POKOJE ZAMĚSTNANCŮ

Jakmile Rose zmíní porod, trochu ho to vyděsí, ostatně jako většina věcí od té doby, co se dozvěděl o jejím těhotenství. Myslím, že o tomhle začneme mluvit až tak za víc jak 8 měsíců dobře? Řekne se smíchem. Ani si nedovede představit, jak to pro Rose bude hrozné a sám by nic takového nezvládl. Naštěstí má téměř devět měsíců na přípravu, což se může zdát jako dostatečná doba, ale jemu se to jako dostatečná doba na přípravu rozhodně nezdá. Opatrně svou rukou, na kterou Rose položí tu svou, pohladí její bříško a ucítí menší pohyb. Podívá se jí do očí, usměje se a jemně ji políbí. Máš nějaké představy o naší budoucnosti? Zeptá se jí a nechá ji, aby se o něj opřela, mezitím co ji začne přejíždět svými prsty po její ruce. Myslím, že by bylo hezké, kdybychom se přestěhovali do baráčku někde v přírodě, kde by byl klid a čerstvý vzduch. Sdělí jí své představy, protože si nedovede představit, že by prcky vychovávali v paláci, kde se neustále něco děje.

*Ani se nedivila, že tohle téma je pro Liama těžké řešit. Navíc je na to ještě brzy, přeci jen je ani ne v prvním měsíci.* Ano miláčku, až budu mít velké bříško a budu si připadat jako přerostlý slon. *Začne se smát a u toho vezme Liamovu ruku a položí ji na její bříško, kde oba cítí pohyb jejich prcka. Ucítí pomalé kroužení prstem o kolo pupíku a mírně se pousměje. Užívá si Liamova hlazení a přemýšlí o jejich budoucnosti. Z dumání ji přeruší jeho hlas ptající se na to samé, o čem přemýšlí.*No...určitě domek v blízkosti lesa, nebo louky. Mohlo by být i kousek od vodní plochy a s větší zahradou pro děti. Samozřejmě i nějaký koutek na ukrytí pro nás dva lásko. *Po poslední větě na Liama mrkne a věnuje mu sladký polibek.* Kampak by ses chtěl ty přestěhovat lásko? Máš vysněné místo pro společný život? *Optá se na oplátku a sleduje jeho kouzelný a zároveň roztomilý úsměv. Jeho návrh se jí moc zamlouvá. Podstatě tohle by si také přála, a proto je ráda, že mají stejný názor na bydlení.* Skvělý nápad lásko. V přírodě to bude nejlepší, zpěv ptáků, hučící les a šumění okolní říčky. Nejkrásnější představy Liame. *Rozplývá se nad jejich nápady a následně si ho přitáhne k sobě, rukou mu zajede do vlasů a vášnivě ho políbí.*

Budeš můj krásný a roztomilý přerostlý sloník. Zasměje se a líbí se mu, že si Rose dovede udělat srandu i z těhotenského bříška. Ani nepochybuje, že by to těhotenské bříško neslušelo. Poté, co jí pohladí bříško, kde ucítí menší pohyb, začne přemýšlet o jejich budoucnosti. Zdálo se mu, že palác není vhodné místo, kde by společně měli vychovávat jejich prcky a proto se Rose zeptá na její představy, ohledně jejich budoucnosti. Vyslechne si její představy, které se mu opravdu zamlouvají. To zní nádherně. Pošeptá ji a políbí ji. Sdělí ji své představy o jejich budoucnosti a je rád, že se jí jeho představy líbí. Ve výsledku jsou totiž velmi podobné. Vždy bral palác jen jako svůj dočasný domov, pouze si nebyl jistý, na jak dlouho. Tak to bychom se měli co nejdříve na takové místo přestěhovat. Usměje se na ni a věnuje jí vášnivý polibek. Na podobném místě jsem vyrostl a myslím, že tobě by se nám tam žilo opravdu krásně. Podotkne a představí si, jak spokojení by oba dva byli. Chtěla bys zůstat v Angeles? Zeptá se.

