VELKÝ SÁL

Když se dívka rozhodla ji ignorovat, trochu ji to urazilo, ale nakonec to nechala být Třeba se jen zamyslela.. pomyslila si a vydala se najít kohokoliv, s kým by se dalo povídat. Obešla celý sál, proplést se těma lidma jej dalo dost zabrat, ale nakonec byla nucena se vrátit ke stolečku s občerstvením. Když tu u pití si všimla osamocené osůbky a vydala se jejím směrem Ahoj, nejsi ty KELLY? NEbyla jsi náhodou na olympiádě? S gymnastikou? usmála se. Byla si celkem jistá, že je to ona. Jsem Vanessa, těší mě věnovala ji další ze svých zářivých úsměvů a čekala, co ji odpoví. Snad nebude namyšlená, jako zbytech těch olympijských mistrů pomyslila si, ale celkem věřila, že bude jiná

To jsem ráda. *Rozverně se zazubí. Chce mu určitě dokazaz,  že tančit doopravdy umí. Elegance, která jí jinak chybí,  se u ní v tanci vždycky projeví. Dokáže reagovat na hudbu,  jako by snad tanec cvičila roky,  přesto je to vždy hlavně melodie,  která řídí její kroky. Překvapí jí,  když jí popíchnutí vrátí. Očividně ho kazí.* /A to je dobře!/ *Nakonec má v sobě Alex přeci jen trochu soutěživého a humorného ducha.* Ani za nic,  taky se nemám ve zvyku vzdávat. *Ujistí ho.  Než však stihnout jít na parket,  je jí tanečník ukraden jinou účastnicí. Trochu ji to rozladí,  ale trpělivě čeká,  až se Alex vrátí do půvabné blondýnky.

Brzy je Alex zpět a rychle si ji odvádí na parket,  kde zaujmou taneční držení.* Omlouvám se.  Jen je to trochu zábavné,  většina mužů by ocenila,  že se po nich věší dlouhonohé krásné slečny. *Trochu si ho dobírá,  ale nijak hrozně,  nechce ho rozčílit. Doopravdy s ním sympatizuje,  chování lady Kiany se jí také nelíbilo. Vždyť byly v Selekci,  tohle bylo neslušné,  a nejen kvůli tomu, že měly být oddané princi.* To chápu. A kdybyste to udělal,  velice rychle bych se postarala o to,  abyste nikdy nemohl mít děti. *Odfrkne si. Koleno do rozkroku jé vždycky jistota. Není taková dívka, které byla taková vnucená pozornost příjemná. Nejspíš by se navíc vyděsila a kopnula čistě automaticky. Sám si určitě na střeše všiml,  že je lekavá.* Taky myslím. *Zaškubou jí koutky. Sama nechápe,  čím ho zaujala ona,  že ji vůbec uznal na střeše za hodnou rozhovoru,  byla naprosto obyčejná.

Konečně začínají pořádně tančit,  jejich kroky jsou čím dál více sebejisté a ona se odváží přenechat mu vedení. Důvěřuje mu,  že zařídí,  aby do nikoho nevrazili, i když se sálem pohybují ve velkém kruhu. Reaguje na každou změnu v jeho držení,  přizpůsobuje se mu a vnímá vlastní splašený tlukot srdce,  když jí každá buňka těla zpívá nadšením. Alex je skvělý tanečník,  pozná někoho,  kdo je v tanci zkušený,  navíc má přirozeně pevný krok a na někoho takhle vysokého i překvapivou grácii.* Proč jste se musel učit tančit?  *Nechápavě zamrká. Vážně stále neví,  o koho jde.* Já?  Taneční studia. Trénuji od malička,  tanec je můj život a vyzkoušela jsem téměř vše,  jednu chvíli dokonce i balet! *Zasměje se.* A standartní tance jsou něco jako povinnost,  něco,  co by měl každý tanečník ovládat, tudíž jsem se je naučila spolu s ostatními na hodinách. *Nemůže pokrčí rameny,  zkazilo by to dojem z tance,  ale její pohled jasně říká,  že to považuje za nedůležité a běžné.* Navíc jsem zvyklá tančit s někým,  s mým kamarádem Seanem jsme jezdili na soutěže ve dvojici. *Vysvětlí ještě.

Rozesměje se jeho nevinnému dotazu. Následně se ale vlídně a pobaveně usměje.* Jistě že ano,  nejsem lhářka. Umím ocenit dobrého tanečníka. *Povzdechne si spokojeně.* Navíc, takhle jsem šťastná... *Parket a tanec, její místo na světě. Teď už se ani hrůza z trůnního sálu nezdála tak příšerná.* Oh, nepochyboval jste o mně? To mě těší. *Znovu se rozesměje, má nyní skvělou náladu, i když je trochu udýchaná, když tanec skončí, ale to jen protože není zvyklá při něm tolik namluvit. Drobně se mu ukloní, jelikož jí to přijde na místě a narovná se.* Děkuji Vám moc za tanec. *Poví s upřímností.*

Celou dobu se bavila, krasný večer i když v tento samý den bylo oznámeno, že holky ze selekce se musí zučastnit popravy ale tím se nechtěla extra zabývat když byla teď na plese. Dívala se na dívky jaké mají krásné šaty a na vše okolo sebe. Zrovna šla ke stolu s pitím pro vod, protože potřebovala doplnit tekutiny. Otočila se na dívku, která jí pozdravila. Ahoj, ano jsem Kelly. Přikývla na souhlas a napila se vody, kterou si vzala ze stolu. Dívku si prohlídla a pousmála se. Někdo jí poznal. Ano, byla vyhrály jsme druhé místo Odpoví jí na její otázku a přidá do toho šťastně, že vyhrál její tým druhé místo protože to pro ní bylo něco ještě stále neuvěřitelného. Také mě těší, Vanesso. Vřele se usměje a je ráda, že za ní přišla, kamarádky si chtěla udělat co nejdříve aby se tu necítila tak sama. Máš moc krásné šaty.

Líbí se mu, jak se hned za začátku rozhovoru dívka usmívá. Máte pravdu, sám nevím, kdo by si zde dnešní večer neužíval. Potvrdí její slova, protože je mu se zde opravdu líbí. Zvlášť, když může trávit čas v tak příjemné společnosti. I já se samozřejmě dobře bavím. Odpoví na její otázku, avšak je si jistý, že jeho odpověď si dávno mohla domyslet. Rád vás poznávám.  Usměje se na dívku poté, co mu sdělí své jméno. Zdá se mu opravdu zajímavé, protože ještě nikdy nikoho s takovým jménem nepoznal, ale i tak se mu líbí. Dívku si nenápadně prohlédne, aby si později zapamatoval jak vypadá. Jména účasnic sice znal, ale doteď nedokáže přesně určit, jak se která dívka jmenuje. Myslím, že výber dnešní hudby je skvělý. Odpoví na její otázku. Samotného by ho zajímalo, kdo za tím výběrem stojí. A jak jste s hudbou spokojena vy? Zeptá se, ačkoliv její odpověď předem tuší. Zaposlouchá se do hudby a pousměje se. Smím prosit? Nastaví Felicity pravou ruku a tím ji vyzve k tanci.

