VELKÝ SÁL

Po jeho radě se pousmála a na souhlas pokývala hlavou. Ano, budu si dávat pozor, Vaše královská Výsosti. Respektuji princovi hranice, nikdy bych si nedovolila přes ně přejít, to by mě mohlo stát i hlavu. Poví s úsměvem na tváři.To jsem si povšimla, že jste v nich úplný přeborník, točil jste mě jako v svěžím vánku. Byl to nádherný pocit. Vychvaluje si tanec s princem. Řekla bych, že princi to nezávidí vskutku nikdo. Bylo by to na mě moc. Souhlasí s princovou reakcí na zodpovědnost Damona. Já děkuji za tanec, Vaše královská Výsosti. Přeji vám krásnou dobrou noc a sladké sny, Vaše královská Výsosti. Děkuji, užiji si ho jak nejlépe dokážu. Rozloučila se s prince a šla si pro sklenku s vínem .Stojí sama u stolku s pitím a sleduje okolí okolo ní. Vidí spoustu tanečních párů na parketě a samozřejmě si vzpomene na první tanec s Liamem. Jen se nad myšlenkou pousměje a popíjí vína dál. Ze vzduchu v sále se Rose začala motat hlava a dělat se jí špatně.Rozhodla se tedy odejít z místnosti a jít na terasu na čistý vzduch. Vyjde ze dveří, opře se o stěnu a začnou se jí podlamovat kolena. Klečí na zemi a cítí, jak jí třeští hlava a vidí vcelku rozmazaně. Začalo se jí špatně dýchat a viděla čím dál více rozmazaně. Pocítí ledovou podlahu, zavírají se jí oči, nevnímá nic-žádné zvuky, hlasy, prostě nic. Je ticho s Rose pomalu ztrácela vědomí.

„Strašně moc,“ odpověděla mu ironicky, přestože její tvář byla nevinná jako tvář anděla. „Pokora není vždycky na škodu,“ pronesla jako rýpnutí. Byli tací, kterým pokora neříkala vůbec nic a naopak by jim prospěla. „Ale ne,“ zavrtěla hlavou. „Neřekla bych, že trpím přehnanou pokorou.“ Sotva šlo o chorobu, i když… pokud by nad tím uvažovala déle, asi by mu dala v něčem zapravdu.

Jakmile se k ní též přiblížil a dotkl se její paže, automaticky udělala krok stranou, přestože bylo její chování jinak nemněné. Opravdu neměla ráda, když se na ní někdo tisknul, či si vynucoval přehnaně přátelské doteky. Vždy před tím utekla nejschůdnější možnou cestou, aniž by dotyčného urazila či vyvedla z míry. Než odpověděla, podívala se směrem k dívce, která vykřikla. Málem se při její teatrálnosti praštila do čela a povzdechla si. Nemusela si ani sundávat masku, aby věděla, že dívkou, která tak radostně přišla na ples je Kiana. Ovšem zpět k panu fotografovi. „A budu vědět to tvé?“ Upřela své modré oči na ty jeho. Byl to intenzivní pohled, který trval několik vteřin, než se podívala do strany. „Eliese,“ vydechla odpověď. Nemělo cenu jméno tajit nebo dělat zbytečné scény. Na to se její jméno dalo zjistit až příliš snadno.

Chtěla se ohradit, že ona s ním rozhodně tancovat nebude, ale poznámka, kterou jí zasadil, rozhodla v jeho prospěch. I kdyby stokrát tančit nechtěla, nyní si byla jistá, že ho vezme na taneční parket, aby mu dokázala, že tančit umí. A co dokáže pravdu lépe, než činy? „Když si troufneš a zkusíš mě vést,“ pokusila se mu poznámku vrátit. Příhodně začala navíc hrát další píseň. Neváhala, nečekala. Omotala prsty kolem jeho zápěstí a bez pozastavení nad tím, jak bude reagovat on nebo ostatní s ním vykročila na taneční parket. I tak by si jich sotva někdo všiml.

V sále se rozezněla píseň Unsteady – dokonalé tango. „Troufneš si?“ zacukaly jí koutky. „Ještě se můžeš otočit, kdyby sis nebyl jistý, co se vlastně na takovou píseň tancuje.“ Ano, až teď mu konečně vrátila popíchnutí tak, jak chtěla. Pro případ, že se však nerozmyslel a neotočil, k němu přešla ještě blíž a postavila se do perfektního tanečního držení. Nedala mu možnost odložit fotoaparát, ale ten mohl vždy přesunout na stranu díky popruhu. Zvláštní bylo to, že pokud tančila tak jí blízkost druhých nevadila. Ne pokud nezačala přesahovat určité meze. V takovém případě jí narušení osobního prostoru nevadilo, při tanci to bylo potřeba.