*Nad jeho metaforou se musela zasmát* No to teda budu lásko. *Zasměje se znovu a políbí ho na rty. U toho Liam hladí spokojeně její bříško a pociťuje pohyby prcka. Nějak naváží na téma porod a to hned Liam zavrhl, že se to bude probírat až bude v průběhu osmého a devátého měsíce těhotenství. Opustila myšlenku porod a radši začíná přemýšlet o jejich společném životu.* Máme oba dost podobné nápady, co je skloubit dohromady lásko? Nabídne Liamovi kompromis a doufá, že na něj přistoupí, jelikož se skoro shodují.* Zcela souhlasím zlato, udělala bych to co nejdříve, než si všimnou, že jim před očima přibírám. *Nad touto představou se zasměje a mile se na něj usměje.* Vážně? Tak to je super Liame. Mohli bychom se tam jet někdy podívat? *Navrhne Rose se šťastným úsměvem na tváři.* No...v Angeles to není špatné a navíc tu je krásné prostředí pro život. A ty bys v Angeles chtěl bydlet lásko? *Optá se na oplátku Liama, aby znala i jeho názor na bydlení v Angeles.*

Líbí se mu, že se jejich představy o společné budoucnosti příliš neliší. Bylo by špatné, kdyby se na takové důležité věci neshodli. Samozřejmě. Je důležité, abysme oba dva byli spokojeni. Přikývne na její návrh, aby skloubili své nápady. Takže domeček v přírodě, nedaleko lesa, nějaké louky a šumícího potůčku? Popíše místečko, na kterém by společně mohli bydlet a myslí si, že by mohlo vyhovovat oboum. Podle něj by to bylo perfektní místo, kde by mohli vychovávat prcky a všichni by byli spokojeni. Přestěhujeme se co nejříve, souhlasíš? Navrhne a pohladí ji po její jemné tvářičce, na který vidí spokojený úsměv, který tak moc miluje. Jistě, moje rodina tě moc ráda pozná. Usměje se na ní a sám se těší, až ji ukáže místo, na kterém vyrost. V Angeles bydlím od malička, ale pokud bys chtěla někam jinam, nechám to na tobě. Hlavně že budeme spolu. Jemně ji políbí. Představíš mě také někdy své rodině? Zeptá se jí a je si jistý, že dříve nebo později tato událost určitě nastane.

Dovedeš si představit, že bychom se u tak důležité věci neshodli? *Usměje se na Liama a mrkne na něj. Neshoda u tak důležité věci by nebyla v žádném případě dobrá. Proto se tak super, že mají podstatě stejný názor na nápad na bydlení.* Přesně tak lásko, jak říkáš. *Přitaká u jeho návrhu, protože přesně tohle si přeje i Rose. Je velice ráda, že mají stejný názor.* Samozřejmě, že souhlasím lásko. Bude to nejlepší, abychom se přestěhovali co nejdříve. *Potvrdí jeho nápad a souhlasně se usměje. Liam ji jemně pohladí po tvářičce a Rose se na něj roztomile usměje. Při pohledu do jeho očí se rozzáří ještě víc, klidně by se v nich i utopila, kdyby to šlo.* U seznamování budu moc stydlivá lásko. *Podotkne trochu nervózním hlasem a nahlas polkne.* V Angeles by to bylo fajn bydlet lásko, klidně tam můžeme zůstat. *Poví Rose mile a políbí Liama na rty. Jenže pak přišla osudová otázka. No...ono to bude trochu těžké. *Odvrátí pohled mimo něj a smutně si povzdechne.* Já...já už mám jen starší sestru. *Začínají jí téct slzy při vzpomínce na rodinu, tedy jen na to, co jí zbylo.*

Ani si nedovede představit, jak špatné by bylo, kdyby se jejich představy o společné budoucnosti lišily. Ne lásko a proto jsem rád, že naše představy se téměř shodují. Usměje se a políbí ji. Pokusí se o spojení jejich představ, se kterým jsou obě strany spokojené, což je podle něj zkrátka skvělé. Nemáš se čeho bát, jsi úžasná a mé rodině se určitě budeš líbit. Ani nepochybuje, že by spolu nevycházeli. Jeho rodiče jsou opravdu milí lidé a jeho dva bratři se dávno odstěhovali a založili rodiny, takže se sice moc často nevídají, ale i tak na sebe rozhodně nezapomněli a mývají rodinné sešlosti. Dobře, aspoň nebudeme mít takový problém se stěhováním. Usměje se na Rose, když souhlasí, že by mohli zůstat v Angeles. Při otázce na její rodinu si uvědomí, proč o ní tak často nemluvila a okamžitě lituje, že se na ni zeptal. Teď máš i mě a naše prcky. Omejme ji a dá ji pusu na čelo, mezitím co jí začnou téct slzy po tváři. Navíc teď když jsme spolu, moji rodiče tě bez váhání přijmou za svou. Usměje se na ní a představí si svou matku, která z ní bude nadšená.