Přikývla na prince a poslechla jej šla se věnovat nějakým dívkám až na to, že nikoho na řeč nenašla. Také už byla docela unavená a ještě stále jí nebylo moc dobře a proto když už se ples chýlil ke konci rozhodla se tedy odebrat do své komnaty a trochu si tak odpočinout ať je zítra fit, nechtěla nemocnit a nemít tak šanci se zůčastnit různých akcí či poznat dívky.

V první chvíli se musí rozesmát. Emmino nadšení bylo pravděpodobně ještě větší, než aktuálně to její, ale jen proto, že už si sama stihla tak nějak zvyknout a přijmout fakt, že na jejím stole trůní obálka a nikam jen tak nezmizí. Doufejme. “Ve vzkazu bylo psáno, že si v mé přihlášce přečetl, že jsem tanečnice. Pozval mě na soukromou lekci tance.” Uculí se nakonec. Tak trochu pochybuje, že jej bude moci naučit něco víc, ale jeden nikdy neví. Navíc, právě tohle pozvání ji vnuklo menší nápad, nad kterým bude muset ještě popřemýšlet. Teď na to stejně není ta pravá chvíle, jelikož dřív, než se naděje, už Emmu táhne, i přes četné protesty, na parket. Ne nebere jako odpověď, jednoduše půjdou a hotovo. “Vidíš, takhle je to lepší. Uvolni se, o nic nejde.” Zazubí se na Emmu vesele. Je zvyklá na prakticky všechno a to, že jsou v královském paláci při nejhonosnější akci, které se doposud zúčastnila? To tento fakt moc nemění. “Dobře, dobře. Půjdeme si odpočinout.” Nakonec svolí, přece jenom, nemůže ji tu držet věčně. Společně dojdou ke stolu s pitím a následně si převezme jednu ze sklenek s šampusem. “Na zdraví. A taky na nás!” Zasměje se ještě, než si přiťukne a napije se. “Poslyš, dej si chvíli pauzu. Já se ještě na chvíli vrátím na plac, nějak mě to chytlo. Uvidíme se ale později!” S tím se rozloučí, Emmu obejme a i se sklenkou v ruce zamíří na parket. Sice sama, ale nevadí jí to ani trochu.

První schůzka s princem a Max je takhle klidná? Je zvědavá na sebe, jestli až pozvánku dostane, bude taky takhle klidná a nebo naopak bude poskakovat po pokoji jako blázen. Taneční lekci? To zní zajímavě. To si určitě hrozně moc užiješ! To už je ale tažená na parket. Uvolnit se? No dobře, za pokus to stojí. Tancování s Max jí dodává a zároveň ubírá energii. Proto ji odtahla ke stolu a do ruky ji podala skleničku. Na nás. Usmívá se a nepřestává. S kamarády je všechno hrozně fajn. A je ráda, že má Max. I když je ta holka trochu blázen. Ale to ostatně Emma taky. Dobře, budu tady a budu Tě sledovat. Určitě to bude vypadat líp než se mnou. S úsměvem se s ní prozatím rozloučí a zůstává stát u stolu. Sem tam pozná nějakou z dívek, ale žádná se nemá k tomu, začít s ní mluvit. A tak tam stojí, upíjí ze své sklenky a sem tam si do pusy strčí jednu z pochutin, jež jsou vyskládané na stole.

Věnovala mu krátký pohled, jakmile se ptal, zda si je jistá. Dle všeho pokládal fotograf otázky velmi rád, ale sám nechtěl odpovídat. Nechtěla mu ale vždy vyhovět, aniž by se sama cokoliv dozvěděla. „Víš, myslím, že takhle to nefunguje,“ zavrtěla hlavou. Chtěla do jejich rozhovoru vnést vlastní pravidla hry, i když podvědomě tušila, že jí tanečník nevyhoví. „Pokud chceš celý náš rozhovor postavit na tom, že se budeš ptát a já budu odpovídat, asi to neprojde. Navrhuji nové pravidlo. Jedna otázka, jedna odpověď.“ Přednesla mu svou myšlenku a doufala, že ji přes hudbu dobře slyšel. „Když mi začneš odpovídat i ty, slibuji, že se ani já nebudu zdráhat s odpovědí, co ty na to? Mlžit umím stejně dobře.“ Mohl jí lhát, odpovídat jinak, než si přála, ale chtěla alespoň podvědomě setřást ten pocit, že je u výslechu. V otázkách se mohli bavit celý večer, ale v tom případě by zajisté nebyl spokojený ani jeden z nich.

Opět se na něho podívala, když přišla další otázka a tentokrát se neodvracela. Sledovala jeho oči a tančila prakticky po slepu. Říká se, že oko je do duše okno. V tom případě stála tváří v tvář velmi zajímavému člověku. Oči měl krásné, ne-li uhrančivé a přesto v nich bylo něco… něco co neuměla popsat, ale nutilo to její mysl vytáhnout výstražný praporek. „Řekla bych, že je to moje přirozenost,“ odpověděla mu na otázku. Neměla v plánu mu říct, kým je. On sám neřekl ani jméno a měla mu vyprávět o tom, jak studuje vysokou a odkud pochází? Ne, tak hloupá nebyla. Věřila však, že spousta jiných dívek by mu dnešní večer ráda odpovídala. Kvůli očím nebo kvůli foťáku. Vlastně by se ani nedivila, kdyby některým přednesl, že z toho bude rozhovor do časopisu, a tak se na dívky dozvěděl úplně vše. Některé s radostí vyprávěly, dokud nezbylo žádné tajemství. A to jen proto, že trpěly jistou naivitou. To z Eliese byla naivita smetena již před několika lety.

„Radil bys tedy, abych šla raději vybojovat pozornost prince?“ zacukaly jí slabě koutky. „Celý večer přelétává od jedné dívky k druhé a já bych se měla zapojit? Myslím, že tohle předhánění se oželím.“ Nechtěla se stát lovnou zvěří stejně, jako nechtěla být hodnou slepičkou, co bude podstrojovat svému kohoutkovi. Takhle Eliese nefungovala. Zájem by byl, ale nic se nesmí přehánět. Nechtěla ve svých očí snižovat vlastní hodnotu. Krom toho, vnucování ještě nikdy na nikoho nezapůsobilo.