Uznale pokýve hlavou. Zjevně narazila na profíka. A v čem že? “Myslím, že jsi rozený talent ve vymýšlení novinových titulků. Nechceš to jednou zkusit doopravdy? Aspoň by nebyly tak nudné a fádní. Chce to vnést trochu nového světla a života.” Což je poněkud zvláštní pojem, když právě rozebírali ne tak šťastný pád. Nicméně pokud by měl být součástí novin, tak ať to alespoň stojí za to. Je pro každou legraci a tohle nevyjímaje. Bez větších problémů ze sebe klidně udělá obětního beránka. “Byl bys úplně ztracený, nemám pravdu? Nevěděl bys, co si počít bez svého úžasného parťáka.” Hezky rychle postoupila v pomyslném žebříčku, jen co je pravda. Jistě by to nebylo tak vážné a proto raději nechá teorií stranou, dokud nebude úplně nutné, aby ji rozebírala dopodrobna, nechce raději přemýšlet nad tím, co by si musela počít bez aktuálně nejspíš jediného člověka, který jí kompletně rozumí. A to dokonce ve vší její divnosti a potrhlosti. “Ještě pořád být může, neraduj se z výhry takhle brzy. Přece tě ale nemůžu nechat naštvaného dlouho. Vždyť bys všechny okolo sebe rovnou odehnal.” A to dopustit jednoduše nesmí. “Ještě dnes? Jak vidím, rozhodně neztrácíš čas. Ale proč ne, koneckonců nemám co ztratit, jenom získat. Budeš si ale muset počkat, nehodlám riskovat, že po mně někdo z přítomných hodí botou.” Ušklíbne se. Další, velmi nepravděpodobný scénář, ale přece jen bude lepší, pokud budou spolu sami. “Že já se vůbec na něco ptala. Takhle je to ještě daleko horší. Ale jsem silná, emancipovaná žena a žádné lákadlo se mnou vůbec nic neudělá.” Což je lež jako věž, ale rozhodla se, že to jednoduše přijme a počká si, i když se při tom nejspíš rozteče samým očekáváním. “Víc ani slovo, souhlasím.” Semkne rty pevně k sobě, aby tím jaksi zpečetila toto zařeknutí. Více se skutečně ptát nebude, rozhodně ne teď. “V tom případě ti dopřeji toho největšího potěšení a někdy se ti tak ukážu. Pokud mi slíbíš, že se nebudeš smát.” Jen se bude muset ujistit, že má přesně to, co bude potřebovat. Teoreticky by měla, protože i ona si občas dopřeje den, kdy se jednoduše válí v posteli v čemkoliv, co je zrovna po ruce. Tudíž by ji ani nepřekvapilo, kdyby našla právě zmíněné věci. “To si myslím. Ale ne, žádný rozhovor nedělal, rozhodně ne se mnou. Stihli jsme se maximálně pozdravit, to je všechno.” Na moment se zamyslí. Možná měl za úkol dát vědět světu o tom, jak probíhá dnešní ples? Kdo ví. Nad sáhodlouhým vysvětlením ohledně postavení slunce a nemožnosti navázat jakékoliv další kontakty se upřímně zasměje. “Dobře, nech si své tajemství. Beztak to umíš jenom ty a nikdo jiný, takže by mi stejně nepomohlo ani kdybych ho znala. Jsi odborník.” Vesele na něj mrkne. Je fajn, že si dokáže vymyslet rovnou celou historku k tomu, aby podpořil jednu malou, zdánlivě nevinnou lež či polopravdu. Tohle mají společné. “Zkusit to můžeš, ale nic nezaručuji. Vlasy mi ale žužlat nebudeš, jasné?” Podívá se na něj zcela vážně, ovšem stylem, jakoby mluvila k tříletému dítěti. “Tím to nejspíš bude. Spojovat si hezké vzpomínky s něčím konkrétním se vyplatí, pak máme k dané věci o něco bližší vztah.” Třeba jako bude mít ona k tomuto paláci, když si jednoho dne vybaví, co všechno se zde odehrálo. Prozatím je spokojená tak, jak vše probíhá, ještě aby ne. Překvapí ji však, když jí Noah vyvrátí její domněnku, že si z ní utahuje. Jen na malý okamžik je na její tváři možné zpozorovat výraz zmatení, než zmizí a zbude jen nejistý úsměv. Menší otočku ustojí s přehledem, ostatně, je to daleko snazší než se z počátku obávala. “Možná ano a možná ne. Osud je mocný.” Potvrdí jeho slova. Jaké by bylo, kdyby to byl skutečně osud, který jim připravil zvlášť cesty jen proto, aby zde potkali? “Řekla bych, že jsem ráda za možnost podívat se zase na nové místo. Poznat nové lidi, utvořit přátelství. Líbí se mi tu, vážně ano. Navíc, jsem vděčná za to, že jsi tu i ty. Tolik zábavy, jako v posledních dnech, jsem si neužila snad celé roky. Kdo by si to byl pomyslel? Vyplatilo se nám to oběma, částečně bych možná řekla, že jsme dohnali všechny ty ztracené roky, po které jsme se neviděli.” Mile se usměje, než vcelku snadno odpoví i na druhou část otázky. “Vlastně ani ne. Věděla jsem hned, že chci jet. I když je pravda, že kdyby neměl bráška tolik studia, byl by tu teď místo mě nejspíš on.” Oba dva by se sem těžko tahali. V tomto případě je vděčná, že je Lucas tolik zaneprázdněný a mohla se sem podívat alespoň ona. “Pokud bys měl možnost vybrat si, jestli začneš znovu jako obyčejný muž, kluk, řekněme, a ne princ, využil bys té šance?” Zeptá se na další otázku, která ji napadne. Mezitím dohraje i písnička, která hrála až doposud. Stále ještě slyší její slova v hlavě. Nejspíš už je nikdy nevyžene.

Ironie v jejím hlase zapříčinila přirozenou zvědavost. Málokdo ho dokázal skutečně zaujmout, a přestože u téhle dívky, kterou znal teprve krátkou chvíli, se nedalo hovořit o nějakém obrovském zájmu, kdy by z její přítomnosti šílel, byla na vcelku dobré cestě. Ta byla však vydlážděna mnoha překážkami, které nepřekonal snad ještě nikdo. Žádný člověk se mu ještě nedostal pod kůži. A taky nedostane!
Působila rozumně. Zřejmě věděla, co a jak a dokázala vystupovat, což se v téhle zbohatlické oblasti zjevně vyplácelo. Bohužel na něj dokazování moudrosti rozhodně nepůsobilo, naopak. Házel všechny tyhle existence do jednoho velkého, bezedného pytle, a pokud by se čirou náhodou někdo dokázal vyškrábat zpátky na denní světlo, možná by mu podal i malíček na ruce. „Ne, už jen to, jak se chováš ti na pokoře ubírá,“ a že on měl zrovna co mluvit.