*Už teď se nemůže dočkat na stěhování do jejich domečku. Nejvíc se těší na jejich prcka, jak ho bude učit chodit a mluvit.* Já vím, že ne, ale i tak budu nervózní, abych neřekla a neudělala něco špatně. *Odpoví jejím vystresovaným hlasem a snaží se o jemný úsměv. Jen ta představa ji děsí a je čím dál více nervóznější. Uklidní se, když se začnou bavit o bydlení v Angeles.* A kdypak by ses chtěla začít stěhovat? Já můžu, dokud nebudu mít bříško jako míč. *S úsměvem mu oznámí a začne se mírně smát. Jen ta představa a uvědomění, že za pár měsíců fakt bude vypadat jako nafouklý míč jí naprosto rozesměje, ale na druhou stranu jí to deptá.* Smích ji přejde v momentu, když se Liam optá na její rodinu. S myšlenkou pouze na živou sestru jí začínají téct slzy po tváři. Hned si je utírá a snaží se dál nebrečet.* Ano lásko, teď mám tebe a prcky. Už se nemůžu dočkat, jak ho nebo je budu mít v náručí. *Jen ta představa ji vykouzlí nádherný úsměv a pocit štěstí. Sice je nosí teprve týden, ale už teď je miluje. A...kdy máš v plánu seznamování s rodiči lásko? *Optá se zvědavě a rozkošně se na něj podívá a usměje.*

Je si předem jistý, že jeho matka bude z Rose nadšená a rozhodně si zvládnou najít nějaké společné téma, o kterém by se mohli bavit. Navíc čeká jeho dítě, což znamená, že bude mít o důvod navíc, aby si spolu rozumněli. Buď zkrátka svá a rozhodně na ně zapůsobíš. Poradí Rose a svou radu myslí vážně. Není důvod, aby se před nimi přetvařovala a jeho rodiče jí přijmou takovou, jaká je. Stěhování vyřešíme co nejdříve. Přislíbí ji. Rozhodně nechce, aby se Rose s těhotenským bříškem stresovala, zda bude mít střechu nad hlavou. Omylem se jí zeptá na její rodinu, při čemž jí začnou téct slzy po tváři. Připomene jí, že má jeho a prcky, což jí opět vykouzlí úsměv na tváři. Jemu ostatně taky, protože je s ní šťastný a prcků se nemůže dočkat, přestože ho ta představa stále trochu děsí. Rozhodně co nejdříve. To, že tě jim představím pro ně bude velké překvapení, pokud by tě viděli s těhotenským bříškem, nechci aby dostali infarkt. Zasměje se. Samozřejmě to nemyslí nijak ve zlém, ale rozhodně by to pro ně byl šok. Nastávající babička z té noviny bude jistě nadšená, ale takovéto zprávy se neoznamují každý den. Co bys řekla třeba za pár dní až týdnů? Udá nejisté časové rozpětí, protože si není jistý, jak by jim to časově vycházelo.