Ohledně hudby s Felicity naprosto souhlasí a určitě se co nejdříve někoho zeptá, kdo měl hudbu na starost, aby ho mohl pochválit. Přeci jen, si ten dotyčný nějaké uznání zaslouží. Nepochyboval, že by Felicity odmítla jeho vyzvání k tanci, ale i tak ho to potěší a vede ji na parket. Kdybyste mě měla někomu ukradnout, tak bych za vámi nepřišel. Usměje se na ní. Ani ho nenapadlo, že by se na něco takového zeptala. Na druhou stranu chápe, že je zvědavá a její otázky mu nevadí. Spíše naopak je rád, že mezi nima není žádné trapné ticho a že si stále mají co říct. Chodím pravidelně na plesy pořádané v paláci. Odpoví na její otázku. Jako princův komorník by zde neměl chybět, ale na jiné plesy sám bez nějakého důvodu nechodí. Kulturní akce a společnost lidí má sice rád, ale nemá potřebu jej zažívat každý den a navíc si jich díky princi užívá dostatek. Jak často vy navštěvujete podobné akce? Zeptá se jí zvědavě, aby měl také možnost ji lépe poznat. Zrovna začnou hrát ploužák, při kterém si ji přitiskne k sobě a začnou pomalu tancovat do hudby. Tancujete ráda? Položí Felicity otázku, aby zjistil, zda bylo správné ji na tanec vyzvat.

 Chtěla jste mít jistotu, že vám nikdo nepůjde po krku? Zasměje se, při čemž vede Felicity pomalým krokem na parket. Dnešní ples je vyjímečný, protože jsem měl možnost poznat vás. Usměje se na ní. V paláci nejsou plesy nic neobvyklého, ale má dojem, že každý ples je něčím originální a vyjímečný. Překvapí ho, že Felicity navštívila pouze jeden nebo dva plesy, na druhou stranu to znamená, že si ten dnešní aspoň bude lépe pamatovat. To je opravdu krátký seznam, ale myslím, že teď to budete mít možnost napravit, protože jsem si jistý, že takovýchto akcí v paláci budete mít možnost navštívit spoustu.  Má štěstí, že jako zaměstnanec paláce je o takovýchto akcích dopředu informován a proto má také přehled, kdy se co děje. Když jim začnou hrát ploužák, začnou pomalu tančit do hudby. Ukážete mi jednou nějaký kuchyňský tanec? Zeptá se jí ze srandy. Zajímalo by ho, jak takové tančení při vaření musí vypadat. Párkrát sice při pokusu o vaření tancoval, protože měl u toho puštěné písničky a jednoduše se neudržel, ale je si jistý, že by u toho taková dáma jako je ona určitě vypadala stokrát lépe než on. Já také rád tancuji. Sice ne úplně každý den, ale na takovýchto akcích je mi potěšením si zatancovat. Odpoví na její otázku. Mimochodem, zapomněl jsem vám říci, že vypadáte úchvatně. Vzpomene si na poznámku, kterou jí chtěl říci už na začátku jejich rozhovoru.

Mame rodinne klenotníctvo. Síce ma veľmi baví varenie, no otec nakoniec rozhodol inak, a tak som teda začala študovať dizajn, a celkovo klenotníctvo. Ale zase nie, žeby ma to nebavilo, rada sa pozerám na ten úsmev ľudí, keď si otvoria krabičku. *Povie a usmeje sa, keďže ju to tiež napĺňa, aj keď varenie je jej väčšia záľuba.* A čo baví Vás? Teda, niečo samozrejme viem, Dočítala som sa, no možno ma prekvapite niečim, o čom neviem. *Pozrie sa mu zvedavo do oči. Zasmeje sa pri jeho ďalšej odpovedi a pokruti hlavou.* To vôbec nie ste. Len ako tam sledujem svoje tempo, mam pocit, že k tomu ja spejem. Napríklad tieto vynikajúce kokosové koláčiky, alebo tieto malinove košíčky. Hm.. asi mam problém. *Povzdychne si no nakoniec jej na tvári znova hrá jemný úsmev. Keď jej princ povie, že ma zatvoriť oči zatvorí ich, a následne otvorí ústa. Je veľmi zvedavá, čo ma princ rad, a či to bude chutiť aj jej. Keď jej do úst vloží pravdepodovne nejakú guličku nechá si to roztápať na jazyku, a hneď, ako zaciti tu perfektnú kokosovu chuť otvorí nadšene oči. Pomaly to Doje.* Wau. Tak myslím, že mam víťaza. Presne ste sa trafili, mam veľmi rada kokos. A čo ešte máte rad Vy? *Opyta sa ho a položí z rúk svoj mangovy džús. Po svojom monológu a jeho odpovedi sa jemne usmeje.* Ja si práveže veľmi cením to, že to jednoducho chcete robiť. Naozaj... mam Vám za čo ďakovať. Za všetko. Za možnosť spoznať Vás, tie nádherne šaty, nič krajšie som na sebe nemala, ako za posledné dni, všetky krásne uličky paláca... niekedy mam pocit, že sa mi toto celé len sníva. *Prizná a Dosiroka sa usmeje.*