Ucouvnutí stranou bral jako jasný důkaz jejího nezájmu o nepotřebnou blízkost. Dočkej času… a bloncka skončí na kolenou. Kdyby někdo uměl číst myšlenky, panovala by u něj cenzura 24/7/365. Protože slova v jeho případě ne vždy dokonale popíšou živou představivost, co se intimností týče.
Nezareagoval na dívčin dotaz ohledně jména. Pouze oplatil hluboký, avšak prázdný, pohled, čekajíc na novou informaci. A když přišla, spokojeně se uchechtl. „Převeliké díky,“ pověděl fikaně a s laškovným úsměvem na rtech. K tomu připojil poklonu a mávnutí pravačkou celý akt krásně završilo. Lidé jsou různí. Někteří si dvakrát rozmyslí, než mu prozradí informace o sobě, on je hlásí do světa zřídka. A Eliese byla krásným výsledkem jeho vypočítavosti.

Nestihl vlastně ani nijak více zareagovat, když Eliese pronesla těch několik slov a vzápětí už bylo jeho zápěstí uvězněné v jemném stisku. Ačkoliv rozmýšlel o protestu, nechal to být. Proto zůstal stát na tanečním parketu, s foťákem přehozeným přes rameno. A běda, jestli někdo jeho mazlíkovi ublíží. To by pak ples nabral hodně rychle jiný nádech.
Očima ji sjel znovu, jakoby se na ní za tu krátkou chvíli mohlo něco změnit. Ve finále to byl postoj a výraz, se kterým na něj pohlížela. Ty mě nebudeš provokovat. Rysy ve tváři až příliš rychle ztvrdly na to, aby si blondýnka ničeho nevšimla. „Takhle jednáš i s princem?“ Chladný tón byl doplněn o krok vpřed, kdy se na její tělo natiskl a uchopil tak, jak se pro tango slušelo. Mohl oprášit zkušenosti z dětských let, což byl také rozhodnut podniknout. Nešlo popřít, že ho svými slovy uvedla do značně jiného rozpoložení. Myšlenky na formálnosti začínaly couvat do ústraní, přičemž nastupovala rebelská stránka. Ta, která mu byla nejbližší. A kdyby netoužil po dokázání svého umu, už by se pravačka dávno nacházela na jiném místě ženského těla.
Když učinili první krok, nechal se vést hudbou a vzpomínkami. Ty nebyly hezké, ale pomáhaly v udržení správného postupu. „Neměla by ses s ostatními bít o sólo s princem? Ty holky ti ho vyfouknou, Eliese. Měla bys reprezentovat.“ Šeptal k ní ve snaze ovlivnit její mysl. Všechno mělo svůj účel.

Do velkého sálu přišel až později, protože měl ještě na práci s ochrannou paláce. Měl na sobě bílou košili, modré sako a kalhoty, které doplnil modrými hodinkami na pravé ruce a modrou škraboškou přes obličej. Jeho černé boty lehce cvakali do pohybu a když konečně sebevědomě otevřel dveře od velkého sálu a vstoupil zjistil, že vlastně už je ples parádně rozjetý. Tak si někde odchytl číšníka , od kterého si vzal šampaňské a pár doušky celou skleničku vypil. //Těžký den.// Pomyslel si a lehce cukl koutky, jeho očka se rozhlížela po celém sálu a hledala někoho, kdo by byla jeho společenská oběť. Jeho očka si našla jednu dívku v červených šatech a černou škraboškou neboli RUTH , ke které vykročil dlouhými a rychlými kroky. Když stál už dva nebo tři kroky od ní lehce se uklonil a potom promluvil svým hrubším hlasem. "Mohu si Vás na chvíli propůjčit na jeden tanec a nebo pozvat na šampaňské či víno, Lady?" Řekne a lehce se usměje.

*Z tváří se otírala ještě pár posledních slz, který jí nechtěně do obličeje nahnal jeden ze strážců. Neobviňovala ho z toho, byla to její vina a do jisté míry za tu určitě mohlo i to šampaňské, které celý večer pila. Na chvíli si potřebovala odpočinout a tak se šla na chvíli posadit. Moc dlouho její odpočinek však netrval, protože jí vyzval další strážce k tanci. Ruth přišlo nezdvořilé odmítat a tak jeho nabídku přijala.* Šampaňské už raději ne. /Myslím, že toho už mám dost nejmíň na další měsíc./ Ale tanec vám klidně věnuji. *Usmála se. I když nebyla zvyklá hodit v botách na podpatku, bolest nohou ještě nebyla tak velká, aby si mohla stěžovat.* /Lepší tanec než pití, to v každém případě./

S klidným výrazem ve tváři jí pozoroval a tam se  lehce zamysle. //Zřejmě je unavená.// Prohrábl si vlasy a usmál se. Všiml si toho, že zřejmě dívka není ve své kůži a tak kývl hlavou. "Dejte mi pár minut, prosím." Řekl a potom šel k baru s pitím, kde hledal něco osvěžujícího a nakonec vzal jablečný džus , který by ve skleničce, ve které bylo naházeno další ovoce jako je jahoda, jablko či hruška. Takto se skleničkou se vrátil o pár minut zpět  a mile se na dívku usmál a podal jí pití. "Tohle Vás snad osvěží a vrátí zpět na nohy." Pousměje se a nakonec si tedy sedne vedle ní a zeptá se. "Jak si zatím užíváte ples, Lady?" Řekne zvědavým tonem.