*Ze seznamování s jeho rodinou se cítí hodně nervózně. Co když se jim nebudu líbit? A co potom jak zjistí, že čekáme spolu dítě? *Tyhle otázky se jí honí hlavou neustále a neví, jak se jich zbavit. Takhle nervózní snad ještě nikdy nebyla. Cítí velkou zodpovědnost za všechno, co se v nejbližší době stalo a ještě může stát.* Ano budu lásko, to se neboj. Jen mám zkrátka strach, že něco pokazím a znelíbím se jim. *Smutně se na něj podívá a stále myslí na osudný den, kdy se bude seznamovat s jeho rodinou. Jenže to stále není vše...Pak tu je ještě stěhování. Dobře ví, že to musí vyřešit co nejdříve, než bude mít bříško jako přefouknutý míč.* Dáme tomu tak měsíc, maximálně dva? Navrhne termín, kdy by bylo nejlepší se sestěhovat dohromady. Samozřejmě jim dá zabrat, než vyberou vhodný domek pro ně a špunty, co spolu budou mít, a taky aby se vlezli do vhodné částky. Od domečku se opět dostanou k jeho rodině a plánují si dobu návštěvy.* No...třeba ve čtvrtek lásko? pokud by to šlo? *Nechce na nic pospíchat, ale seznámení s rodinou by chtěla mít co nejrychleji za sebou, aby zbytečně nestresovala, to děťátku vůbec neprospívá. Jenže teď si uvědomí jednu věc.* Sakra...Co když mě tam chytnou křeče a bolesti? Jak jim to asi Liam a já vysvětlíme? *Je to jedna z věcí, co by nechtěla u nich zažít. Přeci jen...Sotva ji poznají a hned zjistí, že je těhotná? To by chytli asi infarkt a to Rose rozhodně nechce.* Lásko? Co když mě u vás chytnou bolesti a křeče? Jak jim to vysvětlíme, když se sotva poznáme? *Sdělí mu svoji myšlenku a dále přemýšlí, co by se asi stalo a jak by na to rodiče reagovali.*

Rozumí obavám, které Rose má ohledně seznámení s jeho rodinou. Jen si je jistý, že její obavy jsou naprosto zbytečné. Svou matku zná dobře a pokud Rose vychází dobře s komornýma v paláci, u něj doma to bude ještě lepší. Do dvou měsíců budeme pryč. Přikývne a pohladí Rose po tváři s úsměvem plným pozitivity. Chce, aby si nedělala tolik starostí, přestože v této situaci se jim nelze úplně vyhnout a proto se snaží, aby jim aspoň nepřidávala takovou váhu. Ozvu se rodičům, aby nás čekali. Mrkne na Rose a doufá, že na ně budou mít čas. Neplánuje hned na rodiče vybalit, že si dovede svou přítelkyni a chce ji nechat pro ně jako překvapení. O prckovi jim chce také samozřejmě říci co nejdříve, pouze jim to bude muset nějak šikovně podat, aby ty novinky brali postupně. Neboj se zlatíčko. Řekneme jim o miminku co nejdříve a nastávající babička bude rozhodně nadšená. Ujistí ji. Jinak asi bych ti mohl říci, že doma máme asi 8 koní a docela dost koček. Zasměje se, aby ji předem připravil na to, co jí čeká.

*Neví proč, ale vždy, když se má s někým novým seznámit, je strašně nervózní. I když nemá důvod se bát, stále tu je něco, z čeho není ve své kůži. Nedokáže si to ani vysvětlit proč. A ještě k tomu stěhování se do jiné krajiny. Hlavně pryč z paláce, tady by se děťátku špatně vyrůstalo.* Dobře, to ještě budu mít malé bříško. *Pobaveně si se dívá Liamovi do očí a hladí si zároveň své bříško.* Tak kolik vás tam je? Jeden nebo dva? No snad ne tři. *Mluví k bříšku a podívá se šťastně do očí svému příteli. Nad slovem tři viděla jak znejistil.* Lásko, to tři bylo jen ze srandy...Dvě by bohatě stačily.  *Ujistí sebe i jeho a krásně se na něj pousměje.* Dobře miláčku, snad budou moci co nejdříve. *Poví s nervozitou v hlase a mile se na Liama pousměje. Hlavně aby ji poznali dříve, než bude mít bříško jako přerostlý sloník. Jen když si to představí, začne se hned smát. Hladí si bříško a cítí v něm krásní a ladné pohyby prcka. Se šťastným pocitem se podívá na Liama a roztomile se pousměje.* V pohodě lásko, asi se bojím zbytečně. Jen prostě nevím, co od toho očekávat. *Oddychne si a mile se na něj usměje.* Jak znám babičky, tak si je bude rozmazlovat, že lásko? *Krásně se pousměje a stále si hladí své bříško.* Ooh...miluji koně a kočky. Sama mám doma koně, nebo spíše klisničku jménem Leya. *Podívá se na Liama krásným svůdným pohledem a pokračuje dál.* Leya je jméno ze Španělska a znamená věrnost. *Mile se na Liama usměje a obejme. Při objetí pocítí divný pocit v hlavě. Začíná se jí mírně motat hlava a slabě vidí rozmazaně.* Em...lásko? Začíná se mi motat hlava a tak trochu i vidím rozmazaně. Potřebuji si nutně sednout. *Pomalu si sedá a chytá se za hlavu. Zdá se jí být více teplá, než má být, a proto požádá Liama, aby jí sáhl na čelo.* Zlato...asi mám zvýšenou teplotu. Mohla bych tě poprosit o studenou vodu? *Pokusí se podívat na Liama, ale vidí ho čím dál více rozmazaně.*