*Prezradi jej niečo o svojom písaní, ale necíti sa na to, aby jej to celé vyklopil. Nevie o tom nikto, a takto to zatiaľ chce nechať. No možno jej to neskôr povie.* Niekedy ti o tom možno poviem,ukážem. No je to pre mna téma, ktorú som s nikym nepreberal. Pri tebe som to prvýkrát načrtol *Prizná a zamysli sa. Prikývne ked sľúbi, že si bude dávať pozor. Skloni sa, aby jej niečo sepol priamo do ucha. Ďakujem, Sky.* *Šepne a znova sa narovna. Zasmeje sa.* Ale áno je,len si to nechceš priznať. Vlastne je viac ako nadherny. Myslím to smrtelne vážne. No a co sa týka toho, že ta už nikto nebude počuť tak sám sl sebou pri tomto zvádzam menší boj. Bol by som rad, ak by si sa niekam postavila a začala spievať. No na druhej strane si to rad nechám len pre seba *Prizna a povie jej “výsledky” svojho rozmýšľania.* No v to dufam. *Žmurkne na ňu.* Ale no tak, Sky prosím nenúť ma ďalej tváriť sa vážne. Je to príšerne ťažké. Ale ako rodený odborník ti to, samozrejme, vysvetlím. *Dodá a vydýchne si, že už nemusí zadržiavať smiech.* O, to bolo od Vás milé, drahá princezná. *Polozi si ruku na srdce, ale vlastne vie, že to mysli úprimne a nakoniec sa na ňu usmeje aby jej dal najavo, že si to naozaj cení.* Neviem, čo máte vy za pravidla a podobne, ale určite toho mame podobne veľa. A to nás na to pripravujú už odmalička. *Pretoci očami. Keď sa ho opýta, čo by rad robil rozžiari sa mu cela tvar a on sa usmeje.* Myslim, že ti o tom niekedy porozprávam. Od začiatku. Ale mam predstavu utulneho domčeka, nevadilo by mi, ak by som nebol nejak veľmi bohatý. Určite by tam bol zahrnutý rybolov. Ale neprezradím ti úplne všetko, budeš si musieť počkať *Povie jej no na tvári mu stále ostane ten jemný úsmev.* Ano. Ja som tiež šťastný. Síce si viem predstaviť aj iný život, ktorý by ma napĺňal, ale som rad, že mam možnosť byt na celé nasej krajiny, aj keď ma to občas desí, no budem sa snažiť to robiť dobre. *Dodá. Neskôr jej navrhne nejake občerstvenie, a pri jej reakcii sa nemôžem nezasmiať. Ostane ju drzat za ruku, a spolu s ňou sa prederie cez tanečný parket k občerstveniu. Mysli, že presne toto ma na nej veľmi rad. Tu spontánnosť a to, aká je pritom rozkošná.* Rad by som si dal niečo malinove. Ale uvidíme, aká bude ponuka. Na čo máš chuť ty? *Pozrie sa na ňu a pomaly sa obzerá po vsetkom, čo palác ponuka.* To ja som tam trávil aj celé dni. Neskôr ma začali učiť jedlo pripravovať. Ani neviem, čo bola väčšia sranda. Ale ostal som pri pečeni, to mi ide. O varení radšej pomlcime. *povzdychne si a spomenie si na svoje cestoviny.*

Měla jistou kuráž, která ho svým způsobem stále držela na místě a nenutila odcházet. Stačilo totiž jedno nesprávné slovíčko a jeho zájem se mohl jako lusknutím prstu vytratit. Eliese ovšem začínala stáčet směr do poněkud nebezpečných vod, které byly plné hladových žraloků. „Myslíš si, že mě zajímá, jak co funguje?“ Hlas mu mírně povyskočil, přičemž byl tak jemný a nevinný, že jen málokdo by dokázal uvěřit tomu, jaká bytost se skrývá pod uhlově černou maskou.
Slova, kterými ho poctila hned vzápětí, mu však vykouzlila pobavený úsměv na tváři. Odhalil tak řadu rovných, zářivě bílých zubů, přičemž právě při tomhle úculu by si kde kdo mohl říci, jakým andílkem je. Dosti sázel na svůj zevnějšek, jímž mohl klamat okolí.
„Nebudu hrát podle tvých pravidel, princezno.“ Ani nehodlal nějaká pravidla porušovat. Pro něj žádné zákony neexistovaly. Jednal dle svého a svým vlastním postupem. Kázání mu bylo cizí stejně jako smysl celé Selekce.
„Neumíš mlžit, Eliese.“ Řekl napřímo. „Prostě je tvůj život nezajímavej, takže mi ani nemáš co říct. Možná proto jsem tě mohl tak snadno chytit do svých sítí...“ tajemným šepotem se jí chtěl dostat až do morku kostí. Nakláněl se proto ještě blíže tak, aby se horkým dechem mohl otřít o tenkou kůži na jejím útlém krčku. Když se rozhodnu, že mi neutečeš, tak prostě neutečeš… když ti řeknu, abys klopila informace, budeš zpívat... byl sebejistý, o tom nemohl nikdo ani na jednu jedinou vteřinu zapochybovat.
„Každopádně nevím, čeho se bojíš… myslíš, že by do královského paláce povolili vstup někomu pochybnému?“ Ach, jak on nyní mlžil. Byl to padouch každým coulem a přitom… „jsem obyčejnej fotograf,“ tohle chtělo spoustu přemáhání. Navíc pokud měla Eliese alespoň těch pár koleček v hlavě, mohlo jí už jen podle typického přízvuku v jeho hlase dojít, ze které části světa asi tak pochází. Připomínat to ale nebude. Jen ať si na to přijde hezky pěkně sama.

„To potřebuješ rady, než uděláš krok vpřed? Eliese, Eliese…“ mlaskl, když učinili několik dalších kroků. „Samostatnost… moje rádcovství by se nemuselo dámě, jako jsi ty úplně zamlouvat,“ docela ho to ještě bavilo. Navíc jeho rady by ji přivedly do pěkných malérů, na což by se on sám dost rád podíval. „Zkus se ale zamyslet… když to neuděláš, přehlédne tě… anebo máš takovou jistotu o svém úspěchu, že nic z toho dělat nepotřebuješ?“ Když chtěl, uměl volit slova. Ale to dozajista i blondie před ním. Byl dokonce tak zvědav, co mu odpoví, že si nevšiml, jak nebezpečně blízko se tancující pár nedaleko mihl od něj a jeho krásky. Horší bylo spíše to, jak malý kousek od srážky s tělem dotyčného muže byl jeho fotoaparát.