*Zasmeje sa a pokruti hlavou.* Vsakze, aj ja som si to vravel. Ani nevieš, ako rad by som písal. A nie len novinové titulky. *Prizna, no ďalej to nerozmazava, keďže o tom nikto nevie a už tak toho povedal až príliš. Vlastne ho raz videla sestra, ako pise, ale vyhovoril sa, že to nie je nič dôležité a zošit skryl. Na jej ďalšiu odpoved prikývne a Zatvari sa veľmi smutne.* Nepripustne. Preto si davaj pozor. *Poprosí ju a neskôr si vybojuje aj jej spev. Poteší ho to.* Ale no taaak. Toto by si mi neurobila. Už sme sa dohodli. Všetci sa môžeme tešiť. *Zamračí sa na ňu, čo vlastne až tak cez masku nemôže vidieť.* Zjavne si neuvedomuješ, aký nadherny tvoj spev je. A k tomu... radšej s to vypočujem sám. Niektorí si ani nezaslúžia počuť tento spev *Hrdo sa narovná.* Ano, presne to si, drahá romantička. *Pošepne jej. Nechce jej to prezrádzať, keďže to potom stratí aspoň to maličké čaro, čo ma. Posmutnie, keď mu povie, že sa nebude môcť smiať.* Vies ale, že toto je svojim spôsobom tyranie? Tak trošičku. *Snaží sa vyjadrovať aspoň tichý smiech. Nakoniec sa jej opýta na toho Nathaniela. Jednak ho zaujíma, kto to je a taktiež čo robil pri Sky.* Takze pozdraviť. . *Zamyslí sa.* Mozno s nami ešte niekedy urobí rozhovor. *Doda a viac sa k tej téme nevyjadruje. Znova nahodí vážnu tvar, čo sa týka polohy slnka. Zatvari sa až roztomilo, ako uvažuje nad tým, ako to “ma byť správne.* Funguje to pre každého. Ale vies, ja mam už dlhoročnú prax, takze by bolo ťažké zhrnúť to do niekoľkých viet. Jednoducho, dnes nie. To vidno. *Odkašle si, keďže by sa každú chvíľu rozosmial. Musí sa opýtať na to, čím si vlastne umýva vlasy. Povzdychne si pri jej odpovedi.* Tak dobre teda. To máš pravdu. *Uzna a pousmeje sa. Počúva ďalšiu jej odpoved a prikývne, na znak súhlasu.* Ano, ani ja by som ťa tu nečakal. A že si ešte takto zjavne sadneme. Som rad, že si tu. *Zakonci to a pozrie sa na ňu s úsmevom.* Mrzi ma, že tu tvoj brat nemôže byt. Ale viem si predstaviť, koľko toho ma. Mame to vlastne rovnako. *Povzdychne si. Zamysli sa potom nad jej ďalšiu otázkou.* Pravdepodbne áno. Viem presne, čo by som robil. Ale so svojim životom som spokojný. Síce toho je neskutočne veľa, niektoré veci sú veľmi odlišne od toho, ako som si to predstavoval a musím kvôli tomu viac veci obetovať som šťastný. A čo ty ? Menila by si? *pozrie na ňu zvedavo.* Nechcela by si si potom niečo dať? Nejaký fantasticky vyzerajúci koláčik. *Povie.*

Sledovala jeho úklonu stejně jako gesto pravou rukou. Nestála ve společnosti pompézní divy, přestože některé její rozmary dle všeho sdílel. Už předtím pochopila, že je ve společnosti muže, který si věří. Pochybovala, že by z něho dostala jméno. Nebyla však jednou z těch, která by tlačila informace z lidí na sílu. Chtěl se rozmluvit? Pak naslouchala. Chtěl mlčet? Pak se nevyptávala. Ptát se na jméno někoho, kdo jej nechce sdělit, bylo zbytečné. Zcela jistě by muže před sebou jen více otrávila a on by jí nevěnoval zrovna vřelý pohled. Nerada tvrdila, že má odhad na lidi, když se mohla stát cílem výsměchu. Přesto si kolem fotografa začala tvořit určitý obrázek.

Neušla jí změna v jeho tváři stejně jako chladný tón hlasu. Urazila ho snad? Navodil v ní tak pocit, že stojí před mužem, který rád popichuje ostatní, ale jemu samotnému se nesmí říct jediné slovo. „Kam se poděl úsměv a lehkost v hlase?“ Nemínila mu odpovídat na otázku ohledně prince. Tak jako si on vybíral, mohla si vybírat i ona. Pochopitelně takhle s princem nejednala a snad by jí to ani ve snu nenapadlo. Pravidla kolem toho byla příliš svazující. Chtěla mu odpovědět, že takhle by se chovala ke každému, kdo k ní bude přistupovat s podobným chováním. Nepochybovala však o tom, že by jí ctěný fotograf záhy odpověděl, že nikdo není jako on. Zkrátka si dovolila upustit od formálnosti. Dívka by neměla zvát na taneční parket, pokud se nejedná o dámskou volenku, stejně jako by měla dát přednost zdvořilostem a cudné ostýchavosti. Snad na ní měl fotograf přirozeně vliv, který jí nutil popírat etiketu. Překvapilo ji, jak moc chladný tón změní jeho jinak velmi jemný hlas. Právě jeho hlas jí dovolil soudit, že se nachází ve společnosti o ne moc starší osoby. Své na tom udělal pochopitelně i jeho přístup.