Pozoruje Rose, jak si hladí bříško a zdá se mu to opravdu roztomilé. Poslouchá, jak na něj Rose krásně mluví a také by ho zajímalo, zda tam je prcek jeden, nebo dva. Tři? Vykulí oči. S jedním prckem se již smířil a opravdu se na něj těší. Dva by také nejspíše zvládl, protože by to znamenalo i dvakrát více lásky a radosti, ale tři? Ani si nechce představovat, jak by to pro ně bylo náročné a zvlášť pro Rose, která by je u sebe musela nosit devět měsíců pod srdcem. Už jsem se lekl. Zasměje se, když mu Rose řekne, že to myslela pouze jako vtip. Sice si tím ani jeden nemůže být na sto procent jistý, ale její slova ho i tak zvládnou uklidnit. Na představení Rose svým rodičům se poměrně těší. Ví, že jeho rodiče budou rádi a když se dozvědí o miminku, budou jistě štěstím bez sebe. Očekávej pouze to nejlepší. Usměje se na Rose. Sice nechce, aby si malovala přehnané představy o tom, jak všechno bude naprosto skvělé, ale v tomto případě si je jistý, že se Rose nemá vůbec čeho obávat. Moje matka byla komornou, takže je opravdu starostlivá a děti má ráda. Můžeš si být jistá, že svá vnoučata rozmazluje jak jen může. Poví ji pár informací o své matce a také pohladí Rose její bříško. To je dobře. Určitě se ti u nás bude líbit. Někdy bychom mohli vyjet na vyjížďku. Navrhne, protože se mu to zdá jako skvělá příležitost jak spolu zajet někam do přírody a vypadnout z paláce. Leya je krásné jméno. Usměje se na Rose a poslechne si informace o půsovu jejího jména. Obejme Rose a věnuje jí pusu do vlasů. Jakmile Rose zmíní, že se jí začíná motat hlava, nechá ji se posadit. Jsi v pořádku? Zeptá se s ustaraným pohledem a sáhne jí na čelo. Není sice odporník, ale i tak může pocítit, že její čelo je teplejší, než by mělo být. Hned Rose zajde pro vodu a nechá jí, aby se napila. Asi by bylo lepší, kdybys zůstala v posteli. Poznamená a pomůže jí dojít do postele. Cítí, že je slabá a proto ji nakonec vezme do náruče a do postele ji opatrně položí.

*Pozoruje Liama, jak je zmatený z toho, co Rose řekla.* Sice to nevím jistě, ale snad tam tři nebudou lásko. *Ujistí sebe i Liama a dále si hladí své bříško.* No neboj...Jak budu chodit na ultrazvuk, tak časem tam uvidíš, kolik jich čekáme. Do té doby musíme doufat, že nosím maximálně dva prcky. *Vysvětlí okolnosti a dále se tomu nevěnuje. V tématu přejdou k seznamování s rodinou a stěhování se mimo palác.*Dobře miláčku, celkem už se těším, jak poznám tvou rodinu. *Poznamená nakonec i pozitivně a mírně se pousměje na Liama.* Tak to je super, jak dlouho jí byla? *Nadšeně prohlásí a jde vidět, že má úsměv od ucha k uchu. Ještě více se usměje, když se Liam zmíní o koních. Ona miluje koně už od malička a sama má jednoho doma.* Perfektní nápad lásko, ráda se s tebou projedu na koni. *Prohlásí radostně a věnuje Liamovi svůj polibek.* Děkuji zlato, pomáhala mi ho vybírat moje starší sestra. *Je ráda, že se mu to jméno líbí. Sama by ho určitě nevybrala  a asi by u toho strávila většinu dne, než by něco vybrala.* Pocítí polibek, který jí dá Liam do vlasů a mírně se u toho začervená. Po chvíli se jí začíná motat hlava a pomalu si sedá.* Jo dobrý, v pohodě. Jen se trochu cítím slabě. *Poví s rukou na hlavě a trochu zavrávorala.* Máš pravdu lásko, radši zůstanu v posteli. Zůstaneš tu se mnou? *Podívá se mu smutně do očí a udělá pohled smutného psa. Liam ji uchopil do náruče a nese do postele.* Děkuji moc lásko. *Slušně poděkuje a poukáže ukazováčkem, ať si lehne vedle ní.*