Vážně nechtěla vyzvídat, obzvlášť u tématu, které očividně nebylo úplně nejpříjemnější. On ji také k ničemu podobnému nenutil a bylo by více než nefér, kdyby ho měla tlačit k nějaké odpovědi. “Samozřejmě, rozumím ti. Nechci, aby sis myslel, že na tebe nějak naléhám nebo tlačím. Omlouvám se.” Není umění někoho urazit či něco takového, ale omluvit se. Proto zrovna tohle téma nechá tedy být, dřív, než řekne nebo udělá něco, čeho by později litovala. Čím blíž však byl, tím menší starosti měla o to, co by mohla nebo nemohla udělat, zato ji zneklidňoval fakt, co s ní jeho přítomnost dělá. Musí se zhluboka nadechnout, aby uklidnila už zase zrychleně bušící srdce, které si dělalo absolutně co chtělo a jí odmítalo poslouchat. Neřád jeden. “Budu nad tím uvažovat. Ale částečně taky chci, aby zrovna tohle patřilo jen tobě. Naše malé, společné tajemství.” Pousměje se, snad jej nežádá o příliš. Snad není příliš troufalá a neplánuje věci, které se můžou vyvrbit úplně jinak. Nicméně na faktu, že by jí nevadilo zpívat jen pro něj, to nic neměnilo. “Dobře, dál tě nutit nebudu. Ale jenom proto, že bys to stejně o moc dlouho nevydržel. Měla jsem se s tebou vsadit hned na začátku, beztak bys prohrál.” Pokud by však měla zahrnout i to, jak dlouho vydrží s vážnou tváří ona, bylo by vítězství sporné. “Řekla bych, že ano. Nejspíš to je dost podobné. Úřadování, papírování, rozhodování a schůzky. Já bych to nezvládla ani náhodou.” Už tak má problémy vydržet na některých setkáních celou dobu na jednom místě. Nemůže si pomoct, zkrátka pořád musí něco dělat a nesmět se pohnout z místa je pro ni doslova mučení. “Už teď se těším, až mi o všem jednou povíš.” Myslí svá slova zcela vážně a upřímně, jak by také ne. Bude fajn zjistit, jaký život by sám sobě přichystal, kdyby k tomu měl možnost. Nijak zvlášť ji nepřekvapilo, když zmínil právě rybolov. Který je mnohem vzrušující, než původně předpokládala. Navíc si to spojí i s tím, co jí řekl dřív, o dokonalé rodině a probuzení za prvních slunečních paprsků. “Počkám si ráda. Aspoň nám to dá možnost a důvod se znovu vidět i jindy, než když budeme vyloženě muset.” Oplatí mu úsměv, jak by také ne. Bavilo ji, že může své volné chvíle trávit právě s Noahem a dělat pravděpodobně úplně všechno, co ji napadlo. Má totiž pocit, že před ním se nemusí bát ničeho, ani být svým bláznivým já. “Jsem si jistá, že budeš skvělý. Už teď jsi. Jednou z tebe bude úžasný král, tomu věřím.” Vřele se na něj usměje. Opět nemluví jen tak do větru. Jeho osobnost k mnohému napovídá. Nepochybuje o tom, že se o svou krajinu bude starat jak nejlépe dovede. “Takže máš rád maliny, to si zapamatuju pro příště.” Poznamená pouze, než se podívá na nabídku. “Co třeba jahody? Mám ráda jahody. Sladké a dokonalé.” A máčené v čokoládě. Sama nad sebou protočí oči, než však tiše vypískne a prstíkem, zcela nevhodně, ukáže na pár malinových koláčků. Jeden rovnou vezme do ruky a pozvedne ho tak, aby ho měl Noah před obličejem. “Máš štěstí, jak to tak vypadá. Ochutnej, šup.” Vyzývavě na něj zamrká, než se dostanou k zážitkům z kuchyně. “Skončila kuchyně v plamenech z tvého kuchařského umění?” Při té představě se musí kousnout do rtu, jinak by se tu nahlas rozesmála na celé kolo. “Musíme někdy něco upéct spolu. Mě teda k ničemu nepustili přímo, ale teorii znám.” Inu.. to je dost relevantní. Taky se může stát, že by mu to celé akorát ztěžovala.

Neodpovídala mu na jeho otázku. Pokračovala v tanci. Neunikl jí pobavený úsměv a doširoka roztažené rty. „Nejsem princezna,“ ohradila se téměř ihned poté, co to řekl. Držela si stále letmý úsměv, ale to označení se jí nelíbilo. Velmi dlouho jí tak nikdo neřekl. Možná naposledy, když od chování princezny neměla zas tak daleko. Díky rodičům měla El o dost jinačí život než většina lidí v sále. Na rozdíl od ostatních, jí se s příchodem do selekce kasta neměnila. Většinu života byla vedena k tomu, co se některé dívky teprve učily. Dříve, když jí jeden muž říkal princezno, usmívala se. Ale od fotografa se jí to ani trochu nelíbilo.

Zato, když jí oznámil, že neumí mlžit, podívala se do strany. Tenhle jeho soud se jí též nelíbil. Chtěla se ohradit, že její život není tak nudný jak si možná myslí, ale na to ji příliš vyvedl z rovnováhy jeho dodatek. Pochopitelně si stále stála za tím, že by mu o sobě nic neřekla. Jen se ozvalo prvotní nutkání dokázat opak, než si uvědomila, že to je přesně smysl jeho rýpnutí. Jeho šepot i blízkost jí způsobilo mrazení. Od krku přes záda se jí proběhl chlad a ona se nepatrně přikrčila. Na chvíli dokonce vypadla z rytmu. Měla nutkání se odtáhnout, ale fotograf měl příliš sebejisté držení i pohyby, takže z jejího úmyslu rychle sešlo. Nechala se opětovně stáhnout do víru tance a našla ztracený rytmus. Byla to vteřinka, ale nepochybovala, že její zaškobrtnutí tanečníkovi neuniklo. Nechtěně sama prozradila, že uhodil na citlivé místo. Jeho slova společně s blízkostí a tajemným šeptem byly zkrátka působivou kombinací. Strávit s ním celý večer, ve finále by se jí do hlavy skutečně dostal.

„Máš pocit, že se bojím?“ Vrátila se zpátky do hry. „Štěstí přeje opatrným, víc v tom není,“ pokrčila rameny a opět se dokonale narovnala. Po dnešním dni pochopila, že proniknout do paláce není tak těžké. „Tím pochybným myslíš třeba fotografa s podezřele silným přízvukem a netypickým přístupem?“ Povytáhla obočí, což nejspíš stejně přes masku nemohl vidět. Jednal dost přímočaře, chybělo mu chování, kterým zde trpěl každý. Tudíž soudila, že dnešní noc byla pro jeho osobu jednorázovou akcí. Byl nadnesen nad královskou rodinu. Řadový fotograf s možností fotit královský bál by neztrácel čas s dívkou při tanci. Tudíž nešlo o řadového fotografa, přesto musel být dobrý, jinak by se tak daleko nedostal. Možná byla však paranoidní a upravovala skutečnost podle svého úsudku. Klidně mohlo jít o cizince, který se věnuje fotografování a dostal svou zakázku, což by též vysvětlovalo jeho přístup ke všemu kolem.

„Automaticky předpokládáš, že každá dívka v selekci je tu jen proto, aby porodila princi další krásné princátka a princezny?“ Neubránila se lehkému ušklíbnutí. „Všechny tu jsme přece proto, že prince ze srdce milujeme a přejeme si jeho štěstí. Někdo se zamiloval platonicky, jiní po prvních chvílích s ním.“ Ton jejího hlasu byl jemný a sladký. Byla si však jistá, že fotograf pochopí, co tím ve skutečnosti chtěla říct. Tentokrát se ona natáhla blíž k jeho uchu, až se rty téměř dotýkala jeho kůže. „Ne všechny míříme tak vysoko,“ prozradila mu tiše tajemství, než se opět postavila správně.