Pravou ruku vložila do jeho levé a tělem se mírně přesunula na pravou stranu jeho těla. Tango mělo několik odlišností v držení, a tak si mohla dovolit mít levou ruku pod jeho ramenem, stejně jako kontakt v horní polovině těla. Téměř zapomněla, jak moc je tango osobní. Vyčkávala na jeho první krok a pak se nechala vést. Brzy pochopila, že je ve společnosti dobrého tanečníka. Ne, rozhodně nebyl dokonalý, ale to nebyla ani ona. Ale na to jak bylo tango těžké a bylo třeba, aby se oba tanečníci vnímali, si vedli skvěle. Chodné kroky se střídaly se spojkou a promenádním uzavřením, fotograf moc dobře věděl, co dělá, až se mohli zdát jako dobře sladěný pár.

Z vnímání kroků a hudby jí vytrhlo jeho šeptání. „Reprezentuji,“ ujistila ho. Nikdy si nepotrpěla na předvádění se. Nerada se vnucovala do přízně druhých, a pokud ji princ sám nechtěl během večera vyhledat, ona se nebude ponižovat tím, aby na sebe strhávala pozornost. „Chceš se mi dostat do hlavy?“ Díky studiu měla před některými náskok, bohužel měla tendence teorii aplikovat v praxi.

Ale jistě. /Jakoby se dalo nějak protestovat?/ *Přikývne na důkaz souhlasu.* /Když jde jen o pár minut, proč ne. To mě snad nezabije./ *Pak už jen sleduje jak její nový společník odchází k baru.* /Je to dnes čím dál tím lepší. Až příště uvidím Charlottu budu jí muset poděkovat za to, že mi pomohla mě samotnou přesvědčit o tom, abych sem přišla./ Děkuji. *Řekne, když se strážce vrátí se skleničkou džusu. Napije se.* /Měl pravdu, bylo to vážně osvěžující a hned mi bylo líp./ *Potom se už jen soustředila na jejich rozhovor.* Ples se mi zatím velmi líbí, nečekala jsem, že to bude taková zábava. A co vy, jak si užíváte ples? /Zítra před desátou vstávat nehodlám./

Lehce se pousmál a kývl hlavou. "Nemusíte děkovat , Lady" Řekne milým klasem a koukne se po sále, kde se tančí a popijí, tak nějak se mu to líbí, ale zároveň jako kdyby jsem nepatřil. Koukne se zpět na dívku a lehce pokývne hlavou. "To rád slyším, víte přišel jsem před chvílí měl jsem ještě práci, takových akcí se dočkám málo kdy, ale je to tu moc hezké hlavně ten námět v maskách." Ukáže přitom na svou masku a trochu si poupraví své sako, aby vypadalo lépe, lehce se protáhne a potom dodá. "Omlouvám se, ale všechny jména dívek ze selekce neznám, jaké je to Vaše, smím-li se zeptat." Zeptá se na onu otázku a potom se vezme další šampaňské , kterého se lehce napije. Čekal na její odpověď, ale v tom přišel nějaké voják a něco mu pošeptal do ucha, kdyby neměl masku, bylo by vidět jak je lehce šokován a tak se zvedne a položí sklenku na stůl. "Vím, že to je nevhodné, ale budu muset pomoct, jedné účastnici se udělalo špatně a tak jí musím vzít do nemocničního křídla. Do deseti minut se vrátím , omlouvám se." Řekne trochu smutným toném a potom se rychlým krokem vydá ze sálu, kde uvidí onu dívku ležet na studené zemi. //Rose..// Lehce si povzdychne a klekne si k ní. "Lady Rose. Hálo slyšíte mě? Halo." Lehce do ní strčil, ale nic. Naklonil se k jejím rtů a když uslyšel její dech, trochu se u ulevilo. "Tady to někdo přehnal s pitím." Řekl si pro sebe a vzal Rose do náručí a vedl jí přímo do nemocničního křídla.