Doufá, že má Rose pravdu. Dvojčátka přeci jen nejsou nejběžnější a když už je u Rose možnost, že by je měla, museli by mít opravdu štěstí, kdyby nebyly dvě ale tři. Už se nemůže dočkat, až uvidí první ultrazvuk. Jistě to bude jedinečný okamžik pro oba dva, když poprvé uvidí ten maličký zázrak, který Rose nosí pod srdcem. Je rád, že se Rose začíná těšit, až pozná jeho rodinu.  Zamiluješ si jí. Sice jeho rodina není úplně dokonalá, ale on ji i tak miluje a zdá se mu správné, aby je poznala takoví, jací jsou. Já vlastně ani nevím, jak dlouho má matka komornou byla, protože jí byla už v době, kdy jsem se narodil. Nikdy o ničem takovém nepřemýšlel. Zdálo se mu to naprosto automatické, ale jistě jeho matka začala svou práci dělat již jako velmi mladá a skončila teprve před pár lety. Dobře, tak se na koních pojedeme projet hned, co ti bude lépe. Usměje se na ni a ve své hlavě si začne jejich projížďku podrobně plánovat, aby si ji Rose co nejvíce užila. Doufá, že bude mít jednou možnost poznat jejího koně, protože jde vidět, že pro Rose opravdu něco znamená. Stejně jako by moc rád poznal i její sestru o které už mu několikrát něco málo vyprávěla. Věděl moc dobře, že by Rose měla ležet a proto byla blbost, aby spolu prošli celý palác a pak ji ještě nechal dobu stát. Hned jak si to uvědomí, nechá Rose aby se posadila a donese ji skleničku studené vody. Cítí, že má nejspíše zvýšenou teplotu a proto ji pomůže do postele. Zůstanu s tebou jak jen dlouho budeš chtít. Usměje se na ni a zvedne ji do náruče. Ví sice, že dříve nebo později ji bude muset opustit, ale pokusí se s ní být co nejdéle to jen půjde. Opatrně ji položí do postele a z druhé strany se na ní posadí, aby mohl být vedle ní. Tak copak mi ještě krásného povíš zlatíčko? Zeptá se jí a jemně ji pohladí po tváři.

*Přikyvuje u vyprávějí o jeho mamce, která byla též komornou, jako je on.* Šla bych klidně i teď lásko, zase tak blbě mi není. *Podívá se na Liama roztomilým pohledem a doufá, že to zafunguje. Jen to dořekne, začne se jí motat hlava a cítí se slabá. Liam ji odnese do postele a sám se k ní posadí.* To bude dobrý, nic to není. Klidně bych šla na koně teď. *Podotkla rozrušeným hlasem a podívala se smutně na Liama.* Ty víš, jak dlouho chci, abys se mnou zůstal. * Mrkne na něj a roztomile se usměje. Stále tak nějak doufá, že si ještě dnes zajdou na koně, ale venku už je tak trochu šero.* Tak...koně asi dneska už ne, že lásko? *Posmutní a dívá se smutně z okna ven.* No...to já nevím, co ti ještě povím lásko. *Poví smutně a zakryje si hlavu peřinou.*

Jakmile mu Rose řekne, že by na projížďku vyrazila klidně teď. Její nápad automaticky zamítne, ani svou větu nemusí říci celou. Jejímu roztomilému pohledu je sice těžké odolat, ale dělá to pro její dobro a následně ji odnese do postele, aby si aspoň trochu odpočinula. Lásko nenechám tě jezdin na koni, když na tom jsi takto. Zakroutí nesouhlasně hlavou a udivuje ho, že se Rose i nadále pokouší ho přemluvit. Ani nepochybuje, že by Rose někdy chtěla, aby odešel. On sám by s ní nejraději zůstal napořád. Koně dneska určitě ne. Řekl jsem, že vyrazíme, až tyhle stavy přejdou. Připomene jí protože nehodlá riskovart, že by se jí něco cestou přihodilo. Copak? Došla ti slova? Pousměje se na ní a všimne si jejího smutného pohledu, kterému moc nerozumí.  Přece se mi nebudeš schovávat. Odhrne peřinu, kterou si zakryla hlavu a jemně ji políbí.