Dívka před ním mu imponovala. Možná jen tím, že měla podobný přístup jako on sám. Tohle pomyslné okouzlení však netrvá nikdy věčně. Uměl to ocenit, ale ne tolik, aby jeho zájem byl neuhasínající. Dívky měly jiné zbraně, kterými ho uměly dostat na kolena. On chtěl pouze momentálně ocenit osobu, pro kterou měl pochopení.
Pomalu se s ní pustil do rozhovoru, ve kterém se představil a nabízel tanec. Jeho ruka zůstala příhodně pozvednuta, aby do ní vložila tu svou a následně nebránilo nic tomu, aby během tance obkroužili celý sál. Kdo ví, zda by si při tanci sedli. Když se dvě povahy nesešly, ani profíci nedokázali tančit přesvědčivě. Akorát se chystal zaujmout taneční postavení, když se kolem něho kdosi prosmýkl a došlo k neštěstí. Kdo ví, čí nešikovnost v tom sehrála větší roli. Vše se seběhlo dost rychle a Nathan si pouze všiml toho, jak poměrně drahý fotoaparát letí k zemi.
Natáhl se a po drahém přístroji sáhl. Zastavil ho kousek nad zemí a opět se narovnal. Jeho majitel by měl na Nathanovi minimálně ocenit postřeh. „Možná by bylo příště lepší tančit bez fotoaparátu, co říkáte?“ pronesl v dobré víře s úsměvem na rtech. „Příště by to nemuselo dobře dopadnout,“ dodal a zběžně okem prozkoumal, zda přístroji nic není, nenašel na něm však ani škrábanec. „Prosím,“ chystal se natáhnout ruku s fotoaparátem k muži, kterého si zatím ani neprohlédl.

Nechce být princeznou? No dobře. Alespoň je realistka a vidí věci tak, jak jsou. On tohle laškovné slovíčko používal především kvůli účinnosti na křehotinky, kterým se takhle podlamovala kolena. U valné většiny zapůsobil. U Eliese ne. Kdyby byl nějakým pubertálním pakem, nazval by ji nějakým hanlivým označením, které by útočilo na vzhled. Bohužel to by lhal sám sobě. Bylo vcelku o co stát, jen se zdála být až přehnanou intelektuálkou. Ještě učebnici do ruky, brýle na nos a školní uniformu navrch.
Zajímala ho především reakce na to, co provedl a jak moc narušil její osobní prostor. Toho se dočkal téměř ihned. Okamžikové zaváhání mu perfektně zahrálo do karet. Věděl, že hřebíček byl uhozen na hlavičku a toho musel v budoucnosti, pokud nějaká ve společnosti Eliese bude, využít. K její smůle měl pamatováka dobrého. A obzvláště, co se týče věcí okolo žen a jejich společnosti.

„Máš pocit, že je čeho se bát?“ Odvětil na otázku, ať už to bylo jakkoliv nevhodné. Byl stále ten rebel v utajení. Nikdo nesměl zjistit, kým ve skutečnosti je a svého plánu se hodlal držet. „Myslíš, že by na sebe někdo takový schválně upozorňoval jednu z účastnic Selekce?“ Pobaveně si odfrkl a pokrčil rameny. Tahle myšlenka byla jen už sama o sobě dosti absurdní a přesně to jí chtěl vtlouct do hlavy. Bylo to logické. Na tak dobře střeženém místě by na sebe upozorňoval jen naprostý blázen. Anebo génius. Myslíš si, že víš a přitom nevíš vůbec nic.

Píseň se měla pomalu ke svému konci a on chtěl využít těch posledních chvil, které mohl strávit v její těsné blízkosti, než si najde další příležitost. Dívčina poznámka ohledně porodu krásných dětí ho však rozesmála. Po dlouhé době mu z hrdla vylétl ten nefalšovaný pobavený smích. Ten trval sice pouhých několik vteřin, ale přesto. Prince Damona by ke krasavci rozhodně nepřirovnal, ani kdyby za to dostal zaplaceno. Leda by měl možnost využívat bezednou platební kartu… pak by už o nějaké lži zauvažoval a přeci jen by celou věc nějak šikovně obešel. Tu ironii z ní ale cítil až moc dobře.
Bohužel jak rychle se dostal do vcelku dobrého rozpoložení, tak stejným kvapem byly věci uvedeny zpět na tu pravou míru. Její blízkost, kdy mu oplácela stejnou mincí, rozhodně nebyla ničím příjemným. Ne tak, jak by si představoval. Srdce se rozbušilo a on měl extrémní chuť jí vytyčit jasné hranice. Svaly se napjaly a pronikavý pohled dal Eliese najevo, že tohle bylo sakra přes čáru.

Jakoby měl někde pot oblečením kromě tichých zbraní schovaný i magnet na pro něj nepříjemné situace, musel hned poté, co se nadechoval k odpovědi, která měla patřit Eliese, řešit další událost. Ta byla ale na zcela jiné úrovni než ta troufalá slova mladé blondýnky.
Aniž by stihl čemukoliv zabránit, jakýsi idiot do něj strčil a popruh foťáku se svezl po pravé paži, letíc rovnou k zemi. Scéna jako z katastrofického filmu. To horší mělo však teprve ještě přijít.
Neviděl tomu kreténovi do obličeje, ale ani to mu nebránilo v tom myslet si o něm jen to nejhorší. Slova, která mu věnoval, byla pouhým popuzením jeho už tak dosti rozladěné zvířecí stránky, kdy neznal hranic. Pracky na jeho mašince byly jen přilitým olejem do ohně, jenž se z malého táboráčku měnil v hotovou ohnivou vatru.
„Koho zajímají tyhle tvoje kecy?!“ Vyprskl a udělal krok dopředu, ignorujíc Eliese, jež nechal za sebou. „Máš jediný štěstí, že se nerozflákal…“ procedil skrze zuby napruženě. To bych tě totiž zabil. A myšlenku byl schopný proměnit v krutou realitu. Navíc až nyní si všiml, že ten natvrdlej idiot je shodou okolností i ten, jehož oblek se mu už při vstupu do sálu znelíbil. Taky kdo normální by si vzal takový hadry na sebe.
„Naval to sem a táhni mi z očí!“ Přikázal. Trocha slušnosti? Cizí pojem.