Párkrát otevře ústa, jakoby chtěla něco dodat, ale žádný zvuk z ní nevyjde. Teprve si přebírá všechno, co řekl, tam a zase zpátky. Očividně však nechce rozebírat to, jak moc rád by psal, nikterak do hloubky. Což mu nemůže mít za zlé, přirozeně. “Někdy mi o tom musíš povědět víc.” Dobře, nemusí, ale neříká to jenom tak, do větru. Zajímalo by ji, co se mu honí hlavou a co by tak rád sepsal. “Slibuju, že si pozor dám.” Doplní ještě s malým úsměvem. To je ostatně to nejmenší, co mu může slíbit. Jeho lichotky se ovšem poslouchají více než dobře, to je samozřejmé. Komu by se nelíbilo, kdyby mu někdo skládal takovéto komplimenty? A ještě vypadal, že to myslí skutečně vážně. “Já.. není tak nádherný, jak říkáš. Nebo možná ano. Já nevím. Každopádně mě nikdo kromě tebe neuslyší. Nikdy.” Zařekne se, nicméně s úsměv z její tváře nezmizí ani poté. Přes paže jí přejede menší husí kůže, když k ní promluví šeptem. Jednak z toho, co co přesně řekl, ale jednoduše.. protože. “Možná malinko. Ale já ti to vynahradím, to se bát nemusíš. Bude to stát za to.” I když sledovat jeho pokusy, kdy se všemožně snaží nerozesmát bylo dostatečným pobavením. Musí ocenit alespoň jeho snahu, to je samozřejmé. Poznámku ohledně možného rozhovoru přejde kývnutím. Kdo ví, třeba nějaký bude. Ostatně, nebylo by to poprvé. Nechá to však být, nejde o nic tak závažného. “Dobře, dobře. Rozumím, pane experte. Někdy příště mi to ale musíš vysvětlit.” Pobaveně se na něj usměje. Pro jistotu mu taky připomene, aby ani nezkoušel ochutnávat, jestli čokoládový šampon přenáší i chuť. Raději zůstane u klasiky, kterou ovšem musela dnes oželet. Prozatím, hodlá to napravit hned, jak bude možné. “Mám to úplně stejné. Je fajn tu mít někoho, komu můžu plně důvěřovat a se kterým se můžu bavit naprosto o čemkoliv.” Inu, to se teprve uvidí, i když ho obdivuje už za to, že s ní snesl rozhovor na nejrůznější témata. Může to být však i horší, přece jenom, trochu se zná. Ale strašit ho takhle dopředu nehodlá, raději si počká na vhodnou příležitost. “To i já, ale chápu to. Má toho hrozně moc, stejně jako ty.” Ani si nechce představovat, kolik toho musí být a jak náročné celé studium je. “Co by jsi dělal rád? Co by tě naplňovalo?” Zeptá se se zájmem ještě předtím, než se i ona pustí do odpovědi. “Pravděpodobně ne. A neříkám to jenom kvůli tomu, že všechny ty vymoženosti a pohodlí jsou fajn. Pořád můžu být sama sebou a víceméně dělat, co bych chtěla. To se samozřejmě může hodně rychle změnit, takže třeba za rok budu mluvit jinak. Ale prozatím jsem šťastná.” Odpoví s menším úsměvem. “Potom? Můžeme hned? Pro něco dobrého bych zabíjela. Pojď, jdeme. Slibuju, že ti pak věnuji kolik tanců budeš chtít. Ale teď se jde na dobroty.” Sundá ruce z jeho ramen, ale jen proto, aby jeho dlaň mohla polapit do té své. “Na jaký máš chuť ty? Zajímalo by mě, jaké dobroty mají.” Ať už ji následuje nebo ne, stejně se odebere k celému stolu nejrůznějších pochutinek. “Pamatuji si, jak jsem vždycky jako malá ochutnávala skoro všechno, co v kuchyni připravili. Strávila jsem v ní klidně hodinu nebo i víc.” K vaření i pečení ji ale pro jistotu nepouštěli. Což bylo ostatně jedině dobře, protože kdyby ano, dopadlo by to nejspíš katastrofálně.

Blondýnka s uhrančivě modrým pohledem mu připadala, jakoby po celou dobu byla nad věcí. Přestože podobný styl chování razil i on, značně se v mnohém lišili. Už jen tím, že on byl muž a ona zase žena. Navíc ta, která soupeří s dalšími dívkami o srdce jednoho nedozrálého kuřete. Z toho cukrování by se jednomu udělalo až zle.
Dotaz, který mu věnovala, přešel bez jediné známky chuti k odpovědi. Už tak dal přeci dostatečně najevo, že nezvolila tu úplně nejlepší variantu, jak s ním komunikovat. Ostatně ono to bylo věci těžké i tak. Nemluvil moc, protože se rád držel v pozadí a hodnotil situaci z bezpečného spotu. Sem tam ale bylo třeba vystoupit z vyšperkované komfortní zóny, aby nabral nové poznatky a ujistil se o tom, jak je dnešní svět naprosto stupidní a lidé totálně vygumovaní. Návštěva dnešní benátské noci byla zdárným důkazem všech jeho domněnek. Nemýlil se, a jestliže ano, bylo velice obtížné mu dokázat opak.

Tanec, který v následujících minutách započali, by se dal přirovnat k obstojnému. Sic by v žádné špičkové soutěži neuspěli, mohl sám sebe plácat po zádech za umění, jež tu nyní předváděl. Kdyby pociťoval nejistotu, což se nestalo už pěknou řádku let, nikdy by se o tanci ani nezmínil. S tím souvisela i nechuť k ladným pohybům na naleštěných parketách. Jestliže chtěl dát o sobě vědět tak, aby se lidem zaryl do paměti a zároveň nebyla možnost ho vypátrat, dělal to takticky. Volil jen ty kroky, u nichž nebylo místo pro zdráhání. A k takovým činům si pro dnešní večer vyhlédl docela vhodnou společnost. Eliese se totiž jevila jako světlá výjimka mezi těmi tupými slepicemi, které by pod peřinu dostal bez větších obtíží. Někdy měl chuť na výzvy, jindy si nepotrpěl na dlouhé řeči okolo. Obzvláště, když za nic nestály.
„Seš si tím jistá?“ Promluvil po delší chvíli, kdy jeho šeptavý hlas však zanikl v hlasité hudbě a hlaholu velkého počtu lidí.

Údiv, který přišel s jejími dalšími slovy, byl ovšem zamaskován klidnou tváří. Eliese byla tím pádem bez šance spatřit, jak byl onou otázkou překvapen. Rozhodně ji ale nepovažoval za tak dobrého řečníka, aby se cítil v úzkých, neschopen žádné reakce. Neznělo by pod sukni líp?
K jejímu štěstí se však ještě stále držel tak moc, aby zvolil vhodnější slova. Naneštěstí už balancoval na té pomyslné hranici mezi rebelstvím a rádoby slušným vychováním.
„Odkud máš potřebu vytvářet tyhle teorie?“ Pohlédl jí do tváře, mírně přitom naklánějíc hlavu do strany. Byl to zvídavý dotaz, na který by rád zjistil odpověď. Mohla se totiž později hodit.