*Už na začátku věděla, že je zbytečné se ptát na projížďku na koni. Dnes jí není zrovna nejlépe, takže s tím zamítnutím počítala, ale za zkoušku nic nedá.* Ale no tak...zase tak špatně na tom nejsem lásko... *Dále se pokouší o přemluvení a doufá, že jí to dovolí. Sama sice ví, že to určitě nemá cenu, ale i tak to zkouší dál.* No....dobře zlato, tak zítra. *Nakonec vycouvá z přesvědčování a rovnou navrhne další den, ten už snad bude moci jít. Leží v posteli a Liam sedí vedle ní.* Jo došly...a co jako. *Ze srandy na něj vyplázne jazyk, zasměje se a zakryje si hlavu peřinou.* Ale...proč bych nemohla, co zlato? *Řekne pobaveným hlasem a polibek mu opětuje. Přitáhne si ho více do polibků a nehodlá ho jen tak pustit.*

Přestože by rád udělal Rose radost a na vyjížďku s ní jel, nehodlá polevit, aby riskoval, že se jí něco stane. Když mu tedy poví, že na tom není tak špatně, podívá se na ni pohledem, kterým naznačuje, že ji nevěří ani slovo. Pokud ti zítra bude lépe. Přikývne a rovnou stanový ultimatum, aby nebyla překvapená, že by vyjížďku kvůli jejímu zdravotnímu stavu náhodou zrušil. Ty víš, že nechci aby se ti nic stalo. Pohladí ji po ruce, aby ji ujistil, že má o ni pouze starost, což je v jeho případě nejspíše pochopitelné. Nad jejím vypláznutím jazyku se musí pousmát a nádledně ji odhrne peřinu z obličeje. Protože tě chci mít na očích. Podívá se na ni svýma hnědýma očima oplatí ji polibek, po kterém následují další polibky. Umíš si představit, jaké to bude až budeme bydlet sami dva? Zamyslí se, protože nyní kamkoliv jdou, neustále někoho potkávají a je zázrak, když jsou sami kdekoliv mimo jeho pokoj.

*Vyslechne si jeho pravidla, se kterými musí souhlasit. I tak by ho nejraději ukecala na dnešní projížďku na koni, ale moc dobře ví, že Liam nepovolí.* No dobře...určitě mi bude lépe, než dneska. *Dobře ví, že by si v těhotenství neměla zahrávat se svým zdravím. Ani Liam nechce, aby se jí něco stalo a ohrozilo to jak ji, tak prcka.* Já vím lásko, chápu, že máš o nás strach. *Po této větě doufá, že pochopí její význam v množném čísle. Nad další jeho větou se jen pousměje a vyplázne na něj jazyk. Přehodí přes hlavu peřinu a čeká, co bude dál. Po chvilce jí sundá peřinu z hlavy a Rose se na něj sladce usměje.* I já tebe miláčku. *Zahledí se mu do očí a políbí ho. Začíná ho líbat a po chvilce se od sebe odlepí a usměje se na Liama.* Ano lásko, dokážu. Je to nádherný pocit klidu a lásky nás dvou a našich prcků. *Podívá se mu upřeně do očí, usměje se a věnuje mu vášnivý polibek.*

Je rád, že s ním nakonec souhlasí a jejich projížďku odloží na jindy. Líbí se mu, jak Rose použila svou osobu v množném čísle, protože  už nyní by se mohli označit za rodinu. Přijde mu to až k nevíře, jak rychle se vše událo, ale nemůže říci, že by byl nespokojený. Spíše naopak, je šťastný, že je má a udělal by pro ně cokoliv. Poté, co si Rose přes hlavu přehodí deku, bez váhání ji odkryje, aby mohl vidět její krásný obličej, na který se stálenemůže vynadívat. Políbí se a následně se zeptá, zda si Rose dovede představit budoucnost, ve které bydlí sami dva a následně i s prcky. Bude to krásné. Už se nemůžu dočkat, až ten čas nastane. Podívá se Rose do jejich nádherných očí a její polibek ji oplatí. Nechceš se radši prospat? Napadne ho, když si uvědomí, jak by Rose měla odpočívat a on má také své povinnosti.