Nie Sky, je to úplne v poriadku. Ak by som nechcel, nespomenul by som to. Nie je to niečo nepríjemne, je to niečo, čo dáva môjmu životu zmysel. *Pousmeje sa.* Máš niečo podobne? *Opyta sa so záujmom v hlase. Po jej ďalšich slovách o hudbe a jej speve sa doširoka usmeje a pobozká ju do vlasov.* Vlastne vôbec nenamietam *Stale sa usmieva, čím odhaľuje rad svojich bielych zubov. Jej spev je niečo, co ho ukľudneje a vďaka tomu prichádza na úplne iné myšlienky. Zjavne sa do toho hlasu zamiloval. Po chvíli ju požiada, nech ho už nenúti ďalej sa smiať. Je to naozaj celkom slušne prekonanie, no pri jej odpovedi oduje spodnú Peru a Zatvari sa dotknuto.* Tak ale toto. Kľudne sa môžeme staviť. *Zatvari sa, akoby sa bavili o tom, že nezdvihne jeden maličký vankúš.* Ale príde mi, že takéto debaty sú vhodne skôr na nejake krásne miesta. Teda nie, žeby toto nebolo krásne miesto, ale je tu príliš veľa ľudí a nemá to tu pravú atmosféru. *Ozrejmí.* No tak to očakávam, že ta uvidím tak.. 5krat do týždňa? No dooobre, tak 7krat, 5 je príliš veľa. *Vazne povie. Pri jej dalších slovách sa na jeho tvári objaví presne ten úsmev, ktorý môžu ľudia vidie napríklad, keď sa dievčatko teší z novej bábiky, alebo keď chlapec stavia svoju vysnívanú drahú pre autá. Veľmi si cení jej slova. Pozrie sa na ňu a nachvíľu len tak ostane, dívať sa do jej oči.* Sky.. ani nevieš, čo pre mna tieto slova znamenajú. Ďakujem veľmi pekne. Dufam v to. Budem sa snažiť. Aj keď ani zďaleka nie som skvelý, dufam, že pre krajinu budem môcť byt./b] *Povie a pohladí ju po vlasoch. Po niekoľkých tancoch sa výberu k občerstveniu.* [b]Milujem maliny. Je to snáď jediná vec, ktorú keď vidím na koláčikoch a podobne nemôžem jej odolať. Síce je ťažké odolať všetkému, ale odolať tomuto je priam nemožné. *Prizná a poobzera sa po koláčikoch s malinami.*!Jahody vôbec nie sú zle. V cokolade. V mliečnej. Alebo v bielej. Hm.. asi skôr v mliečnej. *Zamyslí sa. Zasmeje sa, keď začne ukazovať na malinove koláčiky a vrelo od nej jeden prijme.* Umm.. dokonale. *Nadsene povie a otočí sa k mangovemu cheescaku.* Toto by si mala ochutnať, pokial máš rada Mango. *Navrhne jej. Zasmeje sa pri ďalšej odpovedi no nakoniec sa predsa len naoko zamračí.* Nie, až takto šikovný som nebol, len to chuťovo.. trosku.. nevyšlo. *Prehrabne si vlasy.* Budem len veľmi rad. Pečenie zbožňujem. Môžeš si vybrat recept. Keď poistime kuchyňu, vezmeme si nejake ochranné masky a obleky.. pff zvládneme to. *Mavne rukou a nakoniec sa k nej bližšie skloní, keďže jej chce niečo navrhnúť.* Rad by som sa nejak vytratil z tohto plesu, niekedy. Niečo pre teba pravdepodovne mam. *Pousmeje sa a čaká na jej odpoved.*

„Lidi jsou různí,“ pokrčila rameny. „Často jsou nejhorší ti, do kterých by to nikdo na první pohled neřekl.“ Mohla by jmenovat všechny ty případy, kdy sadisti měli rodinu, pekárnu a byli vůbec nejlepšími sousedy. Ale na odlehlých místech, kde je nikdo nemohl najít, prováděli to nejhorší. Byť díky němu její domněnky zněli skutečně absurdně, nechávala si je jako zadní vrátka. I když, kdo ví, zda by vůbec fotografa poznala i mimo ples? Bez masky a v obyčejném oblečení mohl působit úplně jinak. Třeba by kolem něho prošla a přitom se ani nepozastavila nad tím, že by ho mohla znát.

Musela uznat, že jeho smích nezněl vůbec špatně. Jenže to se dalo čekat. Byl přímo úměrný k jemnosti jeho hlasu. Kolikrát, když se mnozí smáli, šlo spíš o něco úmorného, než humorného. Jenže jeho smích rychle zmizel, když se dovolila provést stejné gesto jako on. V tomto případě mohla rozhodně mluvit o tom, že měla daleko lepší sebeovládání, než on. Stačil jediný jeho pohled, aby pochopila, že je zle. Přitom neudělala nic horšího, než on před pár vteřinami. Připadalo mu nefér, když se proti němu užívalo stejných praktik? Jaký to nerovnocenný soupeř. Tiše polkla. Tvář jí znejistila a jen čekala prvních výtek, kterých se od něho zajisté dočká.

V následující chvíli se vše seběhlo dost rychle. Nevšimla si, kdo nesl větší podíl viny, ale drahý fotograf málem přišel o svou drahocennou hračku. Naštěstí se nestalo nic horšího, než že se fotoaparát svezl po ruce jejího tanečního partnera a letěl k zemi. Na zem však nedopadl, neboť ho pohotově zachytil jiný muž. El si jen tiše oddechla, protože si uměla živě představit, co by nejspíš následovalo za nepříjemnou situaci, pokud by se přístroj rozbil. To by rozmrzelo každého a bohužel, tenhle muž už rozmrzelý byl. Možná, že kdyby si svůj pokus vrátit mu vlastní medicínu rozmyslela, nebo lépe načasovala, nedošlo by k tomu, co mělo následovat.

Místo toho, aby si fotograf úlevně oddechl a poděkoval neznámému za jeho pohotovost, zlostně na zachránce vyprskl. Fotograf ji nechal za sebou a šel si řešit svůj spor, do kterého se však El musela vložit. Chtěla, aby vše proběhlo bez problému. „Však se můžeme chovat slušně,“ pronesla směrem k fotografovi. „Nic hrozného se nestalo, tak není třeba zvyšování hlasu.“ Uměla pochopit rozrušení svého tanečního partnera. I ona by zajisté pociťovala nemalé rozhození, pokud by málem přišla o něco, co jí bylo velmi drahé. Ale co již pochopit nedokázala, byla fotografova reakce. Byla přehnaná a afektovaná. „Chce to klid.“ Bylo bláhové, aby se do toho vkládala, ale nemohla jinak. Postavila se blíž k fotografovi a zadívala se mu do tváře. Hádala, že byl pár kroků od vybouchnutí. „Měl byste poděkovat.“