*Pousmeje sa a prikývne.* Páni, maliarka. Nuž ja som bola 4.tá. Otec ma menšie klenotníctvo, takze aj ja som do Selekcie študovala dizajn, klenotníctvo. Síce ma veľmi baví varenie, no otec rozhodol, že bude lepšie, ak budem klenotníčka. Síce ma aj klenotníctvo veľmi baví, ale varenie je moja veľká záľuba. *Prizna a usmeje sa.* Mam mladšieho brata a som z Bansktonu. Provincia nádherných výhľadov. *Spomenie si na svoju provinciu a doširoka sa usmeje.* Ano, melonova zmrzlina je skvela. Mangova taktiež. *Suhlasi. Chvíľu sa ešte rozprávajú, pričom občas prikývne, pousmeje sa a podobne.* Dakujem, aj ty si veľmi milá. Určite sa ešte stretneme. Dobrú noc prajem. *popraje jej dobrú noc a ostane ešte stať pri občerstvení.*!

Potěší ji, že za ní princ přijde. Podle mě je jedině dobře, že se zde lidé baví. Podotkne. Kdyby zde dnes večer byla nějaká horší nebo napjatější atmosféra, nejspíše by už dávno seděla ve svém pokoji. Nad jehou otázkou se zamyslí a zprvu neví, co by měla odpovědět. Kdybych Vás měla zabavit, vyzvala bych vás k tanci. Už měla na jazyku, že by se s ním šla opít, ale nakonec zvolí trochu vhodnější odpověď. Když ji zvedne ruku, lehce mu naznačí poklonu. Na jeho další otázku zda tančí s úsměvem přikývne, protože tanec přímo miluje. Zatančit si s princem byl dnes sen téměř každé dívky. Pokud by toto měla být výzva k tanci, je připravená ji přijmout a nechá se jím odvést na parket.

Po tom ako od nej princ odišiel, ostala so sklonenou hlavou stáť pri stole s občerstvením. Čokoládové tortičky sa ešte neminuli, tak si jednu zobrala a s chuťou sa do nej pustila, chcela nejak zahnať ten smútok, čo ju premohol. Za celý deň toho na ňu bolo dosť, no nechcela sa tam zosypať. Rozhliadla sa okolo seba, keď si všimla neďaleko stojacu hlavnú funkcionárku, ktorú už mala tú česť stretnúť. Vydala sa teda za ňou. Keď už bola celkom blízko pozdravila ju. Zdravím povedala s úsmevom. Ten ples sa naozaj vydaril. Je to tu nádherné povzdychla si, snažila sa tváriť milo, no nevedela ako dlho to vydrží. Najradšej by teraz bola v komnate a plakala do vankúša, no pokladala to ako slabosť, čo nechcela hneď prejavovať. Rozhodla sa bojovať o princovu ruku a ten potreboval pri svojom boku silnú ženu, ktorá sa nerozsype pri každej príležitosti. Čakala ako na ňu bude Larissa reagovať, chcela sa s ňou porozprávať. Selekcia sa iba začala no už mala pocit, že u princa stráca šancu. Možno to bol iba jej pocit, no nevedela, čo si má o tom myslieť, a tak sa rozhodla využiť pomoc od Larissy.

Když ji princ vyzve k tanci. S radostí výzaní přijme. Začnou hrát pomalý pložák, který si s ním neskutečně užívá a přeje si, aby trval věčně - aby spolu mohli být věčně. Poté co tanec skončí, nechá se odvést z parketu. Bylo mi ctí vás na balkónech navštívit. Usměje se na něj a sleduje, jak odchází. Je ráda, že ho na balkónech mohla navštívit, avšak nemyslela si, že to pro něj něco znamenalo, stejně jako pro ni jeho společnost. Mrzí ji, že spolu nemůžou strávit víc času, ale zároveň rozumí, že se toho od něj jako od prince hodně očekává. Chvíli pozoruje, jak jde za další dívkou a následně si zajde pro skleničku červeného vína.

„Nemám ve zvyku se vzdávat předem,“ zavrtěl nad jejím prohlášením hlavou. Sice si uměl dát na čas a každé rozhodnutí promýšlet. Spontánnost rozhodně nebyla jeho silnou stránkou, ale jakmile jednou něco přislíbil, nikdy nevycouval. „Jen jestli byste daleko raději neodstoupila vy s naší malé dohody.“ Věnoval jí další pohled, kterým jí chtěl popíchnout. Sám netušil, kde se to v něm vzalo. Zpravidla nebyl za pokušitele. Byl to on, kdo je odměřený. A když už se mu povedlo někoho popíchnout, rozhodně to nebylo cílené.

„Nesmějte se,“ upozorní jí, jakmile si jí držel v tanečním držení. „Dost možná jsem stále v šoku,“ podotkl, i když rozhodně nestál o politování. Sám si od žen udržoval profesionální odstup. To co mu předvedla Kiana mu vyrazilo dech. Její bezprostřednost, sebevědomí i to, jak k němu došla a automaticky mu hodila ruce kolem krku. Možná takové chování zaujalo jiné muže, jeho rozhodně ne. Zjevně by sama utekla, kdyby se celá situace odehrála akorát opačně. „Nemám takové uhánění rád,“ přiznal nakonec. Samotnému trvalo, než si k ženám něco dovolil. Tohle by ho v životě nenapadlo. Ang se mu nemohla divit, že utekl. „Vy byste zůstala, kdybych k vám takhle přišel, hodil ruce kolem pasu a začal tančit?“ Povytáhl jedno obočí nahoru a následně nad tím protočil oči. „Ne, něco takového se mi opravdu nelíbilo. Jsou neotřelejší způsoby jak rozhodně zapůsobit.“