*Už teď se nemůže dočkat, až budou společně bydlet a budou se starat o jejich prcky. Jen ta představa ji dělá šťastnou maminkou a spokojenou přítelkyni. A v tom jí to došlo, bude chtít Liam svatbu až po porodu, nebo před ním?* Taky se nemůžu dočkat. *Je nervózní se ho na to zeptat. Minule se jen pousmál a dále to neřešil, ale teď jde o něco víc.* Zlato? Svatbu bys chtěl před porodem, nebo až po něm? *Zeptá se nejistě a trochu se usměje. Začíná se jí otvírat pusa a cítí, že je mírně unavená.* Bude to lepší zlato. Budeš tu se mnou, až se probudím? *Optá se s úsměvem na tváři a věnuje mu svůj polibek.*

Zarazí ho, když se ho Rose zeptá na svatbu. Samozřejmě, že si ji chce vzít a co nejdříve. Má už i naplánovanou žádost o ruku, ale chtěl, aby to pro Rose bylo překvapení. Proto také chce svou žádost o ruku pronést za lepších podmínek než ve chvíli, kdy se Rose necítí nejlépe. Nejspíše by v ten moment Rose na její nevolno zapomněla, ale i tak chce, aby si ten vyjímečný moment pamatovala. Vidíš, o tom jsem ani nepřemýšlel. Nejspíše bude záležet na tom, jak se budeš cítit. Usměje se na ni a rozhodne se dělat, jako by o jejich svatbě přáliš nepřemýšlel, přestože si svou žádost v hlavě pečlivě už nějakou dobu plánuje. Pokusím se přijít co nejdřív, ale mám spoustu povinností. Chce nechat Rose, aby si odpočinnula a zároveň tak využít čas kdy spí, aby se věnoval své práci a zbytek času mohl strávit s ní. Sladké sny zlatíčko. Pohladí ji po tváři, počká než usne a následně se vydá za princem aby dohnal vše,co nestihl.

*Sama ví, že by na svatbu v této chvíli neměla myslet, teď je důležité se dobře starat o sebe a své prcky. Sice to znamená, že bude jíst většinu divných kombinací, ale ve výsledku to má nádherné děťátko plně zdravé a připravené do života. Už teď se nemůže dočkat, jak bude své prcky držet v náručí a uspávat je. Tak nádherný a blažený pocit lásky v malých tělíčkách a vědět, že se jednoho dne naučí první slůvko. Proto, když se zmíní o svatbě, vůbec ji nepřekvapí, že o ni ještě Liam nepřemýšlel. Sama by ještě na ni počkala, než jí bude aspoň lépe, nebo až po porodu, kdy nebude mít bříško jako míč. Ale co, to přeci nevadí, když je nevěsta těhotná, ne?* Dobře lásko, jen mě to zajímalo. *Usměje se na něj mile a pociťuje na sobě únavu. Začíná se jí otvírat ústa a zavírat očka.* To bude super zlato. Tak když tak pozdravuj prince Damona ode mě. *Pousměje se na něj a jemně mrkne. Nejraději by ho nikam nepouštěla, ale dost dobře ví, jak jsou pro něj jeho povinnosti důležité.* Děkuji zlato, ať ti to utíká rychle, miluji tě. *S touto větou zavírá očka svá a do nekonečného spánku se ukládá.*

Po pár hodinách se vrátí od prince. Musí uznat, že byl opravdu produktivní a stihl vše, co potřeboval. Pár záležitostí na vyřízení mu sice zbylo, ale princovi byl k ruce při všem, kdy ho potřeboval, což je hlavní náplní jeho práce. Vejde do pokoje a vidí, jak Rose stále spí. Je tak sladká. Věnuje ji pusu na čelo, opatrně aby ji nezbudil a zajde do koupelny, kde se po celém dni vysprchuje a celkově trochu poupraví. Není příliš pozdě, ale i tak chce vypadat trochu k světu, aby se Rose líbil. Vyjde z koupelny a uvidí, jak se na něj dívají dvě nádherná modrá očka. Jak ses vyspinkala? Přijde k ní a políbí ji na přivítanou. Jak se cítíš? Zeptá se ji v zápětí, aby zjistil, zda jí spánek aspoň trochu pomohl.