesla, načež zamíří ke dveřím. Při chůzi se kolem ní vlní dlouhé bílé, poměrně volné šaty, ozdobené květinami na konci dlouhých rukávů a na spodu sukně. Když se zastaví přede dveřmi, rty se jí zformulují v široký úsměv. Vaše královský výsosti, jaká to čest, potkat Vás u mých dveří. Udělá poklonku a když se narovná, oči jí září. Tak tohle je tedy princ? Vypadá mile... třeba to nebude tak hrozné. Převezme růži a obálku, obálku si přitiskne na hruď a k růži si přivoní. Je krásná. Děkuji za milé přivítání, těším se na naší schůzku. Mějte se. Zavře za sebou tiše dveře a s růží rovnou zamíří k prázdné váze. Vloží jí do ní, pousměje se, posadí se na to samé křeslo a otevře obálku. Zrak jí začne létat po řádcích a úsměv se jí stále rozšiřuje.