Ujal se vedení. Jeho kroky byly sebejisté a přesné. Valčík navíc patřil k těm, které upřednostňoval. Přeci jen byl standart daleko příjemnější než latina, při které se div necítil jako kroucenka. Na tváři měl soustředěný a přesto klidný výraz. Střídavě se díval na Ang a na ostatní páry v sále, to aby do nikoho nenarazil a nezpůsobil tak nepříjemnou situaci. „Kde?“ zopakoval její otázku. „Možná na všech těch hodinách, co jsem musel absolvovat.“ Odpovědí jí řekl prakticky všechno a nic. „Kde ses naučila tančit ty?“ Zeptal se po chvilce. „Ne, že bych si dovolil tě zpochybnit. Ale na společenské tance je vždy potřeba někdo další… to už sama neodkoukáš. I když nepochybuji o tvé schopnosti improvizovat.“ Ať už zvolil do valčíku jakoukoliv variaci, Angela se mu velmi rychle přizpůsobila. S takovou partnerkou se pak pochopitelně tančilo jedna radost. Bylo to přirozené, bez zaváhání nebo zaškobrtnutí.

Nakonec mu to však nedalo a musel se vrátit k její otázce. „Takže uznáváš, že tančím dobře?“ To uznání mu udělalo poměrně dobře. Mohla ho přeci jen popíchnout a říct, že čekala něco lepšího. To se naštěstí nestalo. „Ale musím uznat, že jsem nepochyboval, že nám to půjde a jsem rád.“

*Doje další malinovy koláčik a zamysli sa nad tým, že nie všetky šaty jej budú zakrývať takto perfektne brucho, takze by si mala to jedenie rozmyslieť.* Ale keď tie ňuňuňu koláčiky sú tak perfektne sakra. *Pomyslí si a vezme si do ruky pohár svojho mangoveho džúsu. Je otočená chrbtom, keď začuje nejaký hlas. Hneď spozná, že ide o princa. Otočí sa s úsmevom doširoka, keďže ju potešilo, že za ňou prišiel, lebo si myslela, že to proste nestihne. Ale rozumie, že je tu veľa dievčat a nemôže sa venovať každej veľmi dlho, lebo by to nestíhal. Spraví purkle a pozrie sa naňho.* Vasa kráľovská Výsosť *Pousmeje sa naňho.* Popravde sa mi to tu veľmi páči. Nikdy som nebola na ničom podobnom. Teda párkrát, keď sme predstavovali nejaký šperk pozvali nás niekam, ale nebolo to takto dychberuce a velkolepe. A je tu perfektne občerstvenie. Aj keď by som mala myslieť na to, že z toho pekne priberiem. *Zasmeje sa.* Co chuti Vám? Máte pre mna nejake odporúčanie? *Zvedavo sa naňho pozrie, no potom nachvíľu zvaznie.* Nechcela som v sále viest dlhy monológ, no chcem Vám povedať, že Vás veľmi obdivujem. Nech Selekcia skončí akokoľvek, budem rešpektovať Vaše rozhodnutie a vždy Vás budem obdivovať ako svojho kráľa. Stále som vedela, že je to veľmi veľká zodpovednosť, musíte byt veľmi pracovne zaťažený, no a dnes som si uvedomila, koľko je toho treba obetovať, a aké nástrahy na Vás číhajú. Nie každý by to dokázal, ale Vy ste aj napriek všetkému tu, snažíte sa, aby sme boli všetky šťastne. Ja len.. dakuejm Vám. Naozaj Vám dakuejm. *Dokonci a ziarivo sa naňho usmeje.*!

Postával u občerstvení a sledoval, jak se ostatní baví. Užíval si uvolněnou atmosféru a dopíjel skleničku vína. Sám nechápal, jak se zrovna on dostal k vínu, protože vždy pil něco tvrdšího, ale nijak to neřeší. Když vyprázdní skleničku, odloží ji na stůl a rozhléhne se po sále plném lidí. Uvidí u zábradlí stát FELICITY. Upraví si sako a bez jakéhokoliv váhání za ní dojde. Jak si užíváte dnešního večera? Osloví dívku a rovnou ji položí otázku, protože se rád vyhne zbytečným formalitám. Dovolte, abych se představil, jsem Liam. Představí se, protože se mu zdá jako slušnost. Smím se zeptat na vaše jméno? Zeptá se dívky, aby věděl, s kým má tu čest.

Krásny večer, Larissa pozdravila ju znovu, pričom sa pokúšala vytvoriť na tvári úsmev, i keď to bolo v danej situácii dosť náročné. Viem, že nás tu je ešte veľa a princ sa snaží stretnúť s každou, no niekedy mám pocit, akoby som bola vzduchom. povzdychla si, keď jej Larissa nadvihla hlavu. Chcela som mu byť oporou po tom, čo sa dnes stalo, no ani sa na mňa poriadne nepozrel. Viem, je to pre neho náročné a chce sa venovať všetkým. pokračovala, pričom pozrela priamo na Larissu. Maska, ktorú mala na tvári jej už začínala vadiť, tak si ju jemným pohybom rúk dala dole, predsa len chcela i lepšie vidieť na Larissu. Držala ju v ruke, tak aby sa jej nič nestalo, no stále bola pripravená dať si ju naspäť. Nechcete sa posadiť? opýtala sa po chvíli starostlivo Larissy, videla, že funkcionárka je v očakávaní. Nevadilo jej, že stáli, no nechcela aby si nejak ublížila. Často krát mám problém s tým, čo si obliecť, i keď mi slúžky i komorná pomáhajú ako vedia, nikdy neviem, či sa to princovi páči. pokračovala po chvíli.