Nad jeho otázkou se musí upřímně zamyslet. Nikdy předtím by ji to nenapadlo, hledat smysl života. Jaký by to pro ni byl? “Dřív jsem si myslela, že nic takového pro mě není. Čím dál ale poznávám, že i já nějaký ten smysl mít musím. Chci. Objevila jsem spoustu věcí, které mě baví a o které bych nerada přišla. Lidi, které bych nerada ztratila. To je nejspíš ono, chci udělat druhé šťastnými. Zaručit se za to, že budou spokojení a že budou mít vše, co chtějí.” Nejde jen o její nejbližší přátele, ale to samé by přála úplně všem bez rozdílu. Nejspíš to nedává úplně smysl, ostatně, většina toho co cítí nebo si myslí nedává, jenže s tím už se aspoň stihla jakž takž smířit. “Neboj se, najdeme nějaké hezké místo, které ti bude vyhovovat. A ne, že si budeš smýšlet jen proto, abys mě mohl tahat po čertech a ďáblech, to v žádném případě.” Zakroutí hlavou a přísně na něj ukáže prstíkem. “Přesně tak, neuplyne den, kdy by ses mě mohl zbavit. Budu tě otravovat pořád. Teda, skoro pořád, ve tvém vlastním zájmu tě nechám i studovat. Občas. Ale nepočítej s tím, že to bude nějak extra dlouho. Tolik trpělivosti vážně nemám.” Dobře, možná má, ale v zájmu věci musí situaci trochu přikrášlit, protože je to jednoduše ona. A nemůže si pomoct ani kdyby sebevíc chtěla. “To je přece samozřejmost, Noahu. Měl bys vědět, že ať budeš potřebovat cokoliv, na mě se můžeš vždycky spolehnout. Sice toho nejspíš tolik neznám ani nevím, ale kdykoliv budu moct, pomůžu ti. Bez toho, aniž bych nad tím musela dvakrát přemýšlet.” Mile se na něj usměje. Užívá se jeho dotyky, které ji zároveň uklidňují a rozrušují zároveň. Potřebovala to, potřebovala někoho, s kým by mohla být právě takhle v bezpečí a naprosté pohodě. “To si budu muset zapamatovat. Žádný konkrétní důvod v tom nehledej, jednoduše… si dělám průzkum.” Opět zalže, její samolibý úsměv ji plně prozrazuje. Maliny bude počítat jako další věc, kterou bude moci použít proti němu. Ne ve špatném smyslu, nicméně čistě proto, aby si byli kvit. Vždyť on už většinu jejích slabostí stejně ví. Protože mu je sama vyklopila, jak jinak. A některé nebylo tak složité uhádnout. Po dalších slovech se na Noaha musí zamračit. “Jsi zlý, víš to? Takhle mi dělat chutě, to se nedělá.” Mlsně si oblízne rtíky, než na něj vrhne ještě jeden, ne zrovna milý pohled. Poslední tohoto večera, i když jeden nikdy neví. Její pohled následně směřuje k cheesecaku, na který poukáže. “Mango? No, měla jsem ho tuším jen jednou. Ale ochutnat ho musím.” Vezme si automaticky kousek, vyloví lžičku a kus si rovnou strčí do pusy. Jen aby vzápětí vydala prapodivný tón mezi slastným zamručením a bručením medvěda při spánku. “Chuťově nevyšlo říkáš. Každý den není posvícení, nic si z toho nedělej.” Nemůže si pomoct a musí se pochechtávat. “Jsem pro, samozřejmě. Už se nemůžu dočkat.” Usměje se nakonec. Bude to bezesporu zajímavé, ale to nic nemění na faktu, že se těší jako malé děcko. Málem se zakucká, když jí Noah oznámí, že pro ni možná něco má. Nemusel ji pobízet dvakrát. “Můžeme klidně hned. Prosím. Můžeme?” Dopřeje si dalšího sousta dobroty, při které se rozplývá snad ještě víc než u té první. “Nemůžeš mě napínat do nekonečna. Slíbila jsem, že budu trpělivá, ale teď, když jsi to zmínil, je moje nedočkavost zpátky. Pojďme.” Zdá se jí to, nebo už se opakuje? Pravděpodobnější je ta druhá možnost. V mžiku dojí i zbytek cheesecaku a automaticky, jako malá holka, zatahá Noaha za rukáv.

*Počúva ju pozorne a páči sa, že ma ku všetkému svoj názor. Nepovie mu, že nevie, alebo podobne. Rad sa s ňou rozpráva vlastne na akékoľvek témy.* To bolo veľmi krásne. Je to zmysluplný zmysel života. *Zasmeje sa nad tým, ako to vlastne znie.* Ja som však myslel niečo, čo ta veľmi baví. Nemôžem povedať, že to, čo myslím ja, je mojim úplným zmyslom života. Len je to proste niečo, čo robím naozaj veľmi rad,. Mojim zmyslom života je skôr viest moju krajinu. A tým najhlavnejšie, je - byt dobrým clovekom. *Jej myšlienky ho prinútia ešte raz sa nad tým zamyslieť a práve preto sa k tomue ešte raz vyjadri. Zasmeje sa pri jej ďalšej odpovedi a poslušne pokruti hlavou, že nie.* Urcite nájdeme. *Suhlasi.* Vies, že mi to ani nebude vadiť, všakže? Len aby som skôr neotravoval ja teba. *Pobavene Prizna.* Vies toho dosť veľa. Si inteligentná a sčítaná. Je to až fascinujúce *Naozaj ho teší, že sa s ňou môže porozprávať o čomkoľvek.* A ďakujem, naozaj si to cením. To iste platí aj pre teba. *Ubezpečí ju a nadvihne obočie keď vraví, že si to bude musieť zapamätať.* Nuz, keď myslíš. Ale myslím, že to si nemusíš niekde písať alebo sa veľmi snažiť zapamätať si to. Zbožňujem to, a jem to dosť často, teda hlavne na takýchto podujatiach. Je to tak automatické, ako smiech s tebou. *Da jej prirovnanie a pousmeje sa.* Nahodou, som skvelý. Je to perfektná vec, už som to tu jedol. Pamätaj, že jedlo sa neodmieta. Ak ti niečo chuti, jednoducho to zjedz *Mykne plecom. Hrdo sa na ňu usmeje, keď si vloží do úst mangovy cheescake.* Chuti, však? *Stale ho neopúšťa hrdý úsmev. Rozhodne sa, že by ju už nemusel naťahovať a mohol by jej niečo dať. Avšak po tom celom čase mu už prislo, že na dnes majú hluku a veľkej skupiny ľudí dosť, preto by rad išiel niekam inam. Zasmeje sa nad jej reakciou, a prikývne.* Ale no, zase tak hrozné to nebolo. Si veľmi trpezlivá, bravó Sky. Tak teda poďme. Ale už žiadne otázky *Upozorni ju a položí jej prst na pery. Vezme ju za ruku a vyberie sa von z veľkej sály, pričom stratí v chodbách paláca